Frustrace z (ne)diskuze

[Skutečnost]

[
Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující.

Ano, má.

Když už pro nic jiného, tak pro to, aby se rozvíjel a upřesňoval popisný potenciál.

Ale správně cítíš, že to má své ale...

To "ale" je v tom, co ti tady ukazujeme ve své nahotě a zcela fanaticky - mysl má tendenci si přivlastňovat "všechna slova", dodávat jim životní energii a tak je zaměňovat za skutečnost. S tou životní energií se ale mysl stane na těch slovech závislou a v mnoha případech i fanaticky se s těmi slovy ztotožňující...

Aby to nenastalo, je velmi důležité pravidelně své mysli vnutit "pauzu" - pokud to dodržíš, mysl svému fanatismu nepropadne...

Rozumím, co píšeš.
To ALE je dobré stále opakovat.
Pro mě je důležité, to vymezení, že téma je v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, při plném vědomí existence Skutečnosti.

Uvidíme, zda to "důležité" u tebe zůstane jen v těch slovech, anebo se to promění ve tvou zkušenost.

[elo]

Všechna slova, modely a mapy vědomí — včetně čaker, paprsků a nauk o egu — jsou užitečné jenom při směrování k Pravdě, ale nejsou spočinutím v ní.

Do cizích hovorů se nechci plést, ale je tu odpoveď (aspoň já to tak klasifikuju).
Je to užitežné "jenom" při směřování k Pravdě. Já bych si to "jenom" dovolil zaměnit za definici, že se pohybujeme v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, a to "ale" za vědomí si Skutečnosti, tedy vědomí možnosti spočinutí v Pravdě.

Otázka číslo 2:
Je důležité (v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, a to "ale" za vědomí si Skutečnosti, tedy vědomí možnosti spočinutí v Pravdě.), směřovat k Pravdě?

[elo]

A skutečná duchovní zralost není v tom, kolik úrovní vědomí pojmenujeme, ale jak tichou a laskavou máme mysl....

Takže pokud tohle má být poslední slovo na tomhle vlákně, pak ať je to ticho.

Ticho, ve kterém není třeba mít pravdu.
Ticho, kde není vítěz ani poražený.
Ticho, ve kterém JEDNO je vším, co kdy bylo.

V Lásce

Jsem rád za tvá poslední slova na tomtu vlákně.

[armin]

Kam jsem to vlezl, tady je to jen o duchovnu? Co to je?

Teoreticky by měla být o skutečném životě.

To se bohužel stává, že "duchovno" je pro mnoho lidí útěkem od skutečného života.
Nebo alespoň berličkou.

Opradový cestovatel životem dříve či později objevuje duchovní stránku života a jeho cesta se stává i duchovní cestou ke skutečné vnitřní změně, osvobození, poznání.

[elo]

Mám technický dotaz: dá se to tu nějak uspořádat, aby se diskuze k původnímu tématu, nepletla s diskuzí o duchovnu?

Zajímavé - jak si to představuješ?

Nevím, ale rozhodně jinak, než jak je to teď.
Možná budu muset já změnit svůj styl, jak tu odpovídám.
Zatím procházím vlákno postupně a reaguji na to, co se mě týká, a co je pro mě zajímavé rozvinout, ale znamená to přeskakovat z tématu na téma.
Rád bych rozvinul původní téma, což se stalo jen díky příspěvku od Zdeňka.

Pak je tu téma otázky, ale to už se asi brzo uzavře.
A pak spousta příspěvků, které ukazují vztahy, které tu diskutující mají mezi sebou. - To de mimo mě, ale toho času jen to přečíst.

[elo]

Připadám si jako hrdinka ve hře "System Shock", kde se setkaly všechny virové báze s cílem zachránit svět tím, že ho úplně anihilují...

No - ldu si pro další popkorn a kolu, tohle bude asi dlouhé, protože si nikdo nevšiml té zásadní věci, že jste už Elo několikrát odpověděli na jeho dotaz:



Frustrace z diskuze může být, a velmi často i bývá, mnohem horší, než frustrace z nediskuze....

