Základní princip duchovní cesty

Texty, návody a zkušenosti

Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod vostalpetr » stř 18. lis 2009 11:53:39

(záznam přenášky Šrí Kalijugyanandy Maharadže z 15. listopadu 2O15 konané v sále Lucerny v Praze) :D

Dobrý den,
dovolte abych zde přivítal všechny oddané, všechny duchovně hledající a usilující o poznání sebe sama, poznání Boha či Já, poznání Božské Blaženosti, všechny duchovně hledající jenž kráčejí po duchovní cestě.
Sešli jsme se zde na přednášce nazvané „Základní princip naší duchovní cesty“ a již ze samotného názvu je vidět, že tento základní princip musí být platný pro jakýkoli způsob duchovní cesty, at už vychází z jakéhokoli náboženského okruhu, at už používá jakýkoli způsob koncentrace, meditace, modlitby, mantry či fyzického cvičení.
Kdybychom měli mluvit o samotném základním duchovním principu, trvala by tato přednáška asi tak pět až deset minut a vy by jste jistě odcházeli zklamaní, neboť by jste měli pocit, že jste za své peníze nedostali vůbec nic a připadali by jste se ochuzeni a podvedeni.
Proto se na danou věc podíváme z více stran, aby to bylo zajímavější a podnětnější,
ale zároven se budeme snažit aby jste z této přednášky odcházeli s klidnou myslí a radostným pocitem uvolněnosti.

Začátkem této přednášky je třeba říci, že duchovní cesta není ničím jiným, nežli duchovní pitomostí. To není samozřejmě nějaká negativní informace, neboť každý z vás dobře ví, že již v životě udělal několik pitomostí a že ty pitomosti nebyly až tak moc zbytečné, neboť si z nich mohl vzít poučení, a vzít si poučení je jistě pokrok i na duchovní cestě.
Pokud tedy někdo kráčí usilovně po duchovní cestě, dělá tedy jen další svou životní pitomost,
avšak je nanejvýš důležité, aby tuto zkušenost absolvoval a především si z ní vzal ponaučení.
Kráčet po duchovní cestě a usilovat o poznání znamená kráčet v čase a prostoru a přitom hledat to, co není v čase a prostoru. Je to podobné, jako bychom hledali Václavské náměstí třeba v Brně, někteří chytřejší z vás jej dokonce hledají až v šrámech indických, jiní zase na satsanzích či daršanech, další zase praktikují v samotě domova, ovšem všechny tyto činnosti probíhají v čase a prostoru, avšak Bůh není v čase a prostoru, proto všechny tyto snahy selhávají. Ve skutečnosti je však situace hledajícího mnohem tragičtější a zároven i mnohem humornější, než kdybychom vyrazili do Brna s nadějí hledat zde Václavák. Mnozí z vás určitě znají onu duchovní poučku, že to co hledáte, to je již zde. Faktem ovšem je, že at sebevíc koukáte na všechny možné strany, tak tu Skutečnost, či Boha nevidíte. Ten základní problém není ani tak v tom, že koukáte do času a prostoru (tedy hledáte Václavák v Brně), ale ten základní problém je v tom, že hledáte brýle, které máte na nose.
Džnáninové ted určitě pokývají souhlasně hlavami, neboť cesta džnány je cestou intelektuálů,
a řeknou, že je třeba obrátit to pozorování na sebe sama, takže opět začnou hledat pomocí brýlí brýle, tentokrát ovšem ve svém nitru. Toto je klasická rada všech duchovních mistrů, hledejte sami v sobě, hledejte ve svém nitru, ponořte se do srdce apd. Takováto rada je opět stejně dobrá, jako jít hledat Václavák do Brna nebo ještě přesněji, jako hledat brýle, které máme na nose. Opět jsme v čase a prostoru (svého nitra) a opět někam směřujeme pozornost.
V džnána joze se k popisu naší každodenní situace používá pojmů pozorovatel- pozorování-pozorovaný svět. To je stav naší každodenní situace, já osoba pozoruji svět a nejen svět, ale i své myšlenky a pocity. To nakonec zná každý, i když v životě neslyšel o nějaké džnána joze. Klasické školy říkají: obratte pozorování na sebe sama a hledejte posledního pozorovatele. Pozorovat pozorovatele je však stejné, jako pozorovat svět, obojí je v čase a prostoru. Avšak to, co je neustále v přítomnosti ted a tady a díky čemu je zde uvědomován jak svět, tak i pozorovatel, tedy já sám, je tímto přístupem míjeno - totiž pozornost sama.
Někdo ovšem řekne, když spím hlubokým spánkem, tak zde není žádné sebeuvědomění, tak zde není ani uvědomění světa no a také zde není žádná pozornost, tudíž pozornost není něčím stálým, ale přichází a odchází v závislosti na osobě. Zeptáme-li se takovéhoto člověka, co tedy v tomto stavu spánku pozoroval, řekne správně že nic, že nic tam nebylo. Aby to však mohl říci, aby mohl říci, že tam nic nebylo, tak tam musí být pozornost (která pozoruje nic). Někteří lidé praktikující meditaci se dostávají do podobného stavu, kdy pozorují nic a říkají, že toto nic je Bůh. To že je pozorováno nic, tedy ani zde není pozorován nějaký pozorovatel (nejsem si sám sebe vědom) a ani zde není pozorovaný svět, určitě neznamená že toto nic je Bůh, pozorovat "nic" je stejně dobré jako pozorovat "něco". Opět se jedná o čas a prostor, bez ohledu na to, že zde čas a prostor není uvědomován. Mnoho lidí se domnívá, že když pozorují nic, že jsou mimo čas a prostor, avšak ve skutečnosti jsou stále v dualitě a v čase a prostoru. Ovšem mimo čas a prostor nevede pozorování ničeho, ale otočení pozorování na samo pozorování, na pozornost samu.
Hledáme-li tedy to, co je už zde, hledáme v podstatě brýle na nose, jinými slova hledáme pomocí pozorování samu pozornost, hledat cokoli jiného at už „venku“ nebo v „nitru“ znamená hledat brýle, které máme na nose a přitom koukat skrze ty brýle někam úplně jinam…
Pozornost je tedy tím, co je hledáno, takže to, co je třeba udělat je otočit pozorování na samu pozornost a ne na něco jiného, co lze pozorovat. Někdo ovšem nyní vcelku oprávněně namítne, že opět půjde o pozorování něčeho v čase a prostoru. Jistě, pozorování i pozornost je něco, co se nám jeví být v čase a prostoru, tedy jeví se nám to dynamicky. Ovšem je to také zcela naopak, jak pozorování tak i pozornost je neustále v přítomnosti ted a tady (nelze pozorovat to co bylo a ani to co bude, pouze jen to co je) a jen díky pozorování je zde jak čas a prostor, tak je zde i má osoba, neboť každý vcelku spolehlivě může pozorovat, že existuje.
Pozornost a pozorování není také něco, co vychází z osoby a je na osobě závislé, i když pozorování se nám neustále jeví jako nějaká osobní činnost, avšak v podstatě osoba je zde jen díky pozorování, pozorujeme, že existujeme, bez tohoto pozorování by zde nebyla osoba.

