TED A TADY

[vostalpetr]

A) ÚVOD

MOTTO:
Lidé se často trápí tím, co bylo, nebo co bude, když je toho moc, tak je to doslova otravuje. Proto se zajímají, jak žít v přítomnosti. Já jim ukazuji, jak se jednoduše uvolnit do bytí a spočívání „tady a teď“ a hlavně ukazuji, že nejde o to, jak se sem dostat a udržovat se v tom úsilím, protože vždycky jsme tady a teď, jinak to opravdu nejde .

Takže si jenom myslíme, že nejsme v přítomnosti?
Ano. Ale může to být i proto, že člověk někdy špatně pochopí to, co si přečetl v knize, nebo je to v knize z mého pohledu nešikovně popsané. Právě snaha dostat se do „tady a teď“ totiž přináší nový problém.

Jasně, protože je to zase o „snaze“! I když třeba meditujeme, abychom se dostali do „tady a teď“, vytváříme další činnost, takže nemůžeme být svou pozorností tam, kde jsme chtěli být – dá se to tak říci?
Ano, tato snaha vždycky vytváří místo hledaného uvolnění určité napětí. Také jsem to zažil, také jsem se „snažil“. Ale nakonec jsem zjistil, že jakákoli snaha být „tady a teď“ nebo spočívat ve svém bytí, je do jisté míry zbytečná, protože když se budu dvě hodiny snažit, tak to celé dvě hodiny odsouvám a „tlačím“ neustále před sebou. Jako když se pes točí neustále za svým ocasem. Pokud nás v určitém momentě trošku pošetile napadne, že chceme být tady a teď, tak stačí okamžitě být s tím, co tu právě je. Nemá valný smysl vstupovat do procesu s určeným cílem. To se pak zabýváme budoucností, která, jak jsme již zmiňovali, neexistuje .
((Umění BÝT využijeme v každém okamžiku
7.04.2010, autor: joshi, rubrika: Joshi

Rozhovor s Joshim pro magazín Maitrea. Takový první nezkušený pokus o rozhovor
http://www.maitrea.cz/magazin/umeni-byt ... m-okamziku


Včera jsem si přečetl na Mozaice tento rozhovor s Joshim,
a opět jsem se přesvědčil o tom, na co mě před nedávnem upozornoval v indii můj kamarád z madarska:
že lidé vůbec nechápou o čem je řeč a nerozumí danému tématu, a jak je vidět, nerozumí tomu ani lidé co učí meditaci.
Celý problém je jako obvykle v tom, že se míchají různé úrovně existence dohromady,
že se smíchají různé aspekty různých úrovní dohromady a nakonec z toho vypadne hluboký omyl.
A tak se říká, že neustále žijeme v Přítomnosti Ted a Tady a že není třeba toho dosahovat,
ale pokud to říká osoba, tak je to hluboký omyl, protože osoba existuje pouze v čase a prostoru,
a nalhávat si, že já jako osoba jsem schopen žít v Přítomnosti je naprostá blbost.
Jediné, co je osoba schopná postihnout, a není to zase tak moc těžké, je přítomný okamžik ted a tady, což je samozřejmě čas a prostor, tedy úplně jiná úroven.

Protože celé téma koresponduje i s učením jiných mistrů, kteří nehovoří o čase a prostoru, ale hovoří o jiných apektech,
je dobré popsat celkovou situaci nejen z pohledu časoprostoru ale i z pohledu jiných aspektů,
nebot každá úroven je tvořena NEDÍLNOU JEDNOTOU (PROVÁZANOSTÍ) ASPEKTŮ,
V PODSTATĚ NEJDE O ROZDÍLNÉ "POJMY", ALE O SYNONYMA:

ABSOLUTNÍ ÚROVEN
........................
VĚDOMÍ.........................BYTÍ.....................BLAŽENOST (LÁSKA)...............PŘÍTOMNOST TED A TADY(VĚČNOST)



MEDITAČNÍ ÚROVEN
........................
POZORNOST (BDĚLOST)..PODSTATA BYTÍ (POCIT "JÁ JSEM")..BEZPŘEDMĚTNÁ RADOSTIVOST..PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK T.a T.



