Ovládání mysli

[Jana]

budeš-li sedět pod takovým stromem, a už se tak narodíš - jak poznáš, že to, co zažíváš, je štěstí?
budeš to ještě i potom nazývat ˇštěstí"?

Watto, krásně to píšeš.
V jednotě se zdrojem jsme ve stavu vortexu. Z vortexu nás vyhazuje náš odpor, strach a záporné emoce, které vytváří naše ztotožnění s osobní myslí. Tedy myslíme si, že jsme něco odděleného od ostatní existence. Je tu ztotožnění s osobou, člověkem. Nepoznáváme se v Já. A tak vzniká samsára, dualita, utrpení.
Štěstí je tu závislé na stavu těla a mysli. K tomu, aby se v dualitě dokázal člověk radovat z chladu, potřebuje horko, k tomu aby se dokázal radovat z nasycení, potřebuje znát hlad…
Při poznání celistvosti je tu radost z existence jako takové, je tu stále vědomá blažená existence. Nepotřebuješ k tomu žádné „vnější“ podněty , ale jak správně píšeš, smysly i mysl jsou při souladu se zdrojem zostřené, všechno si jakoby víc vychutnáváš. Požitek těla a štěstí mysli je tu k té blaženosti duše sjednocené s Vědomím ještě navíc.

[Jana]

..utápění se v koloči tzv. přemítavé mysli, která neustále přemítá o tom, co by bylo aby nebylo nebo co by mohlo a proč by mohlo, nebo nemohlo ... jestli tohle nebo tamto a jak tamten nebo onen ... a taky proč se to nestalo takhle, ale zrovna takhle, a co bude nebo nebude ... a to všechno se stáváním kategorických stanovisek ano, ne ...

prostě je to kolotoč neustálých přemítavých spekulací, které zbytečně vyčerpávají, rozptylují a odvádějí pozornost od toho co je, udržující nás v napětí a následném stresu ze zbytečných obav například z toho co by mohlo nastat v budoucnosti či co se kdy zvoralo v minulosti (pocity viny, selhání, ...) a to je dost zajetý zvyk u většiny lidí a na to je poukazováno, že potřeba tohoto nechat ...

Ano, tohle je názorně popsaná činnost osobní mysli.

Pokud připoutanost k osobní mysli zmizí, tak zmizí s ní i pocit, že si něco o někom nebo o něčem myslíme. Že víme jak co je. Víme, že nic nevíme, jak říká Vostálpetr. Naše osobní mysl je prázdná a myšlenky se objevují jakoby z nitra, "z ticha", jak říká Lucky, nic s nimi neděláme - nepřemítáme. Mysl je stále meditativní.

[Monika]

... Že víme jak co je. ...

rozlišování tu je pořád, růže je růže a není to strom nebo židle. když potřebuju rohlíky - tak pro ně nejdu do drogerie, vím kam mám pro ně jít, přemítat o tom není potřeba ani není potřeba přemítat, proč je zrovna v drogerii nemaj, nebo že by to bylo fajn, kdyby je tam měli ...

takže nechť nám Pán Bůh zachovati zdravý rozum ráčí, jak říkává moje kamarádka

[Jana]

Moniko,

ano, rozlišování tu je pořád. Mysl, smysly, tělo včetně mozku zůstaly zachovány. Ale zmizela iluze, zmizelo ztotožňování se s konatelem, není tu myšlenka: "já rozlišuji rohlíky od motyčky", ale je tu poznání, že tohle je rohlík, tohle je motyčka a že vše co je, je jedinou stejnou existencí.

[watta]

rozvíjení a používání těchto schopností tam kde je třeba je něco naprosto jiného, než utápění se v koloči tzv. přemítavé mysli, která neustále přemítá o tom, co by bylo aby nebylo nebo co by mohlo a proč by mohlo, nebo nemohlo ...

tak že by možná tohle mohl být pro někoho důvod ...

někomu může připadat vysvobozující přestat používat mysl zcela (tedy do té míry, do jaké je to možné), jestliže mu mysl přináší pouze utrpení - v této podobě - jestliže ho mučí neustálou spoustou otázek, nebo mu naopak nedokáže na otázky dát žádnou odpověď. chápu.

