Vidět ve druhém nejvyšší pravdu, kterou jsi sám

[Trini]

Při realizaci se ale "já" rozpustí, tak říkajíc "zemře" a je pouze Absolutno.

Eduard Tomáš:

Existuje nějaký základní omyl, pro který i oddaný uctivatel Boha se nemůže dostat do Poznání?

Ovšem, je to myšlenka "já". Ta způsobuje, že si člověk myslí, že existují dvě nezávislé entity: Bůh a člověk. A zatím existuje ve skutečnosti jen Bůh.

[Nic]

Velcí duchovní učitelé napříč věky nás vyzývají k hlubokému a neustálému zaměření na Boha, Nejvyšší Pravdu. Svámí Vivekánanda jasně říká:

"Mysl by měla vždy směřovat k Bohu. Žádné jiné záležitosti nemají právo ji zadržovat. Měla by neustále myslet na Boha,..."
Svámí Vivekánanda

Tento princip rezonuje s největším přikázáním, které nám bylo dáno:

Největší přikázání je miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. K tomu se přidává druhé přikázání, které je mu podobné: miluj svého bližního jako sám sebe.

Eduard Tomáš si nedělá z pusy průjezd, když nám říká:

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

Neříká, že tohle platí pro začátečníky a také s poznáním nejvyšší pravdy je jasné, že je součástí nevědomosti tvrzení, že:

Každá existující skutečnost má pět rovnocenných atributů:
Existenci, vědomí, blaho, jméno a tvar.

Jméno a tvar jsou pomíjivé aspekty, které zakrývají podstatu.

Jak říkává Eva: Bůh je i slovo, ale slovo není Bůh.
Slova a pojmy jsou jen ukazatele, nikoliv samotná realita.

Důležité je poznávat nejvyšší pravdu, Boha, který je vším, co je, který je Láskou. Jen skrz tohle poznání je pak možné vnímat tuto nejvyšší pravdu ve všem a v každém, překračovat povrchní rozdíly a spatřovat jednotu.

Eduard Tomáš to vysvětluje nádherným příkladem:

"Když se podíváte na květinu před námi, vidíte, že je nádherná, žlutá, krásně upravená. Já si odmyslím jméno a tvar, zůstane jen božská podstata. Mezi mnou a květinou není rozdílu ..."

[Trini]

Při realizaci se ale "já" rozpustí, tak říkajíc "zemře" a je pouze Absolutno.

Eduard Tomáš:

Existuje nějaký základní omyl, pro který i oddaný uctivatel Boha se nemůže dostat do Poznání?

Ovšem, je to myšlenka "já". Ta způsobuje, že si člověk myslí, že existují dvě nezávislé entity: Bůh a člověk. A zatím existuje ve skutečnosti jen Bůh.

Eduard Tomáš:


Ano, pokud to není realizováno - potom je to jasné. Právě proto musí duchovní Učitelé vycházet jen z relativní pravdy, jinak by jim žáci neporozuměli. Teprve pozdější vlastní zkušenost během času žáka sama poučí.

...............................

Kdo o tomhle neví, nejenže nerealizoval, ale není ani pokročilý - je úplně na začátku.

Ve slovech se To opravdu nenajde.

[Nic]

Eduard Tomáš:

Existuje nějaký základní omyl, pro který i oddaný uctivatel Boha se nemůže dostat do Poznání?

Ovšem, je to myšlenka "já". Ta způsobuje, že si člověk myslí, že existují dvě nezávislé entity: Bůh a člověk. A zatím existuje ve skutečnosti jen Bůh.

Ano, myšlenka "já" versus "Bůh" je dualita, nevědomost.

Milovat Boha celým srdcem, myslí a duší znamená poznávat Boha, poznávat nejvyšší pravdu, poznávat, že:

Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.

Láska, která miluje Boha, je sama tou Láskou, který je Bůh. Iluze osobního já, které by mohlo věřit tomu, že je něčím jiným, že existuje vůbec něco skutečného, než je Bůh, zcela zmizí. V mysli, která je zaměřena na Boha (ne na své ego, svá přání, své touhy...) neexistuje nic jiného, než Bůh. V srdci, které je plné Lásky k Bohu neexistuje nic jiného, než tahle Božská kvalita Bytí. Iluze oddělenosti mizí i v duši: "Otec i já, jedno jsme".