Díky za odlehčení.
Ale to, že se tu míjím v diskuzi, mi (zatím) frustraci nepůsobí. Nejde tu o tu blízkost a tak zklamání z nepochopení se nedostavuje.
Je to i o absenci té představy. Nečekal, jsem, že bych tu byl pochopen. Co se tu strhlo jsem taky nečekal. A že budu trpělivě reagovat to taky ne.
Kde není očekávání tam není zklamání.
A zatím nikdo z přítomných nevyjádřil svou touhu někam se posunout - takže nemohlo dojít ke zklamání, že to nenásleduje.

[elo]

Frustrace z diskuze může být, a velmi často i bývá, mnohem horší, než frustrace z nediskuze....

V tom případě je dobré si položit konstruktivní otázku, "co je ve mně frustrováno a proč?".

Účinější než některými přeskakovateli doporučované "kdo je frustrován?".

Nebo jsi jiného názoru?

Můžeš osvětlit rozdíl v těch dvou otázkách?
Je to to dodatečné "proč?".
A nebo to "ve mně" - tohle mi přijde zásadní. I když, když jsem začal psát tento dotaz, viděl jsem jen rozdím v "proč", protože to "ve mě" automaticky předjímám i ve druhé otázce, kde to explicitně není. Nedovedu si představit případ, kdy to někdo může pojmout jinak. Jak?

[elo]

Rozumím, co píšeš.
To ALE je dobré stále opakovat.
Pro mě je důležité, to vymezení, že téma je v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, při plném vědomí existence Skutečnosti.

Uvidíme, zda to "důležité" u tebe zůstane jen v těch slovech, anebo se to promění ve tvou zkušenost.

Nerozumím.
Kam tím míříš?

[Skutečnost]

Rozumím, co píšeš.
To ALE je dobré stále opakovat.
Pro mě je důležité, to vymezení, že téma je v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, při plném vědomí existence Skutečnosti.

Uvidíme, zda to "důležité" u tebe zůstane jen v těch slovech, anebo se to promění ve tvou zkušenost.

Nerozumím.
Kam tím míříš?

Je to myšleno tak, že tvá slova zatím vnímám jen jako úlevu z pochopení.

[armin]

Frustrace z diskuze může být, a velmi často i bývá, mnohem horší, než frustrace z nediskuze....

V tom případě je dobré si položit konstruktivní otázku, "co je ve mně frustrováno a proč?".

Účinější než některými přeskakovateli doporučované "kdo je frustrován?".

Nebo jsi jiného názoru?

Můžeš osvětlit rozdíl v těch dvou otázkách?
Je to to dodatečné "proč?".
A nebo to "ve mně" - tohle mi přijde zásadní. I když, když jsem začal psát tento dotaz, viděl jsem jen rozdím v "proč", protože to "ve mě" automaticky předjímám i ve druhé otázce, kde to explicitně není. Nedovedu si představit případ, kdy to někdo může pojmout jinak. Jak?

Ano, je to postupný proces poznávání sebe, rozpouštění toho, co brání poznávat a žít to poslední - "kdo". Když nevidíš napřed ty příčiny (to "co" a "proč"), nemůžeš ani skutečně poznat kdo, neboť pozornost je vázána v té frustraci, sebelítosti, představách, touhách očekáváních, zklamání, negaci, ignoraci, otupělosti atd. a domnělém já, komu se to děje - egu. Jednoduše řečeno je vázána různými formami sebestřednosti. A to "proč" (protože) je vzájemně spojuje - jsem frustrovaný protože mi něco vadí. Vadí mi to protože ,,, atd.

[Zdeněk]

Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující?

Základem tvého dotazu je tedy Skutečnost. Stavíš však na základě pevném?

K tomu viz známý koan: Jaký zvuk vydává strom v opuštěném lese, kde nikdo není?

Rád bych se duchovňáckým záležitostem vyhnul, ale asi to nejde - pokud podkládá tvůj dotaz fikce, nemůžeš dostat správnou odpověď.

V každé entitě je úplnost jako potenciál. V projevu však může převažovat některá polarita. To že to takto vnímám, může vést k nalezení obou polarit v mém vlastním potenciálu.