Pokud tedy je pozornost směřována k jakékoli jiné věci, nežli k pozornosti samé, jsme v čase a prostoru, pokud obrátíme pozorování na samo pozorování, na pozornost samu, dostáváme se do přítomnosti ted a tady, tedy do věčné věčnosti, která je před časem a prostorem.
Někdo ovšem může namítnout, já jsem ale ve své meditaci pozoroval svoje já, nebo jsem se nořil do hlubin svého srdce apd a i takto jsem se dostal do přítomnosti ted a tedy. Ano, i to je samozřejmě možné, ale v podstatě se nestalo nic jiného,než že takovéto neustále pozorování něčeho vás natolik unavilo a znudilo, že jste se konečně dostatečně uvolnil, a takto zkoncentrovaná pozornost se díky tomu uvolnění od pozorování něčeho obrátila či lépe řečeno spočinula sama v sobě.
Tímto se dostáváme k dalšímu duchovnímu požadavku který se jeví na duchovní cestě jako neřešitelný, úsilí a bdělé pozornosti na straně jedné a uvolněnosti a relaxovanosti na straně druhé. Pokud samozřejmě něco bděle pozorujeme, koncentrujeme se na to, a to je jistě zkušeností nás všech, vyžaduje to úsilí. Platí to bezezbytku o jakémkoli pozorování „něčeho“. Avšak pouze takové úsilí, které vede otočení pozorování na samotné pozorování, jenž vede do přítomnosti ted a tady, je zároven jediným úsilím, jenž vede do uvolněného přirozeně relaxovaného stavu. Někteří z vás jistě znají výrok Nisargadatty Maharadže, že „musíme vyvinout obrovské úsilí udělat nic“ a znamená to právě toto, a takto bychom mohli definovat i základní princip všech duchovních cest:

OTOČENÍ POZOROVÁNÍ NA SAMOTNÉ POZOROVÁNÍ (POZORNOST) ZNAMENÁ SPOČÍVAT V PŘÍTOMNSTI TED A TADY JE JAK MAXIMÁLNÍ BDĚLOSTÍ TAK I MAXIMÁLNÍ UVOLNĚNOSTÍ, MAXIMÁLNÍ ČINNOSTÍ I MAXIMÁLNÍ NEČINNOSTÍ, KTERÉ MŮŽE OSOBA „DOSÁHNOUT“.
POZORNOST SAMA O SOBĚ, K NIČEMU SE NEVZTAHUJÍCÍ A SAMA V SOBĚ SPOČÍVAJÍCÍ JE ABSOLUTNÍ VĚDOMÍ, JE BŮH (PRAVÉ JÁ)

Pokud se hovoří třeba v joze o boží milosti, nebo o transformaci meditace, pak se hovoří právě o tomto principu. Tento princip se samozřejmě více či méně vědomě ale mnohem spíše nevědomě uplatňuje ve všech různých způsobech koncentrací, meditací, fyzických cvičení avšak pokud není mistrem či praktikujícím žákem rozpoznán, není ani samotné dlouhodobé a usilovné praktikování zárukou našeho úspěchu. Ne každý realizovaný mistr si je vědom tohoto principu, což samozřejmě nijak nesnižuje jeho realizaci, avšak rozhodně to snižuje jeho výklad duchovní cesty, a žáci se pak vydávají na dlouhou duchovní cestu v čase a prostoru, plnou úsilí, jenž k ničemu nevede, dokonce i plnou úsilí o relaxovanost a uvolněnost, která vždy končí v ještě větším napětí a únavě.

((víceméně toto všechno lze nalézt viewtopic.php?f=71&t=837 :pc2: ))

