Frustrace z (ne)diskuze

[elo]

Podle Ra to tak je. Ale já nemám takovou zkušenost (milovat nepřítele), maximálně tak soucit, leda (a to ještě ztuha). Ale jsem s těmi vyvažovacími cvičeními začal teprve nedávno (kvůli své lásce Kristýnce), asi mě čeká ještě mnoho práce.

(Teoreticky milovat Stvořitele znamená milovat i stvoření, protože je nenechává za sebou.)

Začal jsi pracovat na sobě kvuli ženě? To je inspirativní.

Máš v životě nepřítele? Jakože nějakou konkrétní osobu? Myslím ve svém osobním životě. Ne někoho v politice nebo na netu, a pod.

[armin]

Tedy vlastně mi potvrzuješ, že má smysl pracovat s tím, co náleží osobě (frustrace, její motivace), je to tak?

Přesně tak. Odstranit postupně překážky , zadrhely, zlozvyky, které nás svazují, předurčují, debilizují, nutí atd. Metody a pomůcky ("terapeutické") jsou různé, a to advaitové "už to je", "není kam jít" nedoporučuji. To přijde ve správný čas samo.

Pan Tomáš říkával
"Jeden adept se celý život učil bojovat s draky a když se to naučil, zjistil, že žádní draci nejsou".

To se dá chápat dvojím způsobem
Buď že není třeba se učit bojovat s draky, protože žádní draci přece nejsou - to říká advaita.

Ten druhý způsob pochopení je ten správný, který bytost osvobodí a přivede skutečnému poznání.
Jsem zvědav, jestli ho někdo vidí - nachází v uvedeném přirovnání.

[elo]

Můj dojem je, že ti jde o rekapitulaci těch "vasán", ale znáš to, dojmy pojmy...
Tzn. negace a vůle se jimi zabývat. Na to je ale člověk musí vidět, zavnímat, že hle tady mám problem, třeba žárlivost, k někomu nějakou zášť, zkrátla něco, co způsobuje tlak v hlavě.
Tak to tedy zavnímáš a chceš řešit.
Má to velký smysl.

Nevím, co máš na mysli jako "rekapitulaci", to je něco jako inventůra?
Vědět o nich, inventura a rekapitulace je první krok.
Pak práce na jejich zpracování či rozpuštění.

Ten první krok je těžší. O tom píše už Jung. Prvotní fáze toho procesu je vždy popření.
"Já takovou vásanu nemám, nemám, co řešit."

Když to napasuji na tvůj případ s žárlivostí nebo to další), která způsobí tlak v hlavě. Tak ten tlak je impulsem začít to řešit.
Ale co když jsem žárlivý a popírám to. Nemám z toho žádné tlaky v hlavě. Jsem v pohodě, jen má partnerka se chová děsně.
Pro ilustraci příklad v dialogu s přítelem.
"S mou ženou není v vydržení, včera zas vyšilovala."
Kamarád: "Jsi přehnaně žárlivý, proto tak reaguje."
"Já nejsem žárlivý. Ona kouká po každým mužským"
Kamarád: " To se ti jen zdá, jak ji znám, tak miluje jen tebe."
"To se mi nezdá. Je taková. Už jsem z toho zničený. Už jsme se zase pohádali."
Kamarád: " Fakt mi přijde, že jsi přehnaně žárlivý. S tím se dá něco dělat, můžeš se změnit. Bude vám to víc klapat, když v tomto ubereš."
"Já nejsem přehnaně žárlivý, já jsem v pohodě. Já se měnit nepotřebuju."
Kamarád: " Dělej si, co chceš, je mi to fuk" (tady se ten protipĺ objevil v mírném afektu )

Dá se s tím něco dělat?
Nebo prostě ten dotyčný musí uzrát sám v sobě?
Má smysl mu to někdy znovu reflektovat nebo už to téma neotvírat?

[elo]

Tedy vlastně mi potvrzuješ, že má smysl pracovat s tím, co náleží osobě (frustrace, její motivace), je to tak?

Přesně tak. Odstranit postupně překážky , zadrhely, zlozvyky, které nás svazují, předurčují, debilizují, nutí atd. Metody a pomůcky ("terapeutické") jsou různé, a to advaitové "už to je", "není kam jít" nedoporučuji. To přijde ve správný čas samo.

