Eckhart Tolle - Je ego zdrojem našich myšlenek?

[vostalpetr]

Kdyz tak mas nejaky priklad konkretni myslenky se kterou si myslis ze jsi ztotoznen? Nebo treba ja jsem s ni ztotoznen?
..............................................................................................................

No vždyt jsem to psal,
to že se považuješ za osobu která je tělem je to ztotožnění za který se považuješ...
(ta další ztotožnění jsou přece jen mnohem lépe vidět, nežli toto ztotožnění se s představou já jsem tělo nebo jsem v těle, s tím jsme doslova energeticky ztotožněni)

Je to jako když spíš a zdá se ti sen a ty se v tom snu uvědomíš jako snová osoba a tak se považuješ za tu snovou osobu a vůbec nevíš, že jsi to ty, kdo sní ten sen...

A toto je to základní ztotožnění,
neomezený prostor (Vědomí) se omezil jako omezený prostor těla (vědomí)

PS.
nekonečný prostor (Vědomí) je to samé, co Přítomnost Ted a Tady ( věčnost a nekonečnost)

[vostalpetr]

[Jana]

...To je prostě PROSTOR.....

Omlouvám se, ale opravdu mi to slovo PROSTOR tady vůbec nesedí. V originále je použito slovo "space", což přeloženo do češtiny je nejen prostor, ale také doba, volné místo, vesmír, kosmos, vůle, prázdno...

Kdežto v češtině je prostor označením pro souřadnicový trojrozměrný systém a to i absolutní prostor, který začíná v bodě nula a končí v nekonečnu.

Kdežto Vědomí neobsahuje žádný rozměr. Tudíž bych se přimlouvala namísto slova prostor používat slovo prázdno, ostatně slovo "space" je v dozgčhenu ještě upřesňováno slovem "emptiness".

[vostalpetr]

To už bys to pak musela psát jako "živý nekonečně prázdný prostor Vědomí"
protože prázdno pak zase vyvolává pocit prázdna, ničeho...

[Jana]

To raději píšu Boží Přítomnost, Láska, Vědomí.

Ale v dogčhenu, pokud si pamatuju, bylo nejdřív vize - představa je mysl, mysl je prázdno ("space", "emptiness") a pak teprve uvědomění že tu je "třpyt prázdna" - světlo, tedy, že to prázdno je živé. Tudíž "prázdno" je stupněm poznání, nikoliv Poznáním.

[vostalpetr]

To je fakt, je to dualitní pozorování, jedná se tedy o pozorování prázdného nekonečného prostoru,
nebo spíše o jeho uvědomění,

ale myslím, že i osoba si může dualitně uvědomovat živý nekonečný prázdný prostor Vědomí, samozřejmě, to není realizace, ale osobní uvědomování...


To raději píšu Boží Přítomnost, Láska, Vědomí.
...................................................
Proč by ne, ale to jsou spíše jogínské pojmy, které by měly znamenat to samé,
samozřejmě pokud jsou psány velkými písmeny, hovoří se zde již o realizaci,
tedy Být živou plností nekonečně prázdného prostoru přítomného Světla Vědomí, a Blaženosti

(takto složitě je to napsáno proto, protože je to popis vnějšího samandhi s pozorováním světa,
v případě vnitřního nirvikalpa samandhi bez uvědomění světa lze pak vystačit s pojmy Vědomí, Bytí, Blaženost, Světlo)


Boží Přítomnost
....................
Pod tímto pojmem si lze představit ledacos, takže je to lepší definovat co to je ...

[vostalpetr]

Kdežto Vědomí neobsahuje žádný rozměr.
...............................................

tudíž je to v podstatě nekonečný prázdný prostor (v němž je uvědomován projevený svět)
záleží jak se na to kdo podívá, jestli to chce vidět jako nekonečný prostor či prázdno,
jak jsem psal, pojem prázdno může být pochopen různě,
čím je to přesněji popsáno, tím lépe

(nakonec i v dzogčhenu na to upozornují, že bůh není "nic" nebo nějaký "prázdno")

[vostalpetr]

PS.

