Stav společnosti

[armin]

No a tebou je to podobné, jako se mnou.
Akorát ti neříkáme, že jsi svatý, ale že si kun*da. Se ti to nelíbí, protože si tvoje mysl vykonstruovala fiktivní představu kdo jsi, na které lpí.

Mně to ale vůbec nevadí. Naopak. Jsou to vaše upřímné projevy od srdce a tak jsou pro mne z "diagnostického" hlediska obecně lidské duše cenné. Vím, co si myslím a co chci a jak to bylo v mé práci atd., tak třeba z tvých projevů mohu vidět objektivně to zkreslení ve tvé mysli a hledat příčiny toho zkreslení, potřeby to vidět jinak, než to je.
Když píšeš o něčem jiném - třeba o mezinárodním dění, tam víme oba prd. Ale když píšeš o tom, co si já myslím nebo chci nebo se bojím nebo o mé práci, tak tam mám výhodu, že já jsem přímo u toho a ty se jen domníváš.

Když jsi se vrátil z Barmy, asi jsi působil opravdu jinak než předtím - uklidněný a dlouhodobě střízlivý - to je na člověku na tom jak se tváří a jakým způsobem mluví vidět a byla to zřejmě velká změna.

[Trini]

To je houby zrcadlo. Ví prd a fantazíruje. Jo kdyby to bylo kouzelné zrcadlo, to by bylo něco jiného

Ty vaše "zrcadla" bohužel zrcadlí jen vaše představy o mně.

Takhle přesně reagovala Jana, když jsi napsal, jak ji vnímáš. Máte hodně společného.

Přitom jde o to, že sám sebe vnímáš jinak, než tě vnímají druzí. Kdo je sám k sobě upřimný, je schopný přijmout, jak ho vnímají jiní, aniž by se jim to snažil vymlouvat, že to jsou jen jejich představy. Je to tak těžké akceptovat, jak tě druzí vnímají? Zřejmě k tomu mají nějaký důvod, který může ležet jak v tobě, tak v nich.

[Trini]

Ale když píšeš o tom, co si já myslím nebo chci nebo se bojím nebo o mé práci, tak tam mám výhodu, že já jsem přímo u toho a ty se jen domníváš.

Nebo u tebe vidí něco, co ty zatím nejsi schopen vnímat nebo si to připustit. I tato možnost existuje. Většinou se pozná podle toho, jak se tomu dotyčný snaží bránit.

[Zdeněk]

Ale když píšeš o tom, co si já myslím nebo chci nebo se bojím nebo o mé práci, tak tam mám výhodu, že já jsem přímo u toho.

To já byl v barmském klášteře taky přímo u toho. A odcházel jsem odtud s přesvědčením, že ten pobyt tam byl zase k ničemu. Prostě zase jsem se zmýlil, ztráta času.
Kdybych to skutečně nezažil na vlastní kůži, tak bych nikdy neuvěřil, že se mohu (resp. moje mysl) takhle ohromně mýlit.

Ty to máslo na své hlavě nevidíš. Ale druzí ho vidí. Snadno (protože je na tvé hlavě, nikoli na jejich).

[armin]

To je houby zrcadlo. Ví prd a fantazíruje. Jo kdyby to bylo kouzelné zrcadlo, to by bylo něco jiného

Ty vaše "zrcadla" bohužel zrcadlí jen vaše představy o mně.

Takhle přesně reagovala Jana, když jsi napsal, jak ji vnímáš. Máte hodně společného.

Přitom jde o to, že sám sebe vnímáš jinak, než tě vnímají druzí. Kdo je sám k sobě upřimný, je schopný přijmout, jak ho vnímají jiní, aniž by se jim to snažil vymlouvat, že to jsou jen jejich představy. Je to tak těžké akceptovat, jak tě druzí vnímají? Zřejmě k tomu mají nějaký důvod, který může ležet jak v tobě, tak v nich.

