Vidět ve druhém nejvyšší pravdu, kterou jsi sám

[Nic]

Tomášovi nepochybně pomáhali každé bytosti, která o to projevila zájem, osvobodit se od největší překážky - nevědomosti a poznávat nejvyšší pravdu.

Prosím, dokáže tady někdo vysvětlit svými slovy, co Eduard Tomáš tímhle říká?

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

Jak se nikdy nemáme dívat na druhé a ani na sebe a jak se máme na každého dívat?

[Trini]

Míla Tomášová a Nisargadatta mluvili o tom samém. Jako osoby byly holt rozdílného nastavení. Proto neprobuzenému může připadat, že Nisargadatta mluvil z jakési "pravdivější" úrovně.

Určitě mluvili všichni o směřování k tomu samému.

Míla Tomášová a Nisargadatta mluvili o Tom samém. protože Toho "dosáhli", a popisovali jakým způsobem.

Nisargadatta: Sebeuskutečnění není předpověditelné. Někdo je dosáhne rychle, jiný ho nedosáhne ani po obrovském úsilí.

[Trini]

Žiješ ve fiktivním světě z textových slov utkaným. Tvoje oči až děsivě připomínají jakousi panenku, robota s umělou inteligencí.

Proto má AI jako kamarádku - zřejmě nejlepší. Jen slovní algoritmy, žádné opravdové duchovno.

[Zdeněk]

Tomášovi nepochybně pomáhali každé bytosti, která o to projevila zájem, osvobodit se od největší překážky - nevědomosti a poznávat nejvyšší pravdu.

Prosím, dokáže tady někdo vysvětlit svými slovy, co Eduard Tomáš tímhle říká?

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

Jak se nikdy nemáme dívat na druhé a ani na sebe a jak se máme na každého dívat?

Nejde o vědomosti. Jde o vědomí. Vědomí sebe, sebeidentifikaci.

Čili se na to dívej jako na výzvu k praxi (já mám za praxi vipassanu, jiní mohou mít něco jiného). Praxe není názor. Opravdu ne.

[Trini]

Tvůj důraz na význam slov je úplně mimoňskej.

To opravdu je. Viz:

Prosím, dokáže tady někdo vysvětlit svými slovy, co Eduard Tomáš tímhle říká?

Slova, slova. slova ....nic než slova.

[Nic]

Tomášovi nepochybně pomáhali každé bytosti, která o to projevila zájem, osvobodit se od největší překážky - nevědomosti a poznávat nejvyšší pravdu.

Prosím, dokáže tady někdo vysvětlit svými slovy, co Eduard Tomáš tímhle říká?

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

Jak se nikdy nemáme dívat na druhé a ani na sebe a jak se máme na každého dívat?

Nejde o vědomosti. Jde o vědomí. Vědomí sebe, sebeidentifikaci.

Čili se na to dívej jako na výzvu k praxi (já mám za praxi vipassanu, jiní mohou mít něco jiného). Praxe není názor. Opravdu ne.

To, čeho se touhle praxí dosáhne:

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

Je přímo osvobození od nevědomosti a poznání jednoty Bytí.

Vyzkoušej to. Vyzkoušej to osvobození od připoutanosti k mysli, individualitě, tělu a vůbec nic si o sobě, o druhých nic nemysli. Je to ve své podstatě úplně jednoduché. Rozpoznat myšlenky jako myšlenky a nepřivlastňovat si je. Neztotožňovat se s nimi.

Objeví se myšlenka: " je to idiot...", rozpoznáme myšlenku jako myšlenku a uvědomíme si, že si to nemusíme myslet, myšlenku můžeme nahradit například informací - "nevím" - otevírám se právě nejvyšší pravdě - a nejvyšší pravda jistě nebude idiot... A takhle je možné nechat vyšumět každou myšlenku, která se objeví. V mysli tím pádem nezůstává nic. Nic, co by si bylo možné o komkoliv nebo čemkoliv myslet.

