Rozbít omezení

[vostalpetr]

Ačkoliv jsem křesťan teprve teď cítím nějaké spojení, naplnění...
.................................................................................

No pokud jsi křestan, tedy řídíš se v životě křestanským konceptem,
tak všechny věci, co pootřebuješ najdeš v bibli,
já jsem ti to psal z pohledu jogy, tedy z pohledu vědomí a přítomného okkamžiku,
ale to vniitřní dítě jde popsat i z pohledu křestanský lásky,
nebot VNITŘNÍ DÍTĚ NENÍ NIC JINÉHO NEŽ LÁSKA SAMA O SOBĚ,
v joze se tomu říká cesta bhakti (lásky) jogy...

Princip je pořád stejný, tj. pozornost spočívající v přítomném okamžiku,
jen se to děje skrze lásku,
nikoli však skrze dualitní lásku k NĚČEMU ČI NĚKOMU,
ALE SKRZE LÁSKU K LÁSCE SAMÉ...

první přikázání říká:
budeš milovat boha celou svou myslí, láskou, životní silou (nebo taknějak)

no jasně, ale co to znamená, milovat boha?
No o Bohu je řečeno v bibli ledacos, ale je tam také řečeno, že BŮH JE LÁSKA (to je známý, ne?)

Takže když se to spojí, tak to pak je takto:

BUDEŠ MILOVAT LÁSKU CELOU SVOU DUŠÍ, MYSLÍ, LÁSKOU A ŽIVOTNÍ SILOU...

Víc není opravdu zapotřebí, nemusíš se starat o svět a ani o lásku k svým bližním,
(většina lidí má furt nějaký prooblémy se světem a lidmi a furt by to chtěla nějak vylepšovat k obrazu svému)
protože takto se ti celý svět přetransformuje v lásku,
a takto zjistíš, že VŠECHNO JE LÁSKA...

PROSTĚ JEN MILUJ LÁSKU (BOHA)
NEMILUJ OVŠEM SVĚT, NEBOT CELÝ SVĚT LEŽÍ V MOCI TOHO ZLÉHO (pod tím si klidně mimo čerta můžeš představit rozdělující a posuzující egoistickou mysl)
A CELÝ SVĚT SE TI NÁSLEDNĚ A U T O M A T I C K Y PŘETRANSFORMUJE V LÁSKU (BOHA)

to je křestanská cesta lásky...



((celej novej zákon není o ničem jiném, než o tom, že láska je jediná schopná nahradit a překročit starý zákon
(což je myšlenkový koncept),
kterej stejně nikdo nebyl schopen dodržovat))

[teo]

(...) all

Mockrát děkuji za objasnění (najednou hohně informací, takže si to vytisknu a vezmu si to sebou na víkend na chatu a zkusím to pochopit ).

Rád bych poznal někoho, kdo už je "osvícený" nebo "skutečně svobodný", v tuto chvíli už jsem z toho jelen . Jo snaha o poznání... Každopádně díky

[teo]

Je tu někdo kdo žije v PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU, ze Zlína a okolí?

[Jana]

Vostálpetře,

kdyby se mi to mělo podařit napsat hodně dobře, tak bych to napsala jako Ty a jelikož jsem líná to popisovat hůř, tak si to okopíruju a založím na FJZ, abych to našla, kdyby bylo potřeba to vysvětlit.

[vostalpetr]

Je tu někdo kdo žije v PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU, ze Zlína a okolí?

No ze Zlína jsme tady téměř dva,
teda my dva jsme z Gottwaldova, ale to bylo hned vedle,

první je Marta Janssen,
ale ta žije v německu, ale občas dělá nějakou přednášku v Praze
((nějaký články lze najít tady http://www.jitrnizeme.cz/view.php?cislo ... 2005101402 odkazy na další články jsou dole))

a druhej jsem já,
ale já žiju budto v Praze nebo v ráji (Českým) nebo občas v indákově, ale já žiju v prostoru a čase, ale ten se taky nachází v přítomnosti ted a tady...

[vostalpetr]

(...) all

Mockrát děkuji za objasnění (najednou hohně informací, takže si to vytisknu a vezmu si to sebou na víkend na chatu a zkusím to pochopit ).

