22 neplatných přesvědčení z knihy The vortex

[Petr]

v podstatě to znamená, že když se v anarchistické společnosti někdo rozhodne žít podle zásad socialismu nebo demokracie nebo otrokářství, tak mu to má být umožněno,
a i kdyby se 99% (v anarchistické společnosti) lidí rozhodlo budovat komunismus nebo jinou totalitu, tak tomu jednomu procentu by mělo být umožněno žít podle svého vlastního přesvědčení naprosto stejně jako těm 99%

no v podstate to znamena, ze pokud ted 99 procent lidi si vybralo demokracii, tak by jim to anarchiste meli umoznit a muzou byt tedy spokojeni jedine co jim pak vzdy zustava k boji je jejich vlastni zivot

PS. Ohledne tech presvedceni, mrkni na toho posledniho Bashara..

[vostalpetr]

Ono přesvědčení o správnosti anarchie je také přesvědčení,
a není nepodobné přesvědčení třeba Marxe a Engelse, kteří byli přesvědčeni, že když budeme mít všichni všechno dohromady takže se všichni budeme mít dobře
a bude tím potlačen PŘIROZENÝ egoismus člověka,
nakonec to dopadlo tak, že nikdo nic neměl a egoismus potlačenej nebyl, pouze byl násilím zatlačenej do kouta

Já mám prostě přesvědčení, že egoismus je dobrej,
jen je třeba mu dát prostor aby i ti lidé s nejnižším IQ pochopili, že být rozumným egoistou znamená brát ohled na druhé a nepotláčet jejich svobodu,
což je samozřejmě stejně naivní představa jako představa komunistická,
jen je převrácená vzhůru nohama od svobody k soucítění s druhými, zatímco komunisti to měli obráceně od soucítění ke svobodě

Může to dopadnout jakkoli, klidně i mnohem hůř, než dopadli komunisti,
i ti měli svou vědeckou teorii, že

[watta]

Úplně vážně: obecně formulované výroky by měly platit vždycky, ne jen v některých případech[/color]

já jsem se tady nad tím včera od srdce pobavila, ale fakt je, že taky opravdu ÚPLNĚ VÁŽNĚ tato věta je velmi pravdivá, už jenom proto, že - jak je i v bodech uvedeno - není svět fyzický a vedle svět nefyzický.
taky proto funguje analogie, a to i z jednoho tohoto světa do druhého - a to velice dobře!

[watta]

ty výroky zřejmě nevyjadřují určité zákonitosti, které by platily obecně, jako jiné zákonitosti třeba v oblasti fyziky. Tím pádem není jasné, kdy to platí a kdy ne

na rozdíl od výroku

...to je to na cem zalezi. Na nasich vibracni podstate, na nasich chronickych vibracich k dane veci

který platí obecně, ve všech situacích, a je to tedy platné (nikoli plané) přesvědčení.

Aspoň to na mě tak působí, ovšem nepatřím mezi znalce abrahamovského chápání světa.

s tím bych taky souhlasila, tedy abraham neabraham, opravdu mi připadá, že na čem záleží skutečně, jsou, jak píše petr, naše chronické vibrace (a k dané věci bych klidně dala do závorky)
otázka je: co to je - naše chronická vibrace?

naše "nejchroničtější vibrace" je naše celistvé Já, a to je chronicky vědomé , čímž je povaha toho, čemu tady někteří na Zemi říkají vibrace, myslím zřejmě dána. ale co je to na naší Zemi? zdálo by se, že je to takové to zásadní nastavení člověka, přístup k tomu, jak pracuje se situacemi, jak na ně reaguje, jestli se nechá situací zavalit, nebo ji řeší, nebo ji vůbec neřeší, jestli se spíš usmívá nebo spíš mračí, a tak dále. fajn. ale je to to, co si člověk vytváří "až" tady? choleričtí lidé se rodí v cholerickým otcům nebo cholerickým matkám, nemocní lidé také (zrovna si o tom píšeme s petrem v soukromé poště, a ano, maximální většina nemocí je samozřejmě genetická), a tak dále a tak dále. člověk vymyslel systém, kterým to pozorovat, a nazval ho genetika. mnoho důležitého pozorování v ní chybí, mnohé vazby genetika nikdy nemůže objevit a doložit, ale určitý základní kánon zdejší existence je v ní zobrazen. takže si, jako člověk, vyberu genetické nastavení své maminky, abych po ni zdělil svou "chronickou vibraci"? nebo aby se mohla stát alespoň mým výchozím stanovištěm, a případně se k ní mohl v životě obrátit zády, a tak vytvařil pseudonovou, pseudovlastní "chronickou" vibraci?

