Proč je tu Abraham?

[Petr]

HOST: Proč jste tady?
ABRAHAM: Vše, co sdílíme slovy, nebo v knihách, je evokováno žádáním. Jinými slovy my nepřicházíme s nějakým zájmem nebo záměrem prosadit do vašich zkušeností to, co víme...to Zákon přitažlivosti zapřičiňuje toto setkání s těmi, kteří hledají to, čím jsme. Takže my jsme odpovědí na žádost, přesně tak, jak se to děje zde. To je proč jsme se objevili.
HOST: Máte z toho radost?
ABRAHAM: Neexistuje více vzrušující zkušenost, než se setkat s částí nás, kterou jste vy, a kteří expandovali ještě dále, než čím jsme se stali my, a pak v detailech vidět, jak se dostáváte do souladu s tím, co jste stvořili. Neexistuje větší uspokojení. Dnes jsme tu mluvili o myšlenkách, které bereme dále, než kdy kde byly. Tato kombinace bytostí, fyzických a nefyzických, se takto nikdy společně nesoustředila. Takže dnes..zde..jako výsledek tohoto soustředění existují expanze a rozšíření vědomostí, které jsme původně měli...několika z nich. A to je pro nás vzrušující. Takže v tom případě, necítíme pouze uspokojení....protože v mnoha případech, tyto rozhovory, které tu míváme, způsobily posun myšlenek, ale i my společně jsme zažili posun myšlenek na nové místo, kde nikdy předtím nebyly. Jinými slovy, byla to stejně tak i naše expanze. A expanze je vždy vzrušující pocit. Je naším přáním pro všechny z vás, abyste cítili to vzrušení, který cítíme my, když expandujete na nové místo bez jakékoliv rezistence.

Přeloženo ze semináře z 4.července 2009

Další překlad na podobné téma je zde: viewtopic.php?f=42&t=79&p=114

[vostalpetr]

Neexistuje větší uspokojení....

...................................................

Zcela nepochybně existuje větší uspokojení,
ale tady v této úrovni o níž je řeč,
tedy v úrovni expanze (myšlenek) je to jistě dost velké uspokojení...

Z toho tedy plyne, že ti co se řídí Abrahamovým učením, by tedy měli také myšlenkově expandovat
(a vytvářet tak nové ideály či případně ideologie)
a nikoli jen kopírovat to, co vymyslel někdo jiný, v tomto případě Abraham

Je to ale jako v umění,
každý dokáže víceméně úspěšně kopírovat nějaký obraz,
ale takové kopírování není nikdy natolik radostné a dobrodružné,
jako namalovat (byt třeba ne mistrovsky) vlastní originál...

Každý člověk ovšem vychází ze svých (převzatých) znalostí
(což jsou ovšem originály jiných lidí)
a je pak už jen na vás, nakolik dokážete vytvořit něco nového nebo jen bude kopírovat druhé a vytvářet tak tradici a dogmata...

Ten posun (v malíštví ale nejen v malířství) se vždy děje určitou revolucí,
tedy popřením toho starého a již zavedeného,
a děje se tak za hlasitého hlaholu a tříštění zbraní,
aby se pak s odstupem času zjistilo. že se jen v podstatě navázalo na to staré, které bylo tolik odsuzováno a potíráno...

Chce-li tedy někdo správně navázat na Abrahamovo učení,
udělá nejlépe, když se proti němu vzbouří, zkritzuje je, zašlape do bláta a vytvoří pak svůj vlastní originál,
jen takto lze postupovat vpřed...

Jak jsem řekl, nedokonalý originál je vždy více, než dokonalá kopie...


....................................................................................

a je to krásné a vzrušující se ptát, že?
.................................................

zcela nepochybně je to vzrušující, sbírat informace,
ale je čas kameny sbírat i čas kameny rozhazovat,
a kdo zažil třeba atmosféru roku 89, viděl jak pro mnoho lidí bylo velkým vzrušením kameny rozhazovat
(já osobně nejsem přítelem lidových revolucí byt sametových, navíc cinkat klíčema v listopadu na václaváku v davu promrzlých fanatiků není můj styl, ale atmosféru to mělo, ne?)

avšak sbírání kamenů a tvoření něčeho nového je to úplně nejvzrušující a nejuspokojivější, co v této úrovni může být
(toho se nakonec stejně už jen tupý dav nezúčastnuje, ten umí jen bořit a stejně tak tupý politik umí jen kopírovat, i když si o sobě nepochybně myslí, že je velký umělec)

takže vzrušující je se ptát a dovídat se,
vzrušující je i bořit,
ale nejvzrušující je tvořit...
(tedy v té úrovni "tvoření")

(to ostatně říká už i Schopenhauer,
který Zdroj nazývá Světovou Vůlí (tvoření), a hovoří tak o velkých "vojevůdcích či vůdcích" ale také i o umělcích,
ale také říká, že existuje něco mnohem vyššího a dobrodružnějšího a uspokojivějšího, nežli jen jít s proudem či řídit ten proud,
a tím je "Být Proudem",
jinak řečeno, být Zdrojem...