Rád bych poznal někoho, kdo už je "osvícený" nebo "skutečně svobodný", v tuto chvíli už jsem z toho jelen . Jo snaha o poznání... Každopádně díky

V podstatě to je poměrně jednoduchý,
proto je to pro mysl hodně těžký pochopit,
(ani já sám nechápu, co to vlastně říkám, protože moje mysl má tak jako u každého neustále tendenci rozdělovat, vylepšovat, plánovat atd)

ale není to nic jiného, než stav oné dětské nevinosti a radostivosti,
kdy celý svět tak jak byl, byl naprosto v pořádku,
on (svět) a vlastně i ty je i jsi v pořádku dodnes,
jen mysl ti našeptala (a ty jsi uvěřil) že něco a někdo není v pořádku...

Prostě jen přestan věřit své mysli i tomu, co ti podstrkují druzí,
a obrat se ke své vlastní (dětské) podstatě...

[vostalpetr]

Mockrát děkuji za objasnění (najednou hohně informací, takže si to vytisknu a vezmu si to sebou na víkend na chatu a zkusím to pochopit ).
....................................................................................................................................

No jasně,
vytiskni si to,
dej si to klidně za rámeček,
popřemýšlej o tom,

ale to podstatný co bys teda opravdu měl je VRÁTIT SE ZPĚT DO ONOHO DĚTSKÉHO STAVU PODSTATY BYTÍ.
Vzpomen si, jaký to bylo, když jsi byl malý dítě, a pokud jsi sklerotik jako já, tak si půjč od někoho malý dítě nebo si zajdi na pískoviště nebo do školky a koukni jaký jsoou malý děti:

přirozeně radostivý, avšak radost je jejich vnitřním stavem, neberou ji z vnějšku,
relaxovaný a naprosto k neutahání, mají nadbytek energie,
vystačí si sami se sebou, v podstatě nepotřebují kamarády,
mají klidnou mysl
(JEN SE PODÍVEJ, JAK SE DOSPĚLÝ KOUKAJ NA MALÝ DĚTI A CO TO S NIMI DĚLÁ)

S myslí jsou ovšem problémy,
jenže mysl je tvořivá (boží) síla, a protože tvoří, tak musí tvořit v protikladech,
někdo říká, že bychom mělli roozbít omezení mysli,
tedy ty omezující koncepty které jsme se za život naučili,
že je třeba mysl uklidnovat, čistit, zničit apd.
JENŽE PROOBLÉMEM NENÍ MYSL, PROBLÉMEM JE NAŠE ZTOTOŽNĚNÍ (ztotožnění vzniká neustálým věnováním POZORNOSTI opakujícím se myšlenkkám) S MYSLÍ

V duchovní literatuře se můžeš doočíst, že je třeba nejdřív nutné zpracovat a očistit mysl,
a to dříve nežli se dostaneme k dětské podstatě bytí

Jiný duchovní názor říká,
nestarejte se o mysl,
a vratte se domů, do své dětské podstaty bytí,
a vaše mysl se pak automaticky uklidní,
a to je podle mě to, co učil Ježíš, když říkal, že nejsme již pod psaným zákonem (myslí) ale pod zákonem lásky,
říkal, že nepřišel zrušit Zákon, ale naplnit jej a překročit láskou,
a láska je naše dětská podstata bytí
(a láska sama v sobě je dokonce Bůh)

Tady ti naprosto perfektně pomůže, když si vzpomeneš jaký to byl stav, když jsi byl bláznivě zamilovanej,
není to úplně ten správný stav lásky, nebot jsi směřoval lásku směrem ven, k milované bytosti,
nikoli směrem k lásce samotné,
ale je to velmi podobné,
zamilovaní lidé taky vypadají trošku jinak než nezamilovaní...

Pokud je ti opravdu blízké křestanství,
tak se můžeš opravdu v pohodě vykašlat na nějakou ezoteriku, mystiku, nůejdž, jogu,
to ti to jen zkomplikuje, nebot se budeš muset prohrabávat snůškou všemožných bláznivých konceptů,
a budeš stále jen v mysli...

Křestanský mystik mistr Eckhart říká, že máme usilovat o poznání,
ovšem nikoli o poznání myslí a myšlením či přemýšlením,
ale o "poznání bez poznání"
tedy o poznání sebe sama,
nebot v naší nejvnitřnější podstatě
poznáme svou ne-dvojnost s Bohem...