U vás, některé "poznatky" o mně jsou bohužel chybné - a tak vás na to upozorňuji - pro info - abyste měli ode mne věcnou zpětnou vazbu - tu můžete vzít do úvahy a nebo nechat ležet, to už je na každém, jestli to využije.
Já vaše hodnocení sleduji bedlivě a jsem za něj vděčen.

Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mne znají osobně a od nich přijímám také jejich hodnocení většinou je úplně opačné než vaše i když i zde je jedna výjimka, můj bývalý spolužák a kamarád, také duchovňák i jsme byli spolu v Jílovém, který mi začal postupně závidět všechno možné a tak jsem jenom tím že jsem, že jsem se mu připomněl, v něm začal probouzet mindrák. A na Tomášovi také zanevřel.
Mám dojem, že teď už pomalu moudří po všech svých životních zklamáních a že se zase začínáme sbližovat. Měl jsem ho vždy rád a přál a přeji mu aby byl šťastný. Zatím moc bohužel přes jeho veškeré úsilí není, ale už je to na dobré cestě.
Nicméně jeho osud i to, co mi průběžně říkal bylo pro mne cenné. A myslím že i to, co jsem mu říkal a nepřijal to, tak teprve teď začíná nést pro něj dobré ovoce.

Lidé, kteří trpí závistivostí to nemají v životě lehké. Poměřování se, soutěžení a podobné berličky, když je potřebují pro své sebevědomí.
Pak třeba jako ty nebo Jana si promítají tyhle svoje "samozřejmé" lidské potřeby za to, co ten druhý dělá a přitom on takové motivace vůbec nemá.
Takže tak

[Trini]

Ale když píšeš o tom, co si já myslím nebo chci nebo se bojím nebo o mé práci, tak tam mám výhodu, že já jsem přímo u toho a ty se jen domníváš.

Nebo u tebe vidí něco, co ty zatím nejsi schopen vnímat nebo si to připustit. I tato možnost existuje. Většinou se pozná podle toho, jak se tomu dotyčný snaží bránit.

Armin se jako obvykle brání víc a víc. A pořád to samé - já jsem tak perfektní, všichni kolem mne to vidí, jen vy jste závistiví.

[Zdeněk]

Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří mne znají osobně a od nich přijímám také jejich hodnocení většinou je úplně opačné než vaše

Jo, tomu věřím. Znáte se už dlouho, že. Pracovně zejména.

Taková nepoticko-sionistická mafiánská skupinka ukrajinského oligarchy střihu, bych si tak tipnul.

Kde si udržuješ pověst gurua, takže si tu nemůžeš dovolit přiznat něco nevědět, v duchovní oblasti. A křivého slova o Izraeli napsat nemůžeš, někdo kdo tě zná by to tu třeba po čase mohl objevit a to by se pak těžko vysvětlovalo, že, někomu bez kontextu.

A v nějaké správní radě podniku sedíš furt, dědku? Jen řečnická otázka. Omerta je holt omerta.

[armin]

Taková nepoticko-sionistická mafiánská skupinka ukrajinského oligarchy střihu, bych si tak tipnul.

Jako obvykle se mýlíš. Jenom potvrzuješ co jsem napsal, že to tvé zrcadlo bohužel odráží jenom tvoje představy o mně.

[armin]

Armin se jako obvykle brání víc a víc. A pořád to samé - já jsem tak perfektní, všichni kolem mne to vidí, jen vy jste závistiví.

To jsi blbě pochopila. Nejsem perfektní akorát nejsem závistivý a mám zkušenost, že závistiví lidé to nemají v životě lehké, nejsou šťastní protože závist není zrovna příjemný stav, podobně jako nenávist. Jestli vy jste závistiví, to nevím, nemám k tomu dostatek informací a z těch vašich reakcí se to moc nepozná. Takže nedělej ukvapené závěry a zkus to, co píšu číst nezaujatě. To, že nefandím Putinovi neznamená, že jsem špatný člověk. Nebo ano?