[Petr]

tak Abraham to psal presne tak jak jsem to psal ja.. jen proste jak je ta veta vytrzena z te knizky, tak si na to musime dojit sami v knizce je to ale popsano docela dobre

choleričtí lidé se rodí v cholerickým otcům nebo cholerickým matkám, nemocní lidé také (zrovna si o tom píšeme s petrem v soukromé poště, a ano, maximální většina nemocí je samozřejmě genetická), a tak dále a tak dále.

ted jak jsi to napsala, tak me to prijde az do oci bijici...
napsal bych to tak:
lide se rodi k cholerickym otcum a matkam, az od nich jiz v brzkych zkusenostech "nasaknou" temito vibracemi a stanou se z nich cholericti lide
lide se rodi k nemocnym otcum a matkam, az od nich nasaknou tyto vibrace a stanou se z nich nemocni lide
Co kdyz je to zase cele o vibracich, i a genetika.. poustim se ted na tenky led, protoze se v tom zase moc nevyznam, ale vcelku to co pisi mi dava smysl
Zname prece pripady, kdy ne vzdy se genetika projevi, kdy ne vzdy zdedime presne ty nemoci..je to mnohem variabilnejsi..takze to nemusi byt exaktne tak geneticky dano, ale spise geneticky nabidnuto a pak je otazka jestli to v nas najde tu rezonanci nebo ne.

[vostalpetr]

No myslím, že na toto téma (tak jako na každé téma) lze vymyslet mnoho různých konceptů, teorií, náhledů, přesvědčení, ideologiíí apd.

No v podstatě jde o POZNÁNÍ....

Většině lidí jde o poznání "něčeho" (jevů ve světě, světa celého, sebe sama, Boha atd.atd.)


Ale každé takové poznání "něčeho" je vcelku nedokonalé,
protože neznáme samotný základ jakéhokoli poznání, nevíme, co to je poznání,
tedy stavíme na něčem, o čem nic nevíme, a co je vlastně podstatou těch našich poznání "něčeho"


POZNÁNÍ POZNÁNÍ ....

((přijde mi, že současná věda, filozofie, joga a jiné systémy hovořící o světě a člověku hovoří (přímo či skrytě) o poznání poznání, tedy o pozornosti))

jinak jsem samozřejmě vždy připraven vymýšlet jakékoli koncepty na základě mého omezeného poznání, jednak mě to baví, a dále si myslím, že takováto dílčí poznání nás mohou přivést k poznání, že v důsledku jde o poznání samotného poznání...

[Monika]

tak Abraham to psal presne tak jak jsem to psal ja.. jen proste jak je ta veta vytrzena z te knizky, tak si na to musime dojit sami v knizce je to ale popsano docela dobre

choleričtí lidé se rodí v cholerickým otcům nebo cholerickým matkám, nemocní lidé také (zrovna si o tom píšeme s petrem v soukromé poště, a ano, maximální většina nemocí je samozřejmě genetická), a tak dále a tak dále.

ted jak jsi to napsala, tak me to prijde az do oci bijici...
napsal bych to tak:
lide se rodi k cholerickym otcum a matkam, az od nich jiz v brzkych zkusenostech "nasaknou" temito vibracemi a stanou se z nich cholericti lide
lide se rodi k nemocnym otcum a matkam, az od nich nasaknou tyto vibrace a stanou se z nich nemocni lide
Co kdyz je to zase cele o vibracich, i a genetika.. poustim se ted na tenky led, protoze se v tom zase moc nevyznam, ale vcelku to co pisi mi dava smysl
Zname prece pripady, kdy ne vzdy se genetika projevi, kdy ne vzdy zdedime presne ty nemoci..je to mnohem variabilnejsi..takze to nemusi byt exaktne tak geneticky dano, ale spise geneticky nabidnuto a pak je otazka jestli to v nas najde tu rezonanci nebo ne.

