Kdo jsi?

[Nic]

Tak už se rohodni: Mluvil Nisargadatta nebo nemluvil? Tak, jak ses rozhodla? Mluvil Nisargadatta nebo nemluvil?

Minulost právě teď neexistuje. Existuje jenom přítomnost.

Otázka tedy nezní, jestli mluvil Nisargadatta včera nebo před lety, ale: "Mluví teď, právě teď?"

A můžeme si všimnout, jestli jeho slova zaznívají v srdci jako Pravda, nebo jestli je vnímáme jen jako představu, jako informaci, kterou známe.

V prvním případě je Nisargadatta samotná nejvyšší Pravda – TO, které je bezejmenné a je Ty, já i všechno, co je. To, co se nikdy nenarodilo a nikdy nezemře. Všechna slova a projevy z něj pramení, a přesto se ve své podstatě nic neděje.

Ve druhém případě zůstává Nisargadatta jen obrazem člověka, který žil a zemřel, a jeho slova se stávají jenom potravou pro mysl.

[Nic]

Tady to Míla ukazuje: https://www.youtube.com/watch?v=8bVAiaMBOuY

Ten tvůj provázek je tak zauzlený, že už ani nejde rozvázat. I kdyby tě v zenové hale třískali holí.

Míly provázek byl vždycky rovný a smyčky na něm jen fiktivní, tahem snadno mizící.

Je to pochopitelně podobenství, to máš pravdu.

Vážně ses na to video díval? Vážně je možné pochopit z toho, co Míla povídá, že každý má svůj provázek?

Ty jsi vůbec nepochopila, o čem Zdeněk píše. On - na rozdíl od tebe - pochopil Mílu Tomášovou správně.

Pozornost zaměřená na formu může vyvolat představu, že Míly provaz má jednodušeji vázané uzly, které se snadněji rozvážou a tenhle provázek na obrázku jen tak nerozvážeš.

Ale s hlubším poznáním je jasné, že TO je jenom jedno nezauzlované. Uzel vytváří naše mysl. Co překáží možnosti poznávat totéž, co Nisargadatta?



Všechny ty představy, proč co nemůže být láskou.
Všechno to přesvědčení, že svět tvarů a forem je konečnou záležitostí.

[Trini]

Tak už se rohodni: Mluvil Nisargadatta nebo nemluvil? Tak, jak ses rozhodla? Mluvil Nisargadatta nebo nemluvil?

Minulost právě teď neexistuje.

Aha, nesmyslné výmluvy.

[Nic]

Tak už se rohodni: Mluvil Nisargadatta nebo nemluvil? Tak, jak ses rozhodla? Mluvil Nisargadatta nebo nemluvil?

Minulost právě teď neexistuje.

Aha, nesmyslné výmluvy.

Není to výmluva, ale přímé poukázání. Všichni Mistři mluvili o tom, co přesahuje mysl. Minulost existuje jen jako vzpomínka v mysli, ale neexistuje jako skutečnost teď. Proto v ní nelze najít Pravdu – najdeme tam jen obrazy, představy, dojmy. Skutečnost je vždycky jen přítomná, tady a teď. A jen v tomto okamžiku je možné se dotknout toho, co je pravé a nezměnitelné.

[Eva Nada]

Kdo napsal příspěvek tady na vlákně dnes v 7:45:44 minut?

[Zdeněk]

Ten uzel se ukazuje právě tehdy, když vidíme druhého jen jako "bábu blbou", "magora" nebo "namyšlenou kozu".

Což neříká to mé já, které i přes veškeré nevědomosti, je tebou samou? Tak nedržkuj, nesuď mě a nic si o mě jako o druhém farizejsky nemysli, neboť vodu kážeš, víno piješ.

Tvoje pochopení je na úrovni textů, tedy na úrovni AI. Nechápeš důvod rozčilení Nisargadatty na Alexandra či velmi silné rány do zad Vlastimila Marka v zenové hale. To co máš je osvícené ego. Proto jsou tvoje myšlenky a texty generované AI v podstatě zaměnitelné (resp. AI vygeneruje texty lépe srozumitelné, protože má širší záběr).

Diskutovat s tebou je jako trénovat AI na dalších textech. Je to jako obrušovat hrany v duchovních textech obsažené, ačkoli smysl duchovních textů je právě opačný (odtud i smysl Poradny). Ty jsi duchovní škůdce, moje sprostota se vůbec s tou tvojí nedá srovnávat. Poeticky vyjádřeno, rukou chtivou saháš na nebe, abys hvězdu pohodila v blátě.