Ten můj kamarád mi to dokonce ve slabé chvilce při troše alkoholu řekl: "Já ti tu tvou ženu strašně závidím..."
Taky se ji pokoušel sbalit, když jsme u něj byli na návštěvě. Asi mu připadalo, že má šanci - podobně asi jako Zdeněk by si na jeho místě myslel "jak může milovat takového kreténa jako je armin"

[armin]

A v nějaké správní radě podniku sedíš furt, dědku?

V žádné správní radě nesedím.
Dědkové jsou ten tvůj Vladimír Vladimírovič a jeho Lavrov. Jestli se nemýlím.

[Zdeněk]

Taková nepoticko-sionistická mafiánská skupinka ukrajinského oligarchy střihu, bych si tak tipnul.

Jako obvykle se mýlíš. Jenom potvrzuješ co jsem napsal, že to tvé zrcadlo bohužel odráží jenom tvoje představy o mně.

Vycházím z tvých preferencí & tendencí. Jsem to smíchal dohromady no.

[Zdeněk]

V žádné správní radě nesedím.

No dobře, tak v dozorčí radě. Nebo tak něco. Zkrátka v pozici, kde ti lidé podkuřují.

Češi jsou mistři v podkuřování (kdybych to nepoznal na vlastní oči, nevěřil bych tomu). Odtud tvoje sebeidolizace.

[Trini]

Jestli vy jste závistiví, to nevím, nemám k tomu dostatek informací a z těch vašich reakcí se to moc nepozná. Takže nedělej ukvapené závěry

Zřejmě jsi už zapomněl, co jsi napsal.

[Trini]

V žádné správní radě nesedím.

No dobře, tak v dozorčí radě. Nebo tak něco. Zkrátka v pozici, kde ti lidé podkuřují.

Češi jsou mistři v podkuřování (kdybych to nepoznal na vlastní oči, nevěřil bych tomu). Odtud tvoje sebeidolizace.

Ono stačí, když máš podstatně víc peněz než ti kolem.

[armin]

V žádné správní radě nesedím.

No dobře, tak v dozorčí radě. Nebo tak něco. Zkrátka v pozici, kde ti lidé podkuřují.

Češi jsou mistři v podkuřování (kdybych to nepoznal na vlastní oči, nevěřil bych tomu). Odtud tvoje sebeidolizace.

Já si užívám důchodu, toho, že konečně nemusím nic dělat abych uživil sebe a své děti. To je období, kdy se člověk už může cele věnovat duchovní cestě. Své závazky k rodičům splatil, vychoval novou generaci...
a teď už pomalu vyhlíží smrt, tu sestru života.

Vyhlížím za tu bránu a přichází ke mně podobně jako k opravdovým budhistům asi toto:

Madždžhmanikájó, 129, sv.3, s. 171]

Mnichové, jako se stíny vysokých vrcholků horských snášejí v době západu slunce na zemi, kladou se na ni, rozprostírají se po ní, tak se také snáší k rozumnému muži, když usedl do lenošky nebo se položil na lůžko nebo ulehl na zemi, to, co dříve krásného vykonal myšlením, řečí, skutky, ukládá se to v jeho nitru a rozprostírá se to v něm.
Tehdy si, mnichové, rozumný muž pomyslí: Nedopustil jsem se zlého, nedopustil jsem se krutosti, nedopustil jsem se hříchu, dobře jsem jednal, blahodárně jsem jednal, ochraňoval bázlivé. Až zemru, půjdu cestou těch, kteří se nedopustili zlého, kteří se nedopustili krutosti, kteří se nedopustili hříchu, kteří dobře jednali, blahodárně jednali, ochraňovali bázlivé.
Muž ten není zarmoucen, není v nesnázích, neběduje, nebije se kajícně v prsa, neupadá v zoufalství.

A co ty? Ty asi musíš ještě makat a splácet karmické dluhy tohoto života, pokud už taky nejsi dědek

[armin]

Jestli vy jste závistiví, to nevím, nemám k tomu dostatek informací a z těch vašich reakcí se to moc nepozná. Takže nedělej ukvapené závěry

Zřejmě jsi už zapomněl, co jsi napsal.

