(ženský jsou vážně mrchy) jsme tak dobří oproti jiným lidem, makáme na sobě, piluje, zlepšujeme, duchovníme, povznášíme se … tolik se snažíme a ono někdy jo, přijde to (vypadá to, že zásluhou naší praxe, ale to se jen tak tváří) a někdy ne a ne a ne a ne … a mnohdy dokonce jsme na tom mnohem hůře, přijdeme o všechno čeho bylo dosaženo (z vlastní zkušenosti)… tak si řeknem, ty jo, tak to dělám někde nějakou chybu, že se výsledky nedostavují, musím praxi změnit a tak to zkoušíme a zkoušíme a zasejc nic … napadá nás, tak to je teda se mnou špatný, moc špatný … člověk propadá frustraci, depresi, únavě … že by temná noc duše ? … a z čeho vlastně ona vzniká ? není to právě z toho očekávání, že když já tohle, tak ono tohle ? z těch našich představ jak by to mělo být správněji než je ? Pán Bůh, ale nekšeftuje … nedá se to zasloužit, nedá se to vydupat, vybrečet, nedá se to vymeditovat … pak je tu otázka k čemu teda praxe je ? na co vůbec jsou ty různé techniky, mantry, meditace, pozorování, … proč se na to všechno nevyfláknout. Došlo mi ale, že to jsem přece dělala před tím a přivedlo mne to zase k tomu hledání a praxi … no teda ? vypadá to jako začarovaný kruh, koán, který nemůžeme nijak uchopit a jediný co můžeme je vzdát to … podvolíme se tomu jak to je … a vo to gouu … nekonečná úleva, můžeme se konečně volně nadechnout a dovolit si jen tak být UVOLNIT se v tom nebo spíš do toho … zastavit se ! a obyčejně, prostě, nikam se za ničím nehnat … a ono to možná přijde, možné nepřijde, ale už to není balvan … jsme v míru, pokoji, možná plní hlubokého vděku a pak se vrátíme třebas k odzkoušené praxi, nebo k něčemu jinému, ale už jaksi bez toho frustrujícího očekávání výsledků - zisku … říká se cesta je cíl … člověk se pak nediví, že spousta lidí začne slovo „duchovno“ a "děĺání duchovna" považuje za sprosté … jeden moudrý člověk to vyjádřil tak, že sedíc vyvíjíme neuvěřitelné úsilí si sednout a divíme se, že nám to jaksi nejde 
a těch teorií co jsme si nacpali - o tom jak si sednout a jak by to sednutí mělo vypadat do kebule, zřejmě narozdíl od těch mnichů v Barmě, kteří jen tak přirozeně sedí a popíjí limonádu s cizincem v uvolněném a srdečném rozhovoru ... Všechny ty techniky jsou pouze podpůrné k tomu, aby došlo jednak k soustředění rozptýlené pozornosti (protože většina z nás, to si přiznejme – s tím má nebo měla potíže) a zároveň vedou k všeobecné harmonizaci a uvolnění v životě a vést kvalitní život nejen pro sebe, ale i druhé přece stojí za to i s realizací i bez realizace… k plnému uvědomění si, že sedím může dojít jedině díky uvolnění ... lamí jóga podává velmi jasně a srozumitelně soubory nabídek a variací starých ozkoušených metod, jsou tam i jasně definované zkratky a je určena pro ty co to potřebují … co nevědí kudy kam, kam se vrtnout … a to je velmi dobrá práce takové shrnutí i to, že je někdo ochotný sdílet své zkušenosti s ostatními … je to služba ze soucítění nemlčet si tak sám pro sebe, někde v jeskyni ... Posuzovat zda to má či nemá lama, Luck a další v intelektuální rovině můžeme nechat v klidu na Pánu Bohu a pokud někomu lamí jóga nevoní, tak je to naprosto v pořádku
, nepotřebuje to. Ale za sebe jsem za ní vděčná 
… 20 let jsem se plácala a nikde nikdo s kým by se dalo o tom pohovořit … protože knihy jsou dobré, ale někdo, například tupec jako Monika 
, potřebuje i přímo konzultaci k nastavení toho zrcadla, jak píšeš. Přiznávám, že mám slabost pro lamí jógu, jelikož to bylo první seznámení se s tím, že je to celé o uvolnění a ne o usilovné sebedrezůře, sebetyranii a držení opratí kočáru s názvem Svět 
K tomu poslednímu no snad jsi neuzavřel slib cudnosti ?
je ti zatěžko sklonit se před Mahášakti, odevzdat se jí ? chceš snad celý život utopit v Prázdnotě ? nebo chceš zpátky do ráje ? nevíš, že tam už nevkročí ten co okusil jablko poznání a tím ztratil nevinnost ? nevinný byly ty kočky co souložily v chrámu před zraky mnichů … nevinné je batole … nevinný je retardovaný člověk … nevinný je ten, který nepodléhá zákonů přírody … nevinný byl mnich, který přenesl ženu přes řeku … nevinný je všechno kde nestraší PŘEMÍTAJÍCÍ mysl ... bodejž bys
raději udržoval mysl cudnou a otevřenost srdce (to je fór 
) … a pohádku Miláček strašlivé bohyně mnichu znáš viewtopic.php?f=67&t=780 ? počkej on (ona) už se někdo najde, aby tě z jeskyně vyšťáral (vypráskal) – pro Tvoji upřímnost a otevřenost, nezůstaneš opomenut, nenechá Tě to sedět na prdeli déle než je nutné - vsaď se
, někdy si připadám jako mimozemšťan 
... jak snadno se člověk dopouští unáhlených soudů nebo uvěří nějakýmu blábolu 
Odevzdáme-li se Bohu (Vědomí, existenci, přítomnosti…) není to, co v nás rozhoduje naše osoba, konatel, ego, ale je tu přímé spojení energie Vědomí, mysli a těla. Nejsme to už my, kdo koná, myslí… Jak říká svatý Pavel: „Již ne živ já, ale Kristus živ je ve mně.“ Cokoliv se děje, děje se v režii Lásky, protože Kristus je Láska a ta nemá žádnou volbu.
Ale když přijde na věc, tak barmští mniši závažně poruší předpisy a hromadně jdou za zpěvu písní za nejobyčejnější nemajetné lidi proti samopalům vojáků.. na smrt.. nebo do vězení.. což teda fakt není jako ten luxus u nás..
a taky je třeba brát na zřetel, že při tomto vzájemném kolotoči se špína rozlévá i na ty kolemjdoucí a přítomné, některé to uvádí do značných zmatků z toho příjemného zpestřeníčka … 
… úctě k mnišskému rouchu, jako symbolu, se nedivím … musí u nich dojít k transformaci živočišné touhy přežít … zmiňuje se o tom také tibetský mnich Mingyur v knize Radost ze života ...
a slunce v duši 
