Indiičtí džnanínové

[Trini]

Reaguji zde na to, co napsal Vostalpetr. Odstranila jsem vulgarity.

To je výsledkem toho dznaninskymi negováni projevu

Celý projev je jim prostě lhostejný!!!

To si lze přečíst jak u Maharadze tak i u Mahárišiho

Život je pro ně nedůležitý

Nikoliv Já

Oni se nenarodili, tudíž tady nejsou "doma"

Je to tady jen jakási pitomá iluze s kterou nemají nic společného


Dznaninsky nesmysl...

To je podle mne jinak.

Pokud vím, tak v indickém náboženském systému jde o to osvobodit se z kruhu znovuzrozování, dosáhnout nirvanu. Tedy projev tam není vnímán jako něco pozitivního, ale jako něco, co si duše přeje napořád ukončit.

Ramana se pokoušel svou silou dva lidi z toho znovuzrozování ( na jejich požádání) osvobodit - u jednoho pána (nevzpomínám si, kdo to konkrétně byl) se mu to nepovedlo, nebot duše se v posledním okamžiku vysmekla - holt se chtěla dál znovu zrodit. U jeho matky se mu to prý povedlo.
Zřejmě jde o ten okamžik, o kterém mluvil E. Tomáš, že na kratinký moment při umírání dojde k záblesku Poznání.

Bolesti, bída, nemoci, staří a umírání obvykle v agoniíi jsou velmi stinné stránky projevu. Lidé se většinou snaží to vytěsnovat ze svého vědomí a soustředí se jen na to přijemné v projevu. Nicméně to každého jednou dožene.

Není divu, že vznikly všelijaké způsoby, jak se s tím srovnat.

Např. Křestané mají slíbeno vyrovnání po smrti - když všechno na zemi budeš trpělivě snášet, přijdeš do nebe, do království Božího.

Indové to mají horší - budou se neustále znovuzrozovat - podle své karmy do lepších nebo těžších podmínek - dokud nedojde ke konečnému osvobození z kruhu znovuzrozování.

Džnánínové našli jistý druh osvobození již za života na zemi, protože se přestali ztotožnovat s osobou, s tělem, které se rodí a umírá. A samozřejmě poznali, že i ten nepříjemný projev je Já/Absolutno.

[armin]

Džnánínové našli jistý druh osvobození již za života na zemi, protože se přestali ztotožnovat s osobou, s tělem, které se rodí a umírá. A samozřejmě poznali, že i ten nepříjemný projev je Já/Absolutno.

To mi připo míná jak takhle někdo potkal známého a ptal se ho kam jde.
"Ále počurávám se, tak s tím jdu k doktorovi."
Po čase se zase potkali a dotyčný se ptal:
"Tak co jak to dopadlo u doktora?"
"Dobrý, doktor mi předepsal prášky.
Sice se počurávám dál, ale už mi to nevadí. "

[Trini]

Džnánínové našli jistý druh osvobození již za života na zemi, protože se přestali ztotožnovat s osobou, s tělem, které se rodí a umírá. A samozřejmě poznali, že i ten nepříjemný projev je Já/Absolutno.

To mi připo míná jak takhle někdo potkal známého a ptal se ho kam jde.
"Ále počurávám se, tak s tím jdu k doktorovi."
Po čase se zase potkali a dotyčný se ptal:
"Tak co jak to dopadlo u doktora?"
"Dobrý, doktor mi předepsal prášky.
Sice se počurávám dál, ale už mi to nevadí. "

Tvoje přízemní primitivita zase zazářila.

[armin]

Tvoje přízemní primitivita zase zazářila.

Džnáninovi "září" všechno stejně, jak primitivita tak i opak primitivity (tvoje projevy například).
Nebo myslíš že to tak není?

[Trini]

Tvoje přízemní primitivita zase zazářila.

Džnáninovi "září" všechno stejně, jak primitivita tak i opak primitivity (tvoje projevy například).
Nebo myslíš že to tak není?

Na to se zeptej Jany. Ta všechno zestejnuje, tak si budete rozumět.

[armin]

Na to se zeptej Jany. Ta všechno zestejnuje, tak si budete rozumět.

Mně zajímalo jak to vidíš ty, toho džnánina na konkrétním příkladu. Jak to chápeš. Proto se ptám tebe.

[Trini]

Na to se zeptej Jany. Ta všechno zestejnuje, tak si budete rozumět.

