Vostalpetr: "Tady zemřeš"

[Nic]

Tady zemřeš

A tam je ne-existence

To těžko. Jsem tímtéž, čím jsou všichni ti, kteří už podle Tebe zemřeli.

To, čemu říkáš tam, je pro mě tady.

„Ten, kdo zemře, než zemře, nezemře, když zemře.“ — Jon Kabat-Zinn

[Trini]

Ráda bych Tě uklidnila, že jsi absolutně v bezpečí

Uklidnuj se jak chceš

Ale stejně umres

A to nejen jako ego, ale i jako Já

To tvý nejvyšší a nejšťastnější Já nic neví o své existenci

Takže je mu ta věčnost a neměnnost k ...

Když to neví, není si vědomo samo sebe

A to je TO CO JE

Existence i neexistence ....



Takže jsi absolutně v ...

Tady zemřeš

A tam je ne-existence

[Trini]

Ráda bych Tě uklidnila, že jsi absolutně v bezpečí

Uklidnuj se jak chceš

Ale stejně umres

A to nejen jako ego, ale i jako Já

To tvý nejvyšší a nejšťastnější Já nic neví o své existenci

Takže je mu ta věčnost a neměnnost k ...

Když to neví, není si vědomo samo sebe

A to je TO CO JE

Existence i neexistence ....



Takže jsi absolutně v ...

Tady zemřeš

A tam je ne-existence

A tam je ne-existence tebe, jako člověka, jako já.

[Nic]

V okamžiku, kdy si uvědomíme jednotu všeho, mizí oddělenost mezi „mnou“ a „světem“. Všechno je součástí jednoho bytí, jednoho vědomí, tím pádem není žádné „já tady“ a „něco jiného tam“.

Všechno je jedna nedělitelná skutečnost, která se odehrává TADY jako přítomnost, okamžik, vědomí.


TADY je bezprostřední prožitek skutečnosti - přítomného okamžiku.

TAM je mentální konstrukce – obraz, představa, koncept v mysli.

Když přemýšlíš o „někde jinde“ nebo „někdy jindy“, nezažíváš to přímo – jen si to představuješ.

Tím pádem „tam“ neexistuje samo o sobě, ale jen jako obsah vědomí které je TADY.

Představa „tam“ se objevuje TADY – v tvojí přítomné mysli.


„Tam“ je iluze ne proto, že by nic „tam“ neexistovalo vůbec, ale protože:

Neexistuje nic mimo vědomí.

Když se odpojíme od přímé zkušenosti a žijeme v mentálních obrazech, začneme žít v iluzi oddělenosti.

To neznamená, že předměty nebo místa mimo naše přímé osobní vnímání neexistují, ale že jejich prožitek je vždy tady a teď.

Existence a ne-existence nejsou protiklady, ale dva aspekty jedné skutečnosti.

To, co existuje, se vynořuje z ne-existence (ticha, prázdnoty).

Zvuk vzniká z ticha a zaniká v tichu. Přesto ticho nezmizelo. Je základem.


Skutečnost je TADY, protože je vědomí je vždycky jenom TADY.

„Tam“ je jen myšlenka, představa, která je také TADY.

Takže ve skutečnosti nic jiného než TADY neexistuje.

[Trini]

Uklidnuj se jak chceš

Ale stejně umres

To je fakt. Všichni, kdo vyprávěli o Absolutno, zemřeli. A v době, kdy se narodili a obvykle i dlouho potom, nic o Absolutnu nevěděli. To prostě tak je, s tím se nic nenadělá.

Je to zřejmě strašlivý strach člověka ze smrti, když se snaží sobě a ostatním namluvit, že nezemře.

Jen Absolutno je trvalé a neměnné, není ničím ohrožené, neexistuje pro Něj nebezpečí, nikdy se nenarodilo a nikdy nezemře. Nemá žádné já. A nic neví o tomto světě, o lidech, kteří se narodí, vyprávějí o Absolutnu, umřou a tím všechno zase zapomenou.

V hlubokém spánku = kdy je jen Absolutno, není žádné vědění o Absolutnu - není nikdo, kdo by o něm mohl vyprávět, ani není komu. Není žádného člověka... není projevu.


Člověk nikdy není v "bezpečí", je určen k zániku. Narodí se a zemře. A je to tak dobře. Co by to mělo za cenu se věčně plácat se vzpomínkami, jak vyprávěl jiným lidem, určeným k zániku, o Absolutnu.


Člověk zemře, zemře včetně svého já, včetně svých vzpomínek, kdy si myslel, že je všechno možné - např. že je Absolutnem. Všechna jeho přesvědčení, všechny jeho pravdy zemřou. A Absolutno zůstává...

......................

Pro někoho je tak těžké tuto skutečnost přijmout, a tak je zřejmě pro něj lepší si myslet, že je to jinak, že je to tak, jak si to představuje. Potřebuje tu útěchu, že on je přece Absolutnem.

