22 neplatných přesvědčení z knihy The vortex

[watta]

Dovedu pochopit, že někdo druhý takhle neuvažuje, můžu to respektovat a vážit si ho, může mi s ním být fajn....

tos napsala Lído, pro mě osobně, velmi krásně. cítím to úplně stejně. taky nemám zapotřebí, aby někdo, koho mám ráda, měl stejné vidění světa. a je v tom úžasná svoboda!!

[Monika]

... připadá mi spíš směšné než smutné, že někdo v pětatřiceti stále dokolečka řeší, např. co mu řekl tatínek, když mu bylo 12... je to škoda, protože je to ztráta času - život začíná samozřejmě až po tom, co jsou tyto problémy vyřešeny.

směšné mi to teda vůbec nepřipadá ... je to jako by mi přišlo směšné že je někdo nemocný ... ti lidé to nedělají jako schválnost nebo že by byli takový blbci, a ti zdraví a ti co jsou schopní se vypořádat do 30ti let se všemi vnitřními zraněními, aniž by obtěžovali a narušovali pohodu ostatních jsou prostě "in"m ti jsou ti praví co si zaslouží být na světě nebo jak ?

[watta]

osobně věřím tomu, že by to jednou (pokud už nebude něco jiného než člověk ) na tomhle světě mohlo jít též, a možná by se tím celý ... genofond mohl hezky ozdravit - ale nevím úplně přesně, jak tohle funguje (nemyslím geneticky, ale celkově), takže ... prostě zatím jenom vidím, že to tu jde. a proto zase jenom chci, aby to šlo. v tom "chtění" je obsaženo tolik, opravdu tolik!

[watta]

no, ještě jenom musím dodat, že úplně nezbytné to odejití z negativní situace někdy být nemusí. ale pokud je to něco dlouhodobého, v čem člověk je dlouho (nasává vibrace ), tak určitě odloučení se od původní situace na nějakou dobu prospěje. no ale s tím určitě máte taky mnoho zkušeností... zprostředkovaných, minimálně

[vostalpetr]

je to jenom o práci na sobě, o ničem jiném.
.......................................................

většinou si ani vůbec neuvědomíš, že máš nějakej problém, tedy že to je v tobě a ne v druhých,
takže za to mohou druzí...

ale tohle se ve škole neučí, tam žádná příprava na život není...
jak to máš tedy vědět, znát ???

[watta]

je to jenom o práci na sobě, o ničem jiném.
.......................................................

většinou si ani vůbec neuvědomíš, že máš nějakej problém, tedy že to je v tobě a ne v druhých,
takže za to mohou druzí...

ale tohle se ve škole neučí, tam žádná příprava na život není...
jak to máš tedy vědět, znát ???

ty to ale víš, znáš to, viď?
tak jak ses k tomu dostal?

na tu otázku, co jsi položil, si můžeš odpovědět sám. jak vidíš, tak jsi na to nějakým způsobem přišel. je to lidské na to nějakým způsobem přijít. ne všechno tě musí někdo učit, petře většinu věcí zjišťuješ a učíš se sám. a o to jsou trvanlivější

[watta]

PS: a o to jsou taky rychlejší.
jestliže jsi hozen do vody, naučíš se plavat mnohem rychleji, než když tě někdo vodí za pádlo. s tím plaváním to je obecně známé, ale za to při té "práci sama na sobě", což je ve skutečnosti život sám, většina lidí sahá nejprve po knížce, po učiteli, po zprostředkovateli. nikomu to neberu, opravdu ne. ale trvá to potom opravdu déle. to slovo práce na sobě - to zní strašně, protože je tam slovo "práce" , ale ve skutečnosti to může být veliká zábava nebo prostě aspoň úplně normální rozvoj člověka - který vbrzku začne svého dárce obdarovávat zpět, takže to opravdu vzbrzku začíná být velmi motivační a zábavné a chtěné pro člověka, který se "do toho dá". chce-li být člověk upřímně šťastný a spokojený a dá se do toho, opravdu to přináší viditelné ovoce dříve, než by to člověka mohlo omrzet. je tam jen jediná, opravdu jediná podmínka: ta snaha musí být upřímná. tj. ten člověk musí být stoprocentně upřímný sám k sobě. to je začátek všeho.