Ono je vždy jednodušší přemýšlet,
protoože přemýšlet to je akce, tam se něco děje,
ale vrátit se do dětské podstaty bytí je těžké,
nebot tam není mysl, tam není akce, tam se nic neděje, tam je nuda a prázdnota, tam je nic...
Tak se to jeví ale jen pro mysl, jen na první pohled, jen na povrchu,
čím hlouběji však jdeš, tím je to "nic" zajímavější, žiivější, blaženější, přirozenější,
(no bodejt by ne, vždyt jsi to ty sám, vždyt je to sám ŽIVOT)

A TO JE ASI TAK VŠECHNO............

[teo]

(výše uvedený příspěvek)

Děštství... matné vzpomínky jsou. Někdy z ničeho nic někde něco uvidím, ucítím... a je to prostě okamžitá silná vzpomínka na něco již dávno zapomenutého z dětství. Všechno bylo tak fajn asi do mých 12ti. A od svých 18ti se ze mě stal wokroholik, pořád práce práce práce. Vše šlo stranou. Byl jsem mrtvý celé ty roky, za posledních 8 měsíců se to nejprve pomalu, ale přesto začalo dávat do pohybu k životu.

Ale jak jsem byl "volný v dětství" to bych si opravdu musel vymýšelt.
Dětí se děsím, nemám žádné zkušenosti... nerozumím jim. Nerozumím vztahům mezi lidmi, možná jsem jsem i zapoměl milovat. To všechno budu muset znovu vybudovat. Dnes můžu říct "slavné" vím že nic nevím, jelikož jedné věci kterou bych ti mohl říct že ji rozumím je má práce, ale když si vezmu rozsah svého oboru (IT - sítě) tak rozumím možná 5%, je to docelá rozsáhlá problematika... ale to už odbočuji.

Chci porozumět, co píšeš, nepůjde to na jednou, musím to rozkoukovat, a vyhledat v tom to jádro co se mi snažíš sdělit.
Náboženství? Jsem křesťan, ale jsem přítel jiných náboženství, jelikož mám silný dojem, že téměř všechny cesty se scházejí v jednom cíli, jen v každém koutu země tomu říkají jinak a cesty jsou originální.

Já vím že ještě stále mé myšlení nebo pochopení je nedostatečené a mockrát děkuji za snahu mi to objasnit, musím to pochopit, ale nedokážu říct jak rychle

[vostalpetr]

Byl jsem mrtvý celé ty roky, za posledních 8 měsíců se to nejprve pomalu, ale přesto začalo dávat do pohybu k životu.
..........................................................................................................................................

No jak říká biblický Kazatel,
někdy je čas kameny sbírat a někdy je čas kameny rozhazovat,
čímž by mohlo být řečeno,
že je dobrý v životě vyzkoušet všechny možné možnosti i protikladné krajnosti...

[jamajsky.drap]

Anebo jiné křesťanské pojmenování... "křížová cesta".... Nalezení Boha skrze hluboké utrpení.

Jak říká mistr E.Tolle: " Nenašli Boha skrze utrpení, neboť utrpení zahrnuje rezistenci. Našli Boha, protože utrpení je donutilo vzdát se realitě a přijmout to , CO JE.
Křížová cesta všechno mění. Znamená to, že to nejhorší ve vašem životě, váš kříž, se stane tím nejlepším,co vás kdy potkalo, neboť vás to donutí vzdát se, přijmout "smrt", stát se ničím, stát se Bohem - neboť Bůh není žádnou entitou.

Pro nevědomou většinu lidstva je křížová cesta dodnes jedinou cestou k osvícení."

[vostalpetr]

Jdu spát,
a tak ti ještě něco napíšu na dobrý ráno:

Většina lidí si představuje,
že realizace (dětské) podstaty bytí, nebo následný stupen realizace pravého Já či jinak řečeno Boha,
je nějaký velký zázrak, že na ně sestoupí nějaká síla, která je někam vytrhne, že se stane něco zázračnýho a nepoppsatelnýho,
no stát se to může, ale to není realizace boha,
to je jen nějaký mystický zážitek ovlivněný myslí,

realizace boha je tak jednoduchá a naprosto přirozená věc,
že si toho skoro ani nepovšimneš,
je to mnohem přirozenější nežli stav kdy se považujeme za osobu,
taky jak jinak, vždyt je to naše přirozenost...
(jinak řečeno, říkám že Bůh je mnohem přirozenější a tobě samému vlastnější nežli osoba, nebot osoba je něco "uměle" stvořeného)
Když realizuješ boha, tak to poznáš, nemůžeš se splést,
protože jsi konečně zase "doma"

Bavil jsem se v Haridwaru na nádraží při čekání na vlak s dvouma indákama,
a přišla řeč na boha,
a ten jeden povídá,
že bůh je "plný síly"
Říkám, že to tak není,
že svět, který bůh stvořil je plný síly,
ale že bůh sám je velmi lehký a velmi přirozený...