Takže ted bych vám mohl poděkovat za vaši pozornost, mohli by jsme se spokojeně zvednout a jít domů, neboť již víme, o co jde na duchovní cestě a co je její podstatou. A je bezesporu mnoho mistrů, kteří v tomto bodě končí své učení a považují věc za vyřízenou (tedy pokud se sem alespoň se svým výkladem dostanou).
Takže, čistě teoreticky, kdyby kdokoli z nás právě ted realizoval to, o čem jsme zde hovořili,
tak by realizoval čisté poznání Já, poznání Boha, jak říkají jogíni, nirvikalpa samandhi, což je poznání boha bez uvědomování světa. Avšak takovéto poznání by bylo časově omezené, prostě dříve nebo později by jsme se opět vrátili do ztotožnění s osobou, neboť naše pozornost je navyklá se zaměřovat na projevený svět v čase a prostoru a proto se s ním neustále ztotožnuje. Jen málokomu se povede, že jeho zkušenost nirvikalpa samandhi přejde automaticky v sahadža (spontánní) nirvikalpa samandhi, tedy uvědomí si také celý svět jako součást boha a tato zkušenost již nikdy nemizí. Takový byl třeba Ramana Mahariši, ale i jemu trvalo určitou dobu, než se jeho realizace stabilizovala. Většina z nás se však opět vrátí do ztotožnění s osobou, právě díky silné připoutanosti pozornosti k projevenému světu.
A i kdybychom stále znova a znova tuto zkušenost opakovali, tak se budeme stále znova a znova vracet do ztotožnění s osobou, neboť stále budeme vraceni připoutaností pozornosti ke světu. A čím více by jsme se snažili projevený svět negovat, tím, že od něj odvracíme pozornost, tím více by jsme byli ke světu přitahování, neboť svět není něco od boha odlišné, ale je ve své PODSTATĚ bohem samým.
Tím, že jsme otočili pozorování na samotné pozorování jsme provedli určité rozdělení, určitou negaci, poznali jsme takto sice statickou neprojevenou část Boha avšak tímto přístupen jsme negovali dynamickou část boha, tedy projevený svět. Projevený svět není něčím odlišným od boha, není také jen pouhým jevem ve Vědomí, není jen nějakým popřením boha, ale je také ve své PODSTATĚ bohem samým.
Jestliže jsme tedy základní duchovní princip stanovili jako určitou negaci pozorování světa, pak tedy nyní musíme tento základní duchovní princip stanovit nikoli jako negaci, ale jako přijmutí, přijmutí že všechno co si uvědomujeme, vše co je pozorováno je také bůh. V duchovní oblasti se často hovoří o odevzdání, jako že máme vše odevzdat bohu, že máme říci „Bud vůle tvá“ nebo třeba mistr Eckhart říká: „Vyprázdni se, abys byl naplněn“. To bývá často špatně chápáno, jako nějaká negace světa, jako nějaký umělě a vůlí vyvolaný klid mysli a negace všech pocitů, tedy jako odvrácení pozornosti od světa jako něčeho nebožského.
Jistě pozornost bývá strhávána těmito jevy, avšak když je negujeme, když od nich odvrátíme pozornost, vůbec nic nevyřešíme a nezrušíme onu připoutanost pozornosti k nim.
Máme-li tedy hovořit o odevzdání, o dokonalém odevzdání, pak tedy musíme hovořit o PŘIJMUTÍ, ŽE VŠECHNO (CO SI UVĚDOMUJEME) JE V (PODSTATĚ ČI ZÁKLADU) ON (BŮH), protože jen takto bude vše odevzdáno (nikoli však zrušeno, ale odevzdáno) Bohu.
Známý duchovní citát „Všechno je To (On, Bůh) není jen nějaký popis Skutečnosti, či snad jen nějaká duchovní teorie, jak se nám to asi nejspíš při čtení jeví, ale je to i návod k realizaci sahadža nirvikalpa samandhi, k poznání že svět a Bůh tvoří ne-dvojnou jednotu, že samsára je nirvána a nirvána je samsára.
Musíme tedy základní duchovní princip definovat jako přijmutí, nikoli negování, což spočívá v tom, že si uvědomíme že podkladem každého pozorovaného jevu je pozornost sama o sobě spočívající v přítomnosti ted a tady. Praxe je pak následující, každý pozorovaný jev, každou myšlenku či pocit, bez ohledu na to, jestli je pozitivní či negativní je třeba důsledně přijmout jako „toto je také ON“. Nejde samozřejmě o to, abychom si mysleli, že moje radost nebo můj hněv, či snad moje bota nebo moje chata je „ON“, ale abychom při každém takovém označení si uvědomili, že podkladem všeho pozorování je pozornost v přítomnosti ted a tady a že bez pozornosti by zde nebylo žádné uvědomění tohoto jevu.
To, co je podstatné, je to, že musíme takto označit i věci, které se nám zdají nanejvýš „nebožské“. Je pro nás jednoduché takto označit radost, krásu a lásku, ale je těžké pro nás pochopit, že Bůh je také zloba a hněv, ošklivost i nenávist. Je třeba pochopit, že opravdu VŠECHNO je On, že nic nemůže být někde bokem či mimo Boha. Nic nemůže existovat mimo pozornost, a pozornost je Bůh. Je samozřejmě to třeba pochopit a to je otázkou času,
Ale jak čas, tak i prostor nemůže být mimo pozornost, tedy jak čas, tak i prostor je ON. Stejně tak i náš pocit existence „já existuji“, tedy naše ego a všechno jeho konání a činnosti není něčím mimo Boha, i to je ON.
Je zřejmé, že pak taková praxe probíhá v čase a prostoru, že je usilovně praktikována, ale to všechno je On. Je zřejmé, že tato praxe není založena na nějaké koncentraci či meditaci někde v klidu domova, ale je to normální život. To samozřejmě vůbec neznamená, že by jste neměli meditovat, zpívat mantry, cvičit asány, jezdit do indie, chodit na satsangy či dělat cokoli jiného, třeba jít do hospody. Ale je nutné označit všechny tyto činnosti, a to včetně naší činnosti kterou takto všechno označujeme, jako On a uvědomit si, že podkladem všeho je pozornost, a pozornost sama o sobě je Bůh.
Takže nyní konečně můžeme definovat základní duchovní princip, nikoli jako negaci, která vedla k omezenému poznání, ale jako PŘIJMUTÍ, které vede k poznání nedvojné jednoty Boha a světa:
VŠECHNO JE ON,
jinak řečeno,
CELÝ PROJEVENÝ ČASOPROSTOR (VČETNĚ NAŠÍ OSOBY, NAŠICH MYŠLENEK A POCITŮ) JE VE SVÉ PODSTATĚ POZORNOST V PŘÍTOMNOSTI TED A TADY. POZORNOST SAMA O SOBĚ, K NIČEMU SE NEVZTAHUJÍCÍ A SAMA V SOBĚ SPOČÍVAJÍCÍ A ZÁROVEN VŠE (SAMA V SOBĚ) SI UVĚDOMUJÍCÍ JE ABSOLUTNÍ VĚDOMÍ, JE BŮH (PRAVÉ JÁ)