Mně zajímalo jak to vidíš ty, toho džnánina na konkrétním příkladu. Jak to chápeš. Proto se ptám tebe.

Tvoje otázka je nesmyslná.

[Nic]

Tvoje přízemní primitivita zase zazářila.

Džnáninovi "září" všechno stejně, jak primitivita tak i opak primitivity (tvoje projevy například).
Nebo myslíš že to tak není?

Na to se zeptej Jany. Ta všechno zestejnuje, tak si budete rozumět.

Musím vzpomenout na Lídu, ta přišla s větou, že "Láska všechno zestejní." Ta přišla s "čokoládovým světem". Před třinácti lety napsala:

Když se vnímá je jen "ONO", vnímá se jako v tom v indickém přirovnání ke zlatu: je jen zlato. Není to součet zlatých předmětů (drobností), naopak existuje jen zlato v různých podobách. Nic jiného tu není, než zlato. Nebo si vzpomeň na čokoládový svět: Existuje jen čokoláda v nejrůznějších podobách. Nevnímá se - coby drobnost - nějaké čokoládové "já" a další čokoládové věci, tj. drobnosti.

Není to tedy opak výroku "tvary jsou proměnlivostí, která se jeví ve vědomí", ale znamená to přesně totéž. Ano, Je jen Ono, jen Vědomí, které vnímá Svoje modifikace coby tvary, vymodelované ze Sebe Sama, z Vědomí. Dzogčhen to nazývá nekonečnou všetvořící Energií, Indové Šakti, ženským aspektem Absolutna. V těch podobenstvích jsou to zlato nebo čokoláda v bezpočtu modifikací.

Zdravím Lídu



Místo "ONO" je možné říkat klidně "TO".

"Já jsem TO" je Tvá nejoblíbenější Nisargadhattova kniha, ne?

Já jsem TO, Ty jsi TO a TO je všechno, co je.

[Trini]

Tvoje přízemní primitivita zase zazářila.

Džnáninovi "září" všechno stejně, jak primitivita tak i opak primitivity (tvoje projevy například).
Nebo myslíš že to tak není?

Na to se zeptej Jany. Ta všechno zestejnuje, tak si budete rozumět.

No, vidiš. Jana ti z toho udělala čokoládovou přízemní primitivitu.

[Nic]

No, vidiš. Jana ti z toho udělala čokoládovou přízemní primitivitu.

Lídy čokoládový svět, ve kterém forma, tvar, jméno, nehrají roli a všechno je stejná podstata, se možná může jevit primitivní. Skutečnost je jedno-duchá. Proto je to pro mysl zakládající si na své inteligenci nepochopitelné. Tuším, že Nisargadatta nebyl sám, kdo říkal, že to je "sladké". Ono je to skutečně sladké, jako sladký blažený spánek beze snů. Také na něm nenajdeš nic komplikovaného, složitého.

Zřejmě už nic primitivnějšího a jednoduššího snad ani nenajdeš.

[Trini]

No, vidiš. Jana ti z toho udělala čokoládovou přízemní primitivitu.

Lídy čokoládový svět, ve kterém forma, tvar, jméno, nehrají roli a všechno je stejná podstata, se možná může jevit primitivní. .

To jsi mne špatně pochopila - všechno je čokoláda - tedy čokoládová přízemní primitivita, čokoládová ušlechtilost, čokoládová pravda, čokoládová lež atd.atd.

[Nic]

No, vidiš. Jana ti z toho udělala čokoládovou přízemní primitivitu.

Lídy čokoládový svět, ve kterém forma, tvar, jméno, nehrají roli a všechno je stejná podstata, se možná může jevit primitivní. .

To jsi mne špatně pochopila - všechno je čokoláda - tedy čokoládová přízemní primitivita, čokoládová ušlechtilost, čokoládová pravda, čokoládová lež atd.atd.

Určitě tady může docházet k nedorozumění. V představách o tom, čím ta „čokoláda“ je, když se objevuje v podobách různých figurek, ji můžeme vnímat rozmanitě — posuzovat ji, dávat jí různá jména, vidět v ní ušlechtilost, prostotu, lež i pravdu. Ale jakmile zakusíme, čím ta čokoláda skutečně je — a hlavně, když ji milujeme — nemůžeme o ní říct nic jiného než: „Ó mmmm (OM)... ta je tak dobrá.“
Je prostě dobrá.
A kdyby nebyla láskou, nemohla by být ani dobrá.