[Petr]

logicky vzato - důsledek je svět plný maminek se zavražděnými dětmi. domýšlet přání a předtsavy do důsledku je docela fajn. jestliže se člověk může radovat z čehokoli a je schopen být šťastný za jakékoli situacie - klidně hned pět minut po tom, co mu zabijí dítě, tak není přece důvod, aby se nějak řešilo to, zda se ty děti zabíjejí nebo ne? jestliže člověk může být šťastný za jakýchkoli okolností, tak to může být celá Země jedna válka v Perském zálivu a všichni z toho budou vysmátí a plácat se po ramenou... myslím, že tohle už tady jednou bylo, něco mi to dost připomíná

a neskripe ti v te posledni vete neco? ja myslim, ze to je ta pointa, kterou vidim v tom osobnim stesti.. pokud jsme osobne stastni, "vysmati a placame se po ramenou", tak zaroven si nedokazu predstavit, ze by svet byl jedna velka valka.

[watta]

logicky vzato - důsledek je svět plný maminek se zavražděnými dětmi. domýšlet přání a předtsavy do důsledku je docela fajn. jestliže se člověk může radovat z čehokoli a je schopen být šťastný za jakékoli situacie - klidně hned pět minut po tom, co mu zabijí dítě, tak není přece důvod, aby se nějak řešilo to, zda se ty děti zabíjejí nebo ne? jestliže člověk může být šťastný za jakýchkoli okolností, tak to může být celá Země jedna válka v Perském zálivu a všichni z toho budou vysmátí a plácat se po ramenou... myslím, že tohle už tady jednou bylo, něco mi to dost připomíná

a neskripe ti v te posledni vete neco? ja myslim, ze to je ta pointa, kterou vidim v tom osobnim stesti.. pokud jsme osobne stastni, "vysmati a placame se po ramenou", tak zaroven si nedokazu predstavit, ze by svet byl jedna velka valka.

no vidíš, a přitom je to každodenní realita...

[watta]

petře, je asi těžké pochopit, že někdo může být šťastný, když ... třeba plní příkazy na vojně. přísahám bohu, že jsou lidé, kteří jsou šťastní, když tohle dělají a je jim úplně jedno, jestli při tom někoho zabíjejí nebo ne. a tak dále. je to těžké si to představit, protože do takového způsobu uvažování se nedokážeš vžít. ale takhle vypadá jejich štěstí - svět jako jedna veliká válka.

jestliže tento svět má fungovat tak, aby zde mohl každý dělat to, co chce, pak je tu obrovské hrací pole k možnostem, v němž je možné všechno, a lidé, kteří jsou šťastní za úplně jiných podmínek než ty, zde mají naprosto stejnou možnost k tomu uplatňovat své štěstí. a abraham, a asi i ty, říkáte, že je to tak v pořádku. no a já si prostě nemyslím, že je to v pořádku. dokážu si představit svět, v němž je stejný počet možností, ale nejsou v něm války. a takový si přeju. přej si tedy ten, v němž nezáleží na tom, jestli se vraždí a jestli jsou decimovány lidské duše v raném věku, protože je to prostě jedno, hlavně když každý může vše. ale naše přání se potom prostě rozcházejí, nic víc. každý pak budeme tvořit prostě jiný svět, to je celé. já si přeji svět, v němž nikdo nebude používat negaci druhého k tomu, aby se sám cítil lépe. lépe to vyjádřit nedokážu

[Petr]

petře nezlob se, ale mě to po včerejšku a po této zprávě od tebe opravdu už nedá, a prosím - no offence:
ale:
co si o tom myslíš ty?
máš nějaký názor, svůj vlastní, který bys nemusel pro zachování svého klidu před tím, než se s ním ztotožníš, zkonzultovat s abrahamem? nebo chceš mít opravdu na všechno stejný názor jako abraham?

s klidem v srdci mohu rict, ze sve nazory uz konzultuji pouze se svymi pocity.
neco jineho je, kdyz se zde snazim napsat Abrahamuv pohled, tak proto, abych ho co nejmene zkomolil, tak to obcas konzultuji.
Vetsinou to je ale z textu zretelne.. u svych nazoru zacinam slovy: myslim si, vnimam, citim, verim
u zprostredkovani Abrahamova nazoru, to vetsinou nejak uvadim

[watta]

a nikomu tím nechci brát jeho štěstí a jeho svět, jen už je nechci ve svém světě. docela hezká představa k tomu je pro mě nová "zeměkoule". myslím, že zcela dobrovolně by možná až překvapivě velká spousta lidí volila stále tu starou. a to nejenom ze zvyku . ale já ne. pro mě jsou zdejší dogmata už opravdu mrtvá a slovem život už míním něco jiného.