No a to je asi tak všechno, jak bychom mohli definovat základní duchovní princip.
Někdo ovšem řekne, je-li to opravdu takto, jaký je smysl celého stvořeného světa a jaký je pak smysl mého života. Někteří říkají, že bůh stvořil stvoření proto, aby se v něm poznal, aby se stvoření k němu vracelo obohacené o nové zkušenosti. Není to špatný názor, ale myslím, že pravda bude mnohem jednoduší, že prostě přirozeností Božského Vědomí je tvoření, tak nějak podobně jako přirozeností cukru je sladkost, tak přirozeností Vědomí je tvorba (imaginace). Nemám tím na mysli tvorbu ve smyslu hmoty, idejí a myšlenek, toto je až to druhotné v řádu stvoření a je vytvářeno opakováním, tím základním je jen akce a reakce, v podstatě pohyb.
A podíváme-li se na stvořený vesmír i na sebe sama, vidíme, že vše je stále v pohybu a vše je poháněno akcí a reakcí.
Proto je tak velmi těžké vystoupit z věčně se točícího kola samsáry, neboť programem, tedy boží vůlí či záměrem v celém stvoření je pohyb postavený na akci a reakci. Mnozí si jistě představují, že bůh nám pomáhá na naší duchovní cestě k tomu abychom jej poznali, že nás vede a přitahuje k sobě, vždyt neustále cítíme touhu po štěstí a harmonii, ale právě tento pocit roztáčí kolo samsáry akcí a reakcí. Naše nespokojenost s tím co je ted a tady a touha po harmonii a štěstí jsou motorem akcí a reakcí. V podstatě lze jednoduše říci, ŽE BOŽÍ VŮLÍ NENÍ ABYCHOM BOHA POZNALI, ALE ABYCHOM KONALI…
A jedna z buddhistických pouček si myslím toto vystihuje poměrně přesně:
ČÍNNOSTI SE DĚJÍ, SKUTKY JSOU KONÁNY, ALE NENÍ ZDE ŽÁDNÝ KONATEL,
a myslím, že to můžeme číst nejen tak, že zde není žádný lidský konatel, ale že zde není ani žádný boží konatel s nějakým božským záměrem něčeho dosáhnout…
A jestliže jedním motorem roztáčení kola samsáry akcí a reakcí je naše neustálá nespokojenost se současným stavem ted a tady a klamná touha po štěstí a harmonii,
pak druhým motorem je náš klamný pocit svobodné vůle a s ním související pocit konatelství .
Nic z toho ovšem není špatné a nic z toho ovšem není dobré, protože „všechno je On“,
a říkáme-li toto je špatné nebo toto je dobré, pak není žádný důvod proč bychom to neměli říkat,
a stejně tak není žádný důvod, proč by jsme neměli bojovat (třeba proti zlu), proč by jsme neměli rozpoznávat co je dobré a co zlé,
neboť i toto je bezpochyby On…


Kráčíme-li tedy po duchovní cestě v čase a prostoru, je to bezpochyby (V PODSTATĚ) On…
Negujeme-li projevený svět a obracíme pozornost na pozornost v přítomnosti ted a tady je to opět (V PODSTATĚ) On
A říkáme-li že Všechno je On, je to opět(V PODSTATĚ) On…

A to je asi tak všechno, co lze k danému tématu říci. Každý si dle svého osobního naprogramování vybere to, co mu nejvíce vyhovuje, a tím se bude řídit, záleží prostě na našem naprogramování, tedy osudu co budeme dále dělat a jak reagovat a je-li součástí našeho osudu dosáhnout realizace, bude jí dosaženo i bez této přednášky, a je –li tomu naopak, nepomůže vám ani tisíc přednášek. Samozřejmě, že podkladem celého našeho osudu, celého našeho života je pozorování a pozornost ((tedy Bůh)), ona rozhoduje, čemu budeme věnovat pozornost a s čím se ztotožníme a čemu ne, co si neuvědomíme.
Někteří namítnou, že jsme zde nehovořili o základních věcech, jako je třeba umění klidu mysli, o práci s našimi pocity a emocemi, že zde nebylo ani slvo o našem podvědomí, že jsme nehovořili o lásce nebo o lásce k bližním, a vůbec zde nebylo ani slovo o nesmiřitelném boji se zlem atd. tedy to, o čem hovoří mnozí mistři a o čem se píše v mnoha duchopvních knihách. Ale ano, i o tomto jsme zde hovořili, to jen vaše pozornost je nasměrována tímto určitým směrem, takže jste si nepovšimli, že VŠECHNO JE ON.
Tato přednáška je nejen první, ale i poslední, neboť všechno ostatní je navíc a zbytečné, pokud v někom vznikne touha prozkoumat to navíc a to zbytečné, pak je jistě dostatek vhodné literatury i vhodných učitelů, kteří o tom rádi pohovoří…
Naposledy upravil vostalpetr dne čtv 19. lis 2009 11:19:34, celkově upraveno 4
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
Ida, jamajsky.drap, San, slavoj

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod vostalpetr » stř 18. lis 2009 19:53:56

To je mi divný, že sem nikdo nic nepíše,
bud je to tak blbý, že na to není co říct,
nebo je to tak dobrý, že jste oněměli úžasem,
nebo tomu nerozumíte,
nebo tomu tak dobře rozumíte, že se není na co ptát...

Nakonec abych si to zkritizoval sám, sám sobě dával otázky apd.
no jo, co si člověk sám neudělá, to nemá,
doba je zlá a na nikoho se nedá spolehnout...

