Tak si mě prosím škrtni z toho "všichni"

Generalizace jsou k ničemu, fakt

V praxi vůbec nefungují. Tak, jak to popisuješ ty, by to fungovalo, kdyby se Bůh stával vesmírem a každou jeho částečkou znovu a znovu v každý okamžik - ovšem právě v takový, který si ty jako člověk právě a zrovna určíš. Pak v takovém okamžiku používáš to, čemu říkáš rozhodování (jak bláhové). Pak bys ale po smrti opravdu umřel, protože tvoje existence by byla vázáná na tyto výhradně lidské okamžiky.
Jinak k tomu šrktání - já do druhých lidí nevidím v tom smyslu, že bych pozorovala, jaká mají plus a neplus v rozhodování při tom, když si jdou vařit kávu,
...................................................................................................................................
A proč by to zrovna takto nemohlo být ???
Moje osobní existence je omezená a vázaná (navzájem se podporující) na tyto výhradně lidské okamžiky,
jinak řečeno, já coby osoba se považuji za konatele svých činů,
a mám pocit, že si mohu vybírat.
Naprosto stejně to má i snová osoba ve snu a dokud nedojde k probuzení ze sna, tak se považuje za konetele a vybírá si.
Moje skutečná existence ovšem leží mimo sen se snovou osobou a snovými ději, proto samozřejmě nemůže zemřít, avšak osobní existence snové osoby jednou zemře.
Jinak k tomu šrktání - já do druhých lidí nevidím v tom smyslu, že bych pozorovala, jaká mají plus a neplus v rozhodování při tom, když si jdou vařit kávu,
.........................................................................................................................................
No pokud se chceš napít, protože máš žízen,
tak můžeš pít spoustu věcí od limonády přes tu kávu až po rum nebo třeba kyselinu sírovou
To je prostě nabídka zdejší restaurace zvané Svět,
kávě jsi kdysi před lety dala znaménko + zatímco kyselině sírové -
a dál už nad tím samozřejmě přemýšlet nemusíš, protože už jsi si vybrala
To co ale musíš řešit každej den je otázka, jestli si ted v tento okamžik dáš kafe nebo uděláš něco jiného, třeba půjdeš ven, nebo pracovat nebo psát na inspiruj apd.
Samozřejmě to neděláš pomocí plus a mínus, prostě máš chut na kafe, tak si dáš kafe:
přijde myšlenka: mám chut na kafe, ty se s tou myšlenkou ztotožníš, vstaneš a uvaříš si kafe a pak si sedneš do křesla a piješ kafe a když se tě někdo zeptá, co děláš?
tak řekneš : "já piju kafe"
Problémem není to, že piješ kafe, ale v ZTOŽNĚNÍ SE S TOU ČINNOSTÍ: JÁ (OSOBA) PIJU KAFE
V bibli je to posáno jako POZNÁNÍ DOBRÉHO A ZLÉHO.
Adam, když ochutnal ze stromu poznání dobrého a zlého (které se samozřejmě uskutečnuje pomocí mysli) se prostě okamžite ztožnil s myšlenkou já jsem nahatý a okamžitě vytvořil koncept být nahatý je špatné, být oblečený je dobré, takže se šel obléct.
PRVOTNÍ A PŘIROZENÁ MYŠLENKA JE POZNÁNÍ "JÁ JSEM"
A NA ZÁKLADĚ TOHOTO POZNÁNÍ PAK DOCHÁZÍ K ZTOTOŽNOVÁNÍ SE MYŠLENKAMI, POCITY A ČINOSTMI,
TEDY ZTOTOŽNĚNÍ SE SE SNOVOU OSOBOU A SNOVÝMI ČINNOSTMI
a to je asi tak všechno,
může se to posat jako pocit konatelství, nebo možnost vybírat si, nebo poznání dobrého a zlého,
prostě ztotožnění se myšlenkami a pocity a osobním (snovým) sebeuvědoměním " já jsem"