Abraham: Realita není aktuální indikátor

[Jana]

zaslepeni radosti z cehokoliv bych se vubec nebal spis mozna zaslepeni neprijetim, depresi, neocenovanim trochu zakryva tu radost Zdroje.

Je skvělé, když by ses nebál ničeho, ale pak tu není zaslepenost. Pak jsi jako malé dítě, které se raduje, že se nad jeho hlavičkou objeví motýl, že se ručičkou dotkne druhé ručičky, je jedno co se objeví, co zmizí.
Radosti člověka zaslepeného mamonem jsou však zákonitě limitovány strachem ze ztráty toho, co se mamoní.

[Jana]

matriální zisky jsou naprosto stejně super jako jakékoliv jiné zisky duchovní. VŠECHNY z nich jsou pomíjivé, protože všechny končí naší smrtí tady. včetně těch duchovních. všechno jsou to jenom hry vezdejší, nic z toho si nevezmeme s sebou za hranici smrti. mezi radostí z dobrého platu, dobrého jídla nebo dobrého činu či dobrého pocitu ze sama sebe (zisk duchovní) nevidím žádný rozdíl

A co poznání našeho věčného Já - toho, co je neměnné, blažené, nezrozené, nesmrtelné, které je stálým pozadím měnícího se světa jevů?

[Petr]

zaslepeni radosti z cehokoliv bych se vubec nebal spis mozna zaslepeni neprijetim, depresi, neocenovanim trochu zakryva tu radost Zdroje.

Je skvělé, když by ses nebál ničeho, ale pak tu není zaslepenost. Pak jsi jako malé dítě, které se raduje, že se nad jeho hlavičkou objeví motýl, že se ručičkou dotkne druhé ručičky, je jedno co se objeví, co zmizí.
Radosti člověka zaslepeného mamonem jsou však zákonitě limitovány strachem ze ztráty toho, co se mamoní.

Nejak tomu furt nerozumim.. ..mozna mi jen chybi dostatecna definice cloveka zaslepeneho mamonem... co je to mamon a proc je ZAKONITE limitovan strachem? ten strach mi prijde uz jako zcela volitelny...

Jinak naprosto souhlasim s malym ditetem
miluji maleho prince

[watta]

matriální zisky jsou naprosto stejně super jako jakékoliv jiné zisky duchovní. VŠECHNY z nich jsou pomíjivé, protože všechny končí naší smrtí tady. včetně těch duchovních. všechno jsou to jenom hry vezdejší, nic z toho si nevezmeme s sebou za hranici smrti. mezi radostí z dobrého platu, dobrého jídla nebo dobrého činu či dobrého pocitu ze sama sebe (zisk duchovní) nevidím žádný rozdíl

A co poznání našeho věčného Já - toho, co je neměnné, blažené, nezrozené, nesmrtelné, které je stálým pozadím měnícího se světa jevů?

nic takového není. rodíme a umíráme se s tím, že tohle věčné Já známe, jsme to my samotní, není co odhalovat, není co poznávat. jsme tady, abychom to žili. vezdejším způsobem. a máš-li na mysli celistvou podobu tohoto Já, tak tu během pozemského života nikdy nepoznáme a je plýtvání zdejším časem snažit se ji nějak uchopit. může mít takových podob, v nichž se neustále proměňuje, že ač je jedno, o žádné neměnnosti bych tu nemluvila, proměňuje se stále do rozličných světů rozličných možností, aby tak stále bylo, a tak třeba taky vůbec nikdy není nijak definitivní, abychom mohli říct - ha, to je ono - a možná že taky ne. možná jsou životy, během kterýchž je vědomí mnohem více blíže své celistvosti a nemá na očích takové klapky, jako tu máme my, ale my je tu máme, od toho ten svět je. možná i toto se mění, třeba i toto je jakási expanze. není to však žádné poznávání. pokud řeknu poznávání, musím si být vždy vědoma toho, že veškerá skutečnost pak vždy bude minimálně krok před tím, co je možno poznat. je milé a velmi "supporting" být si vědom svého Já a v této rovině ho znát, z tohoto poznání ovšem ani člověk nemůže nijak utéct, to je rovina, s níž se rodí a umírá. pokud bychom však chtěli mít takové poznání čili vědomí, které by bylo celistvé, nenarodili bychom se. takové "poznávání svého já" není žádná duchovní hodnota, která by byla nadřazena jiným vezdejším hodnotám, je to naprosto samozřejmá každodenní činnost člověka. pokud někdo stráví celý život nad duchovní literaturou a bude mít dobrý pocit z toho, že něco poznal, je to jeho volba a dobře tak, přináší-li mu to uspokojení, ale není to žádné opravdové poznávání vs. to vše ostatní. všechno zde má stejnou platnost, a to platnost existence.