Potenciál chápu jako např. možnost dítěte hrát na klavír. Využít tento potenciál (polarizovat se - doufám, že tento Ra termín chápu správně) ale není zrovna snadné.

V mé interpretaci to znamená přenastavit se tak, aby ony záměrně vyvolané pocity byly autentické (což může být leckdy docela těžké). Tím se však zároveň zrelativizuje původní postoj (což může vést k objevení nového, oběma postojům společného prostoru).

Podle mě podstata Ježíšova "milujte své nepřátele" je právě taková, přímou silou přetlačovat nenávist láskou považuji za nemoudré a nebezpečné.

[elo]

Pro mě je důležité, to vymezení, že téma je v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, při plném vědomí existence Skutečnosti.

Uvidíme, zda to "důležité" u tebe zůstane jen v těch slovech, anebo se to promění ve tvou zkušenost.

Nerozumím.
Kam tím míříš?

[Je to myšleno tak, že tvá slova zatím vnímám jen jako úlevu z pochopení.

Aha. Díky
A která konkrétně slova?
Myslíš to, co jsem psal k tématu nebo něco z toho okolo?

[elo]

V tom případě je dobré si položit konstruktivní otázku, "co je ve mně frustrováno a proč?".

Účinější než některými přeskakovateli doporučované "kdo je frustrován?".

Nebo jsi jiného názoru?

Můžeš osvětlit rozdíl v těch dvou otázkách?
Je to to dodatečné "proč?".
A nebo to "ve mně" - tohle mi přijde zásadní. I když, když jsem začal psát tento dotaz, viděl jsem jen rozdím v "proč", protože to "ve mě" automaticky předjímám i ve druhé otázce, kde to explicitně není. Nedovedu si představit případ, kdy to někdo může pojmout jinak. Jak?

Ano, je to postupný proces poznávání sebe, rozpouštění toho, co brání poznávat a žít to poslední - "kdo". Když nevidíš napřed ty příčiny (to "co" a "proč"), nemůžeš ani skutečně poznat kdo, neboť pozornost je vázána v té frustraci, sebelítosti, představách, touhách očekáváních, zklamání, negaci, ignoraci, otupělosti atd. a domnělém já, komu se to děje - egu. Jednoduše řečeno je vázána různými formami sebestřednosti. A to "proč" (protože) je vzájemně spojuje - jsem frustrovaný protože mi něco vadí. Vadí mi to protože ,,, atd.

Tedy vlastně mi potvrzuješ, že má smysl pracovat s tím, co náleží osobě (frustrace, její motivace), je to tak?

[elo]

Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující?

Základem tvého dotazu je tedy Skutečnost. Stavíš však na základě pevném?

K tomu viz známý koan: Jaký zvuk vydává strom v opuštěném lese, kde nikdo není?

Rád bych se duchovňáckým záležitostem vyhnul, ale asi to nejde - pokud podkládá tvůj dotaz fikce, nemůžeš dostat správnou odpověď.

Z této části odpovědí jsem zmatený. Taky jsem se chtěl duchoňáckým záležitostem vyhnot. Proto jsem je dal za to "i když". Bylo to kvuli jiným reakcím tady než té tvé. Tak, jestli tě to nějakým způsobem provokuje, tak si to prosím odmysli.

[elo]

V každé entitě je úplnost jako potenciál. V projevu však může převažovat některá polarita. To že to takto vnímám, může vést k nalezení obou polarit v mém vlastním potenciálu.

Potenciál chápu jako např. možnost dítěte hrát na klavír. Využít tento potenciál (polarizovat se - doufám, že tento Ra termín chápu správně) ale není zrovna snadné.

V mé interpretaci to znamená přenastavit se tak, aby ony záměrně vyvolané pocity byly autentické (což může být leckdy docela těžké). Tím se však zároveň zrelativizuje původní postoj (což může vést k objevení nového, oběma postojům společného prostoru).

Co máš namysli těmi záměrně vyvolanými pocity? Máš na mysli to, co naleznu díky popsanému mentálnímu cvičení?
A tím vyvolané máš na mysli v sobě prořité nebo projevené vně?
To v závorce je nejnosnější.

