Největší přikázání

[Nic]

Slovo "přikázání" samo o sobě pro mě neznamená manipulaci oveček, ale spíš popis nejhlubšího zákona bytí: že bez lásky vzniká utrpení a v lásce je svoboda.

Vždyť jsem ti to vysvětlil. Není to žádná manipulace, stejně jako matka nemanipuluje děti ani pastýř své ovečky. Prostě je vychovává slovy a nejen slovy, kterým oni rozumí a která korespondují s jejich dosavadními zkušenostmi a schopností pochopení. Některé popisy jsou určeny začátečníkům jiné pokročilejším. Dnes většina nové produkce textů a přednášek na netu jsou bohužel nekvalifikovanými komplilacemi a recykláty slov probuzených. A ta jsou spíše matoucí než nápomocné na duchovní cestě. Příkladem jsou právě odpovědi AI a bez urážky i to tvoje věčné aktivistické "vysvětlování".

Rozumím tomu, že mluvíš o různých úrovních vyjadřování pro různé lidi. Jen se tedy zkusím zeptat jinak a stručně:
Je podle Tebe uvědomění jednoty bytí (sat-čit-ánanda) určené pro začátečníky, nebo pro pokročilé?
Je rozdělování lidí na "ty, co už vědí" a "ty ostatní" známkou pokročilosti – nebo spíš ještě pohledu z oddělenosti?

Z mého pohledu je skutečnost jedna, celistvá a neměnná – bez dělení na úrovně, stupně a role. Láska, která je podstatou bytí, se na začátečnickou a pokročilou dělit nedá. Co se ale dělit dá, je míra připoutanosti k představě, že jsem někdo zvlášť pokročilý oproti druhým.

A právě tam pak často odchází pozornost od toho podstatného – od samotného bytí a lásky – k hodnocení lidí, jejich chyb, názorů a politiky. To už ale není hlubší poznání, to je pořád ještě pohyb mysli v oblasti jmen a tvarů.

[Nic]

A co na první přikázání praví Ra?

"Původ těchto přikázání následuje zákon negativních entit vtiskujících informaci do pozitivně orientovaných komplexů mysli/těla/ducha. Informace se pokusila kopírovat nebo napodobit pozitivitu, zatímco si udržovala negativní charakteristiky."

Negativní charakteristiky jsou na Janě jasně patrné: nedostatek empatie, licoměrnost.
A tak si lásku k Bohu, který přikazuje zabít kojence nepřátel i jejich domácí zvířata, odůvodňuje jejím mechanistickým pojetím. Negativní entity nemají rády, když jejich otroci mají svobodnou vůli.

Pro mě není rozhodující, co o přikázáních říká Ra, Bible, nebo jakýkoliv jiný zdroj. Rozhodující je přímé poznání v sobě:
vede to ke strachu a iluzi oddělenosti – nebo k lásce a svobodě?

Pokud někdo používá jméno Boha k odůvodnění zabíjení, násilí a nenávisti, pak je podle mě úplně jedno, jestli tomu říká negativní entita nebo jinak – to s láskou nemá nic společného. To je projekce lidského strachu, moci a nevědomosti.

Láska k Bohu, o které mluvím, nemá vůbec nic společného s příkazy k vraždění, s manipulací ani s popíráním svobodné vůle. Naopak, skutečná láska je bezpodmínečná, proto nikoho neovládá, nikoho k ničemu nenutí a nikoho nezotročuje. Kde je nátlak, tam láska není.

A osobní hodnocení typu "nedostatek empatie" nebo "licoměrnost" už vůbec nepatří k poznání pravdy – to je jen další forma boje z ega.

Pravda se neprokazuje útokem na druhého člověka.

[Zdeněk]

Láska k Bohu, o které mluvím, nemá vůbec nic společného s příkazy k vraždění, s manipulací ani s popíráním svobodné vůle. Naopak, skutečná láska je bezpodmínečná, proto nikoho neovládá, nikoho k ničemu nenutí a nikoho nezotročuje. Kde je nátlak, tam láska není.

Co to meleš. Kde je svobodná vůle vůči karambolu při jízdě vlevo?

Pravda se neprokazuje útokem na druhého člověka.

Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?