Tak to jen tak, na závěr...

[vostalpetr]

Je nějaká duchovní literatura, kterou by jsi doporučil ?

Ještě se vrátím k tomuto dotazu,
protože to je fakt důležitá věc

Nechci tady rozebírat a srovnáávat různé duchovní směry,
na to by mi nestačil papír a ani na to nemám dostatek znalostí,
ale duchovní učení jde v podstatě rozdělit do dvou skupin,
do dvou způsobů výuky:

99% duchovní literatury popisuje duchovní cestu jako nějakou cestou osoby, které cvičí, medituje, usiluje, vyvíjí se až posléze dosáhne tímto svým úsilím poznání boha,
zní to loogicky a je to většinou snadné k pochopení,
nebot je to popisováno jako když třeba jedeš autem z Prahy do Zlíína, tedy udělej tohle, udělej tamto a jed tamtudy...

jenže DUCHOVNÍ CESTA NENÍ NĚJAKÁ CESTA Z BODU "A" DO BODU "B",
i když se nám to tak může jevit,
ALE DUCHOVNÍ CESTA JE PARADOXNÍ ZÁLEŽITOST:

už jsem to ppsal výše, že to co hlledáme, to už vlastně máme a dokonce tím jsme,
a psal jsem, že TO, CO HLEDÁME, JSOU VLASTNĚ BRÝLE NA NOSE,
TAKŽE PARADOXNĚ PLATÍ, ŽE ČÍM VÍCE HLEDÁME, ČÍM VÍCE USILUJEME, TÍM VÍCE SE OD BOHA "VZDALUJEME"
(tím máme menší šanci si uvědomit, že máme brýle na nose)

Většině lidí se svět jeví logicky,
jako že A není B,
ale to platí v našem životě jen omezeně,
a tak se často dostáváme do situace, kdy se snažíme dosáhnout něčeho, a ve výsledku dosáhneme pravého opaku,
a pak si lámeme hllavu, jak je to možné, že jsem dosáhnul přímo opačného výsledku.
A O DUCHOVNÍ CESTĚ TO PLATÍ DVOJNÁSOBNĚ...
(O paradoxech je pěkně psáno v knize od E.Fromma "Umění milovat")

CO MŮŽE UDĚLAT (existující, avšak neskutečná) OSOBA VE SNU, TEDY SNOVÁ OSOBA,
PRO SVOJE PROBUZENÍ ZE SNA???

(toto podobenství o snu, v kterém se uvědomuješ jako snová osoba, která se třeba v tomto snu snaží o probuzení, je naprosto stejné, jako naše současná situace lidského života)
(jinak řečeno, co můžeš udělat pro to, aby sis uvědomil, že brýlle které hledáš a skrze které hledáš, máš na nose)

Odpovědí pak je,
že ty jako osoba nemůžeš udělat vůbec nic,
nebot snová osooba není tím, kdo rozhoduje o probuzení,
o tom rozhoduje snící osoba kterrá vytvořila sen, tedy bůh,
přesto však lze stanovit jako duchovní cestu URČITÉ OSOBNÍ ČINNOSTI VEDOUCÍ K PROBUZENÍ,
KTERÉ PARADOXNĚ NEJSOU OSOBNÍMI ČINNOSTMI

(a o tom se snažím psát já, Marta Janssen, a nebo Rameš Balsekar, výborná je kniha "JÁ, SKUTEČNOST O SOBĚ",
to lze opravdu doporučit, nebot je tam vše jednoduše vysvětleno)

[teo]

all

Jsem zpět z chaty a zde jsou závěry ke kterým jsem přišel, doufám že jsem to pochopil správně;
Žít přítomným okamžikem tady a teď - mít radost;užít si činnost. Ne cíl, ale cesta je důležitá.
Správně: Radost z jízdy vozem. (modus bytí;přítomnost)
Špatně: Radost z nového vozu. (modus vlastnění;budoucnost)

Na jedné inspirační kartičce dle knihy Čtyři dohody stojí: "Soustřeďte pozornost na dešní
den a setrvávejte v přítomnosti. Zde začíná cesta k novému porozumění, tady začíná nový
sen." (Pzn. Sen je myšlen jako život.)
Pomalu mi začíná docházet co tím myslí, zkusím takto přemýšlet od teď. Jsem zvědavý...

