Resistance

[LuKas]

[San]

de to přeložit?

[Petr]

volne prelozeno:

pokud se nepotka odpor z odporem tak mizi.

Muzete zkusit, kdyz nekdo bude tvrdit, ze on ma pravdu a vy ne, tak odpovedet, samozrejme ze mate pravdu a skutecne to tak myslet. nezesmesnovat, nebyt sarkasticti. nebudou mit energii na vas utocit, protoze jste prave vzali palivo pro jejich ohen.

[watta]

pokud jde o tu konkrétní hádku, tak to tak většinou funguje a fungovat bude. pokud jde o POCIT, tak především. a to je hodně důležité, protože ten tvoří. ale druhá osoba má taky pocity. a ty mají stejné oprávnění na to existovat, jako ty "moje" - zkrátka toho člověka na té první straně.

ale jinak jde HLAVNĚ o to, aby ten POCIT, který mám já - čili to, co jsem, kým jsem, a co dělám, nebylo jenom to "NEMÍT ODPOR" - to je pasivní. to moje musí být AKTIVNÍ - stejně jako toho (čeho), "proti" čemu stojím. jinak dávám svoje vesla jinému - tam, kde nechci tvořit, bude tvořit něco jiného, tvorba je veskrze vesmírem podporovaná.

možná to krkolomně říkám, ale představu jistě usnadní, když si na straně člověka, kterému "dávám za pravdu" představím nacistu, který chce právě zabít moje dítě. nebo, abychom nechodili do situací, které někdo nepovažuje za reálné, představím si agresivního člověka v hospodě, který chce zmlátit (jen tak, protože se špatně vyspal) např. moji kamarádku (jsou celé hospody pravicových nadšenců - dneska je to velmi populární, proto je to myslím docela dobrý a opravdu reálný příklad).

pokud chci odejít v takovém případě z konfliktu, nebudu naznačovat odpor, dám člověku za pravdu, a možná - a dost pravděpodobně - tím zachráním kamarádku před zmlácením. pokud ale nechci být kdykoli v budoucnu vystaven takovýmto situacím, musím nejenom ze situace odejít, ale udělat taky něco pro to, aby se to už neopakovalo. čili TVOŘIT situace bez toho, co nechci. nejít proti tomu, ale tvořit něco jiného, alternativu, jinou možnost. TVOŘIT to, co takovéhle chování lidí znesnadňuje a znemožňuje - v opačném případě budou tvořit oni právě to, co chtějí oni. v praktickém případě každý takový člověk - agresivní nacista z našeho případu - který má pocit, že vyhrál (což přesně v takovéhle situaci mít bude - tomu věřte - vidím to každý den v práci) - půjde do každého takového dalšího konfliktu posílen tím, že si může dovolit víc a že on opravdu tu pravdu má.

takže pokud chceme mít hezký svět, nestačí jenom NEODPOROVAT.

[Petr]

jj, to je dulezita poznamka, nevzdorovat nestaci . je to mozna ten prni krok z te rezistence pryc.. ale pak jsou jeste ty kroky dalsi.

Ten Abrahamuv vyrok nepokryva rezistenci v cele jeji siri, protoze ta je ohromna rezistovat muzeme tolika zpusoby, ze obcas muze trvat to zjistit, odhalit.. resp se dopracovat k tem zakladnim rezistencim, pokud jsme se pro to nejak rozhodli, coz nerikam ze je zrovna nejlepsi volba.

I ten hlavni vyrok "pokud se nepotka odpor s odporem, tak mizi" si myslim, ze je usita na miru pro urcity tym odporu.. protoze jinak samozrejme muzeme mit velkou radu rezistenci, a myslim, ze je to pripad vetsiny nasich rezistenci, ktere si existuji v nas, bez ohledu na to jestli nekdo pro nam, nim, tlaci z venku.