:ouch:
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod Jana » stř 18. lis 2009 20:23:51

vostalpetr píše:To je mi divný, že sem nikdo nic nepíše,

Omlouvám se, Petře, ale zcela určitě je to geniální stejně jako všechno, co napíšeš, jen je to šíleně dlouhý Obrázek a je zvláštní, že není problém přečíst postupně sto krátkých příspěvků, ale na tenhleten dlouhej mi chybí dech, kapacita mé mozkovny je asi jedna myšlenka za pět minut a mě nebaví číst tak pomalu, aby Tvoje písmenka nepropadávala mezerama.

Obrázek
Jana
 
Příspěvky: 1493
Registrován: pon 26. led 2009 20:46:53
Poděkoval: 978
Poděkováno: 351-krát v 226 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod Jana » stř 18. lis 2009 21:00:52

P.S.: Tak jsem se odhodlala přečíst první větu o čem to je a ona je to přednáška z 15. listopadu 2O15, tak to by mohlo stát za to nastavit noci a výsledky jsou prý tady.
Obrázek.
Jana
 
Příspěvky: 1493
Registrován: pon 26. led 2009 20:46:53
Poděkoval: 978
Poděkováno: 351-krát v 226 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod Jana » stř 18. lis 2009 21:34:40

Tak jsem se překonala a je to fakt dobré, akorát jednu věc vidím jinak:
vostalpetr píše:To, co je podstatné, je to, že musíme takto označit i věci, které se nám zdají nanejvýš „nebožské“. Je pro nás jednoduché takto označit radost, krásu a lásku, ale je těžké pro nás pochopit, že Bůh je také zloba a hněv, ošklivost i nenávist. Je třeba pochopit, že opravdu VŠECHNO je On, že nic nemůže být někde bokem či mimo Boha.


Totiž, jakmile se objeví Bůh (Pravda, Láska, Jednota, Zdroj...), tak je všechno Jedním, všechno je Božské a zloba a hněv, ošklivost i nenávist z našeho prožívání zmizí. A v projevech zloby a hněvu, ošklivosti, nenávisti, strachu poznáváme jen nevědomost - hru (poblouznění májou, iluzí, že něco není celistvé, že někdo, něco není Láskou, Bohem, Já).

Tudíž, objevíme-li zlobu, hněv, ošklivost, nenávist, tak si stačí uvědomit nevědomost a obrátit pozornost nikoliv k osobě, ale zpátky ke Zdroji (k Bohu, Pozornosti...), tam totiž tyhle produkty iluze nejsou.

:svatozar:
Jana
 
Příspěvky: 1493
Registrován: pon 26. led 2009 20:46:53
Poděkoval: 978
Poděkováno: 351-krát v 226 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod Jana » stř 18. lis 2009 21:59:46

Tedy ještě názorněji řečeno:

V nevědomosti - iluzi duality se nám může stejné dítě jevit jako ošklivé, ale v očích Lásky je totéž dítě krásné - Božské, tedy ON.

Ošklivost dítěte není ON, ošklivost je jen nepoznaná krása, kterou poznává jen milující

:srdce: .
Jana
 
Příspěvky: 1493
Registrován: pon 26. led 2009 20:46:53
Poděkoval: 978
Poděkováno: 351-krát v 226 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod Petr » stř 18. lis 2009 22:34:55

No zatim me odradila delka a "duchovni cesta" v nadpisu, ale o vikendu si to prectu :) :Studuji:
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2838
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 588
Poděkováno: 1280-krát v 715 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod vostalpetr » čtv 19. lis 2009 7:54:48

No zatim me odradila delka a "duchovni cesta" v nadpisu, ale o vikendu si to prectu
.....................................................................................................

no teda :D :D :D
já myslel, že budete mít radost, že je to dlouhý a proto jsem to psal dlouhý,
a ted vidím, že jste to chtěli mít krátký
(lidi jsou nevděčný a furt chtějí mít něco jinak než to je, protože mají pocit, že pak budou štastnější)

no ale psal jsem to jako přednášku, která by se někdy mohla odehrát v budoucnosti,
protože jak pomalu stárnu a moje tělo je stále víc a víc opotřebovanější a mysl línější,
tak se pomalu zamýšlím nad tím co dál, protože je poměrně nepravděpodobné,
že bych se v 65 letech mohl živit mytím oken,
což mě zatím baví, ale občas vyčerpává,
ale duchovní přednášky bych zvládnul, protože duchovnost je brnkačka, nebot tam si může každej říkat co ho napadne,
a vždycky mu pár lidí skočí na špek :obed: , nebot lidi jsou neustále nespokojení s tím, co je ted a tady :help2: ...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
slavoj

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod San » čtv 19. lis 2009 8:01:47

Jana píše:
Tudíž, objevíme-li zlobu, hněv, ošklivost, nenávist, tak si stačí uvědomit nevědomost a obrátit pozornost nikoliv k osobě, ale zpátky ke Zdroji (k Bohu, Pozornosti...), tam totiž tyhle produkty iluze nejsou.


jak to mam udělat? jak to poznam?
Uživatelský avatar
San
 
Příspěvky: 38
Registrován: čtv 05. lis 2009 8:05:13
Poděkoval: 114
Poděkováno: 8-krát v 7 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod vostalpetr » čtv 19. lis 2009 8:11:42

Totiž, jakmile se objeví Bůh (Pravda, Láska, Jednota, Zdroj...), tak je všechno Jedním, všechno je Božské a zloba a hněv, ošklivost i nenávist z našeho prožívání zmizí. A v projevech zloby a hněvu, ošklivosti, nenávisti, strachu poznáváme jen nevědomost - hru (poblouznění májou, iluzí, že něco není celistvé, že někdo, něco není Láskou, Bohem, Já).