Tedy jednoduše řečeno:

v případě MEDITAČNÍCH KVALIT (o nichž píšu) bych to viděl na pojem "nekonečný prostor" a světlo a blaženost
v případě realizace pak jako ASPEKTY SKUTEČNOSTI je to Třpyt Práznoty Plnosti Vědomí, Bytí, Blaženosti

[Jana]

Kdežto Vědomí neobsahuje žádný rozměr.
...............................................

tudíž je to v podstatě nekonečný prázdný prostor (v němž je uvědomován projevený svět)

Je tu vědomé blažené bytí bez časoprostorového vymezení, tedy Přítomnost tady a teď, ve kterém mysl vytváří časoprostorové zobrazení světa, který je ve skutečnosti jen pouhým blaženým vědomým bytím, tedy Láskou.

Ono to asi mate, protože tohle samádhi s uvědoměním světa je pořád stejným samádhi, které je jen blaženým vědomým bytím, ale s otevřenýma očima tu je stále a je uvědoměním toho, čím to všechno je, že svět je i při časoprostorovém promítání mysli také stále jen bezrozměrným vědomým blaženým bytím.

To, co Ty označuješ jako nekonečný prostor, je splynutí duše s Božím Vědomím, tedy to Vědomí. Když se bojíme, je v nás malá dušička, když se objeví místo strachu láska a realizuje se třetí část prvního přikázání, milovat Boha celou svou duší, tak se naše duše stává nekonečnou a objevuje se najednou pocit obrovského nekonečného prostoru, který je světlem a blaženým stavem.

Ale postupně tahle nekonečná volnost stejně jako světlo zestejní a nedá se mluvit o prostoru.

PS.

Tedy jednoduše řečeno:

v případě MEDITAČNÍCH KVALIT (o nichž píšu) bych to viděl na pojem "nekonečný prostor" a světlo a blaženost
v případě realizace pak jako ASPEKTY SKUTEČNOSTI je to Třpyt Práznoty Plnosti Vědomí, Bytí, Blaženosti

Takhle to píšeš dobře.

[vostalpetr]

Ale postupně tahle nekonečná volnost stejně jako světlo zestejní a nedá se mluvit o prostoru.
..........................................................................................................

To nevím, jestli to zestejní,
tak daleko nejsem,
ale zcela určitě jsem tak daleko, abych raději mluvil o nekonečném prostoru nežli o prázdnu,
nebot s pojmem prázdno jsou docela problémy v pochopení, není prázdno jako prázno a není nic jako nic...

A pokud jsem sem tam mluvil o prázdnu, tak jsem vždy psal o plnosti práznoty,
aby bylo jasný že to není prázdno dutý hlavy co zrovna nemyslí, nebot myšlení je neduchovní...

[Jana]

V realizaci dzogčhenu se objevuje prázdno na druhém stupni realizace a blaženost na nejvyšším pátém:

1. vize mysl
2. mysl prázdno
3.prázdno světlo
4.světlo spojení
5. spojení velká blaženost

Při realizaci největšího přikázání je spojení hned v prvním přikázání a s ním přichází blaženost a prázdno je na nejvyšším stupni, i když se o něm nemluví.

Ale ono je to tak, jak to říká Maharadž, že tu jsou dvě strany jedné mince.

Jsme ničím (Prázdno) a jsme vším (Spojení) a život probíhá mezi tím.

Z Prázdna vyvěrá život.

Ono se sice říká, že cílem je stát se Láskou, blažeností, ale tím jsme jen ve spojení a jakmile se objeví Láska, tak nejsme, jako oddělenost mizíme.

Takže můžu říct, jsi Láska, jsem totéž, co Ty, ale když se mě zeptáš, jestli jsem Láska, tak sama sebe nenajdu.

Je tu jen blažené bytí.

[vostalpetr]

V realizaci dzogčhenu se objevuje prázdno na druhém stupni realizace a blaženost na nejvyšším pátém:

1. vize Obrázekmysl
2. mysl Obrázek prázdno
3.prázdno Obrázek světlo
4.světlo Obrázek spojení
5. spojení Obrázek velká blaženost
...........................................................................................