[Petr]

v praktickém případě každý takový člověk - agresivní nacista z našeho případu - který má pocit, že vyhrál (což přesně v takovéhle situaci mít bude - tomu věřte - vidím to každý den v práci) - půjde do každého takového dalšího konfliktu posílen tím, že si může dovolit víc a že on opravdu tu pravdu má.

jj to je mozne , ale stejne....chceme ho menit? ne.. takze at si jde ne? pokud to tedy neni konflikt s nami

no vlastne me ted napada jestli to Abraham vubec myslel jako navod jak resit vsechny spory, nebo jen jako priklad, jak si to muzeme v praxi vyzkouset...

[watta]

chceme ho menit? ne.. takze at si jde ne? pokud to tedy neni konflikt s nami

je dobré si uvědomit, že NIKDY neměníme druhého člověka - i kdybychom si to tisíckrát přáli, což sama považuji za dost naivní, tak se to nikdy nikomu nepovede, protože takhle vesmír prostě nefungue. pokud se někdo změní, tak se změní proto, že sám chce, a sám člověk je ten, který si uspořádává podmínky kolem sebe do takového obrazu, aby se buď mohl nebo nemusel změnit.

ovšem dále je dobré si uvědomit, že VŽDY můžeme změnit cokoli, co změnit chceme, pokud se to netýká vůle druhého člověka, v každém případě VŽDY jsme tu proto, abychom pozměňovali cokoli, co se nám zlíbí a máme k tomu od "vesmíru" plné vybavení. VŽDY tedy můžeme změnit svět (doplnila bych "lidský svět", což osobně považuji za důležité doplnit), ve kterém žijeme, pokud se nám na něm něco nelíbí, nebo máme dojem, že bychom něco mohli udělat lépe. že je ono LÉPE subjektivní a vždy subjektivní bude - tedy že vždy bde subjektivní jakákoli představa LEPŠÍHO světa, na těchto stránkách už a si rozebírat nemusím, ale to v žádném případě neznamená, že ho měnit nesmíme! ba právě naopak, cokoli si umaneme, máme ne jenom právo, ba skoro povinnost dělat, protože to, co nám to přinese, je uričtý pocit, který je právě tím pocitem, který se tady po nás chce, a který potom opět dále a dále tvoří - a to je RADOST, uspokojení, veselost, dobrá vůle, spokojenost atd. jsou lidé, kteří chtějí něco "venku" měnit, a když to změní - cítí se pak lépe: například josu to lidé, kteří:

1/ se stěhují z města na venkov
2/ se stěhují z venkova do města
3/ chodí na školu, aby toho věděli více než předtím, nebo proto, aby mohli dělat jiné povolání, které ještě nedělali
4/ rozhodnou se, že založí rodinu
5/ vstoupí do politiky
6/ vyhlásí válku
7/ vysadí si macešky před dům
8/ zabijí člověka
9/ vynadají příteli
10/ rozejdou se s partnerem
11/ odletí do jiné země

měníme cokoli čímkoli, vždycky, když chceme - a TOUHA - což říká i abraham - je nám prostě dána k tvoření.

takže na tvoji otázku, petře, jestli HO CHCEME MĚNIT, sice asi hodně lidí odpoví NE, protože jsme přesvědčeni, že jsme dostatečně svobodomyslní na to, abychom každému popřáli prostor pro jeho přání, ale skutečná odpověď zní ANO: protože chceme změnit podmínky k našemu životu, k našemu světu, jehož on je zde - v našem sdíleném lidském prostoru - součástí.

