P.S.
Eduard Tomáš-co je láska,otázka smrtihttps://www.youtube.com/watch?v=u5SthEXafYE&t=4sEduard Tomáš:0:30
...je zde sat čit ananda čili existence, vědomí a blaženost. Ta blaženost je láska. Když se ty dvě pohnou, vznikne třetí. Ta vzniká obyčejně pohybem, nepatrným pohybem, ale existuje. Bůh je láska.1:57
...Musíte jít, abyste mohl o tom teprve mluvit jaksi s veřejností a uvést ji na tu pravou míru, v které ona žije, tak musíte jít opravdu do časoprostoru. Toto, co říkám ted, je mimo čas a prostor. Ale když zažijete tuto pravdu, že není žádného zrození
a žádného úmrtí, že je jenom absolutní nekonečná věčnost, nesmrtelnost, tak vám to ostatní bude naprosto nedůležité. A nikdy, nikdy už nebudete věřit, že je tento zevní svět pravdivý. Ten vám přijde opravdu jenom fiktivní..........................................................................................
Já bych k tomu akorát dodala, že jakkoliv je (zevní) svět fiktivní, tak žít se musí. A to v jakkékoliv jeho podobě, ve všech jiných inkarnacích, astrálu atd. Trochu to usnadnuje závoj zapomnění.
Ale podstatné je, že Poznáním se objeví
Vnitřní klid a pocit bezpečnosti a jistoty, kterou žádná událost a žádný nezdar v životě nemůže nikdy zvrátit.(E. Tomáš.) 
...............................................................................................
Co k tomu říká
Karl Renz:
Karl: Znamená to, že nemůžeš najít žádnou výhodu. A v tom nenaleznutí nějaké výhody nebo nějakého lepšího místa nebo čeho, pomine třeba ta představa nějaké výhody - když prostě jsi to, co jsi. Protože to, co jsi, nepotřebuje žádnou výhodu nebo nevýhodu, aby mohlo být tím, čím je. Není zde žádný vlastník čehokoliv. Žádné relativní vlastnictví. Ty jsi to. Ale to není něco, co můžeš dostat nebo dosáhnout. V tom, že jsi, co jsi, nemůžeš nic získat a nic ztratit. Nemůžeš dostat více nebo méně než to, co je. Co se tedy dá dělat? Protože to jsi, musíš dělat další zkušenost tvého Sebe. Nemůžeš přestat realizovat sám sebe. Je to nekonečný příběh.
Nisargadatta to nazval "oceánem utrpení". To bývá obvykle přehlédnuto. Oceán relativních zkušeností, který bude vždy plný utrpení. Strastiplné zkušenosti oddělenosti. Ty to nemůžeš zastavit. Neexistuje žádná jiná možnost zažít sám sebe. Bude to vždy zkušenost duality.
To Jedno musí samo sebe zažít jako dvojnost. Z toho neexistuje žádná cesta ven. Někdy tady je sjednocení/jednota a někdy oddělenost. Jednotě se dává přednost a tomu druhému se chce vyhnout.
Být jedno s milovanou jednotou a potom být zase oddělen.
Tvoje přirozenost/podstata je líný bastard, to víš. Kdybys mohl, zůstal bys nejradši v posteli a nikdy se neprobral z hlubokého spánku. Kdybys mohl...ale ted? Ale ted jsi vzhůru, teď už je pozdě. Teď se dějí všechny věci, než zase zmizí. A potom se dějí zase. Je to namáhavé, ale co se dá dělat?
...Ale tvoje podstata nemůže být nikdy vyčerpaná, to je ten problém. Absolutní problém, že tvoje podstata je nevyčerpatelná. Snážíš se vyčerpat, jak se dá, ale nefunguje to. Stále znovu čerstvé, jako to bylo před tím. Nikdy se to neunaví, ničím. Neexistuje tedy žádná možnost se před tím stáhnout. Mohl by ses stáhnout od představy, že se můžeš stáhnout. To je ten poukaz:
Není východiska. 