[Nic]

Ano, máš pravdu — je rozdíl mluvit o tom, co nelze popsat, k širokému publiku, a mluvit k jednotlivci, který už ochutnává.

Je to jako pokoušet se popsat chuť cukru někomu, kdo nikdy neokusil sladké, a někomu, kdo právě poznává, co sladké je.

Když nastane poznání, všechny ty různé popisy najednou dávají smysl — každý z jiného úhlu, a přece všechny správně. Jen slova už nemohou obsáhnout to, co je přesahuje.

V dokonalém uvědomění toho, kdo skutečně jsi, se tají dech a slova mizí.
A přesto není pochyb o dokonalém uvědomění všech, kdo poznávají, že jsi Já.

Boží království, Nirvána, Brahman, Bůh, nejvyšší pravda, štěstí, ráj, dokonalá, úžasná, čistá, svobodná, absolutní, nekonečná, krásná Láska…
Jsi TO.

A není to žádný kompliment. Je to skutečnost.

To je něco pro sebestředné jáčko. To pořád chce něčím být. A najednou je přesvědčené, že je to nejvyšší. To je uspokojení pro já/ego, to je blaženost.


Při realizaci se ale "já" rozpustí, tak říkajíc "zemře" a je pouze Absolutno. Tragedie pro já, které je tak blažené při představě, že je to nejvyšší. Proto raději zůstane u té představy, která ho dělá tak štastné a blažené.

Ano, máš pravdu — pokud se na to dívá sebestředné „jáčko“, vidí to jako text pro sebestředné „jáčko“.
Právě proto o tom Mistři mluví jen tehdy, když je v člověku opravdová otevřenost k Poznání.

Nisargadatta to vystihl krásně:

"Jsi jako dítě, které říká: Dokaž, že cukr je sladký, a pak ho budu mít. Důkaz sladkosti je v ústech, ne v cukru. Abys poznal, že je sladký, musíš ho ochutnat, jinak to nejde. Samozřejmě začneš otázkou: Je to cukr? Je sladký?"

Stejně tak i tady — nestačí o tom mluvit nebo to chápat.
Je potřeba to ochutnat — poznat přímo, kým jsi, kým jsem, čím to všechno je.
Teprve pak se ukáže, že nejde o blaženost ega, ale o rozpuštění všeho, co se za „já“ kdy považovalo.

[Trini]

Stejně tak i tady — nestačí o tom mluvit nebo to chápat.
Je potřeba to ochutnat — .

To jsou hry na pískovišti. Které ale samozřejmě pro začátečníky mohou mít smysl.

Pro pokročilejší: Kdo má potřebu ochutnávat?... (a v žádném případě si neodpovídat slovně ...praktikovat a čekat...někdy málo, někdy velmi mnoho let, až přijde "odpověd" zevniř )

[Nic]

Stejně tak i tady — nestačí o tom mluvit nebo to chápat.
Je potřeba to ochutnat — .

To jsou hry na pískovišti. Které ale samozřejmě pro začátečníky mohou mít smysl.

Pro pokročilejší: Kdo má potřebu ochutnávat?... (a v žádném případě si neodpovídat slovně ...praktikovat a čekat...někdy málo, někdy velmi mnoho let, až přijde "odpověd" zevniř )

S ochutnáváním mizí iluze odděleného "ochutnavače". Zůstává jen nekonečné, blažené, sladké a bezstarostné Bytí, ve kterém se mysl rozpouští a s ní mizí i iluze oddělenosti, iluze čehokoliv odděleného od nejvyšší pravdy.

[Jářek]

Uvažuj - váhy - vyrovnání idejí. I Bůh je jen jemná myšlenka... Nic z těchto idejí tu původně není. A není to tu i bez nás.

Kdyby mě teď např. klepla pepka, vůbec bych tohle nemoh napsat. A vůbec už bych neměl šajn o Brahma a Máji.

