Pod ten doladenej vyrok bych se taky podepsal

..........................................................
Což o to, ten doladěnej výrok je v pořádku,
jediný co mi na tom vadí, je že mně přijde ještě nutný ten doladěnej výrok ještě doladit,
tedy abych to řekl česky,
teoreticky je to v pořádku,
problém je ovšem v tom, čemu bych řekl boží vůle,
takže máme mapu a můžeme vyrazit na cestu, ale přesto sedíme zarputile na místě a nehneme se z místa.
Vlastně včera se na to ptala i na jiném vlákně Jana, proč když víme, co je třeba udělat, proč to neuděláme ???
Samozřejmě, lze říci, že když se rozhodnu, že vyrazím na cestu, tak to je také boží vůle,
ale přijde mi, že to rozhodnutí že budu něco dělat, tedy třeba že budu praktikovat je poměrně slabej impuls
Samozřejmě mohu se rozhodnout a několikrát opakovaně na to svoje rozhodnutí zaměřit pozornost čímž jej posílím a tak pak vyrazím nepochybně na cestu,
ale to je asi tak silný, jako kdyby v bibli bylo nejvyšší příkázání milovat boha bylo definováno jen "budeš milovat boha celou svou myslí" ale o no je tam také napsáno celým svým srdce a celou svou silou,
a to pak už je úplně něco jiného, než jen pouhopouhé rozhodnutí
Jinak řečeno, potřebuji dokopat osud k tomu, aby mě dokopal k tomu, že třeba začnu "praktikovat" přijímání
...................................................................................................................................
Možná je to celý kravina,
protože to v podstatě znamená,
že nemohu přijmout to, že nepraktikuju praxi přijímání,
a protože nepraktikuji přijímání, proto tu situaci nemohu přijmout
a tím vlastně říkám, že věci tak jak jsou, jsou špatně a proto se cítím mizerně a chci po osudu nějakou změnu současný situace
Někomu to, co jsem ted napsal může připadnout jako totální blbnutí,
ale vždycky jsem psal, že dle mého náhledu přijmutí znamená chození v kruhu zacyklované mysli,
protože ty tendence mysli hodnotit současnou situaci negativně nejsou jen v jaksi v jedné úrovni,
ale jsou ve více vrstvách...
taknějak podobně jako se používá to přirovnání rozpouštění ega k olupování jednotlivých vrstev cibule a výsledkem je poznání, že vlastně žádný ego neexistuje