[Trini]

je právě to "To", o kterém Nisargadatta mluvil.

Minulost právě teď neexistuje.

Samozřejmě, že je to nesmyslná výmluva.

[Nic]

je právě to "To", o kterém Nisargadatta mluvil.

Minulost právě teď neexistuje.

Samozřejmě, že je to nesmyslná výmluva.

Tak dobře, Nisargadatta se v minulosti nesmyslně vymlouval, že se nenarodil a navíc říkal, že nemluví.

A jak je to právě teď? Jsou jeho slova právě teď jen prázdnými koncepty ve Tvé hlavě? Je ve Tvé hlavě jen představa člověka se jménem Nisargadatta, který kdysi něco říkal? Nebo je v Tobě uvědomění skutečnosti, kdy Nisargadatta je ve Tvém srdci tím Mistrem, kterým jsi TO? Je Maharaj Tvým pravým Já? Jsou všichni tím jediným Bytím, kterým jsi?

[Trini]

Tak dobře, Nisargadatta se v minulosti nesmyslně vymlouval, že se nenarodil a navíc říkal, že nemluví.

„Chcete, abych už nemluvil? Tak dobře. Nebudu už mluvit a pokud bude chtít někdo něco vědět, může jít okamžitě za Alexandrem.

Nisargadatta se samozřejmě narodil, mluvil a zemřel. Ale bylo řečeno Já jsem Nisargadatta nebo Já jsem To? Holt se ti do toho pořád plete nějaká osoba a zřejmě si chceš namluvit, že osoba Nisargadatta nemluvila nebo že To se jmenuje Nisargadatta.

Už konečně začni přemýšlet. AI to nikdy nemůže pochopit - ta si jen hraje se slovy. Ale ty bys mohla...

[Nic]

Tak dobře, Nisargadatta se v minulosti nesmyslně vymlouval, že se nenarodil a navíc říkal, že nemluví.

„Chcete, abych už nemluvil? Tak dobře. Nebudu už mluvit a pokud bude chtít někdo něco vědět, může jít okamžitě za Alexandrem.

Nisargadatta se samozřejmě narodil, mluvil a zemřel. Ale bylo řečeno Já jsem Nisargadatta nebo Já jsem To? Holt se ti do toho pořád plete nějaká osoba a zřejmě si chceš namluvit, že osoba Nisargadatta nemluvila nebo že To se jmenuje Nisargadatta.

Už konečně začni přemýšlet. AI to nikdy nemůže pochopit - ta si jen hraje se slovy. Ale ty bys mohla...

Nisargadatta mluvil a v určitém okamžiku řekl "Nikdo". Řekl: "Ve skutečnosti tu není nikdo, kdo mluví." To už na mne bylo moc. A řekl jsem: "Jestliže nemluvíte, tak proč potom nedržíte klapačku? Proč mluvíte?"
https://www.advaita.cz/24929-rozhovor-s-alexandrem

Zajímá Tě skutečnost, která je s probuzením, tedy zmizením snové iluze, jasná?

Nebo Tě zajímá jen projekce mysli - snová iluze, skrz kterou se jeví sen jako skutečnost?

[Trini]

Zajímá Tě skutečnost, která je s probuzením, tedy zmizením snové iluze, jasná?

Nebo Tě zajímá jen projekce mysli - snová iluze, skrz kterou se jeví sen jako skutečnost?

Co koho zajímá si řeš sama se sebou.

Nedokážeš zodpovědět ani jednoduchou otázku, jestli Nisargadatta mluvil nebo nemluvil.

[Zdeněk]

Nebo je v Tobě uvědomění skutečnosti, kdy Nisargadatta je ve Tvém srdci tím Mistrem, kterým jsi TO? Je Maharaj Tvým pravým Já? Jsou všichni tím jediným Bytím, kterým jsi?

K tomu viz Mu! koan: "Mnich se zeptal čínského zenového mistra Džóšú: Má pes buddhovu podstatu? Džóšú odpovídá: Mu!". Což je zesílený zápor.

Jistěže Alexander znal Nisargadatta knihu Já jsem To, to byl jeden z důvodů, proč za ním jel. Nisargadatta mu to rozcupoval, a i v průběhu toho cupování si Alexander uvědomoval Nisargadatty "úžasnou realizaci". Vzhledem k Alexandrově typu silné osobnosti to všechno ale nakonec dospělo k bodu, k existenciální revoltě, kterou Alexander popisuje ("jakoby se na to čekalo"). Jinému by stačil třeba jen Nisargadattův úsměv.