OSOBNOSTNÍ ÚROVEN
..........................
POZOROVÁNÍ...............EGO(JSEM TĚLO A MYSL).............MYSL(ROZDĚLUJÍCÍ NA + A -).............ČAS A PROSTOR




Toto má být tabulka,
vodorovně jsou úrovně, svisle jsou pod sebou aspekty tak jak se jeví v různých úrovních


PS. Pokud by jste v meditační úrovni marně hledali takové pojmy jako klidná mysl, ticho, klid apd.
jsou tyto pojmy vyjádřeny pojmem "BEZPŘEDMĚTNÁ RADOSTIVOST" COŽ JINAK ŘEČENO ZAMENÁ "SATVICKOU MYSL"
což je mysl, která není překážkou k uvědomění si Boha

[vostalpetr]

Úroven absolutní (satčitanada) a úroven osobnoostní jsou v této tabulce proto,
aby bylo vidět provázanost jednotlivých aspektů v dané úrovni.
Tak třeba, v osobnostní úrovni jsem osoba, která se považuje za tělo a mysl, jsem osoba pozorující a přemýšlející v kategorijí + a -, a jsem také v čase a prostoru. To vše funguje dohromady a společně jedno s druhým.
Podobně to platí i o absolutní úrovni a úplně stejně i o úrovni MEDITAČNÍ.

MEDITAČNÍ ÚROVEN je tím, co nás zajímá,
takže teoreticky DOKONALÁ MEDITACE lze popsat takto:

POZORNÉ (BDĚLÉ) A BEZPŘEDMĚTNĚ RADOSTIVÉ (UVOLNĚNÉ) SPOČÍVÁNÍ VE VLASTNÍ EXISTENCI V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU TED A TADY


Většina mistrů,
když hovoří o meditaci, zdůraznuje především pouze jeden meditační aspekt a další budto úplně vynechává nebo je uvádí pouze jako doplnující.
To je ovšem chyba, nebot v meditaci je na nás kladen PARADOXNÍ POŽADAVEK MAXIMÁLNÍ POZORNOSTI (ÚSILÍ) ZÁROVEN S MAXIMÁLNÍ UVOLNĚNOSTÍ (BEZPŘEDMĚTNÁ RADOSTIVOST).

Někteří mistři opět dělají chybu a hovoří např. jen o maximálním úsilí (Vacek) či jen o maximálním uvolnění (Tomášovi ?) či případně hovoří o těchto dvou aspektech jako o aspektech oddělených a neslučitelných (Vacek, Tomášovi),
tedy jako že se jedná o něco, co nejde provádět v jeden čas, v jeden a ten samý moment

Řešením tohoto paradoxního požadavku není a nemůže být nic jiného, nežli PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK TED A TADY,
bez tohoto aspektu jsme absolutně ztraceni a zůstáváme ponořeni v čase a prostoru a naše meditace je úplně mimo.

Meditace na PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK TED A TADY JE POZORNÝM A USILOVNÝM CVIČENÍM OSOBY V ČASE A PROSTORU,
(podobně jako každé jiné osobní úsilí)
JE-LI VŠAK PROVEDENA SPRÁVNĚ, VEDE DO PŘÍTOMNOSTI TED A TADY, COŽ JE STAV MIMO PROSTOR A ČAS, TEDY STAV MIMO ZTOTOŽNĚNÍ SE S MYSLÍ A TĚLEM, TEDY STAV HLUBOKÉ RELAXOVANOSTI !!!!!!!


Mnohokrát jsem četl NÁVOD na meditaci na přítomný okamžik,
že to znamená bděle (pozorně) provádět různé činnosti kterými se právě ted a tady zaobíráme.
(např. bděle krájím cibuli, bděle jdu nakupovat apd.)
(ono ostatně zaměřit se na přítomnou činnost v čase a prostoru není zase tak těžká věc, je to prostě to, co ted právě je)
To jistě není špatné, to je ovšem spíše CVIČENÍ BDĚLÉ POZORNOSTI v čase a prostoru,
MEDITACE NA PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK VŠAK ZNAMENÁ OTOČENÍ BDĚLÉ POZORNOSTI (nikoli na prováděné činnosti, ale) NA PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK TED A TADY
A TAK PŘECHÁZÍ V MEDITACI NA BEZČASOVOU A BEZPROSTOROVOU PŘÍTOMNOST TED A TADY

(((POKUD OVŠEM CVIČÍME SPÍŠE BDĚLOU POZORNOST V ČASE A PROSTORU ( TEDY POZORUJEME SVÉ ČINNOSTI V PRÁVĚ PROBÍHAJÍCÍM OKAMŽIKU TED A TADY, TEDY SE KONCENTRUJEME),
TAK JE N A P R O S T O J A S N É, ŽE BUDEME PO ČASE VYČERPÁNI A ŽE NEUSTÁLE VALÍME NĚCO PŘED SEBOU,
PROTOŽE TO NA CO MÁME OTOČIT POZORNOST JE SAMOTNÝ PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK A NE POZOROVANÉ JEVY,
TAKTO ROZHODNĚ NELZE DOSÁHNOUT UVOLNĚNÍ A RELAXACE, COŽ JE VLASTNĚ CHYBA NEPOCHOPENÍ TOHO, NA CO SE MÁME SOUSTŘEDIT...)))