Tudíž, objevíme-li zlobu, hněv, ošklivost, nenávist, tak si stačí uvědomit nevědomost a obrátit pozornost nikoliv k osobě, ale zpátky ke Zdroji (k Bohu, Pozornosti...), tam totiž tyhle produkty iluze nejsou.
........................................................................................................................................................................................................

no o to mi samozřejmě šlo,
abychom třeba neřekli, že toto je nebožské a pak v tom přestali to božské hledat, protože to tam podle našeho názoru nejde najít,
samozřejmě i ty negativní věci, včetně nagativních myšlenak a pocitů jsou zde jen díky pozornosti, a jsou pozorovány ted a tady
což je ta boží podstata nebo boží přítomnst ve všech jevech

Naším uvědoměním či realizací Boha (Pozornosti) ty věci samozřejmě nezmizí, stejně tak ani nezmizí naše rozlišování dobra a zla,
ani tím nezmizí naše chyby a omyly,
ale zmizí tím
poblouznění májou, iluzí, že něco není celistvé, že někdo, něco není Láskou, Bohem, Já...


Hele, to jsem to fakt tak blbě napsal, že to z toho není vidět ???
Je to možný, psal jsem to rovnou načisto, jednou přečetl a opravil pravopisné hrubky, takže jsem klidně mohl přehlídnout, že se vyjadřuju nesrozumitelně...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod vostalpetr » čtv 19. lis 2009 8:19:35

San píše:
Jana píše:
Tudíž, objevíme-li zlobu, hněv, ošklivost, nenávist, tak si stačí uvědomit nevědomost a obrátit pozornost nikoliv k osobě, ale zpátky ke Zdroji (k Bohu, Pozornosti...), tam totiž tyhle produkty iluze nejsou.


jak to mam udělat? jak to poznam?



Vždyt je to jednoduchý,
at už pozoruješ něco negativního, nebo pozitivního,
tak zde vždycky musí být pozornost, a zároven to lze pozorovat jen ted a tady, pozornost je stále jen ted a tady, i myšlenky zobírající se budoucností či minulostí jsou stále pozorovány ted a tady
stále je zde jen pozornost,
díky které pozoruješ tu pozorovanou věc, a samozřejmě díky které taky víš, že jsi (to samozřejmě víš stále, že jsi, nad tím není třeba se zamýšlet, to sem píšu jen proto, že i ty sám jsi zde díky pozornosti, prostě že je pozorováno, že jsi...)


pozornost je tím Bohem ve všech věcech, díky pozornosti vidíš svět
ale tvoje vidění není celistvé,
protože nevíš, co je to pozornost, kterou je to pozorování prováděno
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod San » čtv 19. lis 2009 9:26:23

vostalpetr píše:ale tvoje vidění není celistvé,
protože nevíš, co je to pozornost, kterou je to pozorování prováděno

to je složitý z toho sem blbej
Uživatelský avatar
San
 
Příspěvky: 38
Registrován: čtv 05. lis 2009 8:05:13
Poděkoval: 114
Poděkováno: 8-krát v 7 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli San za tento příspěvek:
slavoj

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod vostalpetr » čtv 19. lis 2009 9:44:57

to je složitý z toho sem blbej
.....................................
JSI Z TOHO BLBEJ, PROTOŽE TO JE JEDNODUCHÝ, NIKOLI SLOŽITÝ

pozoruješ svět, vidíš třeba počítač, pozoruješ svý pocity a myšlenky, taky víš(pozoruješ) že existuješ, víš že jsi
normální každodenní rutina, ne?
všechno tohle každej den děláš a znáš to jak vlastní boty...

jedinou věc, kterou neznáš a která je vlastně nejpodstatnější, je pozornost, je to pozorování,
co to je?
je to velmi přirozené, ale nic o tom nemůžeš říct, protože jsi nikdy nezaměřil pozorování na samotné pozorování,
tedy vůbec neznáš ZÁKLAD ČI PODKLAD VEŠKERÝCH TVÝCH ZKUŠENOSTÍ - POZOROVÁNÍ, NEJSI SI VĚDOM TOHO, CO JE POZORNOST

můžeš dělat spoustu duchovních cvičení, ale na podkladě čeho je děláš?, no na základě pozorování
přijde myšlenka (třeba že budu stát na hlavě) a je pozorována, stojím na hlavě a opět je to pozorováno, spadneš a nabiješ si kokos a opět je to pozorováno, řekneš si, musím cvičit usilovně a opět to je pozorováno, ale i ty sám jsi tady jen proto, protože pozoruješ, že jsi, ty sám jsi také tím, co je pozorováno
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
San

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod Jana » čtv 19. lis 2009 15:58:57

vostalpetr píše:Hele, to jsem to fakt tak blbě napsal, že to z toho není vidět ???

Ale vůbec ne, napsal jsi to krásně, to jen mně chybí kapacita pobrat taková kvanta písmenek najednou.

Nicméně stojí to za rozšíření, prohloubení, upřesnění, aby ta Tvoje přednáška stála za ty prachy, co za ni dostaneš.

Dneska mě napadla taková věc, že se v tomhle konceptu, pokud se dotáhne do dokonalosti, se dá objevit struktura srdečního svalu, který je příčně pruhovaný, tedy jedna vlákna jdou napříč přes druhá.

To jedno dělení - pruhování - je dělení na dobré a zlé. Takhle to dělí ego, já ztotožněné s osobou.
Napříč přes to jde další dělení, tedy na dualitu a jednotu. Tedy když v nás pozornost objeví dělení na dobré a zlé, tak je tu sjednocování pohledu s iluzí osoby, ega a když je vše jedním (všechno je ON), tak je tu sjednocování se Zdrojem, Bohem, je to pohled Já.

A v tomhle pulzuje život.

Obrázek
Jana
 
Příspěvky: 1493
Registrován: pon 26. led 2009 20:46:53
Poděkoval: 978
Poděkováno: 351-krát v 226 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod Ida » čtv 19. lis 2009 22:14:48

***Ahoj Vostalpetře,
ráda čtu tvé příspěvky, i když jsou dost dlouhé a složitě napsané. Je vidět, že máš přečtené hodně „duchovní“ literatury. Mě osobně vyhovuje Abrahámovo učení, protože je napsáno polopatě.

