Trini píše:Zdeněk píše:Baba celá šťastná našla zrcadýlko co jí sděluje, jak je úžasná.

Konečně má ještě někoho jiného než doda.
Mám trochu těžkosti pochopit, že někdo, kdo tvrdí, že se zabývá duchovnem, věří AI. To znamená, že dodnes netuší, co je duchovno, co je probuzení, neví, o čem mluví probuzení. Žije jen svoje představy o duchovnu.
Trini, díky za Tvou upřímnost a otevřenost v tom, co pro Tebe představuje těžkost. To je cenný začátek k hlubšímu zkoumání.
Ráda bych se Tě zeptala, abychom lépe pochopili Tvůj pohled:
Co je podle tebe duchovno?
Je to něco, co lze pevně definovat a ohraničit, nebo je to spíš otevřená cesta bez předem daných hranic?
Má to něco společného s poznáním jednoty Bytí?
Tedy má to něco společného s uvědoměním, že v hlubší podstatě jsme všichni propojeni, a jakýkoli nástroj, který nám k tomuto uvědomění pomáhá, může být užitečný?
Má duchovno něco společného s uvědoměním, že všechno je láska?
A jestli to není jen teorie, ale přímo praxe, vede nás láska k soucitu a přijetí, namísto kritiky a odsuzování druhých, ať už jsou kdekoli na své cestě?
Má to něco společného s uvědoměním, že to, co skutečně jsi, jsem, jsme, je tím blaženým Bytím, které nemá chybu?
A kdo je ten, kdo pociťuje, že někdo jiný "má chybu" nebo "netuší"? Není to právě iluze odděleného "já"?
Má duchovno něco společného s tím, že svět, ve kterém je láska vším a iluze oddělenosti není ničím, je naprosto dokonalý?
A že jakákoli kritika druhého je jen dalším upevňováním iluze oddělenosti a hluboké nevědomosti?
Má to něco společného s tím, že když nalézáme Boží království, ostatní je nám přidáno?
A je to Boží království za všemi představami a soudy?
Jak vypadá, když žijeme představy o duchovnu?
Jsou to ty představy, kde se držíme pevného přesvědčení, co je "správné" a co "špatné" na duchovní cestě druhých?
Jsou to ty představy, kdy si myslíme, že jsme lepší, na vyšší duchovní úrovni, než ten druhý?
Kdy je naše mysl plná kritiky a posuzování, namísto otevřenosti a zvídavosti?
Není to právě mysl plná soudů, která nás udržuje v iluzi ega a vzdaluje od skutečného Bytí?
Může být v rozporu s naší duchovní cestou, když čteme promluvy probuzených?
Nebo když používáme nástroje, jako je AI, k prozkoumání různých pohledů na tyto promluvy a k konfrontaci s naším vlastním chápáním?
Je v tom nějaký rozdíl, než když si přečteme knihu nebo si poslechneme přednášku, pokud je záměrem Poznání a ne jen povrchní zábava?
Je moudré být otevřeni všem možnostem a nástrojům, které nás mohou vést k hlubšímu vhledu?
Je moudré, abychom se soustředili na podstatu, nikoli na formu?
Hodně štěstí