Jinýá chyba ovšem je,
že, pokud se někdo opravdu správně soustředí na samotný přítomný okamžik,
a pak si ztěžuje,
že mu taková meditace nejde a neustále valí před sebou "něco" takže je zde neustále úsilí a žádné uvolnění,
pak je zcela zřejmé, že neustále zůstává v dualitním stavu času a prostoru.
CHYBA ALE NENÍ V MEDITACI, PROTOŽE MEDITACE NA PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK A NA PŘÍTOMNOST OPRAVDU FUNGUJE,
CHYBA JE V TOM, ŽE NENÍ DOSTATEČNĚ "ČISTÝ", TEDY JE SILNĚ ZTOTOOŽNĚN S TĚLEM A MYSLÍ, TEDY ČASEM A PROSTOREM.
EDUARD TOMÁŠ ŘÍKAL, ŽE TATO MEDITACE JE JE RYCHLÁ JAKO BLESK, ALE ŽE JE TO MEDITACE PRO DUCHOVNÍ ORLY.
Z vlastní praxe vím, že tato meditace funguje,
ale také vím, že pro člověka, který nemedituje a nezmenšuje tak svou připoutanost k tělu (času a prostoru) je tato meditace naprosto neproveditená.


Takže meditace na přítomný okamžik znamená otočit pozornost na samotný přítomný okamžik,
a pokud nám tato meditace nefunguje,
je to známkou našeho silného ztotožnění s tělem a myslí, tedy s časem a prostorem !!!!!!!!!!!!!!


Samozřejmě, meditace na přítomný okamžik ted a tady je jedním z aspektů meditační úrovně pozornosti, bezpříčinné radostivosti a podstaty bytí, takže toto vše je navzájem provázané,
Avšak chceme-li "vylepšit" tento meditační aspekt sám o sobě, je vynikajícím cvičením cvičení o "úroven níže",
tedy prodýchávání celého těla budto světlem, pránou nebo prostorem, čímž se zmenšuje připoutanost k tělu, tedy i k času a prostoru.


Na závěr lze dodat, že meditace na přítomný okamžik ted a tady je "negací všech směrů, tedy že to není směřování tam nebo onam" (Maharadž)
a že ji lze provádět nejen jako oficiální meditaci, v klidu meditačního koutku,
ale lze ji provádět i čase a prostoru každodeního živoota tak, že všechny pozorované jevy jsou PŘIJMUTY JAKO ON,
což samozřejmě platí i o čase a proostoru, nebot i to je ON
(samozřejmě, že čas a prostor není něco, co lze pozorovat jako nějaký jev, je to něco jemnějšího, je to mysl)

[vostalpetr]

Takže ještě na závěr,
jistě že je zde neustále PŘÍTOMNOST TED A TADY (TEDY JE ZDE NEUSTÁLE BŮH)

ale osoba o tom nemá ani nejmenší ponětí, nebot je uvězněna (vztažena pozorností a pozorováním) v času a prostoru,
její maxim uvědomění je přítomný okamžik ted a tady, což je (nejmenší) čas a prostor

((tedy podobně tak, jako se snová postava ve snu vztahuje pouze a jen k časoprostoru snu a neví vůbec nic o tom, co je mimo sen))


tady je video o tom, jak funguje meditace na přítomný okamžik:

viewtopic.php?f=71&t=837


meditace na přítomný okamžik jako PŘIJMUTÍ:

viewtopic.php?f=71&t=736

(druhé video je o tom, že tomu člověk porozumí až samotnou praxí,
a o tom lze říci, že tak jako nemůžete nepoznat Já, tak také nemůžete nepoznat Přítomnost,
když si k tomu čuchnete, tak víte o čem je řeč a nemůžete zaměnovat Přítomnost za přítomný okamžik)

[vostalpetr]

V souvislosti s tímto témate je na místě se také zamyslet nad tím,
CO POZORUJEME,
nebot platí,
že CO POZORUJEME, TO SI PŘITAHUJEME, S TÍM SE ZTOTOŽNUJEME AŽ SE TÍM DOSLOVA STÁVÁME
(VACEK)


JE ZCELA JISTÉ, ŽE PO CELÝ ŽIVOT NEUSTÁLE NĚCO POZORUJEME,
v normálním žiivotě osoby je však naše pozorování roztříštěné mnoha směry, neustále přeskakující z jednoho pozorovaného jevu k druhému, od jedné myšlenky k druhé atd. atd.