No ono v těch pěti videjích není vysvětlenej úplně celej dzogčhen,
jak si můžeš všimnout na vlákně o DZOGHČENU tady na Inspiruj,
je tam pár doplnků z jiných textů z JZ,
proto já o prázdnotě vůbec nemluvím,
mluvím o prostoru..

PS.
Mně prostě ani prázdnota a ani duchovní srdce jak teoreticky tak i prakticky nevyhovuje,
protože prázdný prostor je přesně tím, v čem si lze uvědomit tělo jako obsah ve Vědomí,
a takto celé tělo nechat prostoupit jak světlem tak i blažeností,
a takto automaticky a bez úsilí rozpustit skryté neuvědomnělé energetické připoutanosti (vasány)
ztotožnění se neomezeného Vědomí s omezenou představou těla...

Možná to říkám trošku nesrozumitelně,
ale právě uvědoměním si prostoru dojde postupně k uvědomění si toho, že tělo s kterým jsme ztotožnění,
je jen jevem ve Vědomí...
což mně v případě jak prázdnoty tak i duchovního srdce nepřijde přliš možné to takto realizovat

A celé toto pomalé a automatické rozpuštění připoutanosti k tělu pomocí prostoru, světla a blaženosti nás přivede k Přítomnosti Ted a Tady, což je PRINCIP REALIZACE,
a protože na rozdíl od jiných (jogínských) technik došlo k rozpuštění vasán, zůstane realizace trvalou, tedy časově neomezenou...

[vostalpetr]

Ono se sice říká, že cílem je stát se Láskou, blažeností, ale tím jsme jen ve spojení a jakmile se objeví Láska, tak nejsme, jako oddělenost mizíme.

Takže můžu říct, jsi Láska, jsem totéž, co Ty, ale když se mě zeptáš, jestli jsem Láska, tak sama sebe nenajdu.

Je tu jen blažené bytí.
..............................................................................................

Jakto že se nenajdeš ???

Pokud jsi si vědoma toho, že jsi satčitananda tak se musíš najít,
když to takto napíšeš, tak to prostě jen znamená že neustále jsi zaměřená pozorností do času a prostoru který sice vnímáš jako projev Lásky, ale nejsi si vědoma toho, že ty jsi ta Láska..

Savikalpa samandhi a nirvikalpa samandhi jsou dvě kvality, jenž musí být uvědomovány společně,
celej dzogčhen je v podstatě cvičením savikalpy (vnějšího) samandhi ale jen proto, aby se došlo k nirvikalpa samandhi a takto se ty dvě kvality vnitřního a vnějšího spojily sahadža samandhi...

V konečném důsledku jsi jako Vědomí prázdnotou, a jako Láska plností,
a nepotřebuješ k tomu žádné spojení se světem,
Ty prostě jsi jak Láska tak i Vědomí a to prostě zmizet nemůže, at už něco pozoruješ nebo nepozoruješ vůbec nic...

[Jana]

Pokud je pro Tebe pojem prostor totéž co Vědomí, Láska, existence, blaženost, pak ano. Ono to poznání neohraničené volnosti, svobody je láskou, blažeností, vědomím toho. Stejným synonymem pro tohle všechno je i duchovní srdce, Bůh. Pokud si mezi tohle všechno můžeš dát rovnítko, pak ano.
Pro mě je čas a prostor tím, co je v hlavě a hlava je jím, co se jeví ve Vědomí, proto z tohohle pohledu mi připadá nesmyslné dávat mezi to rovnítko, i když ve skutečnosti je všechno jedním.

Je to tedy "prostor" (prázdno) bez myšlenek. Myšlenka na to, že něčím jsi, že jsi Láskou, blažeností, už tenhle prostor nějak vymezuje. To, co jsi, je mimo myšlenky, tedy mimo možnost definice, mimo možnost uvědomění si, že jsi něco konkrétního, i když je tu vědomí, že ta Tvá existence tu je. Je tu dokonalé scelení, takové, že nemůžeš mluvit ani o sjednocení, protože v Tobě není vůbec nic, co by bylo rozdělené a tudíž se spojovalo.