[Jana]

Vostálpetře,

když už jsme u toho boření, tvoření, postupování vpřed a vzad, tak mě napadá jedna kacířská otázka, za kterou nejspíš jen tak někdo nepoděkuje:

Není to jedno?

[vostalpetr]

Vostálpetře,

když už jsme u toho boření, tvoření, postupování vpřed a vzad, tak mě napadá jedna kacířská otázka, za kterou nejspíš málo kdo poděkuje:

Není to jedno?

...........................................................................................
jasně že je to jedno,
ale v té úrovni TVOŘENÍ (o které jsem psal)
je prostě tím nejlepším tvoření....

viz. viewtopic.php?f=42&t=905


Ale ono to jde zdůvodnit i trošku jinak,
ač se nám může zdát sbírání informací důležitým a přínosným a třeba duchovním posunem,
tak je to v podstatě jen mysl v čase a prostoru

podobně i boření zavedených idejí či jejich zkoumání je jen mysl v čase a prostoru

a stejně tak i tvoření je jen mysl v čase a prostoru,
ale odehrává se v PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU
a čím je to tvoření "lepší" či "vyšší", tím mín se zde uplatnuje anylytická mysl a naše zkušenosti a vědomosti,
je zde jen spíše inspirace nebo lépe intuice a pozornost,
uvolněnost, otevřenost, láska(k danému tématu) pozornost, a neosobnost (čím méně jsem zde já, a je zde jen tvoření, tím lépe)

Samozřejmě netvrdím, že přítomný okamžik zde není neustále v každém čase a na každém místě,
ale existují situace, kdy se do něj můžeme spontánně dostat,
a tvoření je jednou z těch příležitostí, kdy to lze prožít (i když zcela neuvědomněle)

Samozřejmě, ta velká radost, kterou tvořící zažívá, není z toho, že dosáhne nějakého tvůrčího cíle,
dokonce není ani z toho, že CESTA JE CÍL,
tedy ta radost není obsažena v tom tvoření,





ALE RADOST JE V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU V KTERÉM TA TVORBA PROBÍHÁ...

(přeněji řečeno je to bezpříčinná radostivost čistého (osobního) bytí (dokud nebudete jako děti...) což je v podstatě odraz Božské Blaženosti)



Samozřejmě, v takové situaci je také mysl klidná
ale jak neustále píšu, to je prostě jen vedlejší efekt, kdy pozornost je zaměřena na přítomný okamžik

Ale to se netýká jen tvorby,
takovéto stažení pozornosti do přítomného okamžiku lze zažít i při sportování, jízdě na motorce nebo třeba na saních, při úleku či silném strachu, při jakékoli (kladné i záporné) emoci, jako obvykle jsem zapomněl na sex a meditaci, takže to sem ještě dopisuju

PROSTĚ JAKO VŽDYCKY JDE JEN O POZORNOST V PŘÍTOMNÉM OKAMŽIKU TED A TADY

(hovořím o přítomném okamžiku, nikoli o Přítomnosti, tedy hovořím o šanci či příležitosti uvědomit si Přítomnost (Boha)

[vostalpetr]

Proto jsem tady psal, že kopírování (třeba Abrahama) není tvoření,

a jestliže někoho zajímá tvoření (a nezajímá jej přítomný okamžik, což samozřejmě mnoho lidí nezajímá), tak at teda OPRAVDU TVOŘÍ...

takto lze vcelku dobře dojít k zjištění, co je přítomný okamžik...

[Jana]

No a teď zase kvůli té Tvé odpovědi se není na co ptát.

[vostalpetr]

Jde to samozřejmě doplnit o to,
že dosažení cíle je také radost,
nebot dosažení cíle znamená, že tu koncentrovanou pozornost na něco, čeho chceme dosáhnout prostě uvolníme (do přítomného okamžiku), protože jsme toho dosáhli

proto je tu ta radost..