Joga začíná s obyčejnou KONCENTRACÍ, TEDY SE SOUSTŘEDĚNÝM POZOROVÁNÍM "NĚČEHO"
Můžeme pozorovat něco STATICKÉHO, tedy např, bod, či plamen svíčky,
ale můžeme pozorovat i něco DYNAMICKÉHO, tedy např. činnost kterou právě vykonáváne, fotbalový zápas, televizi apd.

Mnoha lidem se ZDÁ, ŽE JE DUCHOVNÍ, ŽE KDYŽ POZORUJÍ SVOU ČINNOST A ZCELA SE POZORNOSTÍ S TOUTO ČINOSTÍ ZTOTOŽNÍ, TAKŽE SI VŮBEC NEUVĚDOMUJÍ NIC JINÉHO A ANI SEBE SAMA, JEN ZDE JEN TATO PROBÍHAJÍCÍ ČINNOST.
TAKOVÁTO ČINNOST MŮŽE BÝT JISTĚ RADOSTNÁ,
NEBOT SI NEUVĚDOMUJEME SEBE SAMA,
ALE JE TO PODOBNÉ SPÁNKU, KDE SI TAKÉ NEJSME VĚDOMI SEBE SAMA,

CÍLEM JOGY JE POZNÁNÍ SEBE SAMA, NIKOLI ZAPOMENUTÍ SEBE SAMA !!!!!!
(mnohokrát jsem slyšel přesně tento názor, že toto je meditativní stav, protože zde není já, ale je to přímo opak meditativního stavu)


Vyšší meditativní úroven než koncentrace, čili pozorování "něčeho" je POZORNOST či BDĚLOST.
Pozorování, které dříve směřovalo k "něčemu" se nyní otočí na sebe samo, pozorování na zdroj pozorování.
Maharadž říkal: Být si vědom že jsem si vědom.
Tento stav lze nazvat BDĚLOU POZORNOSTÍ ČI BDĚLOSTÍ

...............................................................................................................

Každé pozorování, i když se jedná o koncentrované pozorování,
tedy pozorování "něčeho", určitého jevu, at už jde o jev statický (bod) či dynamický (činnost),
znamená nejen dualitu (pozorovatel - pozorování - pozorovaný jev),
ale také čas a prostor,
a tak at už jsme si toho vědomi nebo ne, naše POZOROVÁNÍ JE SPOJENÉ S ČASEM A PROSTOREM.
POZOROVÁNÍ A ČAS A PROSTOR (A SAMOZŘEJMĚ TAKÉ OSOBNÍ SEBEUVĚDOMĚNÍ "JÁ JSEM") JSOU SPOLEČNÝMI ASPEKTY osobnostní úrovně a tvoří nedílnou jednotu.

Pokud otočíme naše pozorování nikoli jen k pozorování pozorovaných jevů,
ale i k uvědomění si přítomného okamžiku ted a tady,
stahujeme takto pozorování samo k sobě z času a prostoru, do přítomného okamžiku a posléze až do samotné Přítomnosti

Toto spojení pozorování a času a prostoru je něčím, ČEHO SI NEJSME PŘÍLIŠ VĚDOMI,
(COŽ JE DÁNO SAMOZŘEJMĚ TÍM, ŽE ČAS A PROSTOR NENÍ NĚCO, CO LZE POZOROVAT)
avšak lze si to uvědomit,
nejlépe v meditaci, kdy už se nám zdá, že zde již není žádná dualita či pozorování něčeho, kdy jsme přesvědčeni že jsme zde jem my sami, jen já, a přesto nedochází k uvědomění Já.
Maharadž říkal, pouze budte, neustále zkoušejte být a porozumět tomu, co to znamená být,
a často tím posledním, co je třeba opravdu udělat je být v Přítomnosti


..........................................................................................................................

Samozřejmě,
z lgiky věci vyplývá,
že otočit pozorování na samotné pozorování
je totéž co přítomný okamžik ted a tady,

jsou to dva aspekty meditativní úrovně....

[Petr]

Dobra uvahomeditace. Dikec .

[vostalpetr]

nemáš za co, je to moje oblíbenné hobby...

