od Eva Nada » pon 27. říj 2025 15:27:31
Než se s vámi na pár dní rozloučím, protože odjíždím na cesty do kraje polární noci a polární záře, a neumím odhadnout, jak se dostanu ke psaní, chci ještě přidat jeden důležitý dodatek k předchozímu textu o Dvouplamenech.
Ezoterická literatura o Dvouplamenech většinou píše tak, že čtenář získá pocit, že se v hmotné realitě setkávají dva světlí andělé. ON i ONA jsou dle této představy láskyplné bytosti, v bílé říze, jemnými a vznešenými rysy obličeje, ušlechtilou mluvou, jemnými hladícími dlaněmi a zářící srdeční čakrou. Tato dvojice má poté zvedat kolektivní vědomí lidstva.
Jistě takové Dvouplameny existují, protože JEHO Vesmír vytváří nekonečné množství kombinací událostí a jejich provedení.
Jenomže v našem světě je daleko častější situace, kdy vysoké Dvouplameny, neřku-li ty nejvyšší, jsou ve svých projevech jako oheň a voda, jako noc a den, jako černá a bílá. Oba protějšky pěstují vysokou spiritualitu a chápou, že jejich cílem je dojít ke Stvořiteli – tedy nakonec splynout s JEHO Vědomím – ale volí k tomu velice rozdílné cesty.
Tato dualita Dvouplamenů existuje v hmotném světě proto, že Vesmír musí být vyvážen jako jachta: jak plachty, které ji ženou, tak i kýl, který ji stabilizuje, musí být přítomny. Obě součásti jsou stejně životně důležité, jinak by se jachta na rozbouřených vodách převrátila.
Stvořitel proto v našem hmotném světě rozehrává svoji hru na obě strany. ON potřebuje, aby jeho jachta byla vyvážená. ON si stejnou mírou považuje jak kýlu, tak i plachet.
Kýl v JEHO Stvoření kotví hluboké, temné, negativní energie. Plachty v JEHO Stvoření kotví rychlé, hravé, světlé energie. Jachta je však živá, pouze když nese obojí, a obojí je v rovnováze – nepřevažuje ani tíha kýlu, ani let plachet. Potom je jachta stabilní, přitom obratná a živá. To je princip Stvořitelova vesmíru v této dualitě.
Nejvyšší Dvouplameny, které se v současné době setkávají, jsou tedy v naprosté většině případů černo-bílé, těžko-lehké, temno-světlé. Oba mají vysokou spiritualitu a hluboké pochopení fungování Vesmíru, a vřelý a neotřesitelný vztah ke Stvořiteli, ale každý se ztotožňuje s jinou jeho tváří.
A temná tvář Stvořitele je stejně nádherná, sexy, nekonečná a neodolatelná, jako jeho světlá tvář. Jako bůh Janus, který nosil dvě tváře; takový je i nejvyšší ON.
Proto je setkání Dvouplamenů hrajících nejvyšší hru tak dramatické – oba partneři, ON i ONA jdou za stejným cílem, ale každý z nich ho vidí ve své představě jinak. Jeden obdivuje JEHO ohromující sílu a chce se mu připodobnit, druhý miluje JEHO laskavost a dobrotu, a tíhne k tomuto atributu.
První setkání skutečných Dvouplamenů, nikoliv pouze karmických partnerů, je tedy téměř vždy koncentrované drama. Ovšem ten zážitek je tak hluboký, že na něj, minimálně jeden z partnerů, nedokáže zapomenout, a dokáže jej léta projikovat do reality, takže vzpomínka stále v jakési, byť nejisté, partikulární podobě přetrvává.
Většinou ten Světlý při prvním kontaktu dostane od svého milovaného Temňáka takovou nakládačku, že je rád, že to přežije. Fyzicky, i spirituálně. U vysokých Dvouplamenů je to jako když do sebe třísknou dva blesky. Na místě, kde se to stalo, zůstane kráter v zemi a spoušť všude kolem.