[Trini]

Lídy čokoládový svět, ve kterém forma, tvar, jméno, nehrají roli a všechno je stejná podstata, se možná může jevit primitivní. .

To jsi mne špatně pochopila - všechno je čokoláda - tedy čokoládová přízemní primitivita, čokoládová ušlechtilost, čokoládová pravda, čokoládová lež atd.atd.

Určitě tady může docházet k nedorozumění. V představách o tom, čím ta „čokoláda“ je, když se objevuje v podobách různých figurek, ji můžeme vnímat rozmanitě — posuzovat ji, dávat jí různá jména, vidět v ní ušlechtilost, prostotu, lež i pravdu. Ale jakmile zakusíme, čím ta čokoláda skutečně je — a hlavně, když ji milujeme — nemůžeme o ní říct nic jiného než: „Ó mmmm (OM)... ta je tak dobrá.“
Je prostě dobrá.

Ramana použil jiné přirovnání - zlato a šperky ze zlata. Zlato není dobré ani nedobré, zlato je neutrální.

[Nic]

Ramana použil jiné přirovnání - zlato a šperky ze zlata. Zlato není dobré ani nedobré, zlato je neutrální.

Proto se mi jeví Lídino přirovnání mnohem výstižnější.
Zlato sice symbolizuje jednotnou podstatu všech forem, ale zůstává chladné a neživé – nemůžeš ho ochutnat, nemůžeš ho spolknout. Čokoláda naproti tomu vyjadřuje něco živého, co se může stát přímo součástí toho, kdo poznává.

Mudrci říkali, že osvícení nastane, když „spolkneš horu“ nebo „spolkneš moře“ – když se všechno, co bylo dřív vnímáno jako vnější, stane tebou.
V nevědomém, neprobuzeném stavu se vnímáme jako tělo, jako jednotlivý tvar se jménem uprostřed světa.
V probuzeném stavu se však tento poměr obrátí: tělo i celý vesmír se objevují v našem vědomí. Svět je v nás – nikoli my v něm.

A právě proto čokoládové přirovnání vyjadřuje zkušenost jednoty tak přesně – všechno je ze stejné sladké podstaty, kterou nelze pochopit, ale lze ji zakusit.

Ráda bych Ti k tomu nalezla citát od Nisargadatty, ale jsem teď na to nějak líná.

Nabídla se rovnou celá kniha: "JSEM NEZROZEN"

Třeba tam objevíš nějakou krásnou citaci, kterou stojí za to sem dát.

[Trini]

Ramana použil jiné přirovnání - zlato a šperky ze zlata. Zlato není dobré ani nedobré, zlato je neutrální.

Proto se mi jeví Lídino přirovnání mnohem výstižnější.
Zlato sice symbolizuje jednotnou podstatu všech forem, ale zůstává chladné a neživé – nemůžeš ho ochutnat, nemůžeš ho spolknout.

Kdo chce ochutnávat Absolutno? Figurka z čokolády/ze zlata? Co je to za nesmysl?

[Nic]

Ramana použil jiné přirovnání - zlato a šperky ze zlata. Zlato není dobré ani nedobré, zlato je neutrální.

Proto se mi jeví Lídino přirovnání mnohem výstižnější.
Zlato sice symbolizuje jednotnou podstatu všech forem, ale zůstává chladné a neživé – nemůžeš ho ochutnat, nemůžeš ho spolknout.

Kdo chce ochutnávat Absolutno? Figurka z čokolády/ze zlata? Co je to za nesmysl?

S poznáním, že i to, co jsme považovali za vlastní individualitu, je tou stejnou sladkostí Bytí — tou samou čokoládou, tou samou dobrotou — mizí i poslední „ochutnávatel“, poslední pozorovatel.
Zůstává jen samotná sladkost Bytí – sat-čit-ánanda, čistá existence, vědomí a blaženost.

[Trini]

S poznáním, že i to, co jsme považovali za vlastní individualitu, je tou stejnou sladkostí Bytí — tou samou čokoládou, tou samou dobrotou — mizí i poslední „ochutnávatel“, poslední pozorovatel.
Zůstává jen samotná sladkost Bytí – sat-čit-ánanda, čistá existence, vědomí a blaženost.

To má podobnou úroven, jako že čápi nosí děti.