[opcan]

Zdravim,
dekuji za otevreni tohoto vlakna
ja jsem zastance teto teorie protoze vsechno co se deje/delo/bude dit je vzdycky tady a ted. Nasleduju Tolleho uceni a cele jeho uceni ja v podstate o tom tom byt TADY A TED. Neco jsi zminil u usili.
Tolle rika ze pokud rozpoznas hlas ve svoji hlave a pokud sebe rozpoznas jako toho kdo tento hlas posloucha toho kdo je SVEDKEM toho hlasu tak s timto poznanim prichazi vyssi vedomi. Vedomi toho ze nejsi ten hlas, ale ze jsi pozorovatel, ze jsi pouze prostorem k tomu aby hlas mohl byt. Kdyz si tohle uvedomis tak nastartujes vyssi vedomi. V momente kdy si to uvedomis tak jsi pritomny. Zpozorujes hlas, uvedomis si ho a nastane mezera kde neni mysl. Tento okamzik trva nekolik sekund nez prijde dalsi myslenka ve ktere se asi zase clovek ztrati pokud se sni ztotozni. Ale tohle je uspech. Tyhle mezery se prodluzuji (z vlastni zkusenosti muzu potvrdit) takze stav pritomnosti (mezera mezi myslenkymi) trva dele.
Dale clovek muze trenovat pritomnost soustredenim se na denni cinosti a to napr:
*chuzi po schodech - clovek si vsima toho jak zveda nohy a chyta se zabradli
*myti rokou - clovek vnima tekouci vodu, to jak o sebe ruce trou
*piti napoje - zde clovek vnima jak polyka tekutinu jak drzi sklenici
*chuze samotna muze byt take meditaci atd..

Mnisi kteri praktikovali ZEN dovedli udelat meditaci z procesu vareni caje. Od chvile kdy postavily na caj posluchali kdy se bude caj varit az po samotne piti caje. Snazili se byt maximalne pritomni behem celeho procesu

Dale podle Tolleho je nutne byt pritomny ve vlastnim tele tzn. uvedomovat si zivot v tele. Zivot kterym vlastne jsem a tim jednotu se vsim zivym a nezivym.
Tohle se da procvicovat jako citeni pocitu vlastnich, rukou, nohou, hrudi atd. Pokud vnimame pocit vlasntich rokou (projevuje se jako jemne brneni) tak jsme pritomni. Tahle meditace je dostupna kdykoliv.
Dale je to pozorovani vlastniho dechu kdykoliv behem dne kdyz ma clovek chvilku.
Vsechny tyhle techniky jsou popsany ve Tolleho knihach a jsou dostupne kdykoliv kdekoliv coz je samozrejme TADY A TED

No a abych pridal neco ze svoji kuchyne tak napisu uplne jednoduchou metodu jak se da velice efektivne cvicit tady a ted.
Jednou mi kdosi rikal ze mu jeden clovek poradil ze pokazde kdyz se pristihne chyceny v proudu myslenek tak se ma bodnout spendlikem do prstu. No metoda to neni spatna ale zda se mi ponekud destruktivni
Ja jsem metodu trosku modifikoval. Pokud provadim nejakou manualni cinost, nebo treba jenom jdu na prochazku nebo zktratka kdykoliv mi to prijde vhodne tak si nastavim na hodinkach funkci TIMER. Tato funkce neni nic jineho nez odpocitavani. Asi tuto vec vsichni znate kdyz date treba varit ryzi na 20 minut a zapnete si TIMER a on vam odmeri presne tech 20 minut a potom na vas zazvoni aby vas upozornil ze mate ryzi hotovou. Ja si na hodinkach nastavim mnohem kratsi periodu. Treba 1 nebo 2 minuty. Takze moje hodinky na me pravidelne vyznaveni kazdou minutu. Ja jim vzdycky za to podekuju protoze mi prave pripomneli ze mam byt v pritomnem okamziku a svoje zatoulane mylsenky mam pochytak zpatky tak jako bacovi ovecky, co se rozebehly po pastve a ovcacky pes mu je privede zpatky domu. S timto se da dobre experimentovat. Doporucuji kazdemu kde to mylsi s meditaci vazne. Kdyz mi hodinky zapipaji nejprve se 2-3 VEDOME nadechnu a potom se snazim setrvat u cinosti kterou prave delam. Zadne velke usili zadna namaha. Funguje to !
Ludek

[vostalpetr]

Díky Opcane za reakci,
já Tolleho neznám, pouze ty tři uvedená videa.
No to co popisuješ, to je spíše cvičení BDĚLÉHO POZOROVÁNÍ, nežli uvědomění si přítomného okamžiku ted a tady.