Podle mě podstata Ježíšova "milujte své nepřátele" je právě taková, přímou silou přetlačovat nenávist láskou považuji za nemoudré a nebezpečné.

Jakože vybízí k autentickému hledání pocitu "miluji tě" a ne k potlačení pocitu "nenávidím tě"?

[Jářek]

Můj dojem je, že ti jde o rekapitulaci těch "vasán", ale znáš to, dojmy pojmy...
Tzn. negace a vůle se jimi zabývat. Na to je ale člověk musí vidět, zavnímat, že hle tady mám problem, třeba žárlivost, k někomu nějakou zášť, zkrátla něco, co způsobuje tlak v hlavě.
Tak to tedy zavnímáš a chceš řešit.
Má to velký smysl.

[Zdeněk]

Má smysl se bavit o otázkách/tématech v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, i když je tato rovina nestálá, neustále proměnlivá, tedy podobná snu, a absolutně nepatrná vůči Skutečnosti a nijak Skutečnost neovlivňující?

Základem tvého dotazu je tedy Skutečnost. Stavíš však na základě pevném?

K tomu viz známý koan: Jaký zvuk vydává strom v opuštěném lese, kde nikdo není?

Rád bych se duchovňáckým záležitostem vyhnul, ale asi to nejde - pokud podkládá tvůj dotaz fikce, nemůžeš dostat správnou odpověď.

Z této části odpovědí jsem zmatený. Taky jsem se chtěl duchoňáckým záležitostem vyhnot. Proto jsem je dal za to "i když". Bylo to kvuli jiným reakcím tady než té tvé. Tak, jestli tě to nějakým způsobem provokuje, tak si to prosím odmysli.

Vůbec mě to neprovokuje, my duchovňáci se v těchto situacích vyžíváme, cítíme se pak pokročilejší, dělá nám dobře, blahosklonně radit, obdivuhodně protože málo srozumitelně.

[Zdeněk]

Co máš namysli těmi záměrně vyvolanými pocity?

Podle mě je to jako když se dokonalý herec vžije do role. Že ji vlastně ani nehraje.
Že se prostě vžiješ do toho člověka, jak jsi psal v úvodním příspěvku, u kterého "snahy o pomoc nebo poukázání na realitu jsou ignorovány nebo odmítány".

Tak tomu člověku pak můžeš i maximálně pomoci. Třeba jen tím, že s ním budeš, a on pozná, že mu rozumíš. A zároveň v tobě vidět i naději, protože ty jsi tu jeho situaci zvládnul (vyvažováním ala Ra).

To v závorce je nejnosnější.

Jo.

Podle mě podstata Ježíšova "milujte své nepřátele" je právě taková, přímou silou přetlačovat nenávist láskou považuji za nemoudré a nebezpečné.

Jakože vybízí k autentickému hledání pocitu "miluji tě" a ne k potlačení pocitu "nenávidím tě"?

Podle Ra to tak je. Ale já nemám takovou zkušenost (milovat nepřítele), maximálně tak soucit, leda (a to ještě ztuha). Ale jsem s těmi vyvažovacími cvičeními začal teprve nedávno (kvůli své lásce Kristýnce), asi mě čeká ještě mnoho práce.

(Teoreticky milovat Stvořitele znamená milovat i stvoření, protože je nenechává za sebou.)

[Jářek]

my duchovňáci se v těchto situacích vyžíváme

Já už jsem tak vyžitej.. že už ani nevím z čeho jsem se vyžíval...

Pojď na posez, dáme řeč. On ti tam nikdo Kristýnku hanět nebude. No tak nás budeš lískat, od tebe je to ok.

[Zdeněk]

my duchovňáci se v těchto situacích vyžíváme

Já už jsem tak vyžitej.. že už ani nevím z čeho jsem se vyžíval...

Pojď na posez, dáme řeč. On ti tam nikdo Kristýnku hanět nebude. No tak nás budeš lískat, od tebe je to ok.

Jo, někdy jo, ale dneska už jsem těch diskuzí přejedenej.