[Nic]

S poznáním, že i to, co jsme považovali za vlastní individualitu, je tou stejnou sladkostí Bytí — tou samou čokoládou, tou samou dobrotou — mizí i poslední „ochutnávatel“, poslední pozorovatel.
Zůstává jen samotná sladkost Bytí – sat-čit-ánanda, čistá existence, vědomí a blaženost.

To má podobnou úroven, jako že čápi nosí děti.

A nebo, že země je kulatá, když věříme, že je placatá, viď. Už vlastně není co dokazovat.

To, o čem mluví všichni probuzení, není někde jinde ani v budoucnu — je to to, co právě je.
Není to víra ani představa, ale samotná přítomnost, která Tě právě teď poznává.
Ať tomu říkáme jakkoli, je TO ta dokonalost, TO štěstí, které jsi Ty sama.

Poznávat skutečnost přesně tak, jako Nisargadatta - není šance dospět k jinému poznání:



Z poslední kapitoly Tvé oblíbené knihy:

M: Žádný rozdíl mezi námi není; ani nemohu prohlásit, že znám sebe sama, vím, že nejsem ani popsatelný, ani definovatelný. Jsou rozlehlé končiny, které jsou zcela mimo dosah mysli. Tam je můj domov; tato rozlehlost jsem já sám. A tato rozlehlost je také láskou.

T: Vy všude vidíte lásku, zatímco já vidím jen nenávist a utrpení. Dějiny lidstva jsou dějinami vraždění, individuálního i kolektivního. Žádné jiné živé bytosti se tak nevyžívají v zabíjení jako lidé.

M: Když prozkoumáte jejich motivy, najdete lásku, lásku k sobě samému. Lidé bojují kvůli tomu, co si myslí, že milují.

T: Jejich láska musí být opravdu skutečná, když jsou pro ni ochotni zemřít.

M: Skutečná láska je bez hranic. To, co se vztahuje jen na nějakou osobu, nemůže být nazýváno láskou.

T: A znáte takovou lásku bez hranic?

M: Ano, znám.

T: Jak ji pociťujete?

M: Všechno je milé a milované. Nic není vyloučeno.

A to tak, že úplně.

[Trini]

S poznáním, že i to, co jsme považovali za vlastní individualitu, je tou stejnou sladkostí Bytí — tou samou čokoládou, tou samou dobrotou — mizí i poslední „ochutnávatel“, poslední pozorovatel.
Zůstává jen samotná sladkost Bytí – sat-čit-ánanda, čistá existence, vědomí a blaženost.

To má podobnou úroven, jako že čápi nosí děti.

P.S.
A kdo si na této úrovni vysvětluje slova realizovaných, s tím nemá smysl diskutovat.

[Nic]

S poznáním, že i to, co jsme považovali za vlastní individualitu, je tou stejnou sladkostí Bytí — tou samou čokoládou, tou samou dobrotou — mizí i poslední „ochutnávatel“, poslední pozorovatel.
Zůstává jen samotná sladkost Bytí – sat-čit-ánanda, čistá existence, vědomí a blaženost.

To má podobnou úroven, jako že čápi nosí děti.

P.S.
A kdo si na této úrovni vysvětluje slova realizovaných, s tím nemá smysl diskutovat.

Možná právě v tom je ta největší legrace, Trini — že tu vlastně nejsou žádné úrovně, a tudíž ani nikdo, kdo by byl „výš“ nebo „níž“.

S uvědoměním, čím tohle všechno je, opravdu přestává být o čem diskutovat — ne proto, že by někdo měl pravdu, ale protože zůstává jen ticho, ve kterém je všechno zahrnuto.

Ty přece věříš Nisargadattovi a uznáváš jako pravdivé to, co je v knize jeho promluv "Já jsem TO". I když je to mimo mysl, četla jsi celou knihu.

Bylo by zajímavé, kdybys mohla napsat, co právě teď poznáváš jako TO.

Troufneš si na to? Jsi jiné TO, než Nisargadatta? Jsi jiné TO, než já? Může být TO rozmanité? Může být TO ve skutečnosti rozdělené na rozmanité individuality?

Samo sebou, že když se pozornost obrátí k Pravdě, k tomu, co je TO, všechny otázky utichnou.

Uvědomění samotného Bytí je blaženost.

Štěstí je přirozeností našeho vnitřního Bytí.

Tohle můžeš stejně jako Maharadž a jeho guru potvrdit?