Ty vůbec netušíš o čem to celé je, protože jsi namyšlená koza, citáty jako kyjem mávající. Je to úplně směšné a trapné dohromady.

[Nic]

Zajímá Tě skutečnost, která je s probuzením, tedy zmizením snové iluze, jasná?

Nebo Tě zajímá jen projekce mysli - snová iluze, skrz kterou se jeví sen jako skutečnost?

Co koho zajímá si řeš sama se sebou.

Nedokážeš zodpovědět ani jednoduchou otázku, jestli Nisargadatta mluvil nebo nemluvil.

A věřila bys samotnému Nisargadattovi, kdyby Ti řekl: "Ve skutečnosti tu není nikdo, kdo mluví" ?

[Trini]

A věřila bys samotnému Nisargadattovi, kdyby Ti řekl: "Ve skutečnosti tu není nikdo, kdo mluví" ?

Nepotřebuji mu to věřit - to přenechám tobě - ze zkušenosti vím, co tím popisuje. To je to samé, jako když ti řeknu, že ve skutečnosti tady nikdo nepíše. Přesto si tady právě píší Jana a Trini.

[Nic]

Nebo je v Tobě uvědomění skutečnosti, kdy Nisargadatta je ve Tvém srdci tím Mistrem, kterým jsi TO? Je Maharaj Tvým pravým Já? Jsou všichni tím jediným Bytím, kterým jsi?

K tomu viz Mu! koan: "Mnich se zeptal čínského zenového mistra Džóšú: Má pes buddhovu podstatu? Džóšú odpovídá: Mu!". Což je zesílený zápor.

Jistěže Alexander znal Nisargadatta knihu Já jsem To, to byl jeden z důvodů, proč za ním jel. Nisargadatta mu to rozcupoval, a i v průběhu toho cupování si Alexander uvědomoval Nisargadatty "úžasnou realizaci". Vzhledem k Alexandrově typu silné osobnosti to všechno ale nakonec dospělo k bodu, k existenciální revoltě, kterou Alexander popisuje ("jakoby se na to čekalo"). Jinému by stačil třeba jen Nisargadattův úsměv.

Ty vůbec netušíš o čem to celé je, protože jsi namyšlená koza, citáty jako kyjem mávající. Je to úplně směšné a trapné dohromady.

Koán „Mu“ není logickým popřením ani potvrzením. Je to „zastavení mysli“, odříznutí od duality ano–ne, od představ, že Pravda je nějaká forma, tvar, vlastnost, jméno....

Pes jako jméno, tělo, forma buddhovu podstatu nemá — právě proto mistr odpovídá „Mu“. Ale samotná existence, samotné Bytí, ze kterého i pes povstal, je jenom Buddha-podstata.

Znamená to nehledat pravdu v obrazech, slovech, představách, tvarech, formách, jménech. Všechno jsou to uzely na provaze, které brání vidět, že provaz je i každém uzlu pořád tím jedním stejným provazem.

Když mysl hledá: „Má to buddhovu podstatu, nebo nemá?“, odpověď „Mu“ je jako meč, který to celé usekne. Zůstane jenom Jednota Bytí mez představ, o které se nedá říct ani „má“, ani „nemá“.

Proto i s Nisargadattou — nejde o osobu, která mluví nebo nemluví. Všechno to jsou tvary, které buddhovu podstatu nemají. Ale samotná skutečnost, která se skrz ně projevuje, je TO. A to není jiné v Tobě, ve mně, v psu, v každém okamžiku.

Voláš po meči, který by rozetnul uzel na provaze. Samo sebou pokud možno raději nějaký cizí uzel, aby to rozseknutí nebolelo.

Připomíná mi to koan s husou v lahvi. Mniši dostali úkol - představit si velkou živou husu a vedle ní láhev s úzkým hrdlem a tu husu do té lahve dostat neporušenou. Všichni si lámali hlavy až jeden mnich vykřikl: "Mám to, husa je v lahvi."

Problém s uzly, problém s myšlenkou, že jsi jiným uzlem, jiným tělem, jinou skutečností, než Já, je taky jen pouhou představou.

[Nic]

To je to samé, jako když ti řeknu, že ve skutečnosti tady nikdo nepíše.

Ano, to je skvělý postřeh. Jestliže tady není ta nevědomost, myšlenka, že jsme tělem, které by mohlo psát, tak kdo tady píše?