nemusí to být exaktně geneticky dáno, je to celé o rezonanci vibrací v této souvislosti lze také pozorovat, že například psi po určité době "přebírají" vlastnosti i náchylnosti k nemocem svých pánů, pokud jsou teda v těsném spojení (ne například venku v ohradě ovcí ne v boudě atd.) nebo mne dál napadá že i pokojové rostliny odrážejí vztahy prostředí ve kterém jsou pěstovány

[vostalpetr]

jen
akce a reakce

(v lepším případně rekreace, v každém případě na konci kremace)

[Lída]

Zname prece pripady, kdy ne vzdy se genetika projevi, kdy ne vzdy zdedime presne ty nemoci..je to mnohem variabilnejsi..

Ty základní geny se musí během určité doby po narození oživit, v přírodou pevně stanovené fázi života. Ta není dlouhá. U některých genů je to jen několik málo dnů, u některých týdnů, jak u kterého... A pak ten svůj aktivovaný gen sami modifikujeme reakcemi na každou následující zkušenost, čili gen se mění. Buď ho posilujeme, když pod vlivem své rodiny začneme reagovat stejně jako oni, nebo se může naopak rozvíjení toho sklonu zastavit. Když například dítě cholerických rodičů zavčas přejde do péče někoho, kdo cholerický vůbec není, a bude s ním pohodově komunikovat, dítě se od něho "nakazí" (zaktivuje se jiný gen, nepříliš silný, třeba sklon zareagovat sangvinicky - to v původní rodině taky někdo výjimečně dokázal). Jeho cholerická vloha se přestane posilovat, jako dospělý se cholericky chovat nebude a bude to mít odezvu i ve fyzickém těle - ten člověk neskončí se srdečním infarktem jako několik jeho předků.

Existence přírodou přesně naprogramovaných aktivační fází jednotlivých genů se potvrdila i na příkladu tzv. "vlčích dětí": když se najde sedmileté dítě, které se v útlém věku ztratilo v divočině a bylo vychováno vlky, pak i když začne žít mezi lidmi, už nikdy se nenaučí mluvit lidskou řečí, běhá po čtyřech (a dokáže si ulovit drobná zvířata - je v tom velmi obratné, žádný člověk se mu nemůže vyrovnat); a umírá před dosažením dvaceti let věku. Má zaktivované geny těmi tvory, co byli v aktivační době kolem něho, a aktivované geny se pak rozvíjejí dál. Lidské geny, které se v patřičné době nezaktivovaly, se později už aktivovat nedají.

Jak je to s aktivováním genů, které se vztahují k čistě lidské schopnosti měnit vědomě své vibrace, z biologie asi není známo (aspoň o tom nic nevím); řekla bych ale, že to nebude vázané jen na první období života. Patrně máme i geny, které se dají aktivovat kdykoliv, kdoví

[watta]

Zname prece pripady, kdy ne vzdy se genetika projevi, kdy ne vzdy zdedime presne ty nemoci..je to mnohem variabilnejsi..takze to nemusi byt exaktne tak geneticky dano, ale spise geneticky nabidnuto a pak je otazka jestli to v nas najde tu rezonanci nebo ne.

tak teď nevím, jestli se nemíjíme v tom, co chceme vyjádřit. tohle je přece jasné. ale o to nejde, tedy alespoň mě. jde o to, že jsou dané genetické dispozice, které lze nebo nelze rozvinout. některé se spustí samy od sebe, protože jsou "naprogramované" tak, aby se spustili, bez ohledu na chování člověka, v určitém věku. jiné se spouští s dosažením určité hormonální struktury, tedy také např. s věkem. to jsou ty, které člověk nemůže příliš ovlivnit, ba vůbec. další se spouští pouze za určitých okolností, které člověk může ovlivnit ve svém aktuálním živote svým přístupem k životu atd. ale to přece všichni víme, tak nač o tom diskutovat. jde o to, že to, zda se genetické dispozice projeví či nikoli, nepopírá, že tu genetické dispozice jsou. a jak jsem psala, genetika je jenom střípek z toho, jak se dá celkově popsat člověk, či řekněme tato forma života, jsou i další dispozice. ty najdou nějaké "vědecké" vyjádření třeba v příštích generacích. ale jsou to prostě dispozice. o tom to je. a ty jsou dány.