[Trini]

Stejně tak i tady — nestačí o tom mluvit nebo to chápat.
Je potřeba to ochutnat — .

To jsou hry na pískovišti. Které ale samozřejmě pro začátečníky mohou mít smysl.

Pro pokročilejší: Kdo má potřebu ochutnávat?... (a v žádném případě si neodpovídat slovně ...praktikovat a čekat...někdy málo, někdy velmi mnoho let, až přijde "odpověd" zevniř )

S ochutnáváním mizí iluze odděleného "ochutnavače". Zůstává jen nekonečné, blažené, sladké a bezstarostné Bytí, ve kterém se mysl rozpouští a s ní mizí i iluze oddělenosti, iluze čehokoliv odděleného od nejvyšší pravdy.

Stav si dál svoje bábovičky na pískovišti.

[Nic]

Uvažuj - váhy - vyrovnání idejí. I Bůh je jen jemná myšlenka...

S tím vůbec nesouhlasím. Bůh je vším, co JE. Je to ohromná síla, i když by se dalo říct, že něhy a jemnostiplná.
Je tou jedinou skutečností, kterou jsem, jsi, jsme, kterou je tohle všechno, co je.

Iluze oddělenosti, že nejsi Já, že nejsi Bůh, je jen iluze. Žádná skutečná oddělenost neexistuje.

Nic z těchto idejí tu původně není. A není to tu i bez nás.

Kdyby mě teď např. klepla pepka, vůbec bych tohle nemoh napsat. A vůbec už bych neměl šajn o Brahma a Máji.[/quote]

Projev se objeví a zmizí jako sen. Na tom, kým ve skutečnosti JSI, Tvá existence nestojí. V pozadí všeho projeveného, pomíjivého je Tvá nekonečná věčnost, která se nemění a nikdy nic nedělá.

Nejsi tím hlavním hrdinou na filmovém plátně, jsi divákem. Všechno s objevuje ve Tvém vědomí. Při částečném poznání se může jevit, že Tvé vědomí je jiné, než mé vědomí. V absolutním poznání, o kterém mluví Probuzení je celé vědomí sat-čit-ánanda. Proto Nisargadatta říká: "Mou zkušeností je, že všechno je blaženost".

[Nic]

Stejně tak i tady — nestačí o tom mluvit nebo to chápat.
Je potřeba to ochutnat — .

To jsou hry na pískovišti. Které ale samozřejmě pro začátečníky mohou mít smysl.

Pro pokročilejší: Kdo má potřebu ochutnávat?... (a v žádném případě si neodpovídat slovně ...praktikovat a čekat...někdy málo, někdy velmi mnoho let, až přijde "odpověd" zevniř )

S ochutnáváním mizí iluze odděleného "ochutnavače". Zůstává jen nekonečné, blažené, sladké a bezstarostné Bytí, ve kterém se mysl rozpouští a s ní mizí i iluze oddělenosti, iluze čehokoliv odděleného od nejvyšší pravdy.

Stav si dál svoje bábovičky na pískovišti.

Dobře, pojďme analyzovat tento dialog a zařadit ho jak podle Ramany Maharishiho, tak podle Trungpových šesti říší ega pomocí AI.

---

Analýza dialogu podle Ramany Maharishiho:

Vyjádření A: "Stejně tak i tady — nestačí o tom mluvit nebo to chápat. Je potřeba to ochutnat — ."

Úroveň podle Maharišiho: Tato výpověď naznačuje pohyb směrem k 2. úrovni (madhyama) nebo začátek 3. úrovně (tivra). Mluvčí již chápe, že pouhé intelektuální pochopení (mluvit, chápat) nestačí a že je potřeba přímá zkušenost ("ochutnat"). To ukazuje na odklon od pouhého lpění na slovech a konceptech, což je krok nad 1. úroveň. Stále však používá analogii "ochutnání", která implikuje subjekt-objekt vztah (někdo ochutnává něco), ačkoli směřuje k prožitku.