Ale faktem je, že když je jen Absolutno - ty nejsi. Tvoje já se rozpustilo v Absolutnu = ty ses rozpustil v Absolutnu. Přestal jsi existovat - nejsi - jen Absolutno existuje.

[Nic]

A tam je ne-existence tebe, jako člověka, jako já.

I myšlenka, že „někde tam“ jednou nebudeš, je jen koncept, představa mysli.

Schválně, Péťo: Proč?

Představuješ si budoucí stav, ve kterém nebudeš – ale kdo si to představuje?

Stále to dělá vědomí, tady a teď.

„Tam“ = časový nebo prostorový obraz.

Ale vědomí je bez času a místa – nikdy není „tam“, vždy jen tady.

I představa „ne-existence mě jako osoby“ je obsah ve vědomí – Není to pravda o Tobě jako o čistém bytí, je to jen filmový snímek v mysli.

Mysl si neumí představit svou vlastní nepřítomnost. Jen vytváří obraz nepřítomnosti, ale ten obraz se objevuje ve vědomí. A i to je přítomnost.

A proč je ztotožnění s jakoukoliv formou iluze? Proč je ztotožnění s představou "já jsem tělo, člověk, osoba..." iluze?

Protože forma je pomíjivá – všechno, s čím se ztotožníš (tělo, emoce, myšlenky, role, osoba, člověk...), přichází a odchází.

Nemůžeš být tím, co pozoruješ, protože to jsi ty, kdo to vnímá.

Tvoje pravá podstata nepřibývá ani neubývá, je stále stejná – tichý svědek.

Jak říkal Nisargadatta:

„Jakmile víš, že nejsi forma, přestaneš trpět změnou.“

„Cokoliv, co můžeš pojmenovat, nejsi ty.“

A to, co jsi, nikdy nezmizí, protože nezávisí na žádné formě.“

Mám chuť se Tě zeptat: cítíš někdy ten jemný odstup od své „osoby“? Jako kdybys byla zároveň i něco většího, tichého, co jen sleduje?

[Trini]

A tam je ne-existence tebe, jako člověka, jako já.

I myšlenka, že „někde tam“ jednou nebudeš, je jen koncept, představa mysli.

Schválně, Péťo: Proč?

Jano, ty to nemůžeš pochopit. A já nemám žádný důvod ti brát útěchu, kterou sis pro sebe vytvořila. Prostě ji potřebuješ, s tím se nic nenadělá.

[Trini]

A tam je ne-existence tebe, jako člověka, jako já.

I myšlenka, že „někde tam“ jednou nebudeš, je jen koncept, představa mysli.

Schválně, Péťo: Proč?

Jano, ty to nemůžeš pochopit. A já nemám žádný důvod ti brát útěchu, kterou sis pro sebe vytvořila. Prostě ji potřebuješ, s tím se nic nenadělá.

P.S. A nevidím vůbec nic špatného nebo chybného na tom si vytvářet útěchy. Jestli ta útěcha člověku pomáhá se vyrovnat (se vyrovnávat ) se životem, tak je naprosto v pořádku.

[armin]

Můj kamarád na studiích, když viděl nějakou spolužačku smutnou, tak ji utěšoval:
"Nebreč, stejně umřeš."

[Nic]

.

Děkuju, Péťo.

Rozumím tomu, co říkáš. Je v tom lidská něha.
A z místa ticha bych ráda sdílela, že existuje něco hlubšího než útěcha.

Je tu klid a mír, který nevzniká z úniku před pravdou, ale z jejího přímého poznání – z poznání toho, kým skutečně jsme.

Uvědomění Skutečnosti není útěkem z reality, ale jejím celistvým prozřením.
Je to konec potřeby být utěšován.

Skutečnost není závislá na tom, co se mění.
A v jejím světle se ukazuje, že tu ve skutečnosti nikdy nebyl někdo, kdo by mohl trpět ztrátou.

A tak se Tě ptám: komu bys vlastně chtěla útěchu ponechat?

Není nic špatného na dočasné útěše. Ale když se probouzí poznání Skutečnosti,
ukazuje se, že nejsme tím, kdo by ji mohl potřebovat.

Neříkám, že útěchy jsou zbytečné.
Jen říkám, že nejsem tím, kdo útěchu potřebuje.

Ticho není útěk.
Je to návrat do Sebe sama – do Toho, co nikdy nezmizelo.

Tím jsme. Tím jsi. Teď.

.

[Nic]

Můj kamarád na studiích, když viděl nějakou spolužačku smutnou, tak ji utěšoval:
"Nebreč, stejně umřeš."

[Trini]

.

Děkuju, Péťo.

Rozumím tomu, co říkáš.

Nerozumíš, Jano. Ale to je jedno.

