Ale jsme-li z Vortexu venku, vypadá to, že vedle možnosti dovolit si projevovat se pravdivě a přirozeně, máme ještě další možnost - poslouchat své ego, chytrost mysli...
óóó veliká já-ty-ona-oni-my-vy
, díky za každou takovou možnost!... že máme možnost být někým lepším, než jsme a že se v budoucnu můžeme cítit lépe než teď, pokud se překonáme a budeme se teď cítit mizerně.
ano, máme i možnost myslet si, že jsme byli horší a budeme lepšími. máme i možnost se překonávat. osobně nevolím ani jednu z nich - a snad i právě proto se myslím cítím skvěle. takže - mohu jen doporučit vyzkoušet
nevypadá to že je jiná možnost než bojovat o přežití
i to je parádní způsob, jak vidět svět a kdo ho poznal, kdo viděl svět jako boj o přežití, hodně se obohatil. čím víc úhlů pohledu, tím líp - čím víc úhlů pohledu, tím větší porozumění celku. vím toho o trochu víc, když vidím, co vidím, než když bych se snažila jen přehlížet, protože mi někdo řekl, že mám vidět něco jiného.
Biologicky jsme nastaveni odpovídat na podněty z prostředí, v němž se nacházíme, jednoduchými reakcemi – předcházet situacím ohrožujícím naše přežití a zmocňovat se toho, co přispívá k našemu spokojenému bytí. Stačí zalistovat stránkami historických knih, abychom zjistili, že dějiny lidstva jsou příběhem napsaným krví bytostí, které byly slabší.
pro mě je biologické nastavení je božské nastavení. mé tělo není mým vězením a není mým protivníkem. moje biologie a chemie a biologie a chemie všeho v přírodě jsou pro mě projevy téhož "boha", který způsobuje také moji radost - mimochodem naše radost se bez našeho těla neobejde
a který člověk že má být podle toho pána slabší - ten, který padl? Přesto se zdá, že i když nás biologické naprogramování nutí k násilí a krutosti, zároveň nás vybavuje emocemi, jež nejen blokují agresi, ale také nás vybízejí jednat způsobem, která potlačuje impuls k osobnímu přežití ve prospěch služby druhým bytostem. Ohromila mě poznámka harvardského profesora Nedoma Kagana při jeho přednášce na konferenci Institutu pro mysl a život v roce 2003, kdy uvedl, že souběžně s naším sklonem k agresi nám tentýž institut přežít poskytuje „dokonce ještě silnější biologický impuls k laskavosti, soucítění, lásce a péči.
mrkněte na oxytocin
– hormon, který (mj. a ve spolupráci s ostatními) se podílí v organismu jak na vzniku pocitu lásky, tak na vzniku pocitu nenávisti. místo vyhodnocování v mozku je pro oba "protipóly" jedno a určuje intenzitu pocitu - nikoli jeho znamenko - tedy zda se jedna o pocit pozitivni ci negativni ... kuk napr. zde:http://www.osel.cz/index.php?obsah=6&clanek=4719
Vědci z University of Haifa zjistili, že hormon „lásky“, který má pod palcem štědrost a vcítění se do problémů druhého, ovlivňuje i zcela opačné projevy - zášť a škodolibost. Oxytocin je zřejmě hormonem, který spouští sociální city povšechně. Když je osoba naladěna positivně, podpoří pro-sociální jednání. Když jsou asociace nelibé, dává průchod citům negativním. ...
osobně nevidím důvod, proč kritizovat přírodu za to, že existuje, skrze ní můžeme prožívat naše pocity - naše tady a teď. myslím, že vězněm nějakého biologického nastavení se může cítit člověk, který si s ním neví rady - zažívá pocity nemilé, a ty chce PŘEKONÁVAT, místo aby jim naslouchal a těžil z nich, místo aby se jimi inspiroval, seznámil se s nimi, poznal, proč je má, a jak s nimi naložit, aby se změnili v pozitivní. podle všeho pro oxytocin, který takový povel dostane, je to potom už hračka. vážně myslím, že je rychlejší to sledovat, naslouchat tomu, zkoušet ... než před tím utíkat tím, že to prohlásím za ďábelské či nebožské či určené do šrotu či hodné zatracení, překonání a totálního ubití
miluji své ego, mám ho ráda upřímně, protože ho znám a vím, že není proč se ho bát, není proč ho likvidovat. nic z toho, co tu existuje, nemusím likvidovat k tomu, abych byla šťastná. nic 