V podstatě jsem rád, že se mi to takto poskládalo,
a doufám, že se to poskládalo správně,
nebot dost dlouhou dobu mě zajímá otázka proč je tvoření radost
a co to znamená "jít s proudem"

Jestliže jít s proudem znamená mít radost, tedy radost je měřítkem toho, že jdeme s proudem,
pak nemůže být jiná odpověd, než že jde o přítomný okamžik, nikoli o to, že někde nějaká (neskutečná) osoba něco koná a něčeho dosahuje

A tím maximem (tedy maximální radostí) je,
že činnosti se dějí a skutky jsou konány ale není zde žádný konatel,
což je prostě jen Přítomnost Ted a Tady
a protože zde už není nějaká individualita, která by mohla jít s proudem, ale je zde jen proud (činností a dějů)
není zde konatel,
pak tedy to, oč jde je BÝT PROUDEM...

[Jana]

Je zajímavé, že když čtu, co píšeš, tak mě kolikrát napadá, že to nejde říct líp a pak zjišťuji, žes to napsal znovu jinak a ještě líp než před tím.

Takže ať žije Abrahamova expanze, tvořivost i proud směřující k tomu lepšímu a ještě lepšímu.

[vostalpetr]

Na štěstí se stále nic neděje i když se stále něco děje,
jak sama dobře víš,

takže jde vymyslet cokoli, jít a dostat se kamkoli, udělat to tak nebo naopak nebo třeba úplně jinak,
a přitom být stále doma (ted a tady)...

[Jana]

Je nádherné, že vidíš všechny ty možnosti bez omezení a zároveň i nemennost bezčasové věčnosti. Tohle je pravá svoboda, za kterou není potřeba bojovat, ale nic nebrání za ni i bojovat.

Největší radostí je vidět radost.

Díky

[vostalpetr]

Taky děkuji....


Ale jestli si místo toho začnete být vědomi vibrací, které vysíláte.. a jediný způsob jak to můžete udělat je, protože zatím to nemůžete vidět, zatím se to nemanifestovalo...je pomocí cítění vibrační frekvence toho a to děláte na sto procent pomocí vašich emocí.Vaše emoce vám říkají, jak si teď vedete...............
....................................................................................................................................................................

Ještě tedy něco k těm emocím z vlákna REALITA NENÍ AKTUÁLNÍ INDIKÁTOR,


Protože mnozí vkládají do emocí velkou důvěru, jakoby to, co cítí v srdci bylo naprosto správné a nějaká pravda,
a jsou s nimi bytostně spjati, takže se chytají za srdce, když tu emoci někdo zpochybní,
a připadá jim, že někdo napadnul přímo jejich osobu,
tak to, že je zde radostná emoce,
neznamená že jdete nějakou správnou cestu a že vás vede bůh a váš úspěch je zaručen (jak si to mnozí vykládají)
ale jen to, že se jen dostáváte do přítomného okamžiku

Abraham by řekl, žejste v souladu se svým naprogramováním,
a to naprogramování může klidně být, že vaším cílem je třeba vyvraždit miliony židů,
a vy u toho budete zcela nepochybně cítit radostnou vznešenou emoci...

proto neustále říkám, že ten obsah emoce může být naprosto jakýkoli,
myslet si, že Hitler byl nějakou nelidskou zrůdou která žila ve stavu nenávisti a nějakých nižších démonských vibrací je naprostý nesmysl,
byl to velice jemný a zdvořilý a citlivý člověk (jak na něj vzpomínají blízký pamětníci)
a zcela nepochybně měl velice silné a radostné a povznášející emoce
když tvořil novou evropu...


Takže ona neomylnost radostné emoce není tak ani v jejím obsahu,
a ani to, že jste v souladu se svým naprogramováním není vůbec známkou nějaké svatosti či duchovnosti,
ale ta neomylnost spočívá v tom, že jste (víceméně) v přítomném okamžiku...


(určitě jste si už všimli, že radostných a zaníceních fanatiků se srdcem na dlani co vás chtějí dovést k lepším zítřkům, které vede bůh a neomylná božská pravda a prozřetelnost, běhá po světě víc než dost a
víc než dost podobně emocionálně laděných jedinců si je vybírá za své vůdce...)

PS.
vždycky se mi ježí vlasy hrůzou,
když někdo napíše něco o správnosti emocí,
aniž by si uvědomil, že díky právě těm správným svatým nedotknutelným emocím každý rok umírá na miliony lidí....
(za takovouhle definici emocí by měli Abrahama zastřelit ((když to píšu, tak se mi dme hrud vznešenou radostivou emocí svatého hněvu))

[Jana]

Mám v hlavě tak prázdno a možná ještě navíc líno, že se mi k těm emocím nevybavují vůbec žádná slova.