Samozřejmě, že pokud něco bděle pozoruji,
že se tím AUTOMATICKY DOSTÁVÁM DO PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU,

ALE POKUD SI TUTO KVALITU PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU NEUVĚDOMÍM (což znamená otočit pozornost i na přítomný okamžik)

((nebo pokud si neuvědomím, že podstatou toho mého pozorování je pozornost, což opět znamená otočit pozoorování na samotnou pozornost))

tak v podstatě míjím ZÁKLADNÍ PRINCIP MEDITACE !!!!!!!


SAMOZŘEJMĚ, ŽE JEJ NEMŮŽEŠ MINOUT, ALE PROOTOŽE TOMU NEVĚNUJEŠ POZORNOST (JAK JSEM PSAL, NENÍ JEDNO, ČEMU VĚNUJEME POZORNOST) TAK STÁLE ZŮSTAVÁŠ JAKO POZOROVATEL V ČASE A PROSTORU.
A psal jsem výše, že právě toto těžko poznatelné ztotoožnění se s časem a proostorem (což je pozorování "něčeho", třeba i prázdnoty, nebo pocitu "já jsem" je taková SKRYTÁ A TĚŽKO ROZPOZNATELNÁ DUALITA.


PROBLÉM U VŠECH DUCHOVNÍCH UČITELŮ JE V TOM,
ŽE MÍCHAJÍ RŮZNÉ ÚROVNĚ DOHROMADY,
A NEZDŮRAZNÍ TO, CO JE DŮLEŽITÉ, TEDY PRINCIP MEDITACE...

Tolle si v tomto ohledu také zaslouží na zadek,
na jedné straně hovoří o moci přítomného okamžiku,
a na straně druhé to popisuje jako pozorování "něčeho".
NEUSTÁLE TO ZDŮRAZNUJU, MEDITACI JE TŘEBA POPISOVAT SMĚREM OD ABSOLUTNA DO PROJEVU,
POKUD SE TO UDĚLÁ OBRÁCENĚ,
VZNIKAJÍ TAM ZCELA ZÁKONITĚ CHYBY !!!!

Takže k tomu co píšeš,
určitě je to dobré,
ale není to to nejlepší, protože pozorováním "něčeho" taktrošku míjíme základní duchovní princip,
tedy princip poznání Já.

Nejsem proti cvičení pozornosti na nižších úrovních,
dokonce je to nutné,
ale je třeba mít stále na paměti, že jsou to jen pomůcky k tomu, abychom mohli začít meditovat na samu se Přítomnost,
nebot takováto meditace tím, co vede k poznání Já.

K tomu cvičení s timerem, česky minutkou,
to je naprosto výborná věc,
ale pokud se k tomu dokopu, tak to cvičím trošku jinak,
nikoli jako připomínku toho, že mám být pozorný:

nastavím si libovolný čas, (od minuty třeba po několik hodin)
v klidu si sednu,
a naslouhám zvonění, taknějak jako kdybych měl běžet 100 a zvonek minutky byl tím starovním výstřelem
prostě si jej chci uvědomit ted a tady,
samozřejmě slyším mnoho zvuků z okolí ( ijen bdělé naslouchání zvuků těmto zvukům je skvělým cvičením pozornosti v přítomném okamžiku, nebot zvuk je vždy časově omezen)
ale já se snažím mít upřenou pozoornost ted a tady tak abych mohl postřehnout zvonek timeru ted a tady

Taková to meditace je výborným cvičení pozorování v přítomném okamžiku,
ale není to nic jiného, než příprava na meditaci na Přítomnoost,
v které se proostě zaměřujeme přímo na Přítomnost ted a tady...


(to že je ti timer připomínkou, že máš být pozorný je ale také skvělá připomínka,
myslím, že i pp.Vacek toto používal,
bylo by skvělé mít nějaký timer, který se nemusí nastavovat a zazvoní v jakýkoli čas a po jaké koli době, jen takové cinknutí či pípnutí jako u hodinek, pokud si to člověk nastavuje sám, tak ví, že mu to cinkne třeba za ppět minut, takže může trošku podvádět,
ale asi se nic takoového nevyrábí, kdo by takovou blbost a k čemu taky potřeboval,
ale určitě to vyrobit jde)

[vostalpetr]

Jasně, protože je to zase o „snaze“! I když třeba meditujeme, abychom se dostali do „tady a teď“, vytváříme další činnost, takže nemůžeme být svou pozorností tam, kde jsme chtěli být – dá se to tak říci?
Ano, tato snaha vždycky vytváří místo hledaného uvolnění určité napětí. Také jsem to zažil, také jsem se „snažil“. Ale nakonec jsem zjistil, že jakákoli snaha být „tady a teď“ nebo spočívat ve svém bytí, je do jisté míry zbytečná, protože když se budu dvě hodiny snažit, tak to celé dvě hodiny odsouvám a „tlačím“ neustále před sebou. Jako když se pes točí neustále za svým ocasem. Pokud nás v určitém momentě trošku pošetile napadne, že chceme být tady a teď, tak stačí okamžitě být s tím, co tu právě je. Nemá valný smysl vstupovat do procesu s určeným cílem. To se pak zabýváme budoucností, která, jak jsme již zmiňovali, neexistuje
......................................................................................................................................

