od Eva Nada » čtv 16. říj 2025 6:59:27
Soňa Peková na FB
Můj muž říká (jako paní Colombová), že žiji v nějaké jiné realitě. Přesně tak. Žiji v realitě, kterou si skládám zcela svobodně podle toho, co chci, aby v mé realitě bylo. Paní Colombová to ne zcela chápe, ale ťuká si na čelo přátelsky, jako když se dívá na někoho, kdo má nějakou nevyléčitelnou vadu, ale jinak je celkem snesitelný, neb je nekonfliktní a neškodný. A já jsem s tím řešením v souladu, protože jsem ráda, že mi nikdo nesahá na svobodu mého způsobu života.
Protože já nutně potřebuji svobodu. A všechno ostatní jsou pouze výsledky použití svobodného rozhodování v praktickém fungování. Je to svoboda rozhodovat se o mém vlastním zdraví, o tom, koho budu volit, o tom, jaké společenské standardy budu akceptovat, jak bude vypadat práce, kterou dělám, jak bude vypadat prostředí, ve kterém se pohybuji, jaké budou moje mezilidské kontakty, co budu číst, pít, jíst, kam se pojedu podívat – jednoduše to, co se bezprostředně týká mojí osoby, tak o tom potřebuji a chci rozhodovat sama.
A takto si žiji ve své, pro někoho pozoruhodné realitě, a ten, kdo to nedokázal akceptovat, moji realitu opustil. Ti, co v mé realitě se mnou žijí, to vědí, a přijali to jako součást jejich vlastní reality. A možná proto, že jednou i sami pocítí, že to tak rovněž chtějí, že svoboda pro ně bude nanejvýš důležitá.
Svoboda znamená žít a nechat žít. Neomezovat, neovlivňovat, nepředělávat, nežárlit, nekontrolovat každý krok – prostě nechat, ať ten druhý žije svůj život tak, jak ho potřebuje a chce žít. Přivázat někoho na řetěz, aby neutekl – i v myšlenkách – pouze znamená, že uteče.
Ten, kdo si cení svobody, vždy z reality, která je nekompatibilní s jeho vnímáním existence, uteče. Nejdříve mentálně, a jakmile to nastavení v sobě dostatečně ukotví, tak i fyzicky. Není možné žádnou svobodnou bytost někde držet násilím. To je nemožné. Svobodná bytost stejně vždy cestu ven najde; svobodná bytost nemůže jinak.
A ti, co žijí v realitě takové svobodné bytosti to nakonec pochopí, jinak se jejich reality rozejdou. Svobodná bytost se připoutat nenechá, - ale svobodně zůstává. A nebo svobodně odchází, pokud cítí, že nemůže zůstat.
Svoboda je totiž projevem bezpodmínečné lásky. Pokud lidská bytost ví, co bezpodmínečná láska obnáší, ani ve snu ji nenapadne, aby někoho omezovala a vnucovala mu své představy. A v realitě lidské bytosti, která ví, co znamená bezpodmínečná láska, a podle toho svoji realitu buduje, nemůže existovat nikdo, kdo tyto nejvyšší ideály nesdílí – takové reality se jednoduše rozejdou, anebo se ani nikdy nesejdou.
A tak jsem včera večer doma oznámila, že dnes ráno jedu na Sněžku, protože jsem potřebovala do hor, do klidu a ticha – a rovněž vyzkoušet nové termogatě s beránkem, protože se chystám do oblastí hodně ledových.
Sněžka umí být ostrá a nelítostná, rovněž se jí říká „evropská Arktida“, ale dnes tam bylo vlídně – na vrcholu sice kolem nuly a pár rampouchů na dřevěné kapli Sv. Vavřince, ale žádný fičák, pouze mlha, oblaka a na hřebenech nádherné ticho.
Šla jsem z Pece pod Sněžkou přes Růžohorky, ze Sněžky potom na Luční boudu, Výrovku, Richtrovy boudy a lesem zpět po červené do Pece. Den už je krátký a když jsem se vracela lesem, už se začínalo šeřit. Les je v tyto okamžiky nádherný – ztichne a člověk by si tam někam lehl pod stromy a díval se na nebe a na ty majestátné kopce Krkonošských hor. A cítil by se naprosto svobodný.
Fotky z dnešního dne přikládám. Jsou zajímavé i tím, jaké barvy maluje podzim. A jsou to fotky, které dnes pořídila jedna zcela svobodná duše, která vypadala jako malá postavička v čepici s bambulí a v teplých gatích s beránkem.