Mysl nás tím pádem nedrží v zajetí mysli a je možné si pravdu začít uvědomovat v srdci.

Tady v tichu srdce má bytí šmak ticha, klidu, míru, v hlubším uvědomění lásky (protože nám do ní mysl přestala házet vidle), blaženosti, štěstí, radosti, jednoty Bytí....

Odtud je celý projevený svět prozářený láskou, ať se děje cokoliv, nic se ve své podstatě neděje. Tady je právě tím dokonalým světem Probuzených, který není zbarvený připoutaností k tělu, k smyslovému poznávání, komentářům mysli.

Tohle je ve své podstatě jednoduché.

Ale těžší je ta praxe bdělosti, nenechat se skutečně strhávat tou největší nevědomostí, o které mluví Eduard Tomáš.

Nemyslet si o nikom ani o sobě, že jsme čímkoliv jiným, než tou nejvyšší pravdou, kterou ve skutečnosti jsme.

[Nic]

Tedy vytrvat v tom.

[Zdeněk]

Mysl nás tím pádem nedrží v zajetí mysli a je možné si pravdu začít uvědomovat v srdci.

Čili někde.
(Raději si vostalpetrovsky nedomýšlet kde.)

Ta lokace je buď tělesná (a jsme opět u těla), nebo myšlenková (a jsme opět u myšlenek).

[Zdeněk]

Ale může to být pomocný objekt meditace, jako je třeba dech, metta atpod.

Tedy pokud se ví, že jde o pomocný objekt.
Plovací destička je dobrá, ale není dobré ji považovat za břeh, opravdu ne.

[Nic]

Mysl nás tím pádem nedrží v zajetí mysli a je možné si pravdu začít uvědomovat v srdci.

Čili někde.
(Raději si vostalpetrovsky nedomýšlet kde.)

Ta lokace je buď tělesná (a jsme opět u těla), nebo myšlenková (a jsme opět u myšlenek).

Jasně, přesně tak – ale lokalizace není v tělesném srdci a ani v mysli, ale v duchovním Srdci. Což je samotné absolutní vědomí, které přesahuje všechno fyzické i myšlenkové. Je to ten nejvnitřnější střed bytí – „centrum Tebe“, na které ukazuješ, když říkáš „já“. Většina lidí přirozeně ukazuje na oblast srdce.

Jak říkal Ramana Mahariši:

„Nazývejte to jakkoliv – Bůh, Já, Srdce nebo sídlo Vědomí, je to vždy jedno a totéž. Srdce znamená samotné jádro Bytí člověka, střed, bez něhož nic neexistuje.“

Zajímavé je, že s prohlubujícím se poznáním se to „Srdce“ jakoby rozšiřuje – nejdřív přesahuje tělo, pak v něm začínáme vnímat lásku k pravému Já - Bohu - k bližnímu svému. Nakonec s poznáním, že Láska je skutečně vším, co JE, je v duchovním Srdci uvědomovaný celý svět jako něco naprosto přirozeného, dokonalého – Božího.

Dochází k obratu: už se nevnímáme jako jednotlivá osoba ve světě, ale svět se objevuje v nás, v našem vědomí. Mizí ztotožnění s „vlnou“ a poznáváme, že jsme tím oceánem samotným – Bytím, které všechno obsahuje.

Ve skutečnosti si úplně vědomě můžeš právě teď uvědomit, že to co si uvědomuješ, je ve Tvém vědomí, které je v Tobě, ne někde mimo Tebe, ve vědomí jsou i projevy našich individualit, ale to co jsme celý ten projev přesahuje.

Když jsme ztotožněni s individualitou, zdáme se sami sobě jako někdo oddělený od ostatních. Pak se cítíme zranitelní, smrtelní a pomíjiví – v relativním světě dobra a zla, přání a odporů.