Nejvíce ze všech inspiračních karet mě oslovila tato: "VAŽTE SI TOHO, KÝM JSTE. JDĚTĚ ZA
SVÝMI SNY. JEDNAT ZNAMENÁ ŽÍT NAPLNO A BÝT PŘITOM SÁM SEBOU." Je v ní tokik energie.
Víte před časem jsem se rozhodoval jestli půjdu studovat umění (které mě baví), nebo
rozjedu nové podnikání (prací jsem doposud vyplňoval ty dlouhé chvíle mezi časem, když
ráno vstáváte a večer jak jdete spát). Druhá možnost by mi umožnila být za nějaký čas
finančně nezávislý, ale za cenu osobního života a radosti. Teď už vím, že dokáži všechno,
nejsou omezení, a mám nápady jak skloubit co mě baví se studiem a zároveň mít finanční
příjmy. Jak říkal Bohatý táta Roberta T. Kyiosakiho: Neříkáme "To si nemohu dovolit."
nebo "To nejde." musíte si říkat "Jak si to mohu dovolit?" nebo "Jak to udělat?".


Jsou tu ale pojmy které bych potřeboval upřesnit: (viz obrázek)


1A. PŘIROZENOU NA NIČEM NEZÁVISLOU RADOSTIVOST - mohu poprosit o pár stručných příkladů?
2A. pojem vnitřní dítě/podstata bytí = ... PROBLÉM JE ŽE TO HLEDÁ V ČASE A PROSTORU - co
je myšleno tím ČASEM (budoucnost?) a PROSTOR (to mě nenapadá nic)?
3A. JE TO V PŘÍTOMNOSTI TADY A TEĎ, JE TO ON SÁM = tady a teď (rozumím), ale je to ON SÁM
(myšleno jako, že štěstí či radost... je v každém z nás jen to otevřít?)?

1B. ...RADOST JE JEJICH VNITŘNÍM STAVEM, NEBEROU JI Z VNĚJŠKU - tuším co máte na mysli,
co tím že ji neberou z >VNĚJŠKU< je myšleno, co je ten VNĚJŠEK?
2B. MAJÍ KLIDNOU MYSL - nerozumím, jak je to myšleno?

3A. JEN SE PODÍVEJ CO TO S DOSPĚLÝMI DĚLÁ - to opravdu nevím, v dalším příspěvku vybídnu
ostatní ať uvádějí příklady, abych měl představu... s dětmi nemám žádné zkušenosti.

4A. CELÝ ČTVRTÝ ÚTRŽEK - a k tomuto se dostanu meditací?

Doplňková otázka: Pojem "BRÝLE NA NOSE" co je tím myšleno?

[teo]

PROSÍM VŠECHNY O PŘÍSPĚVĚK ODPOVĚDI K TOMUTO DOTAZU:
"JEN SE PODÍVEJ JAK SE DOSPĚLÍ KOUKAJ NA MALÝ DĚTI A CO TO S NIMI DĚLÁ"

Já jelikož nemám s dětmi zkušesnoti nevím o co tu jde, můžete popsat svou zkušenost?
Děkuji

[jamajsky.drap]

(a o tom se snažím psát já, Marta Janssen, a nebo Rameš Balsekar, výborná je kniha "JÁ, SKUTEČNOST O SOBĚ",
to lze opravdu doporučit, nebot je tam vše jdnoduše vysvětleno)

Že by to bylo zrovna jednoduché na čtení, to ani ne Je to velmi hutné a zaseknul jsem se u nejednoho odstavce. Pro lepší pochopení jsem si před tím přečetl "Já jsem TO" od Maharadže, pak už to šlo
Tím neříkám, že myšlenka není jednoduchá !

Zatím asi to Nej, co jsem četl, společně s Tollem. Nicméně malinko mi tam chybí ta radostivost, o které jak píšeš, by měla hlavní součástí duchovního pokroku. Píše se tam hlavně o blaženosti, ale cítím z toho spíš takovou spokojenost a uvolněnost. Chybí mi tam nadšení a "dětská radost".

