Velkorysá slova

[teo]

Zdravím všechny,

o víkendu jsem byl s člověkem jež mne velice překvapil svým jednáním - poklonkami v restauraci za dobré jídlo, i obyčejným pozdravení "Dobrý večer" cizích lidí (s takovým klidem a důvěrou jako by to byli sousedé)...

Rád bych Vás poprosil o nějaká další velkorysá slova, jež vás napadnou. Rád bych rozšířil sv§j slovník a věřím že i někteří si také nějaká zařadí do svého slovníku

Já jsem si v poslední době zařadil do slovníku:
- NÁDHERNĚ
- BÁJEČNĚ
- ÚŽASNÉ

[MartinesLuggi]

Já má : úžasný,skvělý,jedinečný,výjmečný,
hezký,milý, roztomilý,atd . atd.

[Jana]

Řekla bych, že velkorysá slova jsou k ničemu, je potřeba mít velkorysé srdce, je potřeba nad tím Božím stvořením užasnout a pak teprve říkat úžasné, je potřeba ochutnávat báječnost přítomností a pak dovolit slovům, ať si to popisují, jak umí.

Spíš, než vědět, jak kdy otevřít pusu, je třeba dovolit si otevřít srdce, otevřít náruč své duše a v duchu to, co je, obejmout. Dovolit, aby ten život objal i nás.

Nebýt na okraji, ve střehu, aby nás někdo svými slovy nezranil, ale být ve středu života, v hloubi nitra, v srdci, pak jsme jakýmikoliv slovy nezranitelní, protože odtud je vidět pravda. Odtud vidíme, že slova až tak důležitá nejsou, důležitá je jen Láska, bez které by vůbec nic neexistovalo.

Bez ní by bylo každé velkorysé slovo prázdné a hloupé.

[Petr]

Trochu souhlasím s Janou .

Je spíš potřeba to tak cítit a pak slova sama přijdou a budou grandiózní, trefná, výtečná, dechberoucí... od srdce.

[watta]

já s janou nesouhlasím. někdo má velkorysé srdce a má co na jazyku, to na srdci. druhý má velkorysé srdce, a nikdo se to o něm nikdy nedozví, protože "v restauraci za jídlo neděkuje a cizí lidi nezdraví". jiný nemá velkorysé srdce, a přitom "v restauraci za jídlo děkuje a cizí lidi zdraví", a další nemá velkorysé srdce a "velkorysá slova" také vůbec nepoužívá. o žádném z nich ale neplatí, že je "třeba" mít velkorysé srdce. třeba je umřít když dva dělají totéž, není to totéž. tyhle projevy vůbec o ničem nevypovídají, pokud jde o něco, co lidé nazývají "kvalita" srdce. existuje jediný prostor, v němž stojí za to jim věnovat pozornost a učit se je: pokud jsou nezbytné pro fungování ve společnosti. pokud je společnost dostatečně netolerantní na to, aby bazírovala na těchto vzájemných slovech, souhlasím s tím, že to má smysl pozorovat, kdy a za jakých okolností je lidé používají a naučit se je v podobných situacích používat také. tento horizont ale něco takového nikdy nepřekročí - jestliže se naučíš použít slovo "děkuji" v nějaké situaci, neznamená to, že v té situaci budeš děkovat. no a co? jsme tu proto, abychom byli všichni stejní?

[Ladislav]

Řekla bych, že velkorysá slova jsou k ničemu, je potřeba mít velkorysé srdce, je potřeba nad tím Božím stvořením užasnout a pak teprve říkat úžasné, je potřeba ochutnávat báječnost přítomností a pak dovolit slovům, ať si to popisují, jak umí.

Spíš, než vědět, jak kdy otevřít pusu, je třeba dovolit si otevřít srdce, otevřít náruč své duše a v duchu to, co je, obejmout. Dovolit, aby ten život objal i nás.

Nebýt na okraji, ve střehu, aby nás někdo svými slovy nezranil, ale být ve středu života, v hloubi nitra, v srdci, pak jsme jakýmikoliv slovy nezranitelní, protože odtud je vidět pravda. Odtud vidíme, že slova až tak důležitá nejsou, důležitá je jen Láska, bez které by vůbec nic neexistovalo.

Bez ní by bylo každé velkorysé slovo prázdné a hloupé.