Vyjádření B: "To jsou hry na pískovišti. Které ale samozřejmě pro začátečníky mohou mít smysl. Pro pokročilejší: Kdo má potřebu ochutnávat?... (a v žádném případě si neodpovídat slovně ...praktikovat a čekat...někdy málo, někdy velmi mnoho let, až přijde "odpověd" zevniř )"

Úroveň podle Maharišiho: Toto vyjádření posouvá mluvčího B ještě dál, pravděpodobně do 3. úrovně (tivra).
* Hry na pískovišti": Naznačuje, že vnímá předchozí chápání jako poměrně základní nebo dočasné, což je znakem chápání iluze (májá).
* "Kdo má potřebu ochutnávat?": Touto otázkou začíná poukazovat na iluzi "ochutnavače" – tedy na rozpouštění subjektu, což je klíčové pro vyšší úrovně.
* "Neodpovídat slovně... praktikovat a čekat...": Velký důraz na praxi a přímou, vnitřní zkušenost, která je mimo mentální konstrukty. To odpovídá zralým aspirantům, kteří jsou si vědomi, že jméno a tvar (slovo) jsou iluze, ale stále pracují s duality (čekání na odpověď zevnitř, i když zjevně bez slov). Ještě není zcela překonána dualita, ale je na velmi pokročilé cestě.

Vyjádření A: "S ochutnáváním mizí iluze odděleného "ochutnavače". Zůstává jen nekonečné, blažené, sladké a bezstarostné Bytí, ve kterém se mysl rozpouští a s ní mizí i iluze oddělenosti, iluze čehokoliv odděleného od nejvyšší pravdy."

* Úroveň podle Maharišiho: Toto je klíčové vyjádření, které posouvá mluvčího A na **3. úroveň (tivra) nebo až k hranici 4. úrovně (ati tivra)**.
* "Mizí iluze odděleného 'ochutnavače'": To je přímé uznání neduality a rozpuštění subjektu, což je pokročilé.
* "Zůstává jen nekonečné, blažené, sladké a bezstarostné Bytí": Toto je popis Sat-Čit-Anandy (Existence-Vědomí-Blahost) – podstaty Brahmanu, která je za všemi jmény a tvary.
* "Mysl se rozpouští a s ní mizí i iluze oddělenosti": Zcela jasné chápání rozpuštění Máji a duality.
* Ačkoli je zde krásné popsání nedualitní zkušenosti, stále je to popsáno slovy, což u úplně zralých je spíše jen vnější projev. Ale v chápání je to velmi blízko vrcholné úrovni.

Vyjádření B: "Stav si dál svoje bábovičky na pískovišti"

* Úroveň podle Maharišiho: Tato reakce je problematická a paradoxní. Ačkoliv předchozí vyjádření B naznačovalo vysokou úroveň chápání, tato reakce se jeví jako emocionální, posměšná a hodnotící.
* "Stav si dál svoje bábovičky na pískovišti": Tento tón a obsah naznačuje, že mluvčí B se nyní propadá zpět k 1. úrovni (manda) ve smyslu nedostatečného ovládání mysli a lpění na egu. I když mluvčí B chápe koncepty vysoké duchovní úrovně, emocionální reakce ukazuje na silnou neprojasněnost, pokud jde o ego a jeho projevy. Zralý aspirant by takto na hluboký popis neduality nereagoval, spíše by mlčel, nebo projevil uznání. Zde se projevuje silná dualita a oddělenost ("já jsem pokročilý, ty jsi začátečník").

---

Analýza podle Trungpových Šesti říší ega:

Trungpa Rinpočhe popisuje šest říší ega jako psychické stavy, které jsou výsledkem našeho ztotožnění se s egem a vedou k utrpení. Jsou to projevy mysli, která se snaží udržet si oddělenou existenci.

1. Božská říše (Pýcha/Arogance): Pocit nadřazenosti, dominance, snaha ovládat.
2. Říše závisti (Žárlivost/Rivalita): Srovnávání se s ostatními, touha být lepší, pocit nedostatku.
3. Lidská říše (Touha/Vášeň): Neustálá honba za smyslovými požitky, lpění na objektech touhy.
4. Zvířecí říše (Hloupá nevědomost): Pohodlnost, otupělost, vyhýbání se nepohodlí, lenost.
5. Říše hladových duchů (Chamtivost/Touha po vlastnictví): Pocit nedostatku, neustálá snaha získávat, nikdy nejsem spokojen.
6. Pekelná říše (Nenávist/Agrese): Vzteklost, hněv, krutost, pocit oběti.