Pan Tomáš říkával
"Jeden adept se celý život učil bojovat s draky a když se to naučil, zjistil, že žádní draci nejsou".

To se dá chápat dvojím způsobem
Buď že není třeba se učit bojovat s draky, protože žádní draci přece nejsou - to říká advaita.

Ten druhý způsob pochopení je ten správný, který bytost osvobodí a přivede skutečnému poznání.
Jsem zvědav, jestli ho někdo vidí - nachází v uvedeném přirovnání.

Zjistit, že draci nejsou můžeš, až když se s nimi naučíš bojovat.
Vidím k tomu obraz jeskyně, která je bojiště s draky. Jen ten, kdo s nimi umí bojovat, nalezne odvahu do té jeskyně vstoupit, pak až uvnitř zjistí, že nejsou.

První výklad je ten, že někomu stačí, že slyšel, že v té jeskyni draci nejsou. Ale nikdy neviděl, co tam je. Protože do ní nikdy nevstoupil. Ani neví kde je.
Ale může rozhlašovat tu svatou pravdu, že draci nejsou. Ale ochudil sám sebe o možnost stát se drakobijcem, nabýt sílu, zbavit se slabostí (vásán), naučit se pokoře bojovníka.

Jen bych se ohradil nazývat toto advaitou, možná neo-advaitou. Nebo pokleslou advaitou diskuzních fór. Pravá advaita, vyžaduje, jít a hledat, duchovně sílit,...

[armin]

Tedy vlastně mi potvrzuješ, že má smysl pracovat s tím, co náleží osobě (frustrace, její motivace), je to tak?

Přesně tak. Odstranit postupně překážky , zadrhely, zlozvyky, které nás svazují, předurčují, debilizují, nutí atd. Metody a pomůcky ("terapeutické") jsou různé, a to advaitové "už to je", "není kam jít" nedoporučuji. To přijde ve správný čas samo.

Pan Tomáš říkával
"Jeden adept se celý život učil bojovat s draky a když se to naučil, zjistil, že žádní draci nejsou".

To se dá chápat dvojím způsobem
Buď že není třeba se učit bojovat s draky, protože žádní draci přece nejsou - to říká advaita.

Ten druhý způsob pochopení je ten správný, který bytost osvobodí a přivede skutečnému poznání.
Jsem zvědav, jestli ho někdo vidí - nachází v uvedeném přirovnání.

Zjistit, že draci nejsou můžeš, až když se s nimi naučíš bojovat.
Vidím k tomu obraz jeskyně, která je bojiště s draky. Jen ten, kdo s nimi umí bojovat, nalezne odvahu do té jeskyně vstoupit, pak až uvnitř zjistí, že nejsou.

První výklad je ten, že někomu stačí, že slyšel, že v té jeskyni draci nejsou. Ale nikdy neviděl, co tam je. Protože do ní nikdy nevstoupil. Ani neví kde je.
Ale může rozhlašovat tu svatou pravdu, že draci nejsou. Ale ochudil sám sebe o možnost stát se drakobijcem, nabýt sílu, zbavit se slabostí (vásán), naučit se pokoře bojovníka.

Jen bych se ohradil nazývat toto advaitou, možná neo-advaitou. Nebo pokleslou advaitou diskuzních fór. Pravá advaita, vyžaduje, jít a hledat, duchovně sílit,...

Přesně tak jak píšeš. Tu zmínku o advaitě jsem asi měl napsat přesněji
"není třeba se učit bojovat s draky, protože žádní draci nejsou to říká přece advaita, no né?"

Proto ty vyšší nauky bývaly třeba v Tibetu tajné, aby těm ještě učícím se neblbly hlavu.

Já jsem se jednu dobu chytil do podobné pasti - Nemohu nic záměrně dělat, cvičit, to by dělalo přece ego
Drželo mne to skoro rok.
Vyvedla mne z toho láska k ženě a její důvěra v mé vedení. A tak jsem musel pokračoval kvůli ní, ne abych já něco dosáhl, ale aby ji vedl dobře. Jaksi mne přetlačila svou láskou a naprostou důvěrou přes tento práh neusilování.

[elo]

Proto ty vyšší nauky bývaly třeba v Tibetu tajné, aby těm ještě učícím se neblbly hlavu.

