watta píše:petr vostál: ve velké zkratce:
jak říká i abraham, od ostatních nic nedostaneš, tvé štěstí nemůže viset na ostatních. najdi si jinou cestu, jak se cítit dobře, aniž bys k tomu potřeboval cizí úsměvy. kdo to dokáže, ten teprve najde království nebeské.
ps: "člověk" petr vostál a "člověk" je velký rozdíl. musíš se ještě hodně učit!
Takže myslíš, že nejlíp začnu tím, že se nebudu na druhý usmívat a budu na ně koukat jako puk?
Pokud to, co říká Abraham je pravda, tak potom to, co říká, je úplně nanic,
a nic mi to nemůže dát,
ale protože žijeme ve ztotožnění s myslí, jsme lehce ovladatelní,
takže věříme třeba Abrahamovi nebo tomu, že se v metru nemá smát nebo má smát apd.
Pokud se ovšem uvědomíme o kousek dál před ztotožněním s myslí,
řekněme třeba jako člověk nebo lépe jako čisté ego "já jsem"
tak pak už nejsme ovlivnování zase tak moc myslí, ale cítíme se vcelku přirozeně spokojeně a máme důvod se na druhé usmívat
No já jsem docela obyčejnej člověk petr vostál, kterej je ztotožněnej se svou myslí,
takže se co chvíli tvářím dost blbě a jsem ovlivnován okolím,
takže je mi fajn, když se na mě někdo usměje,
protože pak si vzpomenu, že k mý přirozenosti patří spíše úsměv než vážnej ksicht,
no prostě jak píšeš, musím se stále ještě hodně učit...
Jo, máma mně říkala: Jen počkej, život už tě naučí co a jak...

((zatím jsem se naučil se na druhý občas usmát a naučil jsem se, že to funguje i v čechách kde se lidé třeba v tom metru tváří dost nepřístupně, ale jak jsem psal, poslední dobou jezdím spíše na motorce nežli metrem, takže jsem spíše koncentrovanej na to abych přežil a

moc do smíchu mi teda není, nebot všichni jezdíme taktrošku jako cvoci, kupodivu mě dvakrát málem zabily dvě ženy řidičky, zřejmě mě neviděly ve zpětným zrcátku při přejíždění z jednoho pruhu do druhého a pouze jen jeden řidič nákladáku mi šel po krku, zřejmě jsem jej naštval tím, že jsem ho předjel při rozjíždění na semaforu kde jsem to před něj frnknul abych nemusel brzdit, ale ten mě popravdě moc nerozhodil, nebot to, že mi jede neustále asi metr za zadkem jsem zjistil asi až po dvou kilometrech, protože já taky moc do těch zpětných zrcátek

nekoukám))