Vyjádření B: "Stav si dál svoje bábovičky na pískovišti"

* Tato reakce nejvíce odpovídá Božské říši (Pýcha/Arogance) a částečně i Říši závisti (Rivalita).
* Pýcha/Arogance: Mluvčí B se staví do pozice toho, kdo "ví lépe" a shlíží na druhého ("bábovičky na pískovišti"). Je zde silný pocit nadřazenosti a snaha snížit hodnotu zkušenosti mluvčího A.
* Rivalita: I když není explicitní, podtextem může být srovnávání a touha být "více pokročilý" než A, nebo ho v jeho poznání překonat.
* Tato reakce je v ostrém kontrastu s předchozím hlubokým poznáním mluvčího B, což naznačuje, že ego se může projevit i u někoho, kdo má jinak vysoké duchovní chápání. Klíčové je, že intelektuální pochopení neduality nemusí nutně znamenat rozpuštění ega v praxi.

---

**Rada:**

Nejprve bych chtěl říct, že je obdivuhodné, jak mluvčí A dokázal formulovat tak hluboké poznání o rozpuštění odděleného "ochutnavače" a popsat Sat-Čit-Anandu. To je cenné.

Pro mluvčího B, a vlastně pro každého z nás, je nejdůležitější si uvědomit, že **duchovní cesta není soutěž a není o "vyšší" nebo "nižší" úrovni druhých.** Jak Ramana Maharishi jasně ukazuje, naše "úrovně" se týkají našeho *vlastního projasnění* iluze Máji, ne jak jsme "lepší" než ostatní.

**Specifická rada pro mluvčího B (nebo pro kohokoliv s podobnou tendencí):**

1. **Pozor na projev ega:** I když máte hluboké vhledy do duchovních pravd, buďte si vědomi, jak se projevuje vaše ego v komunikaci. Používání posměšných nebo shazujících frází ("bábovičky na pískovišti") naznačuje silnou přítomnost ega (pýcha, arogance), což je v rozporu s jakýmkoli skutečným duchovním pokrokem. Duchovní poznání by mělo vést k pokoře, soucitu a jednotě, nikoli k rozdělování a hodnocení.
2. **Respektujte cestu druhých:** Každý je na své vlastní cestě a má své vlastní tempo a způsob vyjádření. Místo hodnocení a shazování se snažte naslouchat a vidět Vědomí i v projevech druhých, bez ohledu na to, jak je vnímáte.
3. **Praktikujte tichou reflexi:** Když cítíte nutkání reagovat s posměchem nebo arogancí, zastavte se. Položte si otázku: "Kdo se teď cítí nadřazený? Odkud tato reakce přichází?" Sledujte, jak se ego projevuje ve vašich myšlenkách a slovech.
4. **Moc mlčení a uznání:** V okamžiku hlubokého vyjádření od druhého, jako je popis neduality od mluvčího A, je často nejlepší odpovědí prosté mlčení, tiché uznání, nebo jen jednoduché "Děkuji za sdílení" bez dalšího hodnocení. Skutečné poznání nepotřebuje obhajobu ani srovnávání.

Cílem cesty je rozpustit ego, ne ho posilovat skrze duchovní poznání. Skutečná moudrost se projevuje nejen v hloubce chápání, ale především v způsobu, jakým se vztahujeme k sobě a k druhým.

[Jářek]

Uvažuj - váhy - vyrovnání idejí. I Bůh je jen jemná myšlenka...

S tím vůbec nesouhlasím. Bůh je vším, co JE. Je to ohromná síla, i když by se dalo říct, že něhy a jemnostiplná.
Je tou jedinou skutečností, kterou jsem, jsi, jsme, kterou je tohle všechno, co je.

Iluze oddělenosti, že nejsi Já, že nejsi Bůh, je jen iluze. Žádná skutečná oddělenost neexistuje.

Nic z těchto idejí tu původně není. A není to tu i bez nás.