Já byl vždy volnomyšlenkář.
Ale čím dál víc tajnost učení tohoto typu chápu.

V tradiční Advaitě (dá se to najít v jednom videu s Papadžím) žák šel k mistrovi do služby na 12 let. A až po 12 letech, když by mistr se službou žáka spokojen mu začal odpovídat na otázky, sdělovat nauku.

Já jsem se jednu dobu chytil do podobné pasti - Nemohu nic záměrně dělat, cvičit, to by dělalo přece ego
Drželo mne to skoro rok.
Vyvedla mne z toho láska k ženě a její důvěra v mé vedení. A tak jsem musel pokračoval kvůli ní, ne abych já něco dosáhl, ale aby ji vedl dobře. Jaksi mne přetlačila svou láskou a naprostou důvěrou přes tento práh neusilování.

Ta past tu je, někdo se chytí na chvíli někdo nadýl.
Ale tělo nepřestane dýchat a zeměkoule se nepřestane otáčet.

[Jářek]

Můj dojem je, že ti jde o rekapitulaci těch "vasán", ale znáš to, dojmy pojmy...
Tzn. negace a vůle se jimi zabývat. Na to je ale člověk musí vidět, zavnímat, že hle tady mám problem, třeba žárlivost, k někomu nějakou zášť, zkrátla něco, co způsobuje tlak v hlavě.
Tak to tedy zavnímáš a chceš řešit.
Má to velký smysl.

Nevím, co máš na mysli jako "rekapitulaci", to je něco jako inventůra?
Vědět o nich, inventura a rekapitulace je první krok.
Pak práce na jejich zpracování či rozpuštění.

Ten první krok je těžší. O tom píše už Jung. Prvotní fáze toho procesu je vždy popření.
"Já takovou vásanu nemám, nemám, co řešit."

Když to napasuji na tvůj případ s žárlivostí nebo to další), která způsobí tlak v hlavě. Tak ten tlak je impulsem začít to řešit.
Ale co když jsem žárlivý a popírám to. Nemám z toho žádné tlaky v hlavě. Jsem v pohodě, jen má partnerka se chová děsně.
Pro ilustraci příklad v dialogu s přítelem.
"S mou ženou není v vydržení, včera zas vyšilovala."
Kamarád: "Jsi přehnaně žárlivý, proto tak reaguje."
"Já nejsem žárlivý. Ona kouká po každým mužským"
Kamarád: " To se ti jen zdá, jak ji znám, tak miluje jen tebe."
"To se mi nezdá. Je taková. Už jsem z toho zničený. Už jsme se zase pohádali."
Kamarád: " Fakt mi přijde, že jsi přehnaně žárlivý. S tím se dá něco dělat, můžeš se změnit. Bude vám to víc klapat, když v tomto ubereš."
"Já nejsem přehnaně žárlivý, já jsem v pohodě. Já se měnit nepotřebuju."
Kamarád: " Dělej si, co chceš, je mi to fuk" (tady se ten protipĺ objevil v mírném afektu )

Dá se s tím něco dělat?
Nebo prostě ten dotyčný musí uzrát sám v sobě?
Má smysl mu to někdy znovu reflektovat nebo už to téma neotvírat?

No ale já ti to říkal hned, že to musí uzrát, aby s tim byl člověk schopen pracovat, všimnout si problému.
problem nelze chápat, že mi ho způsobuje někdo... tím se z toho dostat nejde.
Já třeba, když se rozváděl se ženou, (a nebylo to kvůli žárlivosti), no tak jsem cítl tlak, který jsem přičítal jí,
že se změnila z té pohodové a po citu volající holky, kterou jsem si bral.
A pak ticho a nenadálá samota.. A mě došlo, že to byl můj potíž, že jsem nebyl schopen se adaptovat na její nová přání, očekávání... Byl jsem slepý svými číháními na nějaké emoční tentononc. Ale tak se to nikdy nenaplní, neb vše se mění. Nikdy to nechytíš, nechytíš obzor...

[Skutečnost]

Je to myšleno tak, že tvá slova zatím vnímám jen jako úlevu z pochopení.

Aha. Díky
A která konkrétně slova?
Myslíš to, co jsem psal k tématu nebo něco z toho okolo?