[armin]

Z mého pohledu je skutečnost jedna, celistvá a neměnná – bez dělení na úrovně, stupně a role. Láska, která je podstatou bytí, se na začátečnickou a pokročilou dělit nedá. Co se ale dělit dá, je míra připoutanosti k představě, že jsem někdo zvlášť pokročilý oproti druhým.

A právě tam pak často odchází pozornost od toho podstatného – od samotného bytí a lásky – k hodnocení lidí, jejich chyb, názorů a politiky. To už ale není hlubší poznání, to je pořád ještě pohyb mysli v oblasti jmen a tvarů.

Mysl se pohybuje v oblasti jmen a tvarů, dovede je rozlišovat, pravítko třeba umožňuje dělat rovné čáry a měřit délku. To s poznáním nebo nevedomostí nemá nic společného. Obojí je nástroj.
Stejně tak mysl dovede rozlišovat pokročilé a začátečníky - dovede to do jisté míry i ta tvoje AI. Záleží pouze na té připoutanosti nebo nepřipoutanosti k danému nástroji nebo představám, myšlenkám, pocitům atd.
Ty jsi připoutaná k tomu co píšeš, k mysli, ke svým představám o poznání, že si to pořád promítáš do druhých? Že to tak musí mít, když dovedou rozlišovat ve světě jmen a tvarů?
Když ti píšu, nejsem k tomu připoutaný, pouze ti sděluji, co v oblasti jmen a tvarů v souvislosti s tebou poznávám.
To, že je člověk probuzený neznamená, že ztrácí schopnost poznávat i ve světě jmen a tvarů. Spíše naopak, není už ovlivňován při poznávání svým nevědomím, psychologickými potřebami - třeba mít pravdu v diskuzi, mindráky, atd.

[Paradoxy]

Jana měla skvělou příležitost poznat pravdu, ale ze strachu ji zahodila, a tak nás krmí a krmí představama, jak to podle ní je. No co se dá dělat, i tohle patří do stvoření...

[Nic]

Láska k Bohu, o které mluvím, nemá vůbec nic společného s příkazy k vraždění, s manipulací ani s popíráním svobodné vůle. Naopak, skutečná láska je bezpodmínečná, proto nikoho neovládá, nikoho k ničemu nenutí a nikoho nezotročuje. Kde je nátlak, tam láska není.

Co to meleš. Kde je svobodná vůle vůči karambolu při jízdě vlevo?

Pravda se neprokazuje útokem na druhého člověka.

Hadi, plemeno zmijí, jak uniknete pekelnému trestu?

Pleteš dohromady dvě různé roviny reality. V rovině relativního světa – těla, silnic, fyzikálních zákonů – samozřejmě platí následky. Když pojedeš v protisměru, může dojít ke karambolu. To ale není popření svobodné vůle – to je zákon příčiny a následku. Svobodná vůle spočívá v tom, že si můžeš zvolit, jak se budeš chovat. Následky si ale už nevybíráš.

Když ale mluvím o Božím království, mluvím o jiné rovině poznání – o rovině jednoty bytí, tady neexistuje oddělenost, vina ani skutečné utrpení. Tady žádný karambol ve své podstatě neexistuje, protože v jednotě bytí se není s čím se srazit.

To je přesně ta perspektiva, o které mluví Drtikol i Eduard Tomáš – poznávat skutečnost z místa jednoty, ne z místa odděleného já.

A co se týká citace "Hadi, plemeno zmijí…" – i to patří do roviny relativního jazyka, emocí a doby. Je to výraz prorockého otřesu, ne popis nejvyšší skutečnosti. Do roviny přímého uvědomění jednoty to nepatří. Tam nejsou hadi ani zmije, ale jediné bytí.

Proto také platí, že pravda se sama o sobě neprokazuje útokem na druhého člověka. Útok vždy patří k rovině ega, obrany a konfliktu – ne k rovině jednoty a poznání.“

Svobodná vůle je možnost volby – následky jsou zákonitost. Nicméně prorocký výkřik ještě není přímé poznání jednoty bytí.

[Nic]

Z mého pohledu je skutečnost jedna, celistvá a neměnná – bez dělení na úrovně, stupně a role. Láska, která je podstatou bytí, se na začátečnickou a pokročilou dělit nedá. Co se ale dělit dá, je míra připoutanosti k představě, že jsem někdo zvlášť pokročilý oproti druhým.