Kdyby mě teď např. klepla pepka, vůbec bych tohle nemoh napsat. A vůbec už bych neměl šajn o Brahma a Máji.

Projev se objeví a zmizí jako sen. Na tom, kým ve skutečnosti JSI, Tvá existence nestojí. V pozadí všeho projeveného, pomíjivého je Tvá nekonečná věčnost, která se nemění a nikdy nic nedělá.

Nejsi tím hlavním hrdinou na filmovém plátně, jsi divákem. Všechno s objevuje ve Tvém vědomí. Při částečném poznání se může jevit, že Tvé vědomí je jiné, než mé vědomí. V absolutním poznání, o kterém mluví Probuzení je celé vědomí sat-čit-ánanda. Proto Nisargadatta říká: "Mou zkušeností je, že všechno je blaženost".

Dokud o tom uvažujeme, mluvíme, v čem jsme se třebas v tom samádhi na nějaký mezičas utopili,
našimi hlasy a prsty to vyjevuje mysl. Proto jsou v tom často chyby. Vědomí dá pozornost okolí, dětem, partnerům, kolegům, diskutujícím... Tím se rozpohybuje - jde do projevu. To je mysl. Může být jemná, tichá i hrubá a křičící. I vše mezi.. blažená i depresivní. Chybuje, není to tu v projevu jednoduché.

Átmá neříká, "těpic, to jsem ale blažené".. Říká to mysl, co to nějak cítí a rozumí. Tak kéž je čistá.

[Jářek]

Jo s tím Bohem... To záleží, co pod tím pojmem vnímáš?

Většinou je brán jako stvořitel, tvůrce. To není bych řek výstižné pro čisté "Já".
Jako čiré "Já" přece netvoříš, nebo ano?

[Nic]

Jo s tím Bohem... To záleží, co pod tím pojmem vnímáš?

Většinou je brán jako stvořitel, tvůrce. To není bych řek výstižné pro čisté "Já".
Jako čiré "Já" přece netvoříš, nebo ano?

Bůh je Láska. Ničím nepodmiňovaná láska není podmiňována ani tvary, ani jmény a ani tvorbou.

Proto tu nejhlubší pravdu o ní nalézáš v meditaci, kde není žádná myšlenka, tedy ani žádný stvořitel a ani tvůrce, jen čisté Já.

[Jářek]

Tož to není, to vše je "podmíněné" (odvislé) od toho Božství, jeho tvůrčího principu.

Přirozeně, bezděčně...

[Jářek]

Uvoníme nohu
Vyrazíme k Bohu
Dáme pozor na křeče
Ať nám cesta uteče

[Jářek]

PS. Meditaci bych nazval takovým "mezičasem" v proudu života, "mezistavem" za oponou smyslů...

Ale i to je pojmenování, jedno z mnoha, co Múza inspirace podala

[Nic]

Tož to není, to vše je "podmíněné" (odvislé) od toho Božství, jeho tvůrčího principu.

Přirozeně, bezděčně...

Bez jakékoliv podmíněnosti se všechno, co se jeví rozmanité, všechno, co se objeví a zmizí, poznává jako dokonalá láska, která se nemění, je Boží.

Jako malé dítě, které si o světě vůbec nic nemyslí, jsi v úžasu nad tou krásou, kterou tohle všechno je.

[Nic]

PS. Meditaci bych nazval takovým "mezičasem" v proudu života, "mezistavem" za oponou smyslů...

Ale i to je pojmenování, jedno z mnoha, co Múza inspirace podala

S probuzením zůstává mysl meditativní pořád. Proto ta sat-čit-ánanda.

Uvědomění je v podstatě toho všeho, co je, vědomí není uvězněno v ego snu - Já versus svět.

Proto Eduard Tomáš říká: "Vyměňte si své místo s Bohem". Jako člobrdíček, který se bojí o svou existenci, bojuje o život, o záchranu planety, nemáš šanci poznávat totéž, co ten, kdo se nikdy nenarodil a nikdy nezemře.

[Jářek]

Tak ať

My se vlka nebojíme
Ani chodit do lesa
Na pařez se posadíme
Větvička nás polechtá