Tahle slova:

Pro mě je důležité, to vymezení, že téma je v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, při plném vědomí existence Skutečnosti.

Abys měl i tu mou "Adrianinu nit", zkusím to doplnit o upřesnění.

Slovům (pravděpodobně v mně neznámém jazyce) mentálně-emocionálně-tělesné rovině nerozumím vůbec, ale asi chceš napsat "osobní existence ve všech mi známých dimenzích", a pojmenováváš je asi jako dimenzi mentální , dimenzi emocionální a dimenzi tělesnou. mými slovy život člověka, a tomu asi porozumět lze.

Mnohem zajímavější ale bude tvůj význam, anebo tvá zkušenost, případně i její popis, ukrývající se ve slovech "při plném vědomí existence Skutečnosti". Můžeš to zkusit nějak rozepsat, co tím přesně myslíš a z čeho při tom vycházíš?

Takto zapsané to zatím jen vypadá jako fráze opsaná z nějaké knihy - a to je "to", v čem jde "zůstat jen ve slovech", anebo ta slova proměnit ve "zkušenost", která ta slova hravě překročí.

[elo]

No ale já ti to říkal hned, že to musí uzrát, aby s tim byl člověk schopen pracovat, všimnout si problému.
problem nelze chápat, že mi ho způsobuje někdo... tím se z toho dostat nejde.
Já třeba, když se rozváděl se ženou, (a nebylo to kvůli žárlivosti), no tak jsem cítl tlak, který jsem přičítal jí,
že se změnila z té pohodové a po citu volající holky, kterou jsem si bral.
A pak ticho a nenadálá samota.. A mě došlo, že to byl můj potíž, že jsem nebyl schopen se adaptovat na její nová přání, očekávání... Byl jsem slepý svými číháními na nějaké emoční tentononc. Ale tak se to nikdy nenaplní, neb vše se mění. Nikdy to nechytíš, nechytíš obzor...

Omlouvám se, že jsem to hned nepochopil.
Vše se mění, v tom je ta naděje.
Změní se i ten, který prohlašuje: "Já se nikdy nezměním"

[elo]

Tahle slova:

Pro mě je důležité, to vymezení, že téma je v mentálně-emocionálně-tělesné rovině, při plném vědomí existence Skutečnosti.

Abys měl i tu mou "Adrianinu nit", zkusím to doplnit o upřesnění.

Slovům (pravděpodobně v mně neznámém jazyce) mentálně-emocionálně-tělesné rovině nerozumím vůbec, ale asi chceš napsat "osobní existence ve všech mi známých dimenzích", a pojmenováváš je asi jako dimenzi mentální , dimenzi emocionální a dimenzi tělesnou. mými slovy život člověka, a tomu asi porozumět lze.

Mnohem zajímavější ale bude tvůj význam, anebo tvá zkušenost, případně i její popis, ukrývající se ve slovech "při plném vědomí existence Skutečnosti". Můžeš to zkusit nějak rozepsat, co tím přesně myslíš a z čeho při tom vycházíš?

Takto zapsané to zatím jen vypadá jako fráze opsaná z nějaké knihy - a to je "to", v čem jde "zůstat jen ve slovech", anebo ta slova proměnit ve "zkušenost", která ta slova hravě překročí.

Zkusím vysvětlit:
Přišel jsem sem sdílet něco o emocích.
Načeš jsem dostal jednu relevantní odpověď k tématu.
Ostatní příspěvky je jaly zkoumat mou duchovní zralost. Chtěl jsem diskuzi vrátit, nebo aspoň zkusit, zda to jde, od duchovních otázek, které považuji za velice intimní a jen těžko sdělitelné ve veřejné internetové diskuzi. Cca před 15 lety jsem to zkusil a pohořel u prvního vyjádření.
Každý to používá nějaký svůj jazyk. Chtěl jsem prostě jen napsat: pojďme se bavit o člověku a jeho emocích. A nechtěl jsem, aby mě hned někdo chytil za slovo. Vylezlo z toho to trojslovné vymezení rovin, což sám musím uznat, že se někdo může snažit rozklíčovávat a zkoumat po elementech, ale bylo to použito v sebeobraně.
Stejně tak ta druhá část. Mělo to znamenat: "Navzdory tomu, že víme (tak jsem pochopil mnohé komentáře), že je tu něco hlubšího", ... i to bylo použito v sebeobraně.