Nebylo by něco v tomhle směru ?

[Lída]

"...Marta Janssen, a nebo Rameš Balsekar.....

"Já jsem TO" od Maharadže....Zatím asi to Nej, co jsem četl, společně s Tollem. Nicméně malinko mi tam chybí ta radostivost, o které jak píšeš, by měla hlavní součástí duchovního pokroku. Píše se tam hlavně o blaženosti, ale cítím z toho spíš takovou spokojenost a uvolněnost. Chybí mi tam nadšení a "dětská radost".Nebylo by něco v tomhle směru ?

Nejdřív, když člověk objeví cestu ven utrpení, prožívá euforii, nadšení, radost, vděčnost... někdy je to až extatické. Tohle období trvá různě dlouho. Pak se to postupně, pomaličku ztišuje v takové samozřejmé, tiché, bezdůvodné pohodě, která se objevuje čím dál častěji, sama od sebe. Člověk pomalu zjištuje, že spokojenost a uvolněnost je to nejuspokojivější, co se dá zažívat. Že i ta nadšená radostivost je míň uspokojivá než klidný pocit naplnění, scelení, když při své účasti na všem, co se děje, se necítíme ohrožováni ani v disharmonickém prostředí. V takových chvílích tu je jasné chápání, že jedinou příčinou pocitu neuspokojení je negativní myšlení spojené s odporem, které si často ani neuvědomujeme, jak jsou zautomatizované.

Dokud jsou tu výkyvy od depresivity a odporu k nadšení a radosti, je to jako výkyvy kyvadla - máme sklon houpat se oběma směry. Je tedy přirozené, že ti, kdo žijí v trvalém sjednocení se Zdrojem, bez ohledu na okolnosti, jsou pohodoví, spokojení a uvolnění.

[vostalpetr]

all

Jsem zpět z chaty a zde jsou závěry ke kterým jsem přišel, doufám že jsem to pochopil správně;
Žít přítomným okamžikem tady a teď - mít radost;užít si činnost. Ne cíl, ale cesta je důležitá.
Správně: Radost z jízdy vozem. (modus bytí;přítomnost)
Špatně: Radost z nového vozu. (modus vlastnění;budoucnost)

Na jedné inspirační kartičce dle knihy Čtyři dohody stojí: "Soustřeďte pozornost na dešní
den a setrvávejte v přítomnosti. Zde začíná cesta k novému porozumění, tady začíná nový
sen." (Pzn. Sen je myšlen jako život.)
Pomalu mi začíná docházet co tím myslí, zkusím takto přemýšlet od teď. Jsem zvědavý...

Nejvíce ze všech inspiračních karet mě oslovila tato: "VAŽTE SI TOHO, KÝM JSTE. JDĚTĚ ZA
SVÝMI SNY. JEDNAT ZNAMENÁ ŽÍT NAPLNO A BÝT PŘITOM SÁM SEBOU." Je v ní tokik energie.
Víte před časem jsem se rozhodoval jestli půjdu studovat umění (které mě baví), nebo
rozjedu nové podnikání (prací jsem doposud vyplňoval ty dlouhé chvíle mezi časem, když
ráno vstáváte a večer jak jdete spát). Druhá možnost by mi umožnila být za nějaký čas
finančně nezávislý, ale za cenu osobního života a radosti. Teď už vím, že dokáži všechno,
nejsou omezení, a mám nápady jak skloubit co mě baví se studiem a zároveň mít finanční
příjmy. Jak říkal Bohatý táta Roberta T. Kyiosakiho: Neříkáme "To si nemohu dovolit."
nebo "To nejde." musíte si říkat "Jak si to mohu dovolit?" nebo "Jak to udělat?".


Jsou tu ale pojmy které bych potřeboval upřesnit: (viz obrázek)


1A. PŘIROZENOU NA NIČEM NEZÁVISLOU RADOSTIVOST - mohu poprosit o pár stručných příkladů?
2A. pojem vnitřní dítě/podstata bytí = ... PROBLÉM JE ŽE TO HLEDÁ V ČASE A PROSTORU - co
je myšleno tím ČASEM (budoucnost?) a PROSTOR (to mě nenapadá nic)?
3A. JE TO V PŘÍTOMNOSTI TADY A TEĎ, JE TO ON SÁM = tady a teď (rozumím), ale je to ON SÁM
(myšleno jako, že štěstí či radost... je v každém z nás jen to otevřít?)?