Snad jen, že pokud nějaký člověk, jako třeba Hitler, investuje tolik energie do likvidace domnělých nepřátel a do budování vlastní moci, že jeho ústřední emoci musel být strach.

Strach je iluze absence Lásky, tedy žijeme-li v jednotě s Láskou, postrádáme emoci strachu a tím i odpor, negativitu..

A pak mě napadá, že radost a naplnění v srdci byla vždycky 100% spolehlivá navigace, nikdy tohle nezklamalo, nikdy to nevedlo špatně.

A dál mě napadá, že do Vědomí se dá "vstoupit" jedině srdcem ve stavu Lásky.

[Petr]

No je zde otevrena rada zajimavych temat, a bohuzel i nekolik nepochopeni Abrahama...mozna by fakt stalo za to si od neho neco precist ucelene, pokud o nem chceme diskutovat... (pokud k nemu nechceme diskutovat, tak samozrejme neni trebe cist nic )
no kazdopadne se pak k nekterym ten tematum jeste po svatcich nebo spis po novem roce vratim a zkusim k tomu napsat svuj pohled
Tak zatim

[vostalpetr]

A dál mě napadá, že do Vědomí se dá "vstoupit" jedině srdcem ve stavu Lásky.
...........................................................................................

no to je jen jedna z možných cest,
která funguje opět na na stejných principech jako jiné cesty, otočení pozornosti na samu pozornost v přítomnosti ted a tady,
což lze popsat jako milovat lásku samu a být láskou,
to je úplně to samé, jen je k tomu přídám ten aspekt blaženosti

nepíšu to ted kvůli tobě,
protože to víš,
ale být láskou a mít či cítit lásku jsou hodně rozdílné úrovně "poznání" či "bytí"

je vždycky nanejvýš žádoucí najít v čemkoli co si uvědomujeme to, co je opravdu duchovní,
je-li zde nějaký pocit lásky či blaženosti, tak to duchovní je pouze ta láska, nikoli ten objekt který tu lásku vzbuzuje,
a kdybych třeba miloval (představu) boha, tak není duchovním ten bůh, ale ta láska

je řečeno, že bůh či duch je opravdu ve všem, nebo že je vším, ale je třeba tu duchovnost v tom najít, a ne zůstat na úrovni projevených věcí a říci, že emoce je bůh či nějaká pravda, ale najít tu podstatu tý emoce, která je skutečně duchovní

když říkám, že VŠECHNO JE ON, nemám tím na mysli, že monitor na který ted koukám je bůh, ale že podstata toho monitoru je božská a říkám že tou podstatou je pozornost
a jestliže někdo tvrdí, že emoce jsou bůh či pravda, tak je to asi tak chytrý, jako tvrdit že monitor počítače je bůh či pravda

PRAVDA JE VE VŠEM, ALE JE PŘEKRYTA JEVOVOU STRÁNKOU (a my vidíme pouze ten jev a nikoli tu pravdu a zaměnovat jedno za druhé je poměrně velký omyl)

[vostalpetr]

No je zde otevrena rada zajimavych temat, a bohuzel i nekolik nepochopeni Abrahama...mozna by fakt stalo za to si od neho neco precist ucelene, pokud o nem chceme diskutovat... (pokud k nemu nechceme diskutovat, tak samozrejme neni trebe cist nic )
no kazdopadne se pak k nekterym ten tematum jeste po svatcich nebo spis po novem roce vratim a zkusim k tomu napsat svuj pohled
Tak zatim

No jo, ale já jsem línej číst a tak radši diskutuju a tak dávám příležitost těm, co znají Abrahama lépe, aby mi to pěkně nandali a tak si to pěkně zopakovali a rozšířili si tak zároven i své pochopení. Kdybych psal jen to co víte a nedělal chyby a tak vás tím trošku nevyprudil k reakci, tak bychom jen pokyvovali souhlasně hlavami a o ničem by se nemluvilo.
Nedělám ty chyby záměrně, jen píšu o něčem, co neznám nějak dokonale, což by se dalo určitě nazvat chybou, jenže tahle chyba zase dává možnost k různým improvizacím a náhledům,
což není k zahození...

Já vlastně v podstatě nejraději píšu o tom, co neznám, protože pak nejsem zase tak omezen nějakými názory druhých,
takže je zde tvůrčí svoboda,
a to nejen pro mě, ale i pro ty, co to znají lépe...

Takže se těším na tvůj náhled, ale i na náhled ostatních, pokud se jim do toho bude chtít

[Jana]

no to je jen jedna z možných cest,..