k příkladu: srbsko, bosna a hercegovina, rusko a některé další státy bývalého sovětského svazu mají před sebou pro řešení do budoucích let docela velký oříšek: jsou to země, kde každým dnem získává na popularitě starý "zlatý" fašismus. proč je nabíledni, že mu propadají hlavně mladí lidé (takže je to problém opravdu spíš ještě do budoucna), je taky nabíledni - všichni se můžeme jenom modlit, aby se to nedotklo žádných jiných zemí (což je snad naštěstí dost pravděpodobné, že k tomu nedojde, protože kromě toho jsou tu i jiné ekonomické problémy a jiné touhy jiných států (například indie vs. čína) ). pochybuji, že bychom kdokoliv z nás chtěli žít ve světě, který by se těmhle mladíkům líbil: ve světě, kde jeden může zabít druhého (případně ještě lépe podle nich ho dlouho a pomalu mučit) jenom proto, že se narodil například jako gay. přesto se jistě budeme dušovat, že mají právo na své svobodomyslné vyjádření. je v tom paradox? samozřejmě, že není:

jde jenom o to si uvědomit, že máme právo na to chtít ZMĚNU, máme právo na to chtít cokoliv, pokud to opravdu budeme tvořit. pokud něco nechceme, je jediná volba, kterou pak máme k dispozici: vytvořit to, co chceme. to je jediné ÚČINNÉ řešení toho, jak "bojovat" s tím, co nechceme. a to je toho poselství. nikoliv JENOM to, že nemít odpor je dobré - ano, to je pravda, ale to je polovina toho poselství. je zapotřebí hlavně těm, kteří jsou zvyklí reagovat na věci, které kolem sebe nechtějí, právě odporem. to je svatá pravda - odpor opravdu nikam nevede!!! ale pokud JENOM odložíme odpor, nezískáme to, co chceme. pokud nic nechceme, tak je to v pořádku. ale pokud i potom, až odložíme odpor, budeme něco chtít (a většinou teprve potom člověk vidí, co OPRAVDU chce), je v jeho plné kompetenci tvořit, a tedy i měnit.

návod, jak řešit všechny spory to určitě je, pokud to ponecháme v takovémhle volném širokém měřítku. ale je to spíš něco jako "first step"
a samozřejmě - jako u všeho - si to můžeme všechno taky v praxi vyzkoušet

o tom, JAK konkrétně můžeme potom tvořit (a že tvorba není zase jenom o tom VZÍT DO RUKOU SVÁ VLASTNÍ PÁDLA), se pak můžeme zase bavit třeba v tom dalším, třetím plánu
a tak dále...

[Petr]

jj ja souhlasim s tebou .

K tomu Zda ho chceme menit? ano nebo ne.. mas pravdu ono je to zaludnejsi, protoze nechceme menit ho, ale chceme menit nasi vzajemnou interakci, prejeme si aby byla lepsi, jakymkoliv zpusobem, ke ktereme nas kontrast inspiroval. Chceme se setkavat s jinymi strankami toho cloveka.. protoze kazdy jsme obrovskym mixem naseho chovani, sice se treba vetsinou pohybujeme v urcitem prostoru naseho casteho chavani, ale dokazeme z nej chodit i na tu stranu i na druhou.. takze kdyz je nekdo vylozeny sympatak..pro zjednoduseni udelame si model vylozeneho sympataka , ktery se chova 90% casu sympaticky a prijemne
5% je nervozni, ma spatnou naladu, je neprijemny
5% je absolutne nadseny, radostny a lita v oblacich

a i zapornaka, ktery se chova 90% casu neprijemny
5% ma extra spatnou naladu
5% ma dobrou naladu

tak v obou pripadech, aniz by se ten dotycny zmenil, jsme schopni se setkat z jeho dobrou strankou, pokud jsme s ni ve vibracnim souladu a nebo i u "vylozeneho sympataka" za nim muzeme prijit zrovna v ten moment, kdy prijemny neni.

Takze jsme u toho, jak jsme naladeni my, co od toho cloveka bezne ocekavame, jestli dokazeme promitnout bezpodminecnou lasku i do vztahu, kde bychom meli tisice podminek.

