Učitel

[Eva Nada]

Před časem jsem se ptala Trini, jaké má ona zkušenosti s učitelem, nebo jich měla více, jestli ho stále ještě má, myslím z masa a krve , jestli jsou v kontaktu nebo ne a když, tak proč ne. Co ji tento vztah, vztahy přinesly...
Tehdy mi na to neodpověděla.. tak třeba, bude li chtít, odpoví tady.
Děkuji.

[Trini]

jestli ho stále ještě má, myslím z masa a krve

Žádného takového jsem neměla. A ani jsem nikdy nechtěla mít. To není pro mě to pravé.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Před časem jsem se ptala Trini, jaké má ona zkušenosti s učitelem

............................................................................................................................

Učitele z masa a kostí má přece naprosto každej :

https://www.youtube.com/watch?v=Pl7Ij7Ah00Y




Já mám ještě pro jistotu učitele z vatelínu a umělý kůže,

páč se občas cítím opuštěný, ztracený, zbloudilý a neštastný a nikdo mně nerozumí
a někdy propadám depresi obzvlášt když si si přečtu něco vod Jany či nákýho gurua

http://www.hrackydracek.com/User_Files/ ... dek-pu.jpg

[Eva Nada]

jestli ho stále ještě má, myslím z masa a krve

Žádného takového jsem neměla. A ani jsem nikdy nechtěla mít. To není pro mě to pravé.

Aha, já myslela, že jsi měla. A kdo tě nejvíce oslovil?
Mě E. Tomáš, Míla, Krishnamurti...

[Trini]

Učitele z masa a kostí má přece naprosto každej

A no jo, ale Eva myslela nějakého známého duchovnáka.

[Alaja]

Mě nejvíc oslovil K.Minařík....no a pak L.Rampa.
Ten první mi nejjasněji objasnil, jak je to vlastně s tou savikalpou a nirvikalpou a ten druhý, jak je to s těmi mými vizemi (telepatie, jasnovidnost a pod).

[Trini]

jestli ho stále ještě má, myslím z masa a krve

Žádného takového jsem neměla. A ani jsem nikdy nechtěla mít. To není pro mě to pravé.

Aha, já myslela, že jsi měla. A kdo tě nejvíce oslovil?
Mě E. Tomáš, Míla, Krishnamurti...

E. Tomáš, Ramana, Nisargadatta. Jejich rozhovory s hledajícími. Ale jako učitele je nevidím.
Nejvíce mne ale oslovil jeden, kterého ho nebudu jmenovat - toho vidím jako svého zcela speciálního a nesmírně důležitého učitele, jehož rady a návody jsem praktikovala. Ten mne provázel nejturbulentnějšími lety mého žívota a cítím s ním něco, co bych nazvala mystické spojení.

Pak zde byl "můj" Boží člověk, katolický kněz - opravdu z masa a kostí , který mi pomohl v největší krizi mého života. Nevidím ho jako učitele, ale rozhovory s ním mi byly velmi důležíté. To bylo také takové zvláštní spojení. Ten už zemřel. Krátce po šedesátce.

Hluboké spojení samozřejmě cítím k Ježíšovi - člověku. Praktikování jeho rad mi také velmi pomohlo.

A nesmím zapomenout Šri Juktešvara (Joganandův guru - krija joga), kterého si velmi vážím. Tím směrem je také nějaké spojení.

[Eva Nada]

Díky.

Svého času mi byl blízký Vivékananda, asi nejvíce z těch indických a stále je, více než i Ramana..., ale to jen napovídá, kde a jak to v tomto životě mám...

[Eva Nada]

Ježíš je mi samozřejmě taky velmi blízký, ale trochu jinak, než předtím jmenovaní. Intimně, jako má duše...

[armin]

"Pravá moudrost je vnitřní moudrost. Hledáme-li ji jako osobu, nikdy ji nenalezneme. Nemůžeme ji dokonce ani posuzovat podle zevnějšího života žádné osoby. Můžete žít s mudrcem 50 let a nemusíte o tom vědět. Jeho zevní vyjádření i způsob života a hlavně vaše představy a domněnky vás mohou zcela zavést a oklamat. Vzpomeňme si jen Milarepova gurua Marpu, jak čekal na svého žáka se džbánem plným kořalky a jak mu po dlouhá léta dával kruté a zdánlivě nesmyslné úkoly, které na první pohled s duchovní cestou vůbec nesouvisely, až by to bylo Milarepu málem zviklalo.
Vzpomeňme si jen na mudrce japonské sekty Zen a jejich způsobu jednání s žáky hraničící často až s osobní brutalitou.
Naopak můžete míti někoho za mudrce, protože se vám zdá, že mluví moudře, učeně a sladce a jeho způsoby se vám zdají dokonalé a on jím ani zdaleka nemusí být. Na každém může něco dobrého být, ale zdaleka to nestačí k Poznání."