Napsala si to hezky, jen mám pocit, že NIC není potřeba..., potřeba být nějaký? (nějaká?), potřeba cítit TO správně...., už slovo "potřeba" je velmi zvláštní. Dá se to přeložit různě. Většinou se něco potřebuje "od okolí" (lidi, věci, společnost...); potřebovat něco od sebe..., to je už jiná "liga" a taky trochu masochismus . Pokud je slovo "třeba" synonymem k "možná" (nebo taky "nevím") , tak nám vznikne z "po-třeby" velká "krása". PO - NEVÍM (tedy za nějaký čas - až získám, nebo udělám co po-třebuji, ale vlastně to doopravdy nevím...) budu VĚDĚT... to je fakt "hustý"

Cítím co si tím chtěla "napsat" (říci... ) jen je pravda co píše watta: když dva dělají totéž..., ale to by si měl "tradičně" přebrat Teo

[Lída]

Ono se ať chceme, nebo ne, na nás pozná, co při komunikaci cítíme - říká se tomu mimoslovní komunikace. Proto sebelaskavější slova působí prázdně, když za nimi není skutečná vnitřní laskavost, a naopak - i hrubší slovo, řečené něžně, druhý vnímá jako pohlazení: "Pocem, ty blboune" řekla s něžným úsměvem žena svému muži a rozpřáhla náruč..."

Hladí nebo zraňuje především to, co cítíme - jaká je motivace toho, proč to říkáme: tu lidé při rozhovoru s námi vnímají, bez ohledu na to, co říkají naše ústa. Účelová laskavost, velkorysá slova vyplývající z potřeby "být nějaký" spíš druhé odradí, než aby potěšila - je v nich znát neupřímnost záměru něčeho tím dosáhnout.

[Jana]

Ono se ať chceme, nebo ne, na nás pozná, co při komunikaci cítíme ...

Řekla bych, že to je ještě dál, není-li v nás vztahovačnost ega a je-li naše srdce dokořán, tak ta slova s námi nic nedělají a autor těch slov není nikdy skrz svá slova souzen, je pořád tím stejným dechberoucím milovaným.

[Lída]

... není-li v nás vztahovačnost ega...

Jj, není-li...

Jak to je, se pozná dobře z kontextu: na příklad jestli sebe sama způsobem svých odpovědí neustále obhajujeme

[Martin]

Slová sú slová.... To ako sú povedané a ako sú prijímané je zas o tom, ako sú vyslovené a ako sú počuté

[Jana]

Jak to je, se pozná dobře z kontextu: na příklad jestli sebe sama způsobem svých odpovědí neustále obhajujeme

Řekla bych, že ta druhá signální není pro Poznání jak to je primární.

Je-li naše centrum bytí v hlavě, děláme si těžkou hlavu. Pořád si vytváříme nějaké problémy, posuzujeme, soudíme, hodnotíme, rozlišujeme a stavíme na tom, co si o sobě a o druhých myslíme, co si druzí myslí o nás, co si v mysli zrcadlíme. Objevujeme obranu, útok, poučování, neschopnost... Prostě vždycky je tu něco špatně a vždycky je tu něco, co by mělo být jinak. Láska se nikdy nemůže projevovat prostřednictvím hlavy.

Je-li centrum bytí v srdci, je tu lehkost žití. Všechno rezonuje radost, přijetí, lásku, hravost, krásu. Život je až opojně krásný.

"Čím více jsou vaše vztahy založeny na lásce - všechny vztahy - tím lépe funguje vaše centrum srdce. Začne pracovat a vy se budete dívat na svět jinýma očima, protože srdce má svůj vlastní způsob dívání se na svět." Osho

[Motýlek]

Velkorysost je prosvěcování temnoty, protože přináší vyšší kvalitu tam, kde se jí nedostává. Opak velkorysosti vnímám jako strach.
Jejím poskytováním oslavuji svou přítomnost, protože mám čest nést světlo.
Jejím přijímáním oslavuji Boží milosrdenství, které prosvěcuje mou temnotu.

A jestli někomu pomůže o velkorysosti mluvit, ať si mluví - nějak se začít musí

[vostalpetr]

jsme tu proto, abychom byli všichni stejní?
..................................................