Zákon přitažlivosti mi říká – na co myslíš, to přitahuješ, zákon záměrného tvoření – na co myslíš, to tvoříš. No a 3 zákon umění umožnit – říká – jsem tím, kým jsem a snažím se umožnit ostatním být tím, kým jsou.
Musím se zaměřit sám na sebe – ke znovupoznání mého úplného já.
Pochopení těchto tří zákonů vesmíru a jejich vědomé používání nás dovede k tvoření – a to popisuješ ve svém článku, i když jinak /učeněji/. Myšlenka je energie, která tvoří.
Abrahámovo učení je o soustředění pozornosti tady a teď. Je to kniha pro začátečníky, a zklidnění se doporučuje 15 – 20 min. denně.
Píšeš :

OTOČENÍ POZOROVÁNÍ NA SAMOTNÉ POZOROVÁNÍ (POZORNOST) ZNAMENÁ SPOČÍVAT V PŘÍTOMNSTI TED A TADY JE JAK MAXIMÁLNÍ BDĚLOSTÍ TAK I MAXIMÁLNÍ UVOLNĚNOSTÍ, MAXIMÁLNÍ ČINNOSTÍ I MAXIMÁLNÍ NEČINNOSTÍ, KTERÉ MŮŽE OSOBA „DOSÁHNOUT“.

/Víš, ale pro mě je tady – u počítače a teď – 22 hod. - zase je to časoprostor/.
Někdy mi dá zabrat „soustředit se“ v meditaci na POZORNOST V PŘÍTOMNOSTI TED A TADY. Nemáš jednoduchý recept na to, jak vypnout myšlenky snadno a rychle? Jak tu pozornost v přítomnosti teď a tady zaměřit co nejsnadněji na pozornost? Díky.
Přeji všem pěkný víkend. Ida ***
Naposledy upravil Ida dne pon 24. kvě 2010 9:42:28, celkově upraveno 1
Uživatelský avatar
Ida
 
Příspěvky: 41
Registrován: pon 02. lis 2009 19:52:55
Poděkoval: 234
Poděkováno: 37-krát v 20 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod slavoj » čtv 19. lis 2009 23:31:45

vostalpetr píše:To je mi divný, že sem nikdo nic nepíše,
bud je to tak blbý, že na to není co říct,
nebo je to tak dobrý, že jste oněměli úžasem,
nebo tomu nerozumíte,
nebo tomu tak dobře rozumíte, že se není na co ptát...

Nakonec abych si to zkritizoval sám, sám sobě dával otázky apd.
no jo, co si člověk sám neudělá, to nemá,
doba je zlá a na nikoho se nedá spolehnout...

:ouch:

:cooool: To ne nech nás to taky vychutnat :jingjang:
Uživatelský avatar
slavoj
 
Příspěvky: 93
Registrován: ned 15. lis 2009 9:39:49
Poděkoval: 95
Poděkováno: 41-krát v 31 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod slavoj » čtv 19. lis 2009 23:47:39

Jana píše:Tedy ještě názorněji řečeno:

V nevědomosti - iluzi duality se nám může stejné dítě jevit jako ošklivé, ale v očích Lásky je totéž dítě krásné - Božské, tedy ON.

Ošklivost dítěte není ON, ošklivost je jen nepoznaná krása, kterou poznává jen milující

:srdce: .

Si jen vzpomeň na Krásku a zvíře a nebo pohádky o hloupém Honzovi. :an-dab: či Doktor Jackyl a Haid (asi sem to nenapsal správně :aha: ) ale málo kdo je tak celistvej my to teprve odhalujem :jingjang:
Uživatelský avatar
slavoj
 
Příspěvky: 93
Registrován: ned 15. lis 2009 9:39:49
Poděkoval: 95
Poděkováno: 41-krát v 31 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli slavoj za tento příspěvek:
Jana, San

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod slavoj » pát 20. lis 2009 0:11:20

Největší úsilí je nedělat nic. :happyroll: s toho jde hlava kolem ne jednomu ale asi tak miliardě ? vímjá lidí.

zaujalo mě ale : přijmout jako,,toto je jako- ON. :2in1: tak že ON-NO :jingjang: to co je dole je i nahoře a první jsou zas poslední :kvetina: a tak Díki vostalpetře měl sem za to že to bude za tři roky :cooool: máme další tři k dobru :poklona: fakt každej jsme naprogamovanej a tak to má být :srdce:
Uživatelský avatar
slavoj
 
Příspěvky: 93
Registrován: ned 15. lis 2009 9:39:49
Poděkoval: 95
Poděkováno: 41-krát v 31 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod vostalpetr » pát 20. lis 2009 10:33:14

Největší úsilí je nedělat nic. s toho jde hlava kolem ne jednomu ale asi tak miliardě ? vímjá lidí.

.......................................................................................................................

No já vím, snažil jsem se to psát co nejjednodušeji,
ale nemohl jsem se přitom vyhnout některým specifickým otázkám,
na které lze narazit v duchovní literatuře,
takže jsou tam taky popsaný

Asi mluvím blbě, že se vám to zdá nesrozumitelný,
což mě fakt mrzí,
velmi rád bych mluvil jednoduše a srozumitelně,
ale ten záběr různých protikladných problémů je v meditaci poměrně širokej, takže mluvím učeně,
takže chápu, že to není zrovna dvakrát čtivý

V podstatě je zde řešena otázka: CO MŮŽE UDĚLAT NESKUTEČNÁ SNOVÁ OSOBA VE SNU PRO SVÉ PROBUZENÍ A NA JAKÉM PRINCIPU TO PROBUZENÍ FUNGUJE
ale odpověd si nakonec musí sestavit každej sám, protože každý je pozorností nasměrován jiným směrem