(E.Tomáš JVS)

[Alaja]

"Pravá moudrost je vnitřní moudrost. Hledáme-li ji jako osobu, nikdy ji nenalezneme. Nemůžeme ji dokonce ani posuzovat podle zevnějšího života žádné osoby. Můžete žít s mudrcem 50 let a nemusíte o tom vědět. Jeho zevní vyjádření i způsob života a hlavně vaše představy a domněnky vás mohou zcela zavést a oklamat. Vzpomeňme si jen Milarepova gurua Marpu, jak čekal na svého žáka se džbánem plným kořalky a jak mu po dlouhá léta dával kruté a zdánlivě nesmyslné úkoly, které na první pohled s duchovní cestou vůbec nesouvisely, až by to bylo Milarepu málem zviklalo.
Vzpomeňme si jen na mudrce japonské sekty Zen a jejich způsobu jednání s žáky hraničící často až s osobní brutalitou.
Naopak můžete míti někoho za mudrce, protože se vám zdá, že mluví moudře, učeně a sladce a jeho způsoby se vám zdají dokonalé a on jím ani zdaleka nemusí být. Na každém může něco dobrého být, ale zdaleka to nestačí k Poznání."

(E.Tomáš JVS)

Jestli podle tebe někdo k tomu, aby poznal Pravdu, potřebuje, aby ho někdo jiný mlátil holí, tak ten dotyčný dosud nepotřebuje tu Pravdu znát.

[Trini]

"Pravá moudrost je vnitřní moudrost. Hledáme-li ji jako osobu, nikdy ji nenalezneme. Nemůžeme ji dokonce ani posuzovat podle zevnějšího života žádné osoby. Můžete žít s mudrcem 50 let a nemusíte o tom vědět. Jeho zevní vyjádření i způsob života a hlavně vaše představy a domněnky vás mohou zcela zavést a oklamat. Vzpomeňme si jen Milarepova gurua Marpu, jak čekal na svého žáka se džbánem plným kořalky a jak mu po dlouhá léta dával kruté a zdánlivě nesmyslné úkoly, které na první pohled s duchovní cestou vůbec nesouvisely, až by to bylo Milarepu málem zviklalo.
Vzpomeňme si jen na mudrce japonské sekty Zen a jejich způsobu jednání s žáky hraničící často až s osobní brutalitou.
Naopak můžete míti někoho za mudrce, protože se vám zdá, že mluví moudře, učeně a sladce a jeho způsoby se vám zdají dokonalé a on jím ani zdaleka nemusí být. Na každém může něco dobrého být, ale zdaleka to nestačí k Poznání."
(E.Tomáš JVS)

Jestli podle tebe někdo k tomu, aby poznal Pravdu, potřebuje, aby ho někdo jiný mlátil holí, tak ten dotyčný dosud nepotřebuje tu Pravdu znát.

[Trini]

Od Vostalpetra:

Pravá moudrost je vnitřní moudrost. Hledáme-li ji jako osobu, nikdy ji nenalezneme.

.........................................................................................................................................................

Pravá i levá moudrost je vnější i vnitřní moudrost. Hledáte-li ji jako osobu, snadno ji naleznete v každé osobě,
nebot každá osoba je sobě mistrem a zároven i žákem,
(nebot každá osoba má svou vlastní osobní karmu)
Nedejte se oklamat svým (či jejím) zevním nebo vnitřním životem,
chcete-li chlastat kořalku, klidně ji chlastejte,
chcete-li si dávat kruté a nesmyslné úkoly, klidně si je dávejte,
jen si dejte pozor aby jste se nevoblbli nějakým cizím "dobrem"
to zdaleka nestačí k poznání sebe sama...

(P. Vostál JTN)

PS.
JTN je neexistující titul mé nenapsané knihy "Je to naopak" kterou nejspíš nikdy nenapíšu,
páč by si pak někdo mohl ještě myslet, že by to nemohlo bejt i jinak...

[armin]

Jestli podle tebe někdo k tomu, aby poznal Pravdu, potřebuje, aby ho někdo jiný mlátil holí, tak ten dotyčný dosud nepotřebuje tu Pravdu znát.