"Nejvyšší překážkou je nevědomost. Myšlenka "já jsem tělem" je jejím základem. Proto ani o sobě, ani o jiných nemyslete, jako by byli tělem, ale vždy nejvyšší pravdou."
E. Tomáš

[Zdeněk]

Nebo je v Tobě uvědomění skutečnosti, kdy Nisargadatta je ve Tvém srdci tím Mistrem, kterým jsi TO? Je Maharaj Tvým pravým Já? Jsou všichni tím jediným Bytím, kterým jsi?

K tomu viz Mu! koan: "Mnich se zeptal čínského zenového mistra Džóšú: Má pes buddhovu podstatu? Džóšú odpovídá: Mu!". Což je zesílený zápor.

Jistěže Alexander znal Nisargadatta knihu Já jsem To, to byl jeden z důvodů, proč za ním jel. Nisargadatta mu to rozcupoval, a i v průběhu toho cupování si Alexander uvědomoval Nisargadatty "úžasnou realizaci". Vzhledem k Alexandrově typu silné osobnosti to všechno ale nakonec dospělo k bodu, k existenciální revoltě, kterou Alexander popisuje ("jakoby se na to čekalo"). Jinému by stačil třeba jen Nisargadattův úsměv.

Ty vůbec netušíš o čem to celé je, protože jsi namyšlená koza, citáty jako kyjem mávající. Je to úplně směšné a trapné dohromady.

Koán „Mu“ není logickým popřením ani potvrzením. Je to „zastavení mysli“, odříznutí od duality ano–ne, od představ, že Pravda je nějaká forma, tvar, vlastnost, jméno....

Pes jako jméno, tělo, forma buddhovu podstatu nemá — právě proto mistr odpovídá „Mu“. Ale samotná existence, samotné Bytí, ze kterého i pes povstal, je jenom Buddha-podstata.

Znamená to nehledat pravdu v obrazech, slovech, představách, tvarech, formách, jménech. Všechno jsou to uzely na provaze, které brání vidět, že provaz je i každém uzlu pořád tím jedním stejným provazem.

Když mysl hledá: „Má to buddhovu podstatu, nebo nemá?“, odpověď „Mu“ je jako meč, který to celé usekne. Zůstane jenom Jednota Bytí mez představ, o které se nedá říct ani „má“, ani „nemá“.

Proto i s Nisargadattou — nejde o osobu, která mluví nebo nemluví. Všechno to jsou tvary, které buddhovu podstatu nemají. Ale samotná skutečnost, která se skrz ně projevuje, je TO. A to není jiné v Tobě, ve mně, v psu, v každém okamžiku.

Voláš po meči, který by rozetnul uzel na provaze. Samo sebou pokud možno raději nějaký cizí uzel, aby to rozseknutí nebolelo.

Připomíná mi to koan s husou v lahvi. Mniši dostali úkol - představit si velkou živou husu a vedle ní láhev s úzkým hrdlem a tu husu do té lahve dostat neporušenou. Všichni si lámali hlavy až jeden mnich vykřikl: "Mám to, husa je v lahvi."

Problém s uzly, problém s myšlenkou, že jsi jiným uzlem, jiným tělem, jinou skutečností, než Já, je taky jen pouhou představou.

To jsou texty podobné produkci AI, prostě omýlačky. Ty ani myšlenky nemáš své, kradeš je, opisuješ.

Prostě ti chybí elementární praxe, tu žádné vychytralé komentáře, ani víra v pravdivost popisu textů, nemůže nahradit. Protože u praxe jde primárně o změnu sebe, nikoli o uvěření v něco.

Na rozdíl od tebe Vlastimil Marek tu praxi vykonával, a přesto dostal strašný výprask. Ty ani na ten výprask nejsi kvalifikována. Nisargadatta by se s tebou nejspíš ani nezabýval, na rozdíl od mnohých, kteří od něj odcházeli s hrůzou v očích.

Ovšemže je tohle pro tvoje ego nepřijatelné. A pro mě je už nepřijatelná ta ztráta času s tebou.

[armin]

Příklad jak chybně chápe duchovní Mistry snaživá mysl bez hlubší duchovní zkušenosti:

Nisargadatta řekne: "Nikdy jsem se nenarodil" ("Ach, to je něco..")

Jana a umělá inteligence usoudí Nisargadatta se nikdy nenarodil.
Ale to Nisargadatta nikdy neřekl. Neřekl: "Nisargadatta se nikdy nenarodil". Protože to by byla lež.