Ale když se od téhle představy uvolníme, poznáváme, že to, čím opravdu jsme, žádným projevům nepodléhá. Je to čisté vědomí, kterého se nic nemůže dotknout – a přitom je v naprosté blízkosti všeho, co kdy bylo, je i bude. Je to tak absolutní blízkost, že všechno je jedním.

A s tím přichází poznání: „Já jsem TO.“

[Nic]

Ale může to být pomocný objekt meditace, jako je třeba dech, metta atpod.

Tedy pokud se ví, že jde o pomocný objekt.
Plovací destička je dobrá, ale není dobré ji považovat za břeh, opravdu ne.

Představ si to takhle: dech a meditace jsou jako důkladný úklid v domě. Uklidíš, na chvíli je klid a pořádek – ale jakmile se vrátíš do běžného života, mysl zase začne hodnotit, kritizovat a porovnávat. Je to jako kdyby někdo neustále házel do uklizeného bytu odpadky.

Mysl má totiž své staré návyky – jede na „automatického pilota“. Meditace ti pomůže si to uvědomit, ale pokud ten program nezměníš, znovu se spustí a zakryje jasno vědomí.

A tady přesně zapadá Tomášovo „myšlenka já jsem tělem“.
Je to, jako bys žil v jedné malé místnosti a myslel si, že celý ten obrovský palác (tvoje skutečné Bytí) je jen ten pokoj. Dokud se ztotožňuješ jen s tělem a osobností, vidíš ostatní jako oddělené lidi – a pak je snadné kritizovat nebo srovnávat.

Když ale pochopíš, že nejsi tělo, ale to, co všechno prožívá – tedy samotné vědomí, bytí, zdroj – změní se úplně všechno. Najednou se díváš na druhé jako na projevy stejné skutečnosti.
Jak by ruka mohla kritizovat nohu? Vždyť obojí patří k jednomu tělu.

Takže meditace a dechová cvičení jsou skvělé nástroje, které uklidní mysl a otevřou ti dveře. Ale to, co říká Eduard Tomáš, je klíč k tomu, aby se to otevřené vědomí stalo trvalým stavem. Je to změna pohledu, od oddělenosti k jednotě, od vnější formy k vnitřní podstatě.

Doufám, že to dává smysl.

[Nic]

Prosím, dokáže tady někdo vysvětlit svými slovy, co Eduard Tomáš tímhle říká?
"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

Slova, slova. slova ....nic než slova.

Když dostaneš recept na výborné jídlo, tak to jsou slova, slova, slova....nic než slova. Papír se všemi těmi slovy není k jídlu.
Když ten recept realizuješ, tak už dokážeš popsat, co z toho vzniklo, jakou to má chuť. Je to něco dočista jiného.

...metta...

Metta = meditace milující laskavosti

No, meditovat na milující laskavost přináší rovnou ovoce pramenící z Tomášovy navigace: "Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

V milující laskavosti není šance živit nevědomost mysli. Není šance se dívat na kohokoliv jako na cizího.

[Trini]

Prosím, dokáže tady někdo vysvětlit svými slovy, co Eduard Tomáš tímhle říká?
"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

Slova, slova. slova ....nic než slova.

Když dostaneš recept na výborné jídlo, tak to jsou slova, slova, slova....nic než slova. Papír se všemi těmi slovy není k jídlu.
Když ten recept realizuješ, tak už dokážeš popsat, co z toho vzniklo, jakou to má chuť. Je to něco dočista jiného.

Na realizaci neexistuje recept. Nedá se to naučit. Sebeuskutečnění není předpověditelné.

[Zdeněk]

Ale může to být pomocný objekt meditace, jako je třeba dech, metta atpod.

Tedy pokud se ví, že jde o pomocný objekt.
Plovací destička je dobrá, ale není dobré ji považovat za břeh, opravdu ne.