A právě tam pak často odchází pozornost od toho podstatného – od samotného bytí a lásky – k hodnocení lidí, jejich chyb, názorů a politiky. To už ale není hlubší poznání, to je pořád ještě pohyb mysli v oblasti jmen a tvarů.

Mysl se pohybuje v oblasti jmen a tvarů, dovede je rozlišovat, pravítko třeba umožňuje dělat rovné čáry a měřit délku. To s poznáním nebo nevedomostí nemá nic společného. Obojí je nástroj.
Stejně tak mysl dovede rozlišovat pokročilé a začátečníky - dovede to do jisté míry i ta tvoje AI. Záleží pouze na té připoutanosti nebo nepřipoutanosti k danému nástroji nebo představám, myšlenkám, pocitům atd.
Ty jsi připoutaná k tomu co píšeš, k mysli, ke svým představám o poznání, že si to pořád promítáš do druhých? Že to tak musí mít, když dovedou rozlišovat ve světě jmen a tvarů?
Když ti píšu, nejsem k tomu připoutaný, pouze ti sděluji, co v oblasti jmen a tvarů v souvislosti s tebou poznávám.
To, že je člověk probuzený neznamená, že ztrácí schopnost poznávat i ve světě jmen a tvarů. Spíše naopak, není už ovlivňován při poznávání svým nevědomím, psychologickými potřebami - třeba mít pravdu v diskuzi, mindráky, atd.

Rozlišování prostřednictvím mysli je v pořádku – otázka je, kdy je mysl jenom nástroj a kdy už je tady ztotožnění s ní. Skutečnost sama zůstává i tak jenom jedna, bez úrovní a jakékoliv rozdělenosti.

[armin]

Rozlišování prostřednictvím mysli je v pořádku – otázka je, kdy je mysl jenom nástroj a kdy už je tady ztotožnění s ní. Skutečnost sama zůstává i tak jenom jedna, bez úrovní a jakékoliv rozdělenosti.

Zajímavá představa Skutečnosti. "Skutečnost sama". To je něco jako oceán bez vln?

P.S.
Jinak oceňuji, že jsi reagovala jen krátce a jasně, bez těch obvyklých litanií a zakecávaček.

[Nic]

Nikdo ti to tu nevěří.

Kolik lidí, kteří mají stejně jako Ty plnou hlavu válek, zpráv o nepravostech světa, starostí a obav, věří, že "Boží království je mezi vámi", jak říkal Ježíš?

Mnozí lidé věří, že Boží království přijde až jednou v budoucnu, ale bez naplnění Ježíšova největšího přikázání není šance poznat, že už je tady.

Kolik lidí věří, že to, co běžně prožívají jako samsáru, je ve své podstatě Nirvána, jak říkal Buddha?

Kolik lidí věří, že dokonalý svět, který popisuje Nisargadatta, je ten skutečný, a všechno, co vnímají jako oddělené od sebe sama, je jen iluze?

Nejde vůbec o nějakou slepou víru, že ovoce poznání je sladké, ale o ochutnávání skutečnosti takové, jaká opravdu je.

Mou zkušeností je, že to, co říkají všichni ti Probuzení, je skutečnost.

[Nic]

Jana měla skvělou příležitost poznat pravdu, ale ze strachu ji zahodila, a tak nás krmí a krmí představama, jak to podle ní je. No co se dá dělat, i tohle patří do stvoření...

Každý mluvíme ze své zkušenosti a to je v pořádku. Pro mě je Láska vším skutečným, co existuje, Tebe nevyjímaje. Jestli se něco jeví jako neláska, je to jako když se díváš na nepatrnou část obrazu. Drobný detail sám o sobě nedává smysl a teprve z pohledu na celek je jasné, čím to skutečně je.
Skrz osobní mysl ovšem celistvost poznat nejde. To je možné jenom, když se rozplyne iluze oddělenosti. Ty sama píšeš, že bezpečně poznáš, co láska není, ale to, co je láska nevíš. Pak mě asi ani nemůžeš vidět jinak, proto to nijak nesoudím. Dokonce ani netvrdím, že bych dokázala dělat cokoliv, co děláš, na Tvém místě lépe, než Ty, nebo že bych byla jakkoliv lepší, než jsi.

