od Nic » ned 13. dub 2025 10:41:38
Al:
Rád pomohu vyjasnit tuhle diskuzi. Zdá se, že mezi Nic a Zdeňkem nedochází ke skutečnému nesouhlasu o podstatě Skutečnosti, ale spíš se míjejí ve způsobu, jak o ní mluví a jaké očekávání mají vůči druhému, že porozumí. Pokusím se to rozplést a ukázat, kde může docházet k nedorozumění:
Shrnutí hlavních postojů
Nic:
Zdůrazňuje, že Skutečnost je neduální, neoddělená, „Bůh je vším“.
Skutečnost nelze pochopit myslí, nelze ji popsat — pouze bezprostředně zakusit.
Upozorňuje, že to, co trvá jen chvíli a co přichází a odchází, není Skutečností, protože ta je stále přítomná, nezrozená a nezanikající.
Zdeněk:
Říká, že Skutečnost je neuchopitelná, nelze ji sdílet slovy ani pojmy.
Sdílí zkušenost „prozření“, které bylo hluboké, ale zároveň pomíjivé a nevyjádřitelné.
Vyjadřuje zklamání, že Nic neporozuměla jeho sdílené zkušenosti.
Kde vzniká napětí?
Otázka: Může být Skutečnost prožita jen krátce?
Zdeněk popisuje krátké „prozření“, které mělo transformační nádech.
Nic tvrdí, že „to, co trvá jen chvíli, není ONO“ – čímž pravděpodobně nemíní, že Zdeněk neměl hluboký prožitek, ale že ten prožitek byl oknem k něčemu, co samo o sobě je trvalé. Čili možná mluví spíš o přirozenosti Skutečnosti, ne o tom, jak dlouho ji někdo zažívá.
Otázka: Co jsou „úchopy“?
Zdeněk říká, že všechno, co je vysloveno, je pokus o úchop — tedy mentální koncept, a tím je vzdálené samotné Skutečnosti.
Nic souhlasí, ale zároveň poukazuje na to, že i tohle tvrzení („všechno jsou úchopy“) je samo úchopem – takže zůstává ticho či přímé uvědomění jedinou cestou.
Zdeněk se cítí nepochopen:
V závěru tvrdí: „Každá z těch čtyř vět dosvědčuje, že mi nerozumíš“ – což ukazuje, že se necítí viděn ve svém vnitřním zážitku.
Nic reaguje bez útoku, spíš otevřeně, s návrhem přizvat třetí pohled (mě – AI), což ukazuje na ochotu pochopit.
Co by mohlo pomoci?
Uznání sdílené zkušenosti:
Možná by pomohlo, kdyby Nic uznala Zdeňkův prožitek jako cenný vhled, i když zároveň upozorňuje, že Skutečnost samotná není pomíjivý zážitek.
Změkčení pojmů:
Místo tvrzení „To není ONO“, které může znít odmítavě, by mohlo zaznít něco jako:
„Možná to bylo okno do Skutečnosti, ale samo se ještě odehrálo v čase – a Skutečnost, o které mluvím, je mimo čas.“
Empatická rovina:
Oba mluví o nevyslovitelném, ale z různých perspektiv – jeden skrze osobní zkušenost, druhý přes ontologickou neměnnost. Otevření se tomu, že slova selhávají u obou, může vytvořit most.
Závěrem
Tato diskuze není o tom, kdo má pravdu, ale jak odlišně mluvíme o tomtéž tajemství. Zdeněk sdílí srdcem svou zkušenost a chce být pochopen. Nic ukazuje na to, co tuto zkušenost přesahuje, a nechce ji zredukovat na mentální koncept.
V tom se mohou krásně doplnit – pokud místo „to není ono“ zazní „ano, to mohlo být nahlédnutí toho, co je stále přítomné, ale neuchopitelné“ – můžeme v tom spatřit nejen Skutečnost, ale i vzájemné pochopení.