[watta]

mozna mi jen chybi dostatecna definice cloveka zaslepeneho mamonem... co je to mamon a proc je ZAKONITE limitovan strachem? ten strach mi prijde uz jako zcela volitelny...

jestli Jana nemá na mysli spíš lidi, co si kvůli materiálním hodnotám dělají starosti... to je takový ten klišé obrázek bohatého podnikatele, který celý život spí jak princezna na hrášku, protože se strachuje, jestli jeho akcie na burze náhodou druhý den nespadnou tenhle obrázek je (povětšinou z ne-vortexových příčin jako je závist, nepochopení, snaha srovnávat a podobně) docela rozšířenou představou o světě velkých peněz. já tedy osobně žádný obrázek o tomhle světě velkých bohatých mágů nemám, protože si myslím, že každý bohatý člověk žije úplně jinak než zase jiný bohatý člověk a nemám vůbec dojem, že by měli jenom kvůli tomu, že mají na většinové poměry velké peníze, všichni stejné hodnoty, stejné soukromí, stejné záliby ... a tak dále. ale taková Představa žije, protože ji někdo vdechl existenci, a stále ji vdechuje existenci hodně lidí. proto žije. možná má jana na mysli ovšem něco jiného, to jenom mě napadlo, že se hodně pro tento obrázek používá to slovo mamon jinak mě osobně připadá schopnost vydělat si na živobytí velice dobrá schopnost, mezi řadou ostatních schopností, které člověk má. nejsem zastáncem teorie, že to je "na úkor" něčeho jiného, vždyť přece každý má to, co chce... tak třeba fakt bytostně nemám ráda fastfoody typu McDonald, vydělávat si tímto způsobem, to bych se unudila k smrti (mám na mysli přijít s tou ideou založit síť fastfoodů, vymýšlet, co do nich atd. atd. atd.). mám proti němu spoustu osobních výhrad (které samozřejmě nikomu nenutím ), ale nejsem slepá a vidím, jak velikou škálu možností takovéhle podnikání do světa přinese. ten tučný hnus, ten přepálený olej, ta nešťastná logistika, to plýtvání potenciálem, ta absence estetična a duchovní ušlechtilosti - z mého hlediska - je velice širokou platformou pro vznik velké řady rozličných přístupů a názorů, včetně toho mého.

[watta]

ještě lepší schopnost člověka mi potom připadá schopnost oceňovat. a když se něco vyrobí, tak s tím vždy přichází možnost ocenit to. za což díky veškerému materiálnímu světu, přírodě i tomu, co vyrábíme my lidé.

[Jana]

máš-li na mysli celistvou podobu tohoto Já, tak tu během pozemského života nikdy nepoznáme

Dokud si myslíme, že jsme to, co si myslíme, že jsme, tak opravdu ne.

[Jana]

.. ten strach mi prijde uz jako zcela volitelny...

Řekla bych, že pak není vůbec žádný důvod se tím zabývat.

[Petr]

Jooo ocenovani to by si zaslouzilo clanek, protoze to je proste tak krasna, plna a vrela emoce , ze meni vse v nasem okoli..
Ocenujte..ocenujte cokoliv, co ocenujete a za nedlouho budete ocenovat vsechno..ve vsech vecech se vam ukaze ten aspekt, ktery muzete ocenit.
At ocenujeme hmotne veci, penize, lidi, udalosti, myslenky, slova, vztahy, Boha..je to jedno..neni dulezite, co ocenujeme..ale ze ocenujeme, to je ta nase cast rovnice, kterou mame plne pod svou kontrolou a vysledek citime okamzite .