Můžu se klidně vrátit k tomu NEJVĚTŠÍM ÚSILÍM JE UDĚLAT NIC,
úplně normálně si člověk představí pod pojmem udělat nic, jako že se třeba natáhnu na gauč a dám chrupku,
ale i v tomto odpočinku je spousta činností: myšleky, pocity, ztotožnění s tělem atd.
a navíc k takovémuto nicnedělání nepotřebuju vůbec žádný úsilí, takžese asi nemluví o tomto stavu,
takže je třeba porozumět, co je tím udělat nic myšleno, a nemůže tím být myšleno nic jiného, než přítomnost ted a tady, protože toto je stav bezčasový a bezprostorový a bez ega,
no a realizovat tento stav (i když je to náš přirozený stav) není lehké,
protože pozorností jsme nasměrování do světa, na sebe, do svého nitra nebo hlavy, prostě kamkoli jinam,. než do přítomnosti
takže být v přítomnosti opravdu vyžaduje velké množství soustředění,
ale čím více postupujeme k přírtomnosti, tím více je zde jak pozornosti samé, tak tím více je zde i naprosto relaxovaný stav uvolněnosti

takže tím je vyřešen protiklad úsilí a neusílí, což je poměrně nejasná záležitost, protože jeden učitel učí úsilí a druhej neúsilí
(no a těch protikladných doporučení je v meditaci víc, takže je řeším, a řešení spočívá v tom, že musím najít bod, kdy oba protiklady zůstnou v maximální možné intenzitě a navzájem se neruší, jako třeba to úsilí a neúsilí)


měl sem za to že to bude za tři roky máme další tři k dobru
.........................................................................
špatně čteš, na konci je napsáno, že realizace nezáleží na tom, kolik medituješ, kolik jsi navštívil přednášek, jak tomu rozumíš apd.
není to totiž záležitostí snové osoby, ta si může blbnout jak chce,
protože jak to duchovní blbnutí, tak i to probuzení je záležitostí Zdroje (osudu)

takže to může klidně trvat tři vteřiny, tři minuty, roky, desetiletí, století, tisíciletí, milionletí a nebo taky nikdy
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Re: Základní princip duchovní cesty

Příspěvekod vostalpetr » pát 20. lis 2009 10:55:38

Někdy mi dá zabrat „soustředit se“ v meditaci na POZORNOST V PŘÍTOMNOSTI TED A TADY. Nemáš jednoduchý recept na to, jak vypnout myšlenky snadno a rychle? Jak tu pozornost v přítomnosti teď a tady zaměřit co nejsnadněji na pozornost? Díky.
....................................................................................................................................................................................

Všimla sis, že vůbec nepíšu o myšlenkách nebo o nějakém vypnutí mysli?
Někteří o tom píšou celé knihy, ale klidná mysl to je jen VEDLEJŠÍ (NEPODSTATNÝ) ÚČINEK soustředěné pozornosti,

no jasně že myšlenky tu pozornost strhávají, ale jde o pozornost a ne o myšlenky,
je třeba se starat o pozornost a nikoli o myšlenky,
honit se za myšlenkama a za nějakou klidnou myslí vytváří jen další myšlenky a další neklid,
jistě, dá se dosáhnout chvilkového klidu, ale ten klid násilným zastavováním mysli není přirozený, proto je omezený jen naším úsilím

klid mysli je dán tím,že pozornost spočívá přirozeně sama v sobě...



TOTO JSEM PSAL NA JINÉM VLÁKNĚ, TAKŽE TO DÁM SEM:

z toho sem tuplem blbej pozorovat pozornot
nic nepozoruju
..............................................

no jasně že ne,
pozorovat pozornost je mnohem těžší než pozorovat třeba pěkný holky

proto taky všichni vždycky pozorují "něco" co lze jednošeji pozorovat,
duchovní srdce, pocit já, pocit existence apd.
s tím jsou také problémy, dokopat tu pozornost k tomu aby neodbíhala, ale je to jednodušší, než pozorovat pozornost

ale existují na to samozřejmě jednoduchá cvičení,
postavená na intenzitě pozornosti (tedy koncentraci) a následném otočení pozornosti na samu pozornost,

třeba koncentruješ se na libovolný předmět co nejintenzivněji, a pak tu pozornost otočíš na pozornost samu,
samozřejmě ta pozornost je stále vázaná k něčemu, třeba k osobě, takže stále se váže k osobě,
takže když otočíš pozornost na pozornost tak se zase uvědomíš jako nějaká osoba,
no chce to trénink, postupem času se to samo osvětlí

velmi dobré je třeba intenzivní naslouchání zvuků,
tady je jak vysoká intenzita pozornosti tak i přítomnsot ted a tady,
nebot zvuk zazní jen malou chvíli, takže se musíš snažit být v přítomném okamžiku

hele, ono je to fuk, co cvičíš, když víš že jde o pozornost, tak tu pozornost najdeš i když koukáš na ty hezký holky, nebo někde blbneš v ašrámu,
důležité je vědět o co jde, že jde o pozornost...


PS.

Napadlo mě takový přirovnání, tedy ohledně zaměření pozornosti na samu pozornost,
je to podobné jakobychom chtěli pozorovat třeba molekulu pomocí dalekohledu,
dalkohled se samozřejmě osvědčil při pozorování hezkých holek na nuda pláži,
ale pozorovat s ním molekulu jde dost blbě a není nic vidět,
když ti to dojde, tak dalekohled zahodíš a budeš koukat bez něj,
i to určitou chvíli potrvá a časem zjistíš, že potřebuješ mikroskop,
ale i s tím mikroskopem budeš muset provést spoustu zaostřování, než se zaostříš na tu jednu jedinou molekulu...


Takže to chce praxi, ale nejenom praxi (s tím dalekohledem můžeš koukat usilovně klidně celej život a furt nic neuvidíš, teda mimo těch holek na pláži),
ale chce to i porozumění, které přichází s tou praxí...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 4326
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 95
Poděkováno: 597-krát v 443 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli vostalpetr za tento příspěvek:
Ida, slavoj

Další

Zpět na Meditace

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 0 návštevníků

cron