Dale clovek muze trenovat pritomnost soustredenim se na denni cinosti a to napr:
*chuzi po schodech - clovek si vsima toho jak zveda nohy a chyta se zabradli
*myti rokou - clovek vnima tekouci vodu, to jak o sebe ruce trou
*piti napoje - zde clovek vnima jak polyka tekutinu jak drzi sklenici
*chuze samotna muze byt take meditaci atd..
.........................................................................................................................................

Podle mého názoru se Joshi (první příspěvek ) mýlí,
nestačí být jen s tím co je tady,
JE TŘEBA SI UVĚDOMIT, že zde nejsou jen nějaké probíhající činnosti v čase a prostoru,
ale PŘEDEVŠÍM JE ZDE POZORUJÍCÍ POZORNOST A TAKÉ PŘÍTOMNÝ OKAMŽIK....

Aby tyto dva aspekty při našem jakémkoli pozoorování byly zřejmé,
je to třeba vědomě NATRÉNOVAT,
JE TEDY NEJPRVE TŘEBA CÍLENÉ MEDITACE, JEJIŽ VÝSLEDKY PAK PŘENESEM DO NORMÁLNÍHO ŽIVOTA A SLEDOVÁNÍ RŮZNÝCH PROBÍHAJÍCÍCH ČINNOSTÍ A DĚJŮ

Chci tedy říci,
že pokud si uvědomíme, že nejde jen o pozoorování "něčeho",
ale že jde o pozornost samu a přítomný okamžik,
tak nám dojde, že to není tak lehká věc, která se jaksi děje sama od sebe,
a že to NEJSME SI SCHOPNI PŘÍMO A JEDNODUŠE PŘI PROBÍHAJÍCÍCH ČINOSTECH SI UVĚDOMOVAT

Můžeme třeba pozorovat chůzi, či cokoli jiného,
ale většina činností je tak RYCHLE PROBÍHAJÍCH, že ani nejsme schopni si je uvědomit, natož si uvědomit pozornost a přítomnost jenž je podkladem probíhajících činností

Budhisti jsou chytrý, ti tu svoji meditativní chůzi řádně zpomalili, na šnecí rychlost 150m/hod.
takže se především neutopí pozorností v té chůzi (není zde jen chůze a pozoorovatel je zcela zapomenut)
takže tím, že zpomalili činnost, natáhli čas a mají tak více času na uvědomění si jak pozornosti tak i přítomného okamžiku


SAMOZŘEJMĚ,
BDĚLÉ POZOOROVÁNÍ JE KONCENTRACE POZOORNOSTI A VYŽADUJE ÚSILÍ,
A TO TAK DLOUHO,
DOKUD SE NEZAČNEME UVĚDOMOVAT V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU TED A TADY,
(což už samozřejmě není ani tak o pozorování "něčeho", ale je to pozornost sama v sobě)
a je to TRANSFORMACE KONCENTRACE V MEDITACI
A TEPRVE V TOMTO BODĚ AUTOMATICKY DOJDE K RELAXACI A UVOLNĚNÍ

((A obráceně samozřejmě platí i to, že pokud budeme jen bděle pozorovat probíhající děje a neuvědomí me si přítomnost,
tak stále zde bude napětí a úúsilí a boj a koncentrace))

[vostalpetr]

Probuzeni není možné ničím docílit. Nemůže tedy být nic, co je pro něj důležité, protože není možné se k němu žádným způsobem dopracovat. Zároveň vše čeho můžeš dosáhnout můžeš ztratit.
Jak být pořád Tady a Teď? Stejně z toho zase vypadneš, kdyby ses o to snažil.
Kdo je ten, který se snaží něčeho dosáhnout? Pořád je to mysl, která se snaží zbavit sama sebe. A to co možná nejlepším a nejefektivnějším způsobem. Když to vzdáš a přestaneš na to myslet, když se oddáš svojí bezmocnosti, protože vidíš, že není možné vůbec nic dělat........
Pak co zůstane je Teď a Tady. Tvoje vlastní přirozenost.
..........................................................................................................................