Představ si to takhle: dech a meditace jsou jako důkladný úklid v domě. Uklidíš, na chvíli je klid a pořádek – ale jakmile se vrátíš do běžného života, mysl zase začne hodnotit, kritizovat a porovnávat. Je to jako kdyby někdo neustále házel do uklizeného bytu odpadky.

Mysl má totiž své staré návyky – jede na „automatického pilota“. Meditace ti pomůže si to uvědomit, ale pokud ten program nezměníš, znovu se spustí a zakryje jasno vědomí.

A tady přesně zapadá Tomášovo „myšlenka já jsem tělem“.
Je to, jako bys žil v jedné malé místnosti a myslel si, že celý ten obrovský palác (tvoje skutečné Bytí) je jen ten pokoj. Dokud se ztotožňuješ jen s tělem a osobností, vidíš ostatní jako oddělené lidi – a pak je snadné kritizovat nebo srovnávat.

Když ale pochopíš, že nejsi tělo, ale to, co všechno prožívá – tedy samotné vědomí, bytí, zdroj – změní se úplně všechno. Najednou se díváš na druhé jako na projevy stejné skutečnosti.
Jak by ruka mohla kritizovat nohu? Vždyť obojí patří k jednomu tělu.

Takže meditace a dechová cvičení jsou skvělé nástroje, které uklidní mysl a otevřou ti dveře. Ale to, co říká Eduard Tomáš, je klíč k tomu, aby se to otevřené vědomí stalo trvalým stavem. Je to změna pohledu, od oddělenosti k jednotě, od vnější formy k vnitřní podstatě.

Doufám, že to dává smysl.

Myšlenka "já jsem tělem" není identifikace s tělem. Myšlenky přicházejí a odcházejí, identifikace je mnohem hlubší, trvalejší. Mysl nemůže přímo identifikaci sebe ovlivnit, proto je nutná praxe bdělosti (což není nějaký názor a jeho autosugesce či hypnóza).

Mysl nedokáže pochopit Ducha, není k tomu kompetentní (pokud si tuto kompetenci přisvojí, vznikne duchovní ego). Duchovní cesta se neodehrává v mysli. Alexander by nikdy skrze knihy či texty osvícení nedosáhl, dokonce ani kdyby je napsala Jana, AI modifikovaná.

[Zdeněk]

A tady přesně zapadá Tomášovo „myšlenka já jsem tělem“.

Veřejné promluvy E. Tomáše jsou jen takové dudlíky pro děti, není to Písmo svaté (ale i tam viz sv. Pavel: "Mlékem jsem vás živil, pokrm jsem vám jíst nedával, protože jste jej nemohli snést – ani teď ještě nemůžete") a je to tak v pořádku.

Podle Lídy se však u Tomášových na jejich chatě prováděla tvrdá praxe.

[Nic]

Myšlenka "já jsem tělem" není identifikace s tělem. Myšlenky přicházejí a odcházejí, identifikace je mnohem hlubší, trvalejší. Mysl nemůže přímo identifikaci sebe ovlivnit, proto je nutná praxe bdělosti (což není nějaký názor a jeho autosugesce či hypnóza).

Mysl nedokáže pochopit Ducha, není k tomu kompetentní (pokud si tuto kompetenci přisvojí, vznikne duchovní ego). Duchovní cesta se neodehrává v mysli. Alexander by nikdy skrze knihy či texty osvícení nedosáhl, dokonce ani kdyby je napsala Jana, AI modifikovaná.

Zdenku,
souhlasím, že realizace není záležitostí mysli – skutečné poznání Sebe je ticho za myšlením. Ale je dobré si uvědomit, že právě v mysli vzniká i iluze oddělenosti a ztotožnění s tělem. Mysl vytváří pojem „já“ a pak ho přisoudí tělu.

Proto i když se „já“ tělem ve skutečnosti nikdy nestalo, právě mysl tuhle iluzi udržuje – a skrz bdělost se to může začít vidět. Bdělost tedy není názor mysli, ale světlo, ve kterém se mysl (a její iluze) stává průhlednou.