A Jana začne hned rozvíjet své "pochopení" - no to se totiž jen jeví, že se Nisargadatta narodil, ve skutečnosti se nikdy nenarodil atd. A roztočí ty své flašinety na plné obrátky.

[Trini]

To je to samé, jako když ti řeknu, že ve skutečnosti tady nikdo nepíše.

Ano, to je skvělý postřeh. Jestliže tady není ta nevědomost, myšlenka, že jsme tělem, které by mohlo psát, tak kdo tady píše?

Zase jsi to nepochopila. Ve skutečnosti tady především není žádné "my". Slovo "my" vzniklo, protože není jen jedna osoba, ale je mnoho osob. Ale Absolutno, které mu se někdy říká Já (v žádném případě se mu neříká My ), je jen jedno.

Kdo tady píše? No přece osoby: Osoba Jana/Nic, osoba Trini, osoba Zdeněk, osoba Evulina atd. Nebo snad nevidíš osobu Janu, jak píše?

[Nic]

To je to samé, jako když ti řeknu, že ve skutečnosti tady nikdo nepíše.

Ano, to je skvělý postřeh. Jestliže tady není ta nevědomost, myšlenka, že jsme tělem, které by mohlo psát, tak kdo tady píše?

Zase jsi to nepochopila. Ve skutečnosti tady především není žádné "my". Slovo "my" vzniklo, protože není jen jedna osoba, ale je mnoho osob. Ale Absolutno, které mu se někdy říká Já (v žádném případě se mu neříká My ), je jen jedno.

A použít osobní zájmena: vy, ty, on, ona, oni je přípustné? Je to blíž pravdě?

Kdo tady píše? No přece osoby: Osoba Jana/Nic, osoba Trini, osoba Zdeněk, osoba Evulina atd. Nebo snad nevidíš osobu Janu, jak píše?

Při povrchním vnímání reaality - při ztotožnění s tělem a myslí - je tady poznávání jen části skutečnosti, protože smyslové vnímání a mysl nedokáží obsáhnout celek.

Věříme, že jsme jen vlna na hladině oceánu, víme, že jsme jako vlna (ego) vznikli, že zanikneme, že jsme omezeni tvarem, formou, že rosteme, stoupáme, klesáme. Z povrchního pohledu konatelem vlnění je vlna - vlna stoupá a klesá. Vidíme, že vlna se vlní. Vidíme, že: "Osoba Jana/Nic, osoba Trini, osoba Zdeněk, osoba Evulina ... jak píše." Z hlubšího poznání je tady vlnění hladiny, ale vlna to vlnění nedělá. S uvědoměním skutečnosti že oceán je celistvý - nerozdělený na vlny - se ve své podstatě nic neděje, nikdo se tady nerodí, nikdo tady neumírá.

Z pohledu ega - jsme individuality - konatelé, kteří konají, vlny které se vlní, osoby, které píší, mluví. S uvědoměním skutečnosti nejsme nic, co by bylo něčím jiným, než cokoliv druhého - Bytí je jen jedno, jsme vším, co existuje.

Rozdíl mezi světy s uvědoměním skutečnosti, tedy rozdíl světa Nisargadatty a světa prožívaného v nevědomosti skrz iluzi oddělenosti - tak jak ho prožívají miliardy bytostí této planety je v tom, jestli je svět poznávaný skrz iluzi oddělenosti - tedy je tady jen omezené částečné poznání, nebo je tady uvědomění celku.

Maharádž: Všichni jste promočení, protože hustě prší. V mém světě je vždy pěkné počasí. Není tu noc ani den, teplo ani chladno. Netrápí mne tu žádné starosti ani výčitky svědomí. Má mysl je osvobozena od myšlenek, neboť tu nejsou žádné touhy, jichž by byla otrokem.

Tazatel: Existují dva světy?

M: Váš svět je pomíjivý a proměnlivý. Můj svět je dokonalý a neměnný. Můžete mi o svém světě říkat cokoli chcete – budu poslouchat pozorně, možná dokonce i se zájmem, ale ani na okamžik nezapomenu, že váš svět neexistuje, že sníte.

T: V čem se váš svět liší od mého?

M: Můj svět nemá žádné charakteristické vlastnosti, podle kterých by se dal rozpoznat. Nelze o něm říci nic. Já jsem svým světem. Můj svět je mnou samotným. Je úplný a dokonalý. Každý otisk je vymazán, každá zkušenost odmítnuta. Nepotřebuji nic, dokonce ani sebe ne, neboť sám sebe nemohu ztratit.

http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.p ... 20#p170081