Jak píše Jana,
VŠECHNO JE LÁSKA,
takže když je někdo morous, protiva, skeptik, kritik, zlostník apd. i to je projev (sebe) lásky v určité úrovní,
dokonce i nenávist či lhostejnost, jež se nám jeví jako pravý opak lásky je v podstatě láskou


Samozřejmě, čím blíže se kdo uvědomuje u Zdroje (nebo naopak), tím více v něm bude čisté lásky (nebo naopak),
takže projevy lidí v určité úrovni budou víceméně podobné (i když logicky nikdy nebudou stejné)

Etika je vlastně takovou umělou konstrukcí jak by měl asi vypadat laskavý člověk s otevřeným srdcem,
je to takový ZÁKON,
a když si vzpomenete na Ježíše, tak říkal, že nepřišel zrušit jediné písmenko zákona, ale že přišel ten zákon překročit,
tak je vidět, že láska je to, co překračuje ten zákon, vždyt zákon (etika) je jen taková myšlenková kopie lásky

Co se týká VELKORYSÝCH SLOV,
TO JE PROSTĚ TAKÉ MYŠLENKOVÁ KONSTRUKCE,
která jistě může v mnoha lidech vzbudit velkou důvěru a nadšení,
ale znáte to, dost často platí NAVRCH HUJ A VEVNITŘ FUJ....




Já jsem si v poslední době zařadil do slovníku:
- NÁDHERNĚ
- BÁJEČNĚ
- ÚŽASNÉ
.......................................................
No proč ne, jen bych to moc nepřeháněl, radostivost a spokojenost se životem se dá vyjádřit i méně emotivně,
já samozřejmě nic proti pocitům a emocím nemám, právě naopak,
jen bych to nepřeháněl...

Navíc, může být a často tak i je,
že když přebereme od někoho nějaký výraz a začneme jej používat, tak to působí poněkud uměle,
takže spíš by se měl člověk kouknout sám na sebe a být svůj

Není třeba si zoufat, že člověk v sobě hned nenalezne NÁDHERU, BÁJEČNOST A ÚŽASNOST,
i s těma sračkama lze udělat velká kouzla, jen je stačí mít rád a vážit si jich,
já jsem se vždy hlásil ke svému egoismu, lakotě a lenosti a blbosti...

PS. jak píše Jana
"Čím více jsou vaše vztahy založeny na lásce - všechny vztahy - tím lépe funguje vaše centrum srdce. Začne pracovat a vy se budete dívat na svět jinýma očima, protože srdce má svůj vlastní způsob dívání se na svět." Osho

[Jana]

Velkorysá slova

[vostalpetr]

Velkorysost je prosvěcování temnoty, protože přináší vyšší kvalitu tam, kde se jí nedostává. Opak velkorysosti vnímám jako strach.
..................................................................................

teda myslel jsem, že opakem velkorysosti je malorysost


Jejím poskytováním oslavuji svou přítomnost, protože mám čest nést světlo.
..........................................................................................
jo, to říkal světlonoš s konským kopytem taky

[Motýlek]

Jejím poskytováním oslavuji svou přítomnost, protože mám čest nést světlo.
..........................................................................................
jo, to říkal světlonoš s konským kopytem taky

Petře, všichni neseme Světlo. Já, Ty, dokonce i ten rohatej s kopytem (protože koneckonců to kopejtko má jen proto, aby nás s ním nakopával zpět do Světla...). Rozdíl mezi námi a tím rohatým je nejspíš možná v tom, že nést světlo je vědomá radost, odměna a dar, který převyšuje hodnotu, která je obsažená v předaném. My o tom víme a máme dar si to uvědomovat a prožívat (jako například lásku, radost a soucit), kdežto on ne. Ten nic z toho nemá - pouze nakopává ke Světlu a žere se tím, že to Světlo sám nemá. Ba co víc, stále zkouší zmar a vztek z poznání, že sám si jej vyrobit nikdy nemůže. Je sám.

[vostalpetr]

No já ti Motýlku nevím, jestli zrovna i já nosím světlo,
když tak koukám jak na sebe ale i na druhé,
přijde mi, že spíše neseme tmu než světlo...

Ale i to je v pořádku,
i tma je boží světlo a je jí zapotřebí k tomu, aby svět mohl existovat

Jak jsem psal výše, jsem poněkud skeptický k velkorysým slovům,
a slova o nošení světla počítám k velkorysým slovům,
nejsem zrovna příznivcem světla pokroku, světla vzdělání, světla sociálního či socialistického vývoje a ani pojem osvícení mi moc nesedí,
jsem v podstatě spíš takovej tmář, nebot jedna z věcí, který si ještě pamatuju z bible a která se mi v životě jaksi stále potvrzuje je fakt, že (světlo) naší lidské moudrosti se stále proměnuje v lidskou pošetilost (tmu)