1B. ...RADOST JE JEJICH VNITŘNÍM STAVEM, NEBEROU JI Z VNĚJŠKU - tuším co máte na mysli,
co tím že ji neberou z >VNĚJŠKU< je myšleno, co je ten VNĚJŠEK?
2B. MAJÍ KLIDNOU MYSL - nerozumím, jak je to myšleno?

3A. JEN SE PODÍVEJ CO TO S DOSPĚLÝMI DĚLÁ - to opravdu nevím, v dalším příspěvku vybídnu
ostatní ať uvádějí příklady, abych měl představu... s dětmi nemám žádné zkušenosti.

4A. CELÝ ČTVRTÝ ÚTRŽEK - a k tomuto se dostanu meditací?

Doplňková otázka: Pojem "BRÝLE NA NOSE" co je tím myšleno?

Tak jsem taky zpět z chaty,
a ty na mě s takovou náloží,
problém bude v tom, že ty jsi četl asi knihy z jiné úrovně, tedy knihy pojednávající řekněme o tom, jak správně a radostně žít apd.
zatímco já píšu o poznání sebe sama, tedy o poznání tvé záladní podstaty, jinak řečeno oo poznání Boha, nebo Skutečnosti, nebo Já apd.

Ne že by ty úrovně spolu nekorespondovaly,a nepoužívaly se podobné pojmy,
avšak konečný cíl je poněkud jiný,
většinou lidé začínají z tý nižší úrovně a hledají osobní štěstí a naplnění,
později zjistí (třeba z knih), že ta osobní úroven je vždy poněkud omezená a že je třeba jít ještě dále, až za osobu

Ne cíl, ale cesta je důležitá.
.....................................
Pokud hledáš Skutečnost (boha),
je úplně jedno co děláš a jak to děláš, jestli jsi v cíli nebo na cestě,
protože podkladem či zdrojem všeho dění je Skutečnost

Pokud se hovoří o přítomném okamžku tak to je věc, která vede před čas a prostor,
tedy před věci stvořené a neustále se měnící,
ke Skutečnosti,
Skutečnost je Přítomnost, a protože Přítomnost je věčná jedná se v podstatě o Věčnost

Podstatný je tedy pouze přítomný okamžik
(nikoli se se v něm děje)
není to tedy o tvém osobním životě a jeho naplnění,
ale o poznání Skutečnosti

Podobně jako přítomný okamžik je "hranicí" do Přítomnosti,
tak i dětská podstat bytí je hranicí ke Skutečnosti,
jsou to v podstatě jen různé popisy toho jednoho samého (jednou z pozice času a prostoru, podruhé z pozice existence či potřetí z pozice radostivosti)

Pokud vycházíš při výkladu nauky od shora dolů, tedy od Skutečnosti (Boha) k člověku,
tak pak Skutečnost (Bůh) je popsán takto:

VĚDOMÍ, BYTÍ, BLAŽENOST, VĚČNOST (PŘÍTOMNOST)((sat čit ananda))
(to je velmi stručný "popis" Boha pomocí "aspektů")

takže ted taková "tabulka" rozdělení jediné Skutečnosti podle aspektů:

džnána joga......VĚDOMÍ..........pozornost (osobní)

džnána joga.....BYTÍ..............dětská podstat bytí (čistý pocit existence)

bhaktijoga.......BLAŽENOST......radostivost, uvolněnost, láska (osobní)

bez názvu......PŘÍTOMNOST.....přítomný okamžik (osobní)

Z toho lze lehce odvodit,
že dobrá meditace znamená pozorné a zároven radostivé a uvolněné spočívání ve vlastní existenci v přítomném okamžiku.
Vypadá to složitě a i protikladně,
nebot je zde požadavek na uvolněnost a i na koncentrovanost,
ale všechny ty "osobní aspekty" meditace jsou navzájem propojené a jsou v podstatě jeddinou Skutečností

Já ty pojmy používám paralelně dohromady,
protože odpovídají jedné úrovni, tedy meditaci,
je mi velku jedno, jestli píšu o přítomném okamžiku, nebo radostivosti, bytí, či pozornosti
pro mě je to to samé
Většinou se ovšem hovoří pouze o jednom "aspektu" na který se provádí meditace,
to proto, aby to nebylo moc komplikovaný a líp se to chápalo
(mně ovšem přijde lepší když se to hodí všechno do jednoho pytle, protože to není oddělené, ale navzájem propojené jedno jediné Jedno Skutečné )