Kdo potřebuje tu Pravdu znát? A k čemu tu Pravdu potřebuje znát?
Hlubší vztah k Mistrovi působí jako osud. Někoho hladí jiného mlátí. A proč?

Otázka otevírá mysl a srdce, pokud si ji opravdově klademe, pokud cítíme naléhavou, bytostnou potřebu odpovědi. Taková otázka nás probouzí z pouhého přežívání (hledání zábavy a užívání si).

Ale každá slovní odpověď, se kterou se spokojíme, zastavuje dobře nastartovanou cestu takovou otázkou.
Mistr opravdu hledajícímu nedá odpověď. Ale z milosti Mistra se v nás probudí Otázka, kterou neuspokojí žádná představa, žádná odpověď mysli.
Ostatním odpovídá - to je pro většinu, pro ty zatím nepřipravené, takový úvod pro jejich možnou přípravu na cestu. Je to ale takový přirozený (nezáměrný) fishing. ("Udělám z vás (rybářů) lovce lidí") Obvykle ale s velmi malým úspěchem. Většina si na základě takových sdělení dělá jen nejrůznější "duchovní" představy a těch se pak drží, hlásá je, omílá je - na nich si budují svoje "duchovní" ego ("mistrovství), když to světské ego nenachází v reálném světě sebenaplnění.

Třeba Krishnamurti říkal, když umíral, že to, co sděloval, nikdo nepochopil. Přesto podnítil k hledání spoustu lidí.

[armin]

Je krásné, šťastné a velká Milost být s opravdovým Mistrem.
Velká Milost, která se nedá koupit ani jinak získat.
Mistr - nejlépe i s jeho manželkou jsou takoví druzí - duchovní rodiče - až za hrob.

"Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."

[Trini]

To je zvláštní, Tomášovi žádného Mistra nepotřebovali.

[Alaja]

Jestli podle tebe někdo k tomu, aby poznal Pravdu, potřebuje, aby ho někdo jiný mlátil holí, tak ten dotyčný dosud nepotřebuje tu Pravdu znát.

Kdo potřebuje tu Pravdu znát? A k čemu tu Pravdu potřebuje znát?
Hlubší vztah k Mistrovi působí jako osud. Někoho hladí jiného mlátí. A proč?

Otázka otevírá mysl a srdce, pokud si ji opravdově klademe, pokud cítíme naléhavou, bytostnou potřebu odpovědi. Taková otázka nás probouzí z pouhého přežívání (hledání zábavy a užívání si).
Ale každá slovní odpověď, se kterou se spokojíme, zastavuje dobře nastartovanou cestu takovou otázkou.
Mistr opravdu hledajícímu nedá odpověď. Ale z milosti Mistra se v nás probudí Otázka, kterou neuspokojí žádná představa, žádná odpověď mysli.
Ostatním odpovídá - to je pro většinu, pro ty zatím nepřipravené, takový úvod pro jejich možnou přípravu na cestu. Je to ale takový přirozený (nezáměrný) fishing. ("Udělám z vás (rybářů) lovce lidí") Obvykle ale s velmi malým úspěchem. Většina si na základě takových sdělení dělá jen nejrůznější "duchovní" představy a těch se pak drží, hlásá je, omílá je - na nich si budují svoje "duchovní" ego ("mistrovství), když to světské ego nenachází v reálném světě sebenaplnění.

Třeba Krishnamurti říkal, když umír.al, že to, co sděloval, nikdo nepochopil. Přesto podnítil k hledání spoustu lidí.

Tak ti nevím, jestli jsem o něco přišla, když jsem Mistra nehledala, nebo jsem měla velikou kliku, protože jsem ho nehledala...

Ty, co jsem potkala...no nevím....v Psyché jsem si nevybrala, tam jsem byla na přednášce jen jednou kvůli jednomu známému.. .
na Strahově...no, tam jsem byla sice víckrát, ale jeden nerad vracel cokoli, co si od posluchačů vypůjčil, u dalšího se pro změnu o přestávce cosi divného dělo pod stolem (holky říkaly fůj, že se nestydí, na veřejnosti...ale co pod tím stolem dělal, fakt nevím... )
....Sri Chinmoy na Výstavišti mne nijak neoslovil, ani to jeho hraní na nejrůznější hud. nástroje....
Nakonec přece jenom ti ufologové byli ze všech nejlepší....

Začínám mít dojem, že by mne ti tví učitelé, kdyby mne někdo zatáhl na tu jejich chatu, vyhodili také... Eště že jsem se jim vyhnula velkým obloukem...