člověk, který má opravdu špatný hudební sluch zkrátka nikdy nebude dobrým muzikantem.
jak to může ve svém životě ovlivnit? jestliže bude hudba jeho velkou vášní, docela dost. stane se však vždy maximálně průměrným muzikantem.

je jasné, co tím chci říct?

a teď zpět k té další věci, kterou se snažím tímto zviditelnit:
dejme tomu, že člověk má geneticky (a jinak) danou fyzickou dispozici, která se v jeho fyzickém, tedy zdejším těle, o němž celou dobu mluvím, projeví třeba v šesti letech downovým syndromem. tak to je podle tebe, petře, mrzák, který je zkrátka v tak znatelném rozporu se svým "vnitřním já", se svým vortexem, s Vortexem vesmírným, blablabla, s čímkoli, že tedy reaguje takto? to si opravdu myslíš? pak by to bylo dost jednoduché, nemyslíš? pak by si přeci každé takto postižené děcko mohlo jen nastavit do většího souladu s těmi "veselými" vibracemi, které zde jsou upřednosťňovány, a druhý den se probudí a bude zdravý. není-liž pravda?

[watta]

Patrně máme i geny, které se dají aktivovat kdykoliv, kdoví

určitě, o tom jsem přesvědčena, ale nemyslím si, že by šlo o geny, to je příliš vágně vyjádřené. nicméně myslím si, že ta možnost tu nepochybně je. z nějakého důvodu je však vypnuta. a teď jde o to - a proto ta diskuze, jestli je vypnuta proto, že toto je to nejlepší možné řešení, nebo jestli je vypnuta jenom proto, že může být i jiné, lepší řešení, avšak to nám dosud není dostupné (mluvím o člověku tady na té zemi, nepochybně inkarnovaného, a tudíž se značně omezenými poznávacími schopnostmi, aby bylo jasno).

proto ta diskuze.

protože:
jestliže je tomu tak, že je to nejlepší možný způsob, pak si můžeme vymyslet karmu, rezistenci, nebo jakýkoliv jiný důvod, který nám umožní vnímat to jako určitý uchopitelný fakt, byť rezistence se zdá být v tomto směru relativně vágní, protože neříká nic o tom, proč se člověk takto rodí (model karmy osobně se mi líbí ještě méně, i když si myslím, že oba tyhle modely jsou si dost podobné, ale o tomhle zase pro změnu něco říká). proč se člověk narodí ochrnutý? protože v minulém životě hřešil, protože je tak rezistentní, že je asi neschopný s tím nic udělat (přestože by to tedy mělo být v jeho možnostech, což je poněkud rozporné), a nebo proto, že ho patrně baví trpět, protože je mu to jedno, že trpí. pokud je to ten třetí případ a vesmírný zákon funguje tak, že je nám jedno, jak se narodíme, protože z hlediska našeho vyššího vědomí atd. atd. jsme tu z jiných důvodů (vymysleli jsme si jich již jako lidi mnoho), pak je zapotřebí tenhle vesmírný zákon změnit, protože je prostě špatný. na žádném světě není nutné trpět, ani na tomto. nic neospravedlňuje existenci utrpení, vůbec nic, žádný důvod, který může existovat, i kdyby to byla samotná existence vesmíru.pokud je to tento třetí případ, pak může být pro nás jako lidi velice užitečné spíš než zjišťovat, jak že to tedy je, chopit se vesla a z plna hrdla si přát (protože to víme, že alespoň v nějaké tím "špatným zákonem" omezené formě evidentně funguje, přát si, aby takové utrpení prostě nebylo. připadá mi to stokrát lepší, než zjiš'tovat, proč tomu tak je. ovšem - je tu háček: nevěřím tomu, že by kdokoli z lidí, ať si pouze v tomto vědomí či ve svém plném vědomí přál trpět, nebo by mu to bylo jedno, že trpí, protože to "tam nahoře" jako utrpení nevnímá. nevěřím tomu a nedokážu si představit, co by mě mohlo přesvědčit, že je nám to opravdu jedno. a pokud přeci, pak je to opravdu špatně a je načase to změnit! protože jestliže existuje pestrá škála možností, tak není vybraná ta "nejlepší z nejlepších".