Tak už vím,
odkud pochází ten názor, že není možné nic dělat a nejlepší je to vzdát a jen tak se uvolnit (v čase a prostoru) a pak že zde nějakým zázrakem zůstane Ted a Tady

od Marty ....

Jistě, že to tak vypadá, ovšem jen na první pohled,
stejně tak na první pohled to vypadá, že je nutné usilovat, jak neustále zdůraznuje pan Vacek,

ani jedno z těchto tvrzení není pravda (kdo chce at si to zkusí)

pravdu má Maharadž: MUSÍTE VYVINOUT OBROVSKÉ ÚSILÍ UDĚLAT NIC (tedy zaměřit pozornost na přítomnost ted a tady)

[vostalpetr]

Když děláš to, co chceš dělat, tak konáš boží vůli. Boží vůle se děje vždycky, ať děláš co děláš, či neděláš
Nemůžeš udělat nic špatně.
Dělej co Tě baví, bez toho, abys uvažoval o tom, jestli to má nějaký smysl, nebo jestli to k něčemu povede. Nebo dělej co musíš dělat, i když to k ničemu nepovede. To nehraje žádnou roli. Existuji jen procesy, které se vyvíjí na základě různým impulsu. My všichni následujeme tyto impulsy, žádný osobní konatel neexistuje, pocit že nějaké já někdy něco dělá je iluze.
Následuj impuls, který sděluje pramen. Bez toho aby sis myslel, že jsou to TVÉ impulsy (dobré nebo špatné). Sleduj, jak se situace a život vyvíjí dál. Tak bůh poznává sám sebe prostřednictvím Tvých kondicí a dívá se na svět Tvýma očima.
.............................................................................................................................

S tímto, co píše Marta lze samozřejmě souhlasit,

pokud to ovšem říkala Jana nebo já, tak to nebylo pro nikoho přijatelné a na naši hlavu se snesla vlna kritiky...

(měl bych tedy tady jeden vzkaz pro zapřísáhlé uctívače guruů co neumějí používat svou vlastní hlavu,
ale nebudu jej zde psát, určitě si jeho obsah domyslíte....)

[vostalpetr]

TAKŽE ZÁVĚREM:

ŽIVOT V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU TED A TADY ZNAMENÁ:

BDĚLÉ POZOROVÁNÍ
PROBÍHAJÍCÍCH ČINNOSTÍ (KTERÉ PRÁVĚ KONÁTE)
V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU (V PŘÍTOMNÉM ČASE TED A TADY)
V CO NEJVÍCE RELAXOVANÉM STAVU,

JE CVIČENÍ,

((KTERÉ NEMÁ VÉST K UTOPENÍ SE V ČINNOSTECH A ZTOTOŽNĚNÍ SE S ČINNOSTMI, TAKŽE SI NEJSTE VĚDOMI SAMI SEBE))


ALE MÁ VÉST K UVĚDOMĚNÍ SI POZORUJÍCÍ P O Z O R N O S T I ((TEDY OTOČENÍ POZOROVÁNÍ NA SAMU POZORNOST))

NEBO K UVĚDOMĚNÍ SI BEZČASOVÉ PŘÍTOMNOSTI TED A TADY ((TEDY POZORNOST OTOČÍME NA SAMU PŘÍTOMNOST))


a pokud k tomuto uvědomění pozornosti samé či přítomnosti nedochází,
je třeba zvýšit intenzitu pozorování a intenzitu prožívání přítomného okamžiku,
a zaměřit se přímo na tyto aspekty a nikoli na probíhající činnosti...





PS.
A realizace sama pak není nějaká Boží milost, kterou vám bůh udělí za to jak pěkně cvičíte,

ale realizace sama, která proběhne "navzdory" vašemu usilování a neusilování, tedy úplně mimo věškeré osobní činnosti,

a která proběhne náhle, nikoli postupně,

není nic jiného, že pozornost se uvědomí sama v sobě tedy v bezčasové přítomnosti,

a to je princip realizace Já, tedy princip meditace...

Realizace sama nemá nic společného s minulými životy, rozhodující je vždy pozornost, která je vždy neosobní,

a která vytváří jak osobu, tak i to, čemu bude takto pozorností vytvořená osoba věnovat pozornost, a co bude "dělat"

vše je tady v režii Boha (sního Vědomí)


PS.
s lákou věnováno a psáno těm, kteří se věnují životu v přítomném okamžiku