Nevim jestli jsem neodbehl od toho co jsi myslela, ale tak kdyz tak nas tam zase vrat

[watta]

óóó, klaním se, hezká expanze!

s tím musím stoprocentně souhlasit - určitě jsme vždycky schopni (když zrovna chceme) naladit se vpodstatě na jakoukoli z těch jeho vibrací, ne všichni máme asi úplně stejné spektrum, možná, byť jsme všichni lidé - případně můžeme mít stejné, ale něco nemusíme vyvíjet (na úkor jiné části spektra, nebo i bez úkoru ).

rozhodně bude jednodušší naladit se na nějakou naši převažující "vibraci" v daném člověku, tedy na nějakou, na kterou jsme zvyklí. ale v každém případě souhlasím s tím, že to spektrum je tam vždy celé (nuance těch konců i třeba hustoty toho "prostředka" se mohou pak případně lišit člověk od člověka, ale to bych nechala teď bez komentáře raději, ať se moc nezplétáme ). čili – jednoduše řečeno – v každém můžeme objevit něco pro nás (vždy to bude "pro nás") skvělé, na které se, když budeme chtít, můžeme naladit, a s čím potom - v tom člověku - můžeme komunikovat primárně (myslím tedy i pocitově, nejenom vyloženě verbálně . aby se nám to líbilo víc, můžeme tomu klidně říkat "dobrá stránka". já osobně bych to takhle neřekla , pro mě je to v tu chvíli "něco, co chci já, a co se MĚ líbí".

každopádně tedy jednoduše řečeno:
bezpodmínečnou lásku jsme schopni promítnout do jakéhokoli vztahu, který se zrovna namane (když už jí tedy jsme schopni, případně potažmo principiálně platné pro každého člověka - tu schopnost máme všichni)

ne vždy to ale pro každého může být žádoucí. v mnohých případech mohou existovat jiné, zajímavější, nebo v tu chvíli se jevící prospěšnější varianty, hodnější tím pádem našeho následování (žijeme ve světě kontrastu, expanze). pro každého člověka v každém jeho okamžiku existuje celá řada různých možností a "být schopen nabídnout bezpodmínečnou lásku někomu konkrétnímu" nemusí být vždycky to nejprospěšnější.

abych to uvedla na úplně pravou míru - fakt je ten, že kdo nabízí bezpodmínečnou lásku, nabízí ji všem a vždy, protože je to jeho setrvalý stav. ale ouha - ne každý to, co dává, jako bezpodmínečnou lásku rozpoznává. ač je ve světě více bezpodmínečné lásky, než by se mohlo zdát, málokdo ji vidí, protože mnoho lidí ji nepoznává a stále čeká na něco jiného - na něco, co se obvykle pohybuje v rozmezí dobrý/špatný, hodný/zlý, usmívající se/mračící se atd. ten, kdo nabízí bezpodmínečnou lásku, ji ani nenabízí ze svého, takže se - vztaženo na konkrétní situaci - v daném okamžiku nerozhoduje, jestli ji někomu nabídne, nebo nenabídne. to, o čem se rozhoduje - a o čem se tu vlastně bavíme - je to, jestli na "dotyčného bude hodný", a ještě spíše: "jestli mu popřeje sluchu" - doslova. tj. - jestli ho nějaké naladění na nějakou jeho konkrétní vibraci vůbec zajímá. bezpodmínečná láska nerovná se nutnost naladění na jakoukoli vibraci, v komkoliv druhém. bezpodmínečná láska je o procítění svobodného prostoru pro druhého (což je v tom případě potom cokoli MINUS JÁ a pak dokonce cokoli VČETNĚ JÁ) - tj. procítění toho, že on si může ladit vibrace, jak se mu zrovna líbí (čili de facto nikoli právě o ladění se na jeho frekvenci, ale o schopnosti NEBÝT naladěn na frekvence, které v druhém nesouznějí se mnou - protože pak je obtížnější s nimi nevytvářet interference - jestli je toto dost jasné, jak to píšu??)

takže máme bezpodmínečně milujícího, který sice nebalancuje mezi "dát bezpodmínečnou lásku", nebo "nedat bezpodmínečnou lásku", ale konkrétněji řečeno se rozhoduje, zda je pro něj naskytnuvší se situace (= setkání s nějak se jevícím člověkem) natolik vibračně zajímavá, že ji ve svém depozitáři otevře místo a vznikne rezonance. to nemusí a může udělat. každý můžeme v každém okamžiku - a děláme to celý život - upozadit jeden záměr vůči záměru druhému. a v tomto máme vždy volbu. žádná z těchto voleb není bezpodmínečná láska, zatímco ta druhá jí není.