Taky jsem si všimla, že ať píšu o jakékoliv cestě, tak vždycky zdůrazním, že to je jediná možná cesta a legrace je, že ve skutečnosti žádná cesta neexistuje.

[vostalpetr]

no to je jen jedna z možných cest,..

Taky jsem si všimla, že ať píšu o jakékoliv cestě, tak vždycky zdůrazním, že to je jediná možná cesta a legrace je, že ve skutečnosti žádná cesta neexistuje.

No já taky vždycky ze svého pohledu zdůrazním jen pozornost a přítomnost a přitom by jistě bylo TAKÉ NANEJVÝŠ DŮLEŽITÉ a od věci říci, že je to i bezpředmětná radostivost a uvolněnost,
tedy když hovořím o tom púrincipu duchovní cesty, který je v podstatě zastavením...

A přitom je to důležité, protože ta radostivost či láska a uvolněnost tomu dává "hloubku"
takže bych měl k tomu dodávat i to, co říkají jiní, že bhakti je džnána





Ps. jsem rád, že mi to vždycky připomeneš...

[Petr]

Tak aby tu toho zmatku nebylo málo, tak jsem k emocím a AH odpověděl ve vedlejším vláknu: viewtopic.php?f=42&t=905&p=3632#p3632.

[Petr]

Z toho tedy plyne, že ti co se řídí Abrahamovým učením, by tedy měli také myšlenkově expandovat
(a vytvářet tak nové ideály či případně ideologie)
a nikoli jen kopírovat to, co vymyslel někdo jiný, v tomto případě Abraham

Je to ale jako v umění,
každý dokáže víceméně úspěšně kopírovat nějaký obraz,
ale takové kopírování není nikdy natolik radostné a dobrodružné,
jako namalovat (byt třeba ne mistrovsky) vlastní originál...

Nepochybuji o tom, ze tim jak tu Abrahama probirame tak tim vsichni expandujeme i jeho uceni.

Ale hlavne vzdyt ta expanze zde prece neni jen o expanzi nejake ideologie...ta expanze je predevsim o zivote. takze ono prakticky nelze zit a neexpandovat. Nebo pak kazdy mluvime o jine expanzi..
Kdybych mel najit nejake prirovnani, tak bych nikdy nerekl, ze kdo souzni a treba zije podle Abrahama, ze kopiruje obrazy..ale spise, ze si obohatil paletu barev, se kterou kresli zcela jedinecne obrazy, ktere nejsou ani v nejmensim okopirovany...jak by mohli...
no vlastne mohli by...ale ne s Abrahamem, protoze zakladem jeho uceni je pravy opak... malujte si svuj obraz a nehledte na obrazy ostatni...malujte si svuj a jdete za nim

[watta]

Proto jsem tady psal, že kopírování (třeba Abrahama) není tvoření

ale je. co si myslíš, že děláš celý život? od malička pořád jenom něco kopíruješ. i když to potom úplně převrátíš, tak to pořád jenom kopíruješ. žádná akce tady na zemi neexistuje. všechno je reakce. velmi poučná k tomuto je lingvistická saphir-whorfova hypotéza a také filozofickolingvistické spekulace ferdinanda de saussura, pokud ses s tím nesetkal, vřele doporučuji. žádné kopírování není kopírování samo o sobě, jak již vypovídá lidová moudrost: když dva dělají totéž, není to totéž. když se podíváš na to, jak funguje replikace v "živé přírodě", ať už na úrovni mikromolekulární nebo potom při samotném rozmnožování, zjistíš totéž. tvrdíš, že cesta je cíl, ale cesta každého je úplně jiná a v každém jsou milióny rozličných "součástek", samostatně hrajících svoji hru, které hrají také svoji cestu, to už je pořádná kombinatorní směsice poskytující neuvěřitelnou škálu možností, například jenom(!) u lidí celkový počet všech možných variací DNA kódu mnohomnohonásobně převyšuje počet lidí dosud žijících na této planetě. někdo si přečte nějakou knížku, podívá se na nějaký film a pak se snaží, co se dozvěděl, aplikovat do svého života. někdo to zase dělá naopak - na něco přijde a pak třeba napíše knížku. ale všichni bez rozdílu se setkáváme denodenně s takovým množstvím vjemů, na něž reagujeme a které podvědomě vyhodnocujeme a pořád se podvědomě rozhodujeme, že všechno, co činíme, je způsob kopírování. není nic jiného na tomhle světě než tvoření. tak nech každému jeho cestu, stejně tak jako každý nechává tvoji cestu tobě.