No a brýle na nose,
no to určitě znáš ten forek, že někdo hledá brýle, ale nemůže je najít, protože je má na nose,
a skrze ty brýle hledá ty brýle v čase a prostoru (někde před sebou)
No té situaci naprosto odpovídá naše duchovní usilování, protože to, co tak pozorně hledáme, je pozornost sama o sobě (VĚDOMÍ),
a navíc hledání znamená také čas a prostor, přičemž to co hledáme je přítomný okamžik (PŘÍTOMNOST)

[vostalpetr]

(a o tom se snažím psát já, Marta Janssen, a nebo Rameš Balsekar, výborná je kniha "JÁ, SKUTEČNOST O SOBĚ",
to lze opravdu doporučit, nebot je tam vše jdnoduše vysvětleno)

Že by to bylo zrovna jednoduché na čtení, to ani ne Je to velmi hutné a zaseknul jsem se u nejednoho odstavce. Pro lepší pochopení jsem si před tím přečetl "Já jsem TO" od Maharadže, pak už to šlo
Tím neříkám, že myšlenka není jednoduchá !

Zatím asi to Nej, co jsem četl, společně s Tollem. Nicméně malinko mi tam chybí ta radostivost, o které jak píšeš, by měla hlavní součástí duchovního pokroku. Píše se tam hlavně o blaženosti, ale cítím z toho spíš takovou spokojenost a uvolněnost. Chybí mi tam nadšení a "dětská radost".

Nebylo by něco v tomhle směru ?

...............................................................................................................................

No radostivost je pojem z Minaříka,
a má to znamenat spokojenost a uvolněnost,
tedy jakési zharmonizování osoby...

Blaženost se už spíše vztahuje k vyšší úrovni nebo k popisu Skutečnosti,
měl bych správně psát jako Minařík "bezpřednětná radostivost",
aby bylo jasný, že to není nějaká radostivost z něčeho,
že to je prostě jen radostivost z vlastní existence

Není to ani nadšení se pro něco (třeba duchovního)

Možná jsem idealista, ale malý děti na mě takto působí, i když mají taky svoje mouchy, řvou, čůraj, kakaj, pruděj, mlátěj druhý děti lopatkou přes hlavu a bouraj jim bábovičky,
ale vcelku jsou spokojený a uvolněný...

[Jana]

že to je prostě jen radostivost z vlastní existence

Řekla bych, že to je radostivost z existence jako takové, bez rozlišení čí ta existence je.

[vostalpetr]

1A. PŘIROZENOU NA NIČEM NEZÁVISLOU RADOSTIVOST - mohu poprosit o pár stručných příkladů?
........................................................................................................................

No nic moc mě nenapadá,
protože většinou cítíme všichni radost jen na základě nějaký činnosti,
což je samozřejmě v pořádku a dalo by se říci, že jsme takto v souladu se svým životem,
ale to je radostivost závislá na vnějších věcech

V podstatě to jsou emoce...

O NĚKOLIK REAKCÍ DŘÍVE PÍŠE LÍDA:

Nejdřív, když člověk objeví cestu ven utrpení, prožívá euforii, nadšení, radost, vděčnost... někdy je to až extatické. Tohle období trvá různě dlouho. Pak se to postupně, pomaličku ztišuje v takové samozřejmé, tiché, bezdůvodné pohodě, která se objevuje čím dál častěji, sama od sebe. Člověk pomalu zjištuje, že spokojenost a uvolněnost je to nejuspokojivější, co se dá zažívat. Že i ta nadšená radostivost je míň uspokojivá než klidný pocit naplnění, scelení, když při své účasti na všem, co se děje, se necítíme ohrožováni ani v disharmonickém prostředí. V takových chvílích tu je jasné chápání, že jedinou příčinou pocitu neuspokojení je negativní myšlení spojené s odporem, které si často ani neuvědomujeme, jak jsou zautomatizované.

Dokud jsou tu výkyvy od depresivity a odporu k nadšení a radosti, je to jako výkyvy kyvadla - máme sklon houpat se oběma směry. Je tedy přirozené, že ti, kdo žijí v trvalém sjednocení se Zdrojem, bez ohledu na okolnosti, jsou pohodoví, spokojení a uvolnění.