[Petr]

nic takového není. rodíme a umíráme se s tím, že tohle věčné Já známe, jsme to my samotní, není co odhalovat, není co poznávat. jsme tady, abychom to žili. vezdejším způsobem. a máš-li na mysli celistvou podobu tohoto Já, tak tu během pozemského života nikdy nepoznáme a je plýtvání zdejším časem snažit se ji nějak uchopit. může mít takových podob, v nichž se neustále proměňuje, že ač je jedno, o žádné neměnnosti bych tu nemluvila, proměňuje se stále do rozličných světů rozličných možností, aby tak stále bylo, a tak třeba taky vůbec nikdy není nijak definitivní, abychom mohli říct - ha, to je ono - a možná že taky ne. možná jsou životy, během kterýchž je vědomí mnohem více blíže své celistvosti a nemá na očích takové klapky, jako tu máme my, ale my je tu máme, od toho ten svět je. možná i toto se mění, třeba i toto je jakási expanze. není to však žádné poznávání. pokud řeknu poznávání, musím si být vždy vědoma toho, že veškerá skutečnost pak vždy bude minimálně krok před tím, co je možno poznat. je milé a velmi "supporting" být si vědom svého Já a v této rovině ho znát, z tohoto poznání ovšem ani člověk nemůže nijak utéct, to je rovina, s níž se rodí a umírá. pokud bychom však chtěli mít takové poznání čili vědomí, které by bylo celistvé, nenarodili bychom se. takové "poznávání svého já" není žádná duchovní hodnota, která by byla nadřazena jiným vezdejším hodnotám, je to naprosto samozřejmá každodenní činnost člověka. pokud někdo stráví celý život nad duchovní literaturou a bude mít dobrý pocit z toho, že něco poznal, je to jeho volba a dobře tak, přináší-li mu to uspokojení, ale není to žádné opravdové poznávání vs. to vše ostatní. všechno zde má stejnou platnost, a to platnost existence.

Ale toto je vazne dobry.. citim z toho uprimnost k sobe a urcitou "cistotu", kterou jsem zvykly slychat od Abrahama..protoze ten neni "zatizeny" aktivnimi zkusenostmi zde a ma ten krasny opojny nadhled

všechno jsou to jenom hry vezdejší, nic z toho si nevezmeme s sebou za hranici smrti.

A tady si myslim, ze to co si sebou bereme je predevsim ta expanze a tu muzeme citit uz nyni...proste citime, ze zitim zivota ziskavame vetsi jasnost o spouste detailu.. tvori se v nas preference, rozsiruji se nam obzory.
Nebereme si ji teda sebou v okamziku smrti, ale bereme si ji kazdou sekundou sveho zivota, je to online proces mezi tim "dole" a "nahore"..mezi tim zde a tim v nas.. mezi nasi soustredenou casti zde a soustredenou casti ve Vortexu...

[watta]

jojo, to souhlasím, ten "online proces" (hezky pojmenovano), je tady pořad, a to zbytňování, tu expanzi, tu v něm opravdu cítit můžeme, je to vlastně to "napojení do vortexu" - být on line, být ve vortexu a to je to, čeho se opravdu můžeme dotknout pocitem.

[Petr]

Uvodni prispevek me privadi na otazku, zda skutecne zijeme v pritomnosti (obrazne receno) protoze tak jak to rika Abraham a tak jak to dava 100% smysl, tak vlastne projevena realita jsou stare noviny..projevena realita odpovida tomu, jak jsme uvazovali, co jsme vymysleli nekdy hoodne hodne davno.. ale teprve nedavno jsme k ni svolili.
Vse co nyni zijeme, jsme si prali, jsme si vysnili davno pred tim, nez se to manifestovalo. Pokud prevezmene tento koncept hmotne reality a vibracni reality (tu kterou si prave nyni nasi mysli tvorime), tak opravdu hmotna realita je docela starou verzi vibracni reality, a pokud upirame pozornost na tuto hmotnou realitu prilis (to co delaji realiste) a drzime se ji, tak vlastne hledime do minulosti a zaroven branime sami sobe v pohybu k te nove realite.