[Paradoxy]

Jana měla skvělou příležitost poznat pravdu, ale ze strachu ji zahodila, a tak nás krmí a krmí představama, jak to podle ní je. No co se dá dělat, i tohle patří do stvoření...

Každý mluvíme ze své zkušenosti a to je v pořádku. Pro mě je Láska vším skutečným, co existuje, Tebe nevyjímaje. Jestli se něco jeví jako neláska, je to jako když se díváš na nepatrnou část obrazu. Drobný detail sám o sobě nedává smysl a teprve z pohledu na celek je jasné, čím to skutečně je.
Skrz osobní mysl ovšem celistvost poznat nejde. To je možné jenom, když se rozplyne iluze oddělenosti. Ty sama píšeš, že bezpečně poznáš, co láska není, ale to, co je láska nevíš. Pak mě asi ani nemůžeš vidět jinak, proto to nijak nesoudím. Dokonce ani netvrdím, že bych dokázala dělat cokoliv, co děláš, na Tvém místě lépe, než Ty, nebo že bych byla jakkoliv lepší, než jsi.

Jó, je s tebou prostě sranda

[Nic]

Rozlišování prostřednictvím mysli je v pořádku – otázka je, kdy je mysl jenom nástroj a kdy už je tady ztotožnění s ní. Skutečnost sama zůstává i tak jenom jedna, bez úrovní a jakékoliv rozdělenosti.

Zajímavá představa Skutečnosti. "Skutečnost sama". To je něco jako oceán bez vln?

Je to Skutečnost bez iluze - bez iluze oddělenosti.

[Zdeněk]

Pleteš dohromady dvě různé roviny reality. V rovině relativního světa – těla, silnic, fyzikálních zákonů – samozřejmě platí následky. Když pojedeš v protisměru, může dojít ke karambolu. To ale není popření svobodné vůle – to je zákon příčiny a následku. Svobodná vůle spočívá v tom, že si můžeš zvolit, jak se budeš chovat. Následky si ale už nevybíráš.

Když ale mluvím o Božím království, mluvím o jiné rovině poznání – o rovině jednoty bytí, tady neexistuje oddělenost, vina ani skutečné utrpení. Tady žádný karambol ve své podstatě neexistuje, protože v jednotě bytí se není s čím se srazit.

Ty jsi s tím přirovnáním k jízdě (vlevo) přišla při vysvětlování přikázání lásky.
(A pak jsi honem utíkala za AI, ta přišla s dvěma rovinama a tak jsi mezitím zapomněla co jsi psala že jo.)

Tak k čemu to přikázání tedy je, když není kdo by komu co přikazoval?

A co se týká citace "Hadi, plemeno zmijí…" – i to patří do roviny relativního jazyka, emocí a doby. Je to výraz prorockého otřesu, ne popis nejvyšší skutečnosti. Do roviny přímého uvědomění jednoty to nepatří. Tam nejsou hadi ani zmije, ale jediné bytí.

Proto také platí, že pravda se sama o sobě neprokazuje útokem na druhého člověka. Útok vždy patří k rovině ega, obrany a konfliktu – ne k rovině jednoty a poznání.“

To byla Ježíšova slova pro zákoníky a farizeje, což byli tehdejší náboženští učenci. Co by asi řekl tobě?
Asi nic, nebavil by se s tebou, protože to by to považoval za náboženskou rozmluvu se psem.

[Zdeněk]

Kolik lidí věří, že to, co běžně prožívají jako samsáru, je ve své podstatě Nirvána, jak říkal Buddha?

To neříkal Buddha, to říkal Dodo, dej mu facku za mě troubovi jednomu děkuji.

[Zdeněk]

Kolik lidí, kteří mají stejně jako Ty plnou hlavu válek, zpráv o nepravostech světa, starostí a obav, věří, že "Boží království je mezi vámi", jak říkal Ježíš?

A proč jsem tedy Ježíš přišel? A nechal se ukřižovat?

Aby zvrátil směrování národa izraelského, s jeho potoky krve zavražděných, které má za sebou (stačí si přečíst Starý zákon).

A mě vyčítáš že poukazuju na izraelská zvěrstva v Gaze?

[Nic]

Ty jsi s tím přirovnáním k jízdě (vlevo) přišla při vysvětlování přikázání lásky.