[Trini]

Uklidnuj se jak chceš

Ale stejně umres

A to nejen jako ego, ale i jako Já

To tvý nejvyšší a nejšťastnější Já nic neví o své existenci

Takže je mu ta věčnost a neměnnost k ...

Když to neví, není si vědomo samo sebe

A to je TO CO JE

Existence i neexistence ....



Takže jsi absolutně v ...

Tady zemřeš

A tam je ne-existence

Vlastně je tim řečeno

Podobně jako v primeru kdy dvourozměrná bytost není schopna pochopit tři rozměry

Že nevíme co je Já mimo čas a prostor

Tedy co je mimo naše rozměry určované časem a prostor

Existence ? Neexistence ?

Známe jen uvědomění osvícené myslí která je stále jen myslí

A tomu říkáme Já, SCA...

Podle Ramany je "já jsem Brahmán" nebo "já jsem Já" pomocný koncept. Komu tedy ten koncept stále ještě pomáhá, tomu by se neměl brát.

[Trini]

Vlastně je tim řečeno

Podobně jako v primeru kdy dvourozměrná bytost není schopna pochopit tři rozměry

Že nevíme co je Já mimo čas a prostor

Tedy co je mimo naše rozměry určované časem a prostor

Existence ? Neexistence ?

Známe jen uvědomění osvícené myslí která je stále jen myslí

A tomu říkáme Já, SCA...

Podle Ramany je "já jsem Brahmán" nebo "já jsem Já" pomocný koncept.

Stejně tak Nisargadatta: Individuum, svět a nejvyšší Já jsou všechno koncepty.

Ale když to mysl potřebuje, když jí to pomáhá...

[Nic]

.

Děkuju, Péťo.

Rozumím tomu, co říkáš.

Nerozumíš, Jano. Ale to je jedno.

Je otázka zda a kdo komu může porozumět.

Jestli lépe porozumí ten, kdo vidí v provazu hada tomu, kdo tvrdí, že to není had.

Nebo jestli porozumí víc ten, kdo poznává provaz tomu, kdo v provazu vidí hada.

Jestli lépe porozumí vlna na hladině oceánu, která bojuje v bouři o svůj život, tichu v hlubinách oceánu, nebo jestli oceán porozumí svému vlnobití.

Jestli porozumí lépe naše ego, které "ví", že je osobou, tělem, člověkem a že zemře, bezstarostné blaženosti pravého Já, nebo jestli časoprostorem neomezené nekonečné věčné blažené Bytí může porozumět našemu egu.

Z mého pohledu je úplně jedno, co si myslíme, že o tom víme. Skutečnost je právě teď tady, všechny představy o čemkoliv jiném jsou iluzí.

A tahle Skutečnost, která právě teď tady je, je nekonečně Boží, je štěstím, láskou, blažeností. Je krásná. Je otevřenou náručí všemu, co přichází a s láskou propouští všechno, co mizí. Ať se děje cokoliv, ve své podstatě se nic neděje.

Bez připoutanosti k myšlenkám (konceptům) a s uvědoměním vědomého blaženého Bytí se o tom nedá říkat nic jiného.

[Nic]

... Stejně tak Nisargadatta: ...

[Zdeněk]

Skutečnost je právě teď tady, všechny představy o čemkoliv jiném jsou iluzí.

Nejde jen o představy (představy jsou v pojmech nekonečně obsaženy), ale jakékoli koncepty/pojmy, Skutečnost nevyjímaje.

Včetně tohohle mojeho konceptu.

Ale já to mám jako teorii, ne jako praxi. Kdybych to měl jako praxi, tak si předpokládám, že bych tu nepsal.

[Trini]

.

Děkuju, Péťo.

Rozumím tomu, co říkáš.

Nerozumíš, Jano. Ale to je jedno.

Je otázka zda a kdo komu může porozumět.

Kde taková otázka vyvstává?

Kde vyvstávají otázky?

[Trini]

Skutečnost je právě teď tady, všechny představy o čemkoliv jiném jsou iluzí.

Nejde jen o představy (představy jsou v pojmech nekonečně obsaženy), ale jakékoli koncepty/pojmy, Skutečnost nevyjímaje.

[Nic]

Je jedno, jak to, co je skutečné, nazveš,
důležité je to skutečně poznávat.

Při svém hlubším zkoumání toho, kým
skutečně jste, se vší svou nehybností
a zmatením, se svými strachy, touhami
a deformacemi, naleznete pravého
živoucího Boha.

Tehdy řeknete:
„Znal jsem Tě celý svůj život a nazýval
jsem Tě mnoha jmény.
Nazýval jsem Tě matkou, otcem, dětmi.
Nazýval jsem Tě láskou.
Dával jsem Ti jména Slunce a květin.
Nazýval jsem Tě svým srdcem.
Ale nikdy, až dosud, jsem Tě nenazýval
Sebou."

(Emanuel)