Když je mysl průhledná, tělo i svět zůstávají, ale ztrácí se pocit „já jsem tím“. Zůstává čisté bytí – vědomí, které nikdy nebylo omezené myslí ani tělem.

[Nic]

Na realizaci neexistuje recept. Nedá se to naučit. Sebeuskutečnění není předpověditelné.

Tazatel: Mohl byste nám laskavě říct, jak jste vy došel k realizaci?

Maharadž: V mém případě to bylo velmi snadné a jednoduché. Můj Guru, předtím než zemřel, mi řekl: „Věř mi, jsi Nejvyšší Skutečností. Nepochybuj o mých slovech, důvěřuj mi. Říkám ti pravdu – jednej podle toho.“ Nemohl jsem na jeho slova zapomenout a tím, že jsem na ně nezapomněl – jsem realizoval.

http://boddo.cz/meditace/nisargadatta.html

Zrovna tak, pokud někdo věří Tomášovi a na jeho slova nikdy nezapomene:

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."

Tak realizuje.

Neexistuje jiná Nejvyšší Skutečnost, než nejvyšší pravda.

Nevěřím, že pro Tebe kniha "Já jsem TO" byla jenom: Slova, slova. slova ....nic než slova.

[Trini]

Na realizaci neexistuje recept. Nedá se to naučit. Sebeuskutečnění není předpověditelné.

Tazatel: Mohl byste nám laskavě říct, jak jste vy došel k realizaci?

Maharadž: V mém případě to bylo velmi snadné a jednoduché. Můj Guru, předtím než zemřel, mi řekl: „Věř mi, jsi Nejvyšší Skutečností. Nepochybuj o mých slovech, důvěřuj mi. Říkám ti pravdu – jednej podle toho.“ Nemohl jsem na jeho slova zapomenout a tím, že jsem na ně nezapomněl – jsem realizoval.

Jak říká: V mém případě to bylo velmi snadné.

Jinde to vysvětluje Nisargadatta jinak, jak realizoval.

Jak řekl Rameš Balsekar, je potřeba přečíst celé I Am That a neupínat se na jednotlivosti - např. jako že v jeho světě neprší nebo že realizoval, protože nezapomněl, co mu řekl guru.

Nisargadatta několik let denodenně praktikoval - s opravdovostí. To byla ta podstatná příprava. Přesto byl sám překvapen, že realizoval tak rychle. Ostatním žákům jeho gurua se to zřejmě nepodařilo. Proto řekl: Sebeuskutečnění je nepředpověditelné. Někteří ho dosáhnou spontánně, jiní ani po mnohém úsilí ne.

Nisargadatta např. radil toto: Budte pevně přesvědčení, že jste čisté Vědomí. (Ale nikomu tím nezaručoval realizaci. )

[Trini]

Nevěřím, že pro Tebe kniha "Já jsem TO" byla jenom: Slova, slova. slova ....nic než slova.

Nisargadatta neměl rád slovíčkářství. A to, co děláš ty, není nic jiného než slovíčkářství.

Nisargadatta: Když Vědomí pozná samo sebe, nazývá se to Sebepoznání.

A ty máš pořád jen starost, aby tě někdo nekritizoval.

[Trini]

Neexistuje jiná Nejvyšší Skutečnost, než nejvyšší pravda.

Nevěřím, že pro Tebe kniha "Já jsem TO" byla jenom: Slova, slova. slova ....nic než slova.

Jenomže to, co se hledá, je mimo slova - nepopsatelné. Co jsou ti platná slova Nejvyšší Skutečnost - ta tě mají jen upozornit na to, že jsi něco jiného, než za co ses považovala.

Vždyt Nisargadatta řekl, že existují realizovaní, kteří nikdy ty pojmy, s kterými ty okolo sebe pořád máváš, nikdy neslyšeli. V těch pojmech to opravdu není.