PS: Když v devadesátých letech v telce běžel ten seriál s E.Tomášem, tak jsem si na video natočila všechny díly.....ale...když jsem si to pak všechno najednou přehrála, tak jsem u toho docela tvrdě usnula...

[armin]

To je zvláštní, Tomášovi žádného Mistra nepotřebovali.

Potřebovat k čemu?
Mistr je Milost. Ten přichází sám, toho nehledáš ani "nepotřebuješ".

Jak říkal pan Tomáš "Je-li žák připraven, objeví se Mistr. Nemůže se neobjevit".

Hledat Mistra, protože ho k něčemu potřebuji vede k tomu, že najdu nějakého hochštaplera nebo i když náhodou natrefím na opravdového Mistra (třeba pana Tomáše), stejně se s ním vnitřně nesetkám. Brání mi v tom moje předsudky, představy, duchovní povrchnost zaslepenost sebestředností atd.

Je to věc osudu, karmy.

I Tomášovi měli své Mistry, i Dalajlama a tulkové v Tibetu měli své Mistry i Buddha Gautama měl na své cestě své Mistry u kterých se učil a vstřebával jejich stupeň poznání a šel dál svou jedinečnou cestou.

Stejně jako malíři mají své mistry a pak jdou svojí cestou dál, klavíristé, houslisté atd.

[Alaja]

Hlubší vztah k Mistrovi působí jako osud. Někoho hladí jiného mlátí. A proč?

Hmm..to píšeš o mistrovi (třeba se zenovou holí) nebo o Mistrovi?
Dělá to na mne dojem, že smícháváš dohromady mistra v těle s tím vnitřním Mistrem....a pak se vymluvíš na Mistra, když ti mistr neprojde...

[Trini]

Od Vostalpetra:

Někdo hledá a jinej zase nalézá.
Picasso totiž řekl : "Já nehledám, já nalézám."
Pro jistotu jsem hledal jestli si to pamatuji správně a vida co jsem nalezl :

Nehledám, nalézám
19. Červen 2008
Duchovno

"Hledat, to znamená vycházet ze starého stavu bytí, a chtít nalézt, to znamená vycházet z toho, co je v novém stavu bytí již známé. " Pablo Picasso

Pablo Picasso nám tím sděluje, že člověk nasměrovaný na tento svět, s egoistickým základním vyladěním a prefabrikovaným očekávacím postojem, se vydává pátrat po svém životním štěstí. Chce pokud možno sám určovat cíl svého hledání. Proč to dělá?

Moderní člověk, který touží po jistotě a harmonii, má strach opravdu se odpoutat, neboť neví, jestli tu pak nebude stát s prázdnýma rukama. To staré, známé nám předstírá jistotu. Když to pak opustíme, změníme možná jen vnější plášť, nikoliv však obsah. Zůstáváme tím starým člověkem, který třeba nosí nový oblek, ale nadále je uvězněný ve starých modelech.

"Nalézání, to je to zcela nové, nové také v činnosti. Všechny cesty jsou otevřeny, "píše Picasso dále.

Co to znamená pro nás, kteří se označujeme jako hledající? To znamená, že můžeme nalézat, jen když se odpoutáme, aniž klademe jakékoliv podmínky, aniž si budeme nechávat otevřená zadní vrátka, jimiž bychom se mohli vrátit do svého starého života, kdyby nás to nové začalo pálit.

Nejistotu takového rizika dokážou vlastně na sebe vzít jen ti, kdo se v nebezpečí umějí zachránit, kdo v nebezpečí, ve stavu bez pilota, jsou vedeni, kdo se v temnotě předají neviditelné hvězdě, kdo se nechají přitahovat cílem a nestanovují si lidsky úzkoprsý cíl.

Míní zde Picasso "neznámou hvězdou" pomocníka zvenčí? Nebo cítí, že každý člověk tuto hvězdu nese v sobě ve formě atomu duchovní jiskry a s pomocí doteku Gnose ji může nechat rozzářit? Takto viděno, pomocník zvenčí v nás zapaluje světlo, které nás však určitě vede do "stavu bez pilota". Toho můžeme dosáhnout, když znovu nalezneme svou pradávnou víru, sílu, která s jistotou ví, že "za vším tím strachem z odpoutání se nalézá milost všeobjímajícího pole Gnose, síla, která nás nese na svých vibracích jako své děti, navracející se domů".

Každý tuto sílu nese v sobě, musí se jen odvážit ji nalézt.

https://duchovno.doktorka.cz/duchovno/nehledam--nalezam