to, co uděláme, je potom možno hodnotit v podstatě z jediných možných úhlů pohledů:
1/. mě samotného (vhodné vs. nevhodné pro cokoli, co zrovna já chci dělat, případně co chi vůbec od svého vezdejšího života, prospěšné pro můj záměr vs. neprospěšné pro můj záměr)
2/. kohokoli druhého (to samé jenom v bleděmodrém) - čili těchto možností je tolik, kolik kdy žilo a bude žít na zemi lidí
3/. z hlediska aktuálně platné společenské morálky (kterých se také vystřídalo více - tady se uplatňuje to dobré vs. zlé, případně vstřícné vs. odmítavé, makové vs. takové )
4/. z hlediska naší - lidské - představy (která se vyvíjí, ale je mnohem stabilnější než morálka!) - o tom, co je to vědomí - tohle hodnocení je v mnohém směru opravdu přínosné, takže bych ho nezatracovala, ale byla bych si i při tom neustále vědoma toho, že je to lidský pohled na věc (tedy že vždy je možná ještě jiná varianta - ale to samé vlastně platí i o těch předcházejících tvrzení )

[Petr]

jee, napsala si hodne veci krasne a hodne zase zajimave..diky diky

ne vždy to ale pro každého může být žádoucí. v mnohých případech mohou existovat jiné, zajímavější, nebo v tu chvíli se jevící prospěšnější varianty, hodnější tím pádem našeho následování (žijeme ve světě kontrastu, expanze). pro každého člověka v každém jeho okamžiku existuje celá řada různých možností a "být schopen nabídnout bezpodmínečnou lásku někomu konkrétnímu" nemusí být vždycky to nejprospěšnější.

ona ta bezpodminecna laska, nemusi vubec znamenat, ze v necem budeme setrvavat i kdyz se nam to nelibi, ale zaroven nekoho bezpodminecne milujeme.. ja to mam tak, ze tu bezpodminecnou lasku mam ve vztahu k jadru toho cloveka, k jeho podstate, k jeho vnitrnimu ja, k jeho nejkrasnejsi soucasne verzi, k tomu, cim nebo kym skutecne je. Nevztahuje se na vsechny chovani, nebo ciny, toho cloveka.. tam uz jsme vybiravy a mame preference a podle toho se muzeme rozhodovat setrvavat s nekym, spolutvorit s nekym...

ač je ve světě více bezpodmínečné lásky, než by se mohlo zdát, málokdo ji vidí, protože mnoho lidí ji nepoznává a stále čeká na něco jiného - na něco, co se obvykle pohybuje v rozmezí dobrý/špatný, hodný/zlý, usmívající se/mračící se atd.

toto je krasny... je ji opravdu hodne (stejne jako je hodne te podminene ) ale opravdu vubec neni dulezite, jestli ji nekdo tak nazyva, nebo rozpoznava.. dulezite je, ze je

ten, kdo nabízí bezpodmínečnou lásku, ji ani nenabízí ze svého, takže se - vztaženo na konkrétní situaci - v daném okamžiku nerozhoduje, jestli ji někomu nabídne, nebo nenabídne. to, o čem se rozhoduje - a o čem se tu vlastně bavíme - je to, jestli na "dotyčného bude hodný", a ještě spíše: "jestli mu popřeje sluchu" - doslova. tj. - jestli ho nějaké naladění na nějakou jeho konkrétní vibraci vůbec zajímá. bezpodmínečná láska nerovná se nutnost naladění na jakoukoli vibraci, v komkoliv druhém. bezpodmínečná láska je o procítění svobodného prostoru pro druhého (což je v tom případě potom cokoli MINUS JÁ a pak dokonce cokoli VČETNĚ JÁ)