[watta]

lide se rodi k cholerickym otcum a matkam, az od nich jiz v brzkych zkusenostech "nasaknou" temito vibracemi a stanou se z nich cholericti lide
lide se rodi k nemocnym otcum a matkam, az od nich nasaknou tyto vibrace a stanou se z nich nemocni lide
Co kdyz je to zase cele o vibracich, i a genetika.. poustim se ted na tenky led, protoze se v tom zase moc nevyznam, ale vcelku to co pisi mi dava smysl .

nějak nechápu ale, proč v tom děláš rozdíl - je přeci úplně jedno, jestli tomu řekneš vibrace nebo geny - prostě je to zřetelně nějakým způsobem přenosné a cosi to determinuje - samozřejmě jak jsem psala již před chvíli, do té míry, do jaké je to (či není) dále zpracovatelné. mělo by být důležité, jestli je to tím, že v bříšku nasákneš vibraci nebo gen? vždyť je to proboha to samé, o to nejde.

jde o to proč? proč se rodit nemocnému člověku, ať už je to proboha přeci proto, že má "špatné" geny, nebo proto, že má "špatné" vibrace? protože to "tam nahoře" není cítit? to je pro mě osobně jeden z nejnedostatečnějších důvodů, které jsem na tohle téma slyšela...

[watta]

no a pokud není ŽÁDNÝ důvod, pak chci, aby to bylo důležité, abychom ti natvrdlí my tam nahoře dělali rozdíly a tohle cítili a brali v potaz. nepřipadá mi ale normální, že by člověku bylo jedno, jestli jeho malíček na prstě bolí, a bylo by mu to jedno jenom proto, že je to přeci jenom malíček. a pokud by se dalo namítnout, že jako ten člověk tu bolest pořád cítím - tak copak proboha je tedy vesmírným bytostem jedno, že trpí ten, kdo to cítí, i když ony zrovna ne? to je opravdu pěkná teorie... a kdyby to tak bylo, tak je to prostě špatně. that's it.

[Petr]

jo, tak uz trochu chapu, co jsi mela na mysli jj pak jsem skutecne odpovidal na neco jineho

No akorat ted presne nechapu jestli ti jde o utrpeni (jako spise psychicke), nebo bolest, fyzickou bolest..nebo nejaka fyzicka omezeni, ze nekdo nemuze delat tamto a tamto?

[vostalpetr]

tak copak proboha je tedy vesmírným bytostem jedno, že trpí ten, kdo to cítí, i když ony zrovna ne? to je opravdu pěkná teorie... a kdyby to tak bylo, tak je to prostě špatně. that's it.
.................................................................................................................................................................................................

já to tady píšu furt,
boží vůle není jenom to co se vám hodí do krámu(zdraví, láska, radost, prachy, ženský nebo mužský apd)
boží vůle je i to co se vám vůbec ani trošku nelíbí (Haiti, hladomorovy, války, koncentráky, bolest apd)

proč?

no aby mohly být akce a reakce

proč?

kvůli tvoření

proč?

proto....
protože jablko nikdy nepadá daleko od stromu, protože jak nahoře tak dole, protože ryba smrdí od hlavy, ale taky proto, protože se vůbec nic neděje, nebo proto že činnosti se dějí, skutky jsou konány ale není tady žádnej konatel (lze si vybrat cokoli)

[Lída]

Nechci nikoho přesvědčovat (stejně to nefunguje ) , jen nabízím další možný pohled, který je blízký mně; čím dál víc se mi ukazuje, že přírodní zákonitosti opravdu platí na všech rovinách.