[watta]

petře nezlob se, ale mě to po včerejšku a po této zprávě od tebe opravdu už nedá, a prosím - no offence:
ale:
co si o tom myslíš ty?
máš nějaký názor, svůj vlastní, který bys nemusel pro zachování svého klidu před tím, než se s ním ztotožníš, zkonzultovat s abrahamem? nebo chceš mít opravdu na všechno stejný názor jako abraham?

s klidem v srdci mohu rict, ze sve nazory uz konzultuji pouze se svymi pocity.
neco jineho je, kdyz se zde snazim napsat Abrahamuv pohled, tak proto, abych ho co nejmene zkomolil, tak to obcas konzultuji.
Vetsinou to je ale z textu zretelne.. u svych nazoru zacinam slovy: myslim si, vnimam, citim, verim
u zprostredkovani Abrahamova nazoru, to vetsinou nejak uvadim

tak to je fajn

[watta]

já si přeji svět, v němž nikdo nebude používat negaci druhého k tomu, aby se sám cítil lépe. lépe to vyjádřit nedokážu

což samozřejmě předpokládá, že nikdo dobrovolně nenechá sám na sobě páchat nějaké neplechy, protože to je vždy alespoň zčásti, ale opravdu vždy, o obou zúčastněných stranách.

mávnutím kouzelného proutku tohle možné není (abraham tomu tuším říká kvantový skok), ale myslím si, že je to jedna z možných cest dalšího vývoje, něco se v tomhle směru může změnit za deset let, něco za dalších tisíc.

já jsem ráda, že si někdo "přede mnou" přál, aby se měnily poměry, také to myslím poskytuje celkově více možností.

[vostalpetr]

já jsem ráda, že si někdo "přede mnou" přál, aby se měnily poměry, také to myslím poskytuje celkově více možností.
..............................................................................................................................................

hele, a nechce tohle každej? vždyt to chtěl i Hitler se Stalinem. Přesně tato snaha o změnu poměrů je příčinou válek, pogromů apd.

tahle touha po dokonalosti je hnacím motorem všech možných negativ co ve světě jsou,
už jen ta touha mít dokonalou manželku

NEDÍVEJ SE NA TO Z POHLEDU OSOBY, ALE KOUKNI NA TU SITUACI I Z NADHLEDU, JAK TO VYPADÁ KDYŽ SE TY TOUHY SEČTOU A KAM VEDOU....

[Petr]

petře, je asi těžké pochopit, že někdo může být šťastný, když ... třeba plní příkazy na vojně. přísahám bohu, že jsou lidé, kteří jsou šťastní, když tohle dělají a je jim úplně jedno, jestli při tom někoho zabíjejí nebo ne. a tak dále. je to těžké si to představit, protože do takového způsobu uvažování se nedokážeš vžít. ale takhle vypadá jejich štěstí - svět jako jedna veliká válka.

toto se mi opravdu velmi tezko diskutuje, protoze opravdu takovou zkusenost nemam.. takze vse, co k tomu napisi jsou me nejlepsi domnenky..
Ale myslis si, ze nekdo ve stavu osobniho stesti pujde vrazdit, nebo nekdo ve stavu deprese pujde vrazdit a tam pociti kratkodobe zlepseni sveho emocniho stavu, treba i radost..ktera dle me bude plynout z uvolnene rezistence?
no vlastne s tema vojakama to bude jeste slozitejsi, protoze tam prejimaji presvedceni ze to delaji pro dobrou vec neznate nejakeho, ze bychom se ho zeptali?

jestliže tento svět má fungovat tak, aby zde mohl každý dělat to, co chce, pak je tu obrovské hrací pole k možnostem, v němž je možné všechno, a lidé, kteří jsou šťastní za úplně jiných podmínek než ty, zde mají naprosto stejnou možnost k tomu uplatňovat své štěstí. a abraham, a asi i ty, říkáte, že je to tak v pořádku. no a já si prostě nemyslím, že je to v pořádku. dokážu si představit svět, v němž je stejný počet možností, ale nejsou v něm války. a takový si přeju. přej si tedy ten, v němž nezáleží na tom, jestli se vraždí a jestli jsou decimovány lidské duše v raném věku, protože je to prostě jedno, hlavně když každý může vše. ale naše přání se potom prostě rozcházejí, nic víc. každý pak budeme tvořit prostě jiný svět, to je celé. já si přeji svět, v němž nikdo nebude používat negaci druhého k tomu, aby se sám cítil lépe. lépe to vyjádřit nedokážu

ja si myslim, ze se tu pomichali hrusky s jablkama...nechtel jsem rict, ze je to super, ze se vrazdi, ale ze to prijimam a zaroven tvorim svuj lepsi svet, obracim pozornost k tomu co, chci.