Toto se mi vazne take libi a souhlas

S temi hodnocenimi, hlavnimi uhly pohledu je to zajimave. Zatim jsem nad timto moc neuvazoval, ac to automaticky delal diky

[watta]

ona ta bezpodminecna laska, nemusi vubec znamenat, ze v necem budeme setrvavat i kdyz se nam to nelibi, ale zaroven nekoho bezpodminecne milujeme.. ja to mam tak, ze tu bezpodminecnou lasku mam ve vztahu k jadru toho cloveka, k jeho podstate, k jeho vnitrnimu ja, k jeho nejkrasnejsi soucasne verzi, k tomu, cim nebo kym skutecne je. Nevztahuje se na vsechny chovani, nebo ciny, toho cloveka.. tam uz jsme vybiravy a mame preference a podle toho se muzeme rozhodovat setrvavat s nekym, spolutvorit s nekym...

určitě souhlasím s tím, že nemusí znamenat, že budeme setrvávat v čemkoli, co se nám nelíbí - ať se to týká kohokoli a kolika chce lidí. já vnímám bezpodmínečnou lásku jako všechno to, co jsi napsal, včetně té možnosti výběru, respektive tu tam vnímám právě jako hodně zásadní - být schopen si vybírat a tvořit tak, aby si kterýkoli jiný člověk na zemi v každém okamžiku mého výběru a mé tvorby mohl vybírat i tvořit cokoli jiného sám pro sebe - to by asi byla moje "stručná definice" bezpodmínečné lásky, nebo to, jak to nejlépe umím teď vyjářit slovně (ono se to spíš žije, že ). osobně si myslím, že hodně matoucí v těch nekonečných diskuzích o bezpodmínečné lásce, které se vždy někde rozhoří, čas od času, je právě to vnímání toho slova láska v tom sousloví "bezpodmínečná láska" obsažené. člověk to vnímá pořád jako SOUHLAS. ale něco milovat neznamená, že s tím musím souhlasit. znamená to pro mě to, že nevymýšlím a ani jen z nepozornosti nebo nedbalosti nebo lenosti nevykonávám nic PROTI tomu, co si kdokoli jiný umane. cokoli, co vykonávám, není na úkor kohokoli jiného, protože jsem si schopen vždy vytvořit vlastní tvůrčí prostor. ten vlastní tvůrčí prostor tady VŽDYCKY je. vyplývá to z toho, že každá touha může být vyslovena, a jakákoli vyslovená touha je rázem "vyslyšena" (a pokud opravdu chceme, tak i naplněna). jelikož vesmír "mimo člověka" si nehraje na dobré vs. zlé (to u člověka vzniklo až oním okusením ovoce ze stromu "poznání dobra a zla"), nehodnotí naše činy z tohoto hlediska (a tak nám leccos zde se odehrávajícího může připadat nespravedlivé). ten prostor ale vnímám pouze tehdy, jsem-li - ve zkratce řečeno - dostatečně vědomý. no pokud nejsem, tak holt mohu mít pocit, že to "jinak nejde", a že buď musím vyhrát já nebo někdo jiný. a pak si holt urvu něco pro sebe, protože jinak by to měl někdo jiný a já ne, zkrátka že tenhle svět je nějaká soutěž

toto je krasny... je ji opravdu hodne (stejne jako je hodne te podminene ) ale opravdu vubec neni dulezite, jestli ji nekdo tak nazyva, nebo rozpoznava.. dulezite je, ze je

jasně no já mám jednu kamarádku, která je bezpodmínečná láska sama (opravdu ta bezpodmínečná), a když na ten termín jednou přišla řeč, tak vůbec nevěděla, že takové slovo nějaké je. jasně, že je to jedno. tak on určitě každý dělá, co umí. každý ať miluje, jak to umí to je každopádně super , jen ať to dělá

[Petr]

To vidim tak stejne, ze k tomu ani nemam co dodat