ale myslím, že ona mysl tedy není od toho, aby dávala odpovědi - mysl je od toho, aby byla aplikovaná (nejenom ona) v životě a realita, to je ta odpověď. spekulovat nad tím, jak co je, a nerealizovat a nezkoušet to v životě je asi trochu jako vařit pořád pro velkou společnost a pokaždé jíst doma sám ...

ale je moc hezké a praktické jít "ven", jít do života, tam něco vyzkoušet a výsledek si do mysli uložit. jenom taková mysl pak sem tam dá i docela dobrou odpověď - ale pak už většinou ani nejsou odpovědi hledány, jsou dost možná spíše žity.[/quote]

když se preferuje jeden pohled (funkce hemisféry) na úkor druhého (funkce hemisféry), tak je to vždy extrém, přinášející problémy viz. zaměření na duchovní vnitřní život, bez rozvíjení praktických záležitostí týkající zabezpečení materiálních podmínek pro život,přináší chudobu a hmotné nedostatky (viz například situace v Indii) a naopak orientace na praktické zevní materiální zabezpečení s opomíjením rozvoje nitra, dovádí k tenzím, stresu a depresím jak lze vidět v tkzv. "západní kultuře" rozumu.

ano, to si taky myslím. řekla bych, že k tomu není zapotřebí ani se VĚDOMĚ odpoutávat od mysli, ani se VĚDOMĚ strachovat před nedostatkem, jen sledovat všemi svými dostupnými možnostmi vnímání, "co se děje, když ..."

[watta]

..utápění se v koloči tzv. přemítavé mysli, která neustále přemítá o tom, co by bylo aby nebylo nebo co by mohlo a proč by mohlo, nebo nemohlo ... jestli tohle nebo tamto a jak tamten nebo onen ... a taky proč se to nestalo takhle, ale zrovna takhle, a co bude nebo nebude ... a to všechno se stáváním kategorických stanovisek ano, ne ...

prostě je to kolotoč neustálých přemítavých spekulací, které zbytečně vyčerpávají, rozptylují a odvádějí pozornost od toho co je, udržující nás v napětí a následném stresu ze zbytečných obav například z toho co by mohlo nastat v budoucnosti či co se kdy zvoralo v minulosti (pocity viny, selhání, ...) a to je dost zajetý zvyk u většiny lidí a na to je poukazováno, že potřeba tohoto nechat ...

Ano, tohle je názorně popsaná činnost osobní mysli.

ale není, Jani, to mi neříkej... neříkej mi, že pokaždé, když přemýšlíš, tak je to jenom o nějakých obavách z budoucnosti nebo z viny? přemýšlíš přece o tom, jakou dobrůtku si uděláš k večeři, v kolik máš být na autobusu, jak je dneska venku hezky, že se nám ten podzim opravdu podařil, co bys tak ještě mohla zajímavého dělat, jakou radost udělat k vánocům tetě ... ? tohle podle tebe není mysl?

[watta]

Moniko,

ano, rozlišování tu je pořád. Mysl, smysly, tělo včetně mozku zůstaly zachovány. Ale zmizela iluze, zmizelo ztotožňování se s konatelem, není tu myšlenka: "já rozlišuji rohlíky od motyčky", ale je tu poznání, že tohle je rohlík, tohle je motyčka a že vše co je, je jedinou stejnou existencí.

ale nikdo přece nechodí do drogerie ani s tím, že by si neustále opakoval ani "pozor, rohlík není motyčka", ani "rohlík i motyčka mají společnou jednu úžasnou existenci"



nebo ano?

[Jana]

neříkej mi, že pokaždé, když přemýšlíš, tak je to jenom o nějakých obavách z budoucnosti nebo z viny? přemýšlíš přece o tom, jakou dobrůtku si uděláš k večeři, v kolik máš být na autobusu, jak je dneska venku hezky, že se nám ten podzim opravdu podařil, co bys tak ještě mohla zajímavého dělat, jakou radost udělat k vánocům tetě ... ? tohle podle tebe není mysl?