[Lída]

připadá mi spíš směšné než smutné, že někdo v pětatřiceti stále dokolečka řeší, např. co mu řekl tatínek, když mu bylo 12.

Kdepak, dávno na to zapomněl, dokonce je přesvědčený, jaké měl báječné dětství, akorát když se ho zeptáme na jeho vzpomínky z dětství, pamatuje si toho málo nebo skoro nic; to, co je pro dítě příliš bolestivé a neúnosné, potlačí co nejhlouběji, aby to natrvalo zmizelo z jeho vědomí. Je to přirozené – na rodičích je závislé svým přežitím. Během života se pak díky těm potlačeným pocitům vytvářejí různé sebeobranné mechanismy – často i v situacích, které si dotyčný vykládá jako ohrožení své sebeúcty druhým, ačkoliv to tak vůbec není. Stojí za to něco se dozvědět o tom, jak dávná nezhojená zranění, na která už člověk už dávno zapomněli, ho ovlivňují podvědomě, a hlavně jak to můžeme sami změnit. Lidem pak víc rozumíme a přestaneme je odmítat kvůli jejich nepříjemným projevům, jejich mrzutosti, sebeobraně nebo útočení. Oni to přirozeně vycítí a začnou se chovat přátelštěji. O tom se ostatně psalo i tady na jiném vlákně, jakou sílu má upřímný úsměv. A ten může být upřímný, jen když ve mně jejich chování nevyvolává vnitřní odpor a odmítání. I když podobnou společnost záměrně teky nevyhledávám a mám štěstí, že kolem mě jsou už dlouho jen opravdu přátelští lidi, občasnému setkání s voprsklou prodavačkou nebo úředníkem se člověk nevyhne. Je to takové moje čistě soukromé potěšení, že když jednání s někým podobným končí a při loučení se na něho usměju, ten kyselej neruda se pousměje taky - i když to někdy vypadá, že to zkouší poprvé v životě a moc mu to nejde.

[vostalpetr]

petře, je asi těžké pochopit, že někdo může být šťastný, když ... třeba plní příkazy na vojně. přísahám bohu, že jsou lidé, kteří jsou šťastní, když tohle dělají a je jim úplně jedno, jestli při tom někoho zabíjejí nebo ne. a tak dále. je to těžké si to představit, protože do takového způsobu uvažování se nedokážeš vžít. ale takhle vypadá jejich štěstí - svět jako jedna veliká válka
.....................................................................................................
NO A TY BYS NEBYLA ŠTASTNÁ, KDYBY JSI BOJOVALA

ZA CELOSVĚTOVÝ MÍR?

ZA LÁSKU K VLASTI?

ZA SKVĚLOU A ZÁŘNOU BUDOUCNOST SVÝCH DĚTÍ?

ZA LEPŠÍ SVĚT?



ZA TVÉHO BOHA?




((JÁ CHUDÁK TADY MŮŽU BOJOVAT LEDA TAK ZA SVÝ VLASTNÍ NÁZORY, O KTERÝCH VÍM, ŽE STOJEJ ZA PRD, ALE KDYCH MOHL BOJOVAT TŘEBA ZA PRAVDU BOŽÍ, TO BY BYLO JINÝ KAFE, A KDYBY NÁS BYLO HODNĚ TAKOVEJCH A KDYBY JSME VYHRÁLI, TO BY BYLA PARÁDA, NAVÍC BYCH KAŽDÉMU NEPŘÍTELI ZÁZRAČNĚ POMOHL, NEBOT BYCH JEJ OSVODIL OD JEHO BLUDU A ON BY TAK KLIDNĚ MOHL SPOČINOUT V PRAVDĚ POD DRNEM...))

[Petr]

jednoho vojaka mame vlastne zde viewtopic.php?f=47&t=709

[vostalpetr]

jednoho vojaka mame vlastne zde viewtopic.php?f=47&t=709

no to podporuje moji anarchistickou teorii...