A teď, co je pro mě důležité,..
Ta věta takto uvozená měla znamenat, že se vědomě chci bavit o člověku a jeho emocích, i když tu existují jiná hlubší témata a jejich hloubku nepopírám, jsem si jí vědom, ale nechci je probírat, tady na netu.

Paradoxní je, že právě tyto věty, jejichž účel byl vrátit diskuzi do normálního lidského rozměru, vzbudily větší zájem než původní téma.
I Zdeněk, který se původně vyjádřil čistě k tématu, se najednou pozastavil na formulací za "i když".
Dostal jsem se nevědomky do zvláštní společnosti. Zdá se mi, že se tu všichni navzájem dobře znáte, ale mě chybí to pozadí, které je v mnoha příspěvcích už nevyřčené.

[Skutečnost]

Dostal jsem se nevědomky do zvláštní společnosti. Zdá se mi, že se tu všichni navzájem dobře znáte, ale mě chybí to pozadí, které je v mnoha příspěvcích už nevyřčené.

Jednu věc jsi trefil přesně - ti slovy hýřící psavci se skutečně navzájem docela dobře znají. Druhou věc jsi ale nepostřehl, a to je to, že i když se všichni navzájem znají, málokdo z nich zná sám sebe.

Myslím, že už rozumím tomu, co chceš. Zatím mi ale uniká, proč to chceš. Pokud je ti cizí zveřejňovat některé své tajnosti ve veřejném "prostoru", zkusíme vymyslet "jak to udělat", protože tady asi chybí možnost "soukromá zpráva"...

Dej vědět.

[elo]

Dostal jsem se nevědomky do zvláštní společnosti. Zdá se mi, že se tu všichni navzájem dobře znáte, ale mě chybí to pozadí, které je v mnoha příspěvcích už nevyřčené.

Jednu věc jsi trefil přesně - ti slovy hýřící psavci se skutečně navzájem docela dobře znají. Druhou věc jsi ale nepostřehl, a to je to, že i když se všichni navzájem znají, málokdo z nich zná sám sebe.

Myslím, že už rozumím tomu, co chceš. Zatím mi ale uniká, proč to chceš. Pokud je ti cizí zveřejňovat některé své tajnosti ve veřejném "prostoru", zkusíme vymyslet "jak to udělat", protože tady asi chybí možnost "soukromá zpráva"...

Dej vědět.

Já někde psal, že někdo (nebo většina tady) zná sám sebe?

Co podle tebe chci?
Na tuto otázku odpověď se fakt třesu.

Soukromá zpráva, je to tlačítko SZ pod obrázkem, ne? Ta zase není takový rébus.

[elo]

Ale fakt jsem nepřišel si sem špitat o duchovnu a to ani v soukromých zprávách.

Schválně, proč jsem sem přišel. Zkuste mé příspěvky jako nápovědu.

[elo]

Pravda, hned v počátku to zastiňuje nic. Ale je to na první stránce.
A pak několikrát zopakováno.

[Skutečnost]

Soukromá zpráva, je to tlačítko SZ pod obrázkem, ne? Ta zase není takový rébus.

Šlo mi o to, určit, zda to "tady" "znáš"....

[elo]

Soukromá zpráva, je to tlačítko SZ pod obrázkem, ne? Ta zase není takový rébus.

Šlo mi o to, určit, zda to "tady" "znáš"....

Spokojený? Co jsi zjistila?

[Skutečnost]

Soukromá zpráva, je to tlačítko SZ pod obrázkem, ne? Ta zase není takový rébus.

Šlo mi o to, určit, zda to "tady" "znáš"....

Spokojený? Co jsi zjistila?

Že znáš.

[elo]

Že znáš.

Nebo se stačí podívat vlevo a vpravo.

[Skutečnost]

Že znáš.

Nebo se stačí podívat vlevo a vpravo.

.. nahoru, dolů
a také dopředu i dozadu.

A pak jsou tady ty emoce.

[armin]

Hele elo, když se chceš věcně bavit o emocích, bylo by asi dobré napřed napsat co označuješ pojmem emoce.
Kde to žije, co to žere a nějaké příklady.