Zákon zachování energie a na něj navazující zákon akce a reakce funguje nejen na fyzické rovině, ale na každé vibrační úrovni projeveného vesmíru. Všechno je tvarem energie a řídí se tedy jejími zákonitostmi. Každá akce, fyzická i mentální, vyvolá odpovídající energetickou reakci. Hned, anebo později – pokud k proběhnutí reakce nejsou právě příhodné vnější podmínky. Určitý druh energie se tak může nějakou dobu hromadit bez příslušné reakce, nakonec se vybije najednou: vztekloun tak dlouho prudí a ubližuje, až ho nakonec někdo zabije. Když k tomu nastanou ty pravé vnější i vnitřní okolnosti.

Když se tohle „má dáti-dal“ nestihne vyrovnat během života v těle (což se obvykle nestihne, dokud naše energie nejsou opravdu jemné), ve chvíli smrti, kdy člověk přestane používat jeden ze svých obalů, hmotné tělo, je celá ta nevyrovnaná energetická bilance vtištěná do jeho energetického (jemného) těla. Po smrti proces vyrovnávání probíhá dál v jemné oblasti (dřív se tomu říkalo rajské nebo pekelné a další sféry), zásoby nevyrovnaných reakcí z dřívějška ale bývají velké, a tak mnohé reakce stále zůstávají neprojevené: zbývající energie se závěrem zkoncentruje do jakési zárodečné formy, podobné semeni, jako je např. semeno dubu: obsahuje v sobě celou – jak říkají Indové – dharmu dubu. Když nastanou příhodné podmínky, semeno vyklíčí, člověk získá nové jemné a hmotné tělo a pokračuje v tom vyrovnávání.

Proto se rodí např. postižené děti, které ještě nemohly nic vibračně pokazit.

Teď se rodí hodně bytostí s nepatrnou zátěží, ty vidí radost, kam se podívají, ani o to nemusí moc usilovat (nepřipomíná vám to někoho?) Takové bytosti si opravdu možná dobrovolně zvolily zrození jako dobrodružství, aby mohly epandovat… Jenže znám člověka, který sem byl poslaný šupem, proti své vůli. Nevěděl to, pochopitelně, ale od dětství život vědomě odmítal, bylo mu zatěžko žít, vysloveně se těšil, že nejdéle do 20 let nějak přirozeně umře a bude pokoj. Přitom fyzicky byl v pořádku, i rodinný život měl vcelku snesitelný, podobný jako spousta ostatních kolem. Bylo mu hrozně divné, že neumřel… A o hodně později, když v regresi znovuprožil, co bylo před narozením, pochopil, proč od dětství odmítal žít. Byla to jeho poslední silná představa, které se zachytil před tím, než byl přinucený se inkarnovat. "Dobře, když to jinak nejde, ale co nejdřív odtamud vypadnu!!!" Tak silná idea, že se mu objevila ve vědomí už asi v jeho sedmi létech. Přitom k tomu nebyl vůbec žádný vnější důvod. Má život hodně těžký, copak o to, ale mnoho jiných, které znám, ho mají těžší, odmítání života od dětství ale nikdo z nich nezažil.Takovému někomu pak vyprávějte, že si to tu vybral, aby si mohl užívat a expandovat...

[vostalpetr]

Čemu věnujeme pozornost, to pozorujeme, to si přitahujeme, s tím se ztotožnujeme a tím se i stáváme

((dokud se pozorování opět nevrátí zpět do svého zdroje))

[watta]

tak copak proboha je tedy vesmírným bytostem jedno, že trpí ten, kdo to cítí, i když ony zrovna ne? to je opravdu pěkná teorie... a kdyby to tak bylo, tak je to prostě špatně. that's it.
.................................................................................................................................................................................................

já to tady píšu furt,
boží vůle není jenom to co se vám hodí do krámu(zdraví, láska, radost, prachy, ženský nebo mužský apd)
boží vůle je i to co se vám vůbec ani trošku nelíbí (Haiti, hladomorovy, války, koncentráky, bolest apd)

proč?

no aby mohly být akce a reakce

proč?

kvůli tvoření

proč?