Prostě čas od času si přečtu od Kierkegarda knihu Čistota srdce, která pojednává o biblickém citátu "Očistě své srdce lidé dvojí mysli" hned je mi jasné, že to světlo o kterém si myslíme že je světlem, je vlastně spíše jen hlubokou tmou a naše velkorysá slova jsou jen dualitním podvodem sebe sama.
Prostě pomocí dvojí mysli dokážeme skvěle podvádět sami sebe,
a jedním z neomylných znaků naší dvojí mysli je i obdiv okolního světa, jenž nás považuje za světlonoše

Samozřejmě, můžeme nosit různá světla, olympijský ohen, petrolejku, svíčku, žárovku, baterku, čelovku, monitor atd.
(já jsem v indii nosil na krku blikačku na kolo a tvrdil jsem indům, že to je moje duchovní světlo)
takže jak je vidět, ta představa světla může být dost různorodá...

[Motýlek]

No jasně, dá se to obrátit ze všech možných stran a vždy podle toho, jak kdo vnímá, myslí, jakou má zkušenost. Jen pro upřesnění a abych to ze své strany zakončil - Světlo jako takové je všude, to že jej každý v určité unikátní špetce nese, je fakt, stejně jako to, že by si nikdo neměl brát patent na to, že právě ta jeho unikátní špetka je lepší nebo větší než někoho jiného. Všichni jedno jsme.

[vostalpetr]

No jasně, dá se to obrátit ze všech možných stran a vždy podle toho, jak kdo vnímá, myslí, jakou má zkušenost. Jen pro upřesnění a abych to ze své strany zakončil - Světlo jako takové je všude, to že jej každý v určité unikátní špetce nese, je fakt, stejně jako to, že by si nikdo neměl brát patent na to, že právě ta jeho unikátní špetka je lepší nebo větší než někoho jiného. Všichni jedno jsme.

No to co píšeš, je teorie, na níž bych pak vcelku důsledně lpěl,
nebot mnohokrát jsem se setkal zejména pak v duchovních kruzích, kdy bylo někomu toto světlo upíráno,
a tyto rasistické tendence zde jsou prostě ve všech možných oblastech našeho života...

Já pak píšu mnohem spíše o tom, co je spíše praxe,
a proto se příliš optimisticky nevyjadřuji o velkorysých slovech či velkorysých vyjádřeních,
dokonce i o tomto vyjádření (že každý je světlem) se nevyjadřuji příliš optimisticky,
nebot i ono v sobě nese určité rozdělení, tedy dvojí mysl...

Ta rozdvojenost mysli lze poměrně snadno vystopovat otázkou,
PROČ NĚKDO NĚCO ŘÍKÁ NEBO NĚCO DĚLÁ A ČEHO TÍM CHCE DOSÁHNOUT?

V podstatě skoro vždycky nalezneme díky této otázce nějaký skrytý motiv, který podporuje naše ego,
tedy dualitu, tedy rozdvojenost,
a i když mnoho věcí vypadá SKVĚLE, BÁJEČNĚ, ÚŽASNĚ A PERFEKTNĚ,
a my si toho možná velmi ceníme,
je v tom obsaženo rozdělení dvojí mysli, tedy dualita,
tedy chceme tím něco pro sebe nebo pro svět získat...

Nechci tím samozřejmě nějak kritizovat egoismus a chtění,
protože v podstatě nic jiného tady ted zrovna k dispozici nemáme z čeho bychom mohli vyjít,
ale je třeba jít KROK ZA KROKEM a najít tu tendenci proč chceme to či ono,
a zjistit, že to či ono, co chceme, je vlastně rozdělení dvojí mysli,
a hlavně zjistit, že to co chceme, vlastně nechceme,
že to co opravdu chceme, je něco jiného,
než jsme si díky dvojí mysli opravdu přáli

Vypadá to možná složitě, trošku filozoficky zašmodrchaně,
ale at už to popíšeme budto pomocí konceptů jogů, nebo pomocí křestanských konceptů existencionální filozofie jako to třeba dělá už zminovaný Kierkegard,
tak dojdeme k závěru, že to, co OPRAVDU CHCEME, JE "BÝT LÁSKOU"

To, co jsem ted napsal není nic co by každý z nás nevěděl,
v skrytu duše to ví každý velice dobře,
jen se na to skoro nikdo nechce podívat, nebot sbírat velkorysá slova a pronášet velkorysé výroky
se nám zdá mnohem zajímavější

A tak se tak navzájem pěkně podvádíme....