Můžeme se na to dívat tak, že přiletíš do Čech jako cizinec. A tady v Čechách budeš mít zájem řídit auto. V zemi, odkud přijíždíš, jezdí auta v levém pruhu.
To oznámení o přikázání jízdy v pravém jízdním pruhu v Čechách můžeš brát jako projev lásky, že jsi byl o tom informován, nebo jako omezování svobody vybrat si v jakém pruhu chceš jezdit, je to tak?

V jednotě s moudrostí Tě nenapadne tohle přikázání porušit.

Přikázání lásky je prakticky stejné. V jednotě s Bohem je všechno Boží - je všechno Láska, neexistuje žádná iluze oddělenosti, proto ani neexistuje žádné utrpení.

V jednotě s Bohem Tě také nenapadne takové přikázání porušit.

Tak k čemu to přikázání tedy je, když není kdo by komu co přikazoval?

Tady se ptáš velice moudře. Je dobré mít v tomhle jasno. V iluzi oddělenosti existuje Boží vůle (láska bez možnosti volby) a vedle ní osobní vůle (s možností volby nelásky). Tedy Bůh versus ego. Vůle těch dvou se nemusí setkat. Pak vzniká utrpení. Ne jako trest, ale jako důsledek iluze oddělenosti. Je to podobná zákonitost jako zemská přitažlivost. Iluze oddělenosti je relativní realita, které říkají sen, mája - není to Skutečnost. Bůh, který je absolutně vším, co je, není ve skutečnosti rozdělen na něco a něco jiného.

V jednotě s Bohem mizí iluze oddělenosti, je tady jen Boží vůle, není tu tím pádem kdo by komu co přikazoval.

To byla Ježíšova slova pro zákoníky a farizeje, což byli tehdejší náboženští učenci. Co by asi řekl tobě?

To Ti můžu říct naprosto přesně, řekl by mi totéž, co řekl Tomášovi:

Řekl Ježíš svým žákům: "Přirovnejte mne a řekněte mi, komu se podobám."
Řekl mu Šimon Petr: "Podobáš se spravedlivému andělu."
Matouš mu řekl: "Podobáš se moudrému filosofu."
Tomáš mu řekl: "Učiteli, má ústa nemohou vůbec vypovědět, komu se podobáš."
Ježíš řekl: "Já nejsem tvůj učitel, neboť jsi se napojil a opojil z vroucího toku, který jsem vyměřil."
A vzal jej, poodešel a řekl mu tři výroky.
Když Tomáš přišel ke svým přátelům, zeptali se jej: "Co ti Ježíš řekl?"
Tomáš jim řekl: "Kdybych vám řekl jediný z těch tří výroků,
vezmete kameny a budete je na mne házet - a z těch kamenů vyjde oheň a spálí vás."

[Nic]

Kolik lidí věří, že to, co běžně prožívají jako samsáru, je ve své podstatě Nirvána, jak říkal Buddha?

To neříkal Buddha, to říkal Dodo, dej mu facku za mě troubovi jednomu děkuji.

Samsára není fyzický prostor, který musíme opustit. Je to stav mysli zastřený nevědomostí, strachem a touhou. Je to jako dívat se na svět přes silně zkreslené, špinavé brýle. Skrze tyto brýle vidíme oddělenost, boj, nedostatek a smrt. Buddha nám dal nástroje (Dharmu), jak tyto brýle vyčistit a nakonec úplně sundat.

Voda se nezmění, ať už je rozbouřená (samsára) nebo klidná (nirvána). Je to stále táž voda.

Facku si dávat nemusíš, život Tě fackuje sám už tím, že neznáš pokoru a úctu.

[Nic]

Kolik lidí, kteří mají stejně jako Ty plnou hlavu válek, zpráv o nepravostech světa, starostí a obav, věří, že "Boží království je mezi vámi", jak říkal Ježíš?

A proč jsem tedy Ježíš přišel? A nechal se ukřižovat?

Aby zvrátil směrování národa izraelského, s jeho potoky krve zavražděných, které má za sebou (stačí si přečíst Starý zákon).

A mě vyčítáš že poukazuju na izraelská zvěrstva v Gaze?