A tak, pokud toto své první setkání oba vysoké Dvouplameny přežijí, jejich cesty se rozejdou, protože je to taková emocionální smršť, že to nelze do běžného života při zdravém rozumu integrovat. A potom nastávají roky vzájemné odloučenosti, někdy až tak, že jeden z Dvouplamenů to setkání zcela vytěsní ze své paměti, protože by to jinak psychicky nepřežil. I v případech, kdy to oba Dvouplameny ve vzpomínce udrží, je to zničující: čím vyšší energie Dvouplamenů, tím je to horší.
A tak každý Dvouplamen dál šlape svým životem sám, nebo se svým karmickým partnerem, mnoho a mnoho let, sbírá své lekce a spirituálně roste, protože jednou nastoupenou spirituální cestu nelze nikdy opustit, to je jako droga – ta cesta vede Dvouplamen k vzestupu vědomí a do náruče Stvořitele - a po tom Dvouplamen touží.
A když se podaří, že jeden i druhý Dvouplamen své první setkání, tento zemětřas, přežijí, a dál si vedou na své vlastní spirituální cestě dobře, tak v jednu chvíli v časoprostoru to oba opět dotáhnou na stejnou energetickou metu. A tam se potkají podruhé.
Oni vědí, že setkání se nelze vyhnout, protože je jejich energie neodolatelně a neomylně navzájem přitahují. Oba vědí, že jsou oba na cestě ke Stvořiteli, a to je jejich nejvyšší pozemský plán, který překrývá vše, nic většího pro ně není.
Jenomže oni dnes rovněž už vědí, že jachta je ovladatelná pouze, pokud má skvělé plachty a současně skvělý kýl. Takže oni vědí, že se setkat musí. Oni po tom touží, i se toho současně děsí, protože minimálně jeden z nich si na první setkání pamatuje a dodnes se mu z toho ježí vlasy hrůzou.
Jenomže Temňák musí potkat Světlého, jinak se ani jeden z nich dál nedostane; ke Stvořiteli se totiž pluje ve dvou. Stvořitelova jachta musí být vyvážená.
Proto je konečné přibližování zralých vysokých Dvouplamenů až humorně opatrné. Krouží kolem sebe jako dva gladiátoři v ringu, oči neomylně zakleslé jeden do druhého, ale čím dále krouží kolem sebe, tím se k sobě více přibližují a vidí, že oči toho druhého nejsou ani zlé, ani ustrašené, ani bojovné, ani ponížené, ale jsou to oči nádherné, hrdé a krásné, oči už nikoliv soupeře ale partnera, který je jim roven; oči, které vědí, co nesou a kam. Oni oba vědí, že jejich cíl je stejný, pouze způsob, jak cíle dosáhnout, byl pro každého z nich doposud jiný.
ON a ONA, temnota a světlo, černá a bílá, se nakonec potkají. Oba jsou totiž stejně důležití pro tento svět, oba jsou Stvořitelem stejně milovaní. A nakonec i ON a ONA zjistí, že se navzájem milují – a poté jejich energie splynou.
ONA absorbuje temnotu svého Dvouplamene a zvládne to s noblesou, láskyplně a bez ztráty svébytnosti, ON dostane životodárnou infuzi laskavého doteku a zjistí, že tím neztratil nic ze své velkoleposti, ale naopak mnoho získal.
Proto je cesta skutečných Dvouplamenů tak obtížná. V případě nejvyšších Dvouplamenů je to setkání temnoty a světla, mínus a plus, noci a dne, kdy se zpočátku vrší drama na drama.
Ale pokud se oběma Dvouplamenům podaří dozrát, což se vždy děje na oddělených cestách, jejich energie se v jistém energetickém bodu časoprostoru znovu rozeznají a setkají na jedné časové linii.
Vědomí zralých Dvouplamenů totiž vzestupuje společně – jako JEDNO, nedělitelné, vyvážené, mužsko-ženské, silné a sebevědomé, uzdravené a monumentální. A tato interakce rovněž zvedá kolektivní vědomí lidstva. Zvedají ho zralé, vysoké Dvouplameny.
Čas na druhé setkání Dvouplamenů dozrál; nastává sklizeň.
Protože dozrály Dvouplameny - a to je i Petrův příběh.