Stav společnosti

[Zdeněk]

Mimochodem, prof. Richard Falk (95 let, Žid) v nejnovějším rozhovoru říká v podstatě to samé co já.
Akorát to říká mnohem, mnohem precizněji a fundovaněji.

Kdo jsou moji bratři, ptá se Ježíš v evangeliu. A ukazuje na své souvěrce.
Ty nejsi můj bratr, armine.
Ani moje sestra. Ani kdyby ses podle EU práva za ženu prohlásil.

[armin]

V každé společnosti je spousta lidí s mindráky. To není specifikum Ruska. V rozvinutější Evropě, kde je větší příležitost pro ekonomickou soutěživost mezi lidmi jich je možná více. I z toho vzešel třeba nacismus v Německu, kde úspěšnější Židé byly vhodným politickým tématem - terčem pro cestu k moci.
Dnes se na tuto nahnědlou nenávistnou strunu snaží hrát Okamura.

[armin]

Kdo jsou moji bratři, ptá se Ježíš v evangeliu. A ukazuje na své souvěrce.
Ty nejsi můj bratr, armine.
Ani moje sestra. Ani kdyby ses podle EU práva za ženu prohlásil.

Nejlepší jsou bratři v triku. Třeba buddhistickém, slávistickém a pod. Tedy ne na základě genetickém, ale zájmovém.

Ona ta bratrská láska totiž často po zajících skáče.
Třeba Kain a Abel. To byl příklad mindráku v akci.

Jeden můj kolega v práci říkával:
V práci neznám bratra
v posteli sestru

[Zdeněk]

v Německu, kde úspěšnější Židé byly vhodným politickým tématem - terčem pro cestu k moci.
Dnes se na tuto nahnědlou nenávistnou strunu snaží hrát Okamura.

Tvorba narativu o civilizační nadřazenosti je umožněno ovládnutím médií, jak upozorňuje prof. Richard Falk ve výše uvedeném rozhovoru. Izraelská zvěrstva v Gaze páchaná do toho narativu moc nepasují, že?

Mě to začalo být divné, když jsem viděl židovské organizátory na jakési vzpomínkové akci o holokaustu televizí přenášené, jak se mezi sebou přímo na pódiu cynicky smějí. Zjevně v ten okamžik nesdíleli obecný narativ. Snad by se mohli ovládat při takové akci, chovají se jak puberťáci, napadlo mě tenkrát naivně v duchu.

Výmluvný byl také Arnošt Lustig. DEJ SI NA MĚ CO CHCEŠ.
Tak by se totiž mělo učit. Pokrytecké žvásty přenechejme vychcaným (na rozdíl od Lustiga) arminům.

[armin]

Výmluvný byl také Arnošt Lustig. DEJ SI NA MĚ CO CHCEŠ.

Ten Tomáš Koloc koukám je také nastražený jako ty na to, že se podle něj někdo povyšuje, když ho tak vzalo, že mu Lustig řekl "DEJ SI NA MĚ CO CHCEŠ".
Já bych to bral věcně, že si mám udělat pohodu a nijak bych se s tím druhým nepoměřoval. Jako projev přátelství a ochoty k požadovanému rozhovoru.
Zajímavé, jak jsou někteří lidé takhle nastražení - asi mají problém se sebou (nějaký mindrák) a chytají se možného problému u toho druhého.

To já mám druhé lidi rád a nevadí mi ať říkají co chtějí, třeba i když lžou nebo si vymýšlejí nesmysly. Prostě jsou takoví a umožňuje mi to sledovat to lidství ve všech jeho podobách. Proto si i s tebou rád povídám, i když nejsme bratři. Možná právě proto.

[Zdeněk]

Ten Tomáš Koloc koukám je také nastražený jako ty na to, že se podle něj někdo povyšuje, když ho tak vzalo, že mu Lustig řekl "DEJ SI NA MĚ CO CHCEŠ".

To byla inteligentní lekce.
V Izraeli se (tedy pokud vím) moc se sentimentem vůči obětem holokaustu nesetkáš. Protože rozumné bylo emigrovat, nikoli důvěřivě sednout na vlak (a že by důvodem Lustiga opuštění Izraele byla dlouhá čekací doba na závozníka je pochopitelně nadsázka). Mocní sionisté ale na mezinárodním poli na holokaustu budují svůj bezprávný nárok na sionistický stát.

To co Lustig udělal bylo daleko účinnější než nějaká slova (jako třeba "nedůvěřuj nikomu").