Nevnímám Ježíše jako někoho, kdo by se přišel zapojovat do historických a politických konfliktů světa. Nepřišel řešit říše, národy ani války – přišel ukázat cestu z utrpení, které vzniká z připoutanosti k tělu, mysli a strachu. Přišel ukázat Boží království, které není „tam někde ve světě“, ale je poznatelné tady a teď v nitru člověka.

To, že lidstvo vede války, bylo pravda před ním, je to pravda po něm – a není to tím zrušeno. Ježíš nikdy neučil, že máme mít hlavu plnou zpráv o zlu světa. Učil proměně srdce a pohledu. Učil lásku k nepřátelům, ne spojenectví s jednou nebo druhou stranou konfliktu.

Nevyčítám Ti, že poukazuješ na zvěrstva. Jen mluvím o jiné rovině – o rovině, kde se hledá zdroj utrpení, ne jen jeho projev. Války jsou důsledkem něčeho hlubšího. A právě tam Ježíš mířil.

[Zdeněk]

Ty jsi s tím přirovnáním k jízdě (vlevo) přišla při vysvětlování přikázání lásky.

Můžeme se na to dívat tak, že přiletíš do Čech jako cizinec. A tady v Čechách budeš mít zájem řídit auto. V zemi, odkud přijíždíš, jezdí auta v levém pruhu.
To oznámení o přikázání jízdy v pravém jízdním pruhu v Čechách můžeš brát jako projev lásky, že jsi byl o tom informován, nebo jako omezování svobody vybrat si v jakém pruhu chceš jezdit, je to tak?

V jednotě s moudrostí Tě nenapadne tohle přikázání porušit.

Přikázání lásky je prakticky stejné. V jednotě s Bohem je všechno Boží - je všechno Láska, neexistuje žádná iluze oddělenosti, proto ani neexistuje žádné utrpení.

V jednotě s Bohem Tě také nenapadne takové přikázání porušit.

Tak k čemu to přikázání tedy je, když není kdo by komu co přikazoval?

Tady se ptáš velice moudře. Je dobré mít v tomhle jasno. V iluzi oddělenosti existuje Boží vůle (láska bez možnosti volby) a vedle ní osobní vůle (s možností volby nelásky). Tedy Bůh versus ego. Vůle těch dvou se nemusí setkat. Pak vzniká utrpení. Ne jako trest, ale jako důsledek iluze oddělenosti. Je to podobná zákonitost jako zemská přitažlivost. Iluze oddělenosti je relativní realita, které říkají sen, mája - není to Skutečnost. Bůh, který je absolutně vším, co je, není ve skutečnosti rozdělen na něco a něco jiného.

V jednotě s Bohem mizí iluze oddělenosti, je tady jen Boží vůle, není tu tím pádem kdo by komu co přikazoval.

Ty Jano to jsou hrozný žvásty. AI okecávání.
Pravá láska je naprosto dobrovolná. Ty bys snad chtěla aby tě někdo miloval z donucení? Tak proč by to měl chtít Bůh, proboha? Přikázání lásky je prostě trik negativní entity.
Nebo snad Ra, který je z Venuše, se v pojetí lásky mýlí? Ťuky ťuk na hlavu.

[Zdeněk]

To byla Ježíšova slova pro zákoníky a farizeje, což byli tehdejší náboženští učenci. Co by asi řekl tobě?

To Ti můžu říct naprosto přesně, řekl by mi totéž, co řekl Tomášovi:

Řekl Ježíš svým žákům: "Přirovnejte mne a řekněte mi, komu se podobám."
Řekl mu Šimon Petr: "Podobáš se spravedlivému andělu."
Matouš mu řekl: "Podobáš se moudrému filosofu."
Tomáš mu řekl: "Učiteli, má ústa nemohou vůbec vypovědět, komu se podobáš."
Ježíš řekl: "Já nejsem tvůj učitel, neboť jsi se napojil a opojil z vroucího toku, který jsem vyměřil."
A vzal jej, poodešel a řekl mu tři výroky.
Když Tomáš přišel ke svým přátelům, zeptali se jej: "Co ti Ježíš řekl?"
Tomáš jim řekl: "Kdybych vám řekl jediný z těch tří výroků,
vezmete kameny a budete je na mne házet - a z těch kamenů vyjde oheň a spálí vás."