Myslíš tohle?
Pak třeba jako ty nebo Jana si promítají tyhle svoje "samozřejmé" lidské potřeby za to, co ten druhý dělá a přitom on takové motivace vůbec nemá.

Tohle děláš ty i Jana. Ale nemusí to být závistivostí. Závistiví lidé to tak mívají. Příčiny mohou být samozřejmě i jiné.

[Zdeněk]

V žádné správní radě nesedím.

No dobře, tak v dozorčí radě. Nebo tak něco. Zkrátka v pozici, kde ti lidé podkuřují.

Češi jsou mistři v podkuřování (kdybych to nepoznal na vlastní oči, nevěřil bych tomu). Odtud tvoje sebeidolizace.

Já si užívám důchodu, toho, že konečně nemusím nic dělat abych uživil sebe a své děti. To je období, kdy se člověk už může cele věnovat duchovní cestě. Své závazky k rodičům splatil, vychoval novou generaci...
a teď už pomalu vyhlíží smrt, tu sestru života.

Vyhlížím za tu bránu a přichází ke mně podobně jako k opravdovým budhistům asi toto:

Madždžhmanikájó, 129, sv.3, s. 171]

Mnichové, jako se stíny vysokých vrcholků horských snášejí v době západu slunce na zemi, kladou se na ni, rozprostírají se po ní, tak se také snáší k rozumnému muži, když usedl do lenošky nebo se položil na lůžko nebo ulehl na zemi, to, co dříve krásného vykonal myšlením, řečí, skutky, ukládá se to v jeho nitru a rozprostírá se to v něm.
Tehdy si, mnichové, rozumný muž pomyslí: Nedopustil jsem se zlého, nedopustil jsem se krutosti, nedopustil jsem se hříchu, dobře jsem jednal, blahodárně jsem jednal, ochraňoval bázlivé. Až zemru, půjdu cestou těch, kteří se nedopustili zlého, kteří se nedopustili krutosti, kteří se nedopustili hříchu, kteří dobře jednali, blahodárně jednali, ochraňovali bázlivé.
Muž ten není zarmoucen, není v nesnázích, neběduje, nebije se kajícně v prsa, neupadá v zoufalství.

A co ty? Ty asi musíš ještě makat a splácet karmické dluhy tohoto života, pokud už taky nejsi dědek

Vždyť ses mě na to nedávno ptal. To si to nepamatuješ?

Ta tvoje citace je jenom malý aspekt (jako je třeba dodržování pěti buddhistických pravidel) z kontextu vytržený. Pro duchovní cestu k osvícení to rozhodně nestačí (a ani to není podmínka nutná).

Hrozné je to, že tobě ten kontext uniká. To je pak těžké něco vysvětlovat.
Jako je těžké vysvětlovat např. psovi, že dělat některé věci je nemorální (tak si při vysvětlování Rusko-Ukrajinského konfliktu s tebou někdy připadám).

[Trini]

No dobře, tak v dozorčí radě. Nebo tak něco. Zkrátka v pozici, kde ti lidé podkuřují.

Češi jsou mistři v podkuřování (kdybych to nepoznal na vlastní oči, nevěřil bych tomu). Odtud tvoje sebeidolizace.

Já si užívám důchodu, toho, že konečně nemusím nic dělat abych uživil sebe a své děti. To je období, kdy se člověk už může cele věnovat duchovní cestě. Své závazky k rodičům splatil, vychoval novou generaci...
a teď už pomalu vyhlíží smrt, tu sestru života.