To uvědomění spojení (Lásky) umožňuje iluze oddělenosti, ve Vědomí se jeví tvary, formy, děj. Tedy něco, co v mysli vytváří iluzi oddělenosti, která je stále rozpouštěna uvědoměním spojení všeho, tedy blaženým bytím.

Jinak, to co píšeš, je zcela jistě ono. Ale to blažené prázdno se vyjasní, jakmile se pozornost obrátí zcela do sebe.

[Jana]

V konečném důsledku jsi jako Vědomí prázdnotou, a jako Láska plností,
a nepotřebuješ k tomu žádné spojení se světem,
Ty prostě jsi jak Láska tak i Vědomí a to prostě zmizet nemůže, at už něco pozoruješ nebo nepozoruješ vůbec nic...

Ano, nepotřebuješ k tomu svět, ale to, co skutečně jsem, je mimo existenci jakékoliv myšlenky, tedy i mimo existenci myšlenky, že jsem Vědomím nebo Láskou.

[Motýlek]

Ona i taková snídaně má něco do sebe...
Prázdnota se naplní, vědomí se probudí, iluze mizí, život je!
...stejně jako vždy byl a bude

Pěkný den přeju všem

[Cizinec]

"Blahoslavení chudí duchem." "Musíte být jako děti." Atpod.

Nejhorší jsou teoretici. Kteří ví přesně, jak to má být. Vyčetli to, přeměnili na sen.
Samotná teorie nemusí být špatná, ví-li se, že je to teorie, tj. fiktivní presentace reality. Slova nemohou novou zkušenost vytvořit. Mohou ji pojmenovat a sdílet, mají-li ji jejich nositelé. Maminky "hajs, pálí" není možné bez určité zkušenosti porozumět .

[Jana]

"Blahoslavení chudí duchem." "Musíte být jako děti." Atpod.

Nejhorší jsou teoretici. Kteří ví přesně, jak to má být. Vyčetli to, přeměnili na sen.
Samotná teorie nemusí být špatná, ví-li se, že je to teorie, tj. fiktivní presentace reality. Slova nemohou novou zkušenost vytvořit. Mohou ji pojmenovat a sdílet, mají-li ji jejich nositelé. Maminky "hajs, pálí" není možné bez určité zkušenosti porozumět .

No, nejhorší je, když všechno víš a ten život stojí pořád za starou belu, pak Ti samozřejmě to, co o tom někdo říká, zní jen jako teorie a to musí lézt na nervy.

[Cizinec]

Nebuď předpojatá, Jani.

Já jsem byl kdysi velkým zastáncem mahayany. Bravurní teorie, parádní vysvětlování. Akorát ty jejich obličeje prozrazovaly jaksi dopředu, že to je marnost.
Tak jsem na pokraji zoufalství zkusil tolik vysmívanou theravadu. Potvrzuji, jejich teorie jsou kolikrát úplně bídné. Akorát jejich obličeje prozrazují něco jiného.
Proto píšu jak píšu. Změní tato informace někoho? Nezmění. Je jen maximálně jakýmsi ukázáním do mlhavé dálky. Neslibuje vysvětlováním přenesení do dálky. Na to jste tu s Vostalpetrem kompetentní vy.

[Jana]

Drahý Cizinče, mám k Tobě prosbu, mohl bys mahayanu a theravadu z hlediska své praxe porovnat ? Zajímá mě všechno, co funguje a je ve mně naprostá jistota, že to, co funguje je vždycky totéž, i když se to pojmenovává různě a vypadá to pro rozumové pojetí naprosto odlišně, praxe je vždycky nakonec ve své dokonalosti stejná.

Takže mě zajímá, zda-li je theravada, pokud Tě dovedla do cíle, ve finále tímtéž, jako Ježíšovo největší přikázání, dzogčhen, zen, advaita, bhaktijoga, džňananjoga...