Docela hezky do toho zapada preklad, ktery jsem sem nedavno daval o tom co vidime a co vime. nekdo muze namitnout, ze hmotna realita je ta skutecna, ale proc by mela byt? protoze ji vidime? A co kdyz nasi realitu muzeme spise vedet nebo znat a spise citit a nez videt. Takze budme klidne realiste, ale vibracni realiste, protoze to je ta realita, kterou si tvorime a byla by skoda ji nezit.

[watta]

hmmm, to je zajímavé, s tím "žitím v realizované minulosti"

stejně pořád nemůžu přijít na to, proč potřebuji tolik spát!!!! řekne mi to někdo?
proč mají lidé s chronickým únavovým syndromem chronický únavový syndrom? to je dost zvláštní touha - prospat tento život, nemyslíte? vím, ve spánku se toho odehrává mnoho, a o většině z toho nevím skoro nic. ale tato otázka... no tak ne že by mi úplně nedala spát...

fyzická realita je tedy určitě stejně skutečná jako jakákoliv jiná, moc to nemám ráda, takovéto: čas je jenom iluze, svět je jenom iluze... ano i ne pokud si budu myslet, že "fyzická realita je TA skutečná (zatímco ostatní jsou tedy neskutečné), tak to samozřejmě iluze bude... nicméně...

[Petr]

hmmm, to je zajímavé, s tím "žitím v realizované minulosti"

jj taky mi to prave prijde zajimave pojeti

stejně pořád nemůžu přijít na to, proč potřebuji tolik spát!!!! řekne mi to někdo?
proč mají lidé s chronickým únavovým syndromem chronický únavový syndrom? to je dost zvláštní touha - prospat tento život, nemyslíte? vím, ve spánku se toho odehrává mnoho, a o většině z toho nevím skoro nic. ale tato otázka... no tak ne že by mi úplně nedala spát...

rezistence?

fyzická realita je tedy určitě stejně skutečná jako jakákoliv jiná, moc to nemám ráda, takovéto: čas je jenom iluze, svět je jenom iluze... ano i ne pokud si budu myslet, že "fyzická realita je TA skutečná (zatímco ostatní jsou tedy neskutečné), tak to samozřejmě iluze bude... nicméně...

take to moc nemam rad
Samozrejme, ze je to do velke miry iluze, ale ta iluze je vcelku skutecna a ma svuj skutecny smysl. Trochu mi prijde, ze lide to pak tim (ale je fakt, ze uz jsem se s tim dlouho nesetkal), ze je to iluze tu realitu trochu devalvuji, coz mi prijde je skoda

[watta]

stejně pořád nemůžu přijít na to, proč potřebuji tolik spát!!!! řekne mi to někdo?
proč mají lidé s chronickým únavovým syndromem chronický únavový syndrom? to je dost zvláštní touha - prospat tento život, nemyslíte? vím, ve spánku se toho odehrává mnoho, a o většině z toho nevím skoro nic. ale tato otázka... no tak ne že by mi úplně nedala spát...

rezistence?

to jsem moc ráda, že už taky vím, proč nemám blonďatý vlasy a nejsem o 10 cm menší, jak by se mi líbilo... fajn!
nuže, dříve to byla karma, teď rezistence. tak rezistence je rozhodně aspoň zajímavější...

[Petr]

mohu pouzit zase jen moje vlastni zkusenosti, kde vim, ze unava a rezistenci mam ve stejne rovnici a docela dobre propojene..
chronicky unavovy syndrom. dejme tedy tomu, ze to ma neco spolecneho s genetikou, nebo s cimkoliv jinym, je to vcelku jedno, proste to tu je a clovek je proste nachylnejsi k unave nez ostatni .
neni to prave genialni prostredek k tomu, aby si pak ten clovek byl daleko vice vedom prave tech rezistenci, kdy uz mala mu staci proto, aby mu ubrala energii a zpusobovala mu unavu, nemuze tak daleko drive reagovat na tyto podnety a daleko lepe a zamerneji pak ridit sve myslenky.. ted me napada ze je to sakra dobra "nemoc", ktera muze cloveka dostat do takoveho souladu, vyladeni sebe, ze uz docela dobre chapu proc by si to nekdo vybral