Vyhlížím za tu bránu a přichází ke mně podobně jako k opravdovým budhistům asi toto:

Madždžhmanikájó, 129, sv.3, s. 171]

Mnichové, jako se stíny vysokých vrcholků horských snášejí v době západu slunce na zemi, kladou se na ni, rozprostírají se po ní, tak se také snáší k rozumnému muži, když usedl do lenošky nebo se položil na lůžko nebo ulehl na zemi, to, co dříve krásného vykonal myšlením, řečí, skutky, ukládá se to v jeho nitru a rozprostírá se to v něm.
Tehdy si, mnichové, rozumný muž pomyslí: Nedopustil jsem se zlého, nedopustil jsem se krutosti, nedopustil jsem se hříchu, dobře jsem jednal, blahodárně jsem jednal, ochraňoval bázlivé. Až zemru, půjdu cestou těch, kteří se nedopustili zlého, kteří se nedopustili krutosti, kteří se nedopustili hříchu, kteří dobře jednali, blahodárně jednali, ochraňovali bázlivé.
Muž ten není zarmoucen, není v nesnázích, neběduje, nebije se kajícně v prsa, neupadá v zoufalství.

A co ty? Ty asi musíš ještě makat a splácet karmické dluhy tohoto života, pokud už taky nejsi dědek

Vždyť ses mě na to nedávno ptal. To si to nepamatuješ?

Je fakt, že karma to všechno srovná - u všech - nejen u nás, ale i u něho. Má na to věčnost.

Když někdo splácí karmické dluhy totohot života hned v tomto životě, tak je velmi pokročilý. O tom mluvil Eduard Tomáš. Kdo to má pořád velmi přijemné, tak ho to holt čeká v některém z příštích životů. Ne nadarmo se říká: Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje.

[armin]

Je fakt, že karma to všechno srovná - u všech - nejen u nás, ale i u něho. Má na to věčnost.

Když někdo splácí karmické dluhy totohot života hned v tomto životě, tak je velmi pokročilý. O tom mluvil Eduard Tomáš. Kdo to má pořád velmi přijemné, tak ho to holt čeká v některém z příštích životů. Ne nadarmo se říká: Koho Pán Bůh miluje, toho křížkem navštěvuje.

Přesně tak.

To, co působí, že se cítíme dobře nebo necítíme dobře, zda se nám daří nebo nedaří atd. je výsledkem naší karmy, kterou jsem si vytvořili a stále vytváříme. Jak se do les volá, tak se z lesa ozývá. Pokud máme kladný nesobecký vztah ke světu a hlavně k druhým lidem a to nejen vnitřním naladěním ale i obětavými činy bez očekávání zisku, tak se nám to stejnou měrou začne po čase vracet a navíc nás naše karma začne vést nakonec i k tomu osvícení.

Ono i když tělo trpí, může se člověk cítit "dobře", když už na tom svém těle, postavení, rodině atd. nelpí. Když to konečně pustil. To je nejlépe poznat ve stáří a nemoci, jak na tom duchovně jsme . A když přitom cítíme osvobození od toho všeho na čem nám tak záleželo a vědomí naplňuje "Ať jsou všechny bytosti šťastné" - ne jen moji blízcí a moje děti, můj národ atd. Žádné "můj, moje už není.
V tomto směru je stáří požehnáním a dovršením procesu osvobození.

[Trini]

V tomto směru je stáří požehnáním a dovršením procesu osvobození.

Nemoc, stáří jsou fáze těla.

Míla Tomášová (bylo jí tenkrát asi 65-70) řekla, že se do zrcadla raději nedívá a vnitřně se cítí na 16 let.

Já jsem se vždy cítila "bezčasá" - v mládí jsem se necítila mladá, ve stáří se necítím být stará. Je to pořád stejné. Tělo je prostředek k vnímání a zažíváni světa. Tělo může být nemocné a stárne a tím je umožněno zažívat různé zkušenosti.

Je dobré/praktické naučit se přijímat všechny zdary a nezdary, přijemné a nepříjemné se stejnou vyrovnaností, jak doporučoval Ramana. Samozřejmě je to podstatně snažší po Poznání.

Potom nastane to, co zde říká Eduard Tomáš:

Když člověk dojde Poznání, co mu to hlavně přinese?

Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.




Na základě toho je pak možné říct, že když bude tato planeta lidstvem zničena, že existují jiné planety a krásnější. Ale fakt je, že lidstvo by tou zkušeností muselo projít a nebylo by to nic přijemného.

.