proto....
protože jablko nikdy nepadá daleko od stromu, protože jak nahoře tak dole, protože ryba smrdí od hlavy, ale taky proto, protože se vůbec nic neděje, nebo proto že činnosti se dějí, skutky jsou konány ale není tady žádnej konatel (lze si vybrat cokoli)

z tohohle příspěvku by se skoro zdálo, že je to proto, protože je to některým lidem jedno, hlavně že to "nebolí mě" - tedy pokud by opravdu platil zákon přitažlivosti. jenom člověk, kterého něco bolí, totiž samozřejmě myslí na to, jaké to je, když někoho něco bolí. maminka, která má nemocné dítě, si to přeje taky. vegetarián, který je schopen se vcítit do kapra před vánočními svátky, si to asi přeje taky. ale petr vostál, který je zrovna zdravý (doplň si libovolné jméno), samozřejmě ne. rozuměj, proč by to dělal, o to mi opravdu nejde toto vyjádřit, to se začínáme už točit v kruhu. zase bychom se dostali k tomu, co je sobecký a co je nesobecký.

moje osobní touha po tom, aby tento svět byl bezbolestný, je samozřejmě sobecká, na rozdíl od tebe, petře vostále, jsem skálopevně přesvědčená, že není zapotřebí k tomu, čemu ty říkáš tvoření, tedy k tomu, aby vůbec vesmír existoval, a další rozličné důvody uváděné mi připadají opravdu stejné jako "to je špatná karma". mluvím o bolesti, která poutá pozornost člověka natolik, že jeho téměř jediné přání je, "aby ho to už nebolelo". je to funkční? jako člověk mohu mít tolik přání, a když mě něco bolí, tak se mění v jedno. je to funkční? nebylo by lepší, když bych místo tohoto přání mohl mít i rozličná další? pozitivnější? méně rezistentní? atd. pokud malé dítě v bříšku maminky, kterou tatínek mlátí, přejímá její vibrace (jak tedy asi říká abraham, jak psal petr), tak má patrně dost malou schopnost k tomu tvořit. infiltruje její vibrace, nevytváří svoje, jiné, nezávislé. to je divné, není?

[Lída]

Čemu věnujeme pozornost, to pozorujeme, to si přitahujeme, s tím se ztotožnujeme a tím se i stáváme

((dokud se pozorování opět nevrátí zpět do svého zdroje))

To bych, Petře, zařadila spíš do 22 platných přesvědčení

[watta]

nebo mne dál napadá že i pokojové rostliny odrážejí vztahy prostředí ve kterém jsou pěstovány

přesně tak! takže jako člověk, který o tom vím a mám je ve svém pokojíčku, jim mohu poskytnout takové podmínky, po kterých se budou mít dobře, což mi dají najevo krásnými zelenými listy, umírněně rychlým růstem a celkově prostě spokojeným a zdravým vzhledem.

mezi člověkem a rostlinou je ovšem rozdíl, aniž bych věděla to, co cítí a co ví rostliny, rozdíl vnímám. když to trošku přeženu, tak když se budu chtít narodit jako rostlinka (a být závislá na tom, jak se ke mě budou chovat lidé), tak se tak narodím.

moje celistvé já, tedy ony "duchovní bytosti", čili my na druhé straně, jsme člověkem z tohoto pokojíčku. tedy tím, kdož se stará o tu rostlinku, o to "já" v pozemském kvádru - zhruba připodobňuji vztah vědomí člověk a rostlina k plně (nebo více) vědomá byost a člověk. mohu ji nechat chcípnout, protože je to ... jenom rostlina, a já jako člověk nemám šanci cítit, jak ji to bolí.

já jsem ale nejenom "člověk vezdejší", jsem bytost širšího vědomí, i když ho teď třeba nevyužívám. a jako takový můžu upravovat svoje prostředí. může to dělat i člověk, i na to to vědomí postačí.

snažím se naznačit tento přístup. ten druhý, ten je "ale vždy't je to jenom rostlina (doplň si člověk), ty přeci musí trpět. to je proto, že mají rezistenci. to je proto, že mají karmu. to je proto, že to jinak být nemůže. to je proto, že to tak chce bůh. doplň si cokoli. ale vždycky všechno může být jinak. a tohle není výjimka.