Watto ,
neříkám, že mysl jako taková nefunguje. Jen zmizí osobní mysl, zásobárna toho, co jsme si osobně vypřemítali, podědili a uchovávali v hlavě jako rodinné stříbro: "Za těchhle okolností se dělá to, a za jiných tamto... když neuděláš tohle, tak si lidi budou myslet tohle..jedině takhle je to vždycky správně...a tohle je špatně..."
Mysl je prázdná a otevřená ke všem možnostem, které se tady a teď objevují, proto ve chvíli, kdy je centrum Tvého bytí v srdci, tedy děláš něco s radostí a láskou, Tvá mysl je meditativní a děláš to nejlíp, jak je možné. Jako by se to všechno samo skládalo. Myšlenky se samozřejmě objevují, ale nejsou už něco statického, co může být ve Tvém osobním vlastnictví, jsou jen jevem ve Vědomí, stejně jako celý projevený svět.

Tím však neříkám, že zkušenosti nejsou cenné. Řekla bych, že se na život dá dívat také jako na sbírání zkušeností.

[Jana]

ale nikdo přece nechodí do drogerie ani s tím, že by si neustále opakoval ani "pozor, rohlík není motyčka", ani "rohlík i motyčka mají společnou jednu úžasnou existenci"

To já fakt nevím, jestli si tohle někdo neustále opakuje.


Ale ten zážitek té jediné společné úžasné existence tu je pořád, pokud ztotožnění s osobní mysli zmizí.

[watta]

neříkám, že mysl jako taková nefunguje. Jen zmizí osobní mysl, zásobárna toho, co jsme si osobně vypřemítali, podědili a uchovávali v hlavě jako rodinné stříbro:

hm hm hm .... nevím, přemítám (přemýšlím ) a moc dobře opravdu nevím, jak to myšlíš
nicméně myslím, že z rodinného stříbra můžu vlastí myslí překovat v čtyřiadvacetikarátové zlato

asi budeme každá ukovaná z trochu jiného rodinného stříbra - ale to nám nevadí, viď že ne

já moc dobře nevím, co znamená, že je "mysl meditativní". jsem sprostý zápaďák a mám se slovem meditace problém - ne v tom smyslu, že by mi meditace nějak vadila - i když ji vědomě nepraktikuji, ale v tom smyslu, že nevím moc, co to je. to, co všichni říkají, že je meditace, tak jak to chápu já, mi připadá jako neskutečně nadbytečná činnost - ale buď je to prostě tím, že v ní osobně neshledávám žádné zalíbení, nebo je to tím, že moc dobře nechápu význam toho - nejenom - slova.

zastavila bych se u toho, že "zkušenosti jsou cenné".
to mě totiž takhle řečeno skoro přijde, jako kdyby cennost nějaké události spočívala pouze (nebo zejména) v tom, co nám přinese do dalšího života, jak se pro nás stane zkušeností, čili ponaučením. ano, to je samozřejmě velmi užitečné. ale myslím, že cennost každé události v životě spočívá prostě právě v tom, že se seběhne. myslím, že události, které se pro nás nestanou ponaučením, jsou také velmi cenné tím, že jsou. úplnou nutnost důvodu v životě samotném já moc nehledám.

a ještě se zpětně pozastavím u tohoto:
neříkám, že mysl jako taková nefunguje. Jen zmizí osobní mysl, zásobárna toho, co jsme si osobně vypřemítali, podědili a uchovávali v hlavě jako rodinné stříbro:

zmizí kdy? když se znovu narodím... nebo až zemřu... do té doby to nepovažuju za nutné, ani nijak nápomocné, ani potřebné. proč by měla... já tu ráda přijmu kus něčeho, nějakou již hotovou zásobárničku, kterou si předem důkladně vyberu, a šup do toho - to je super, to jsou události, které chci přece jinak bych si je nevybrala. nebo ano? proč bych to měla leštit do běla? čím mi to pomůže? proč se bez toho neobejdu? nebo proč mi s tím bude lépe? opravdu ráda se to dozvím (snad to nezní ironicky - viď že ne - nemyslím to ironicky ani zbla )

[Jana]

asi budeme každá ukovaná z trochu jiného rodinného stříbra

Jsme obě utkané ze stejné Lásky a to je nádherné a jestli v té hře přijímáme jakoukoliv podobu, nevadí i to je krása.

Jak říkáš, nikdy jsme se od Zdroje nevzdálily. Nikdy se naše podstata nezměnila.

Meditativní mysl je bezstarostná. Je to stav svobody, klidu, vnitřního ticha.

..osobní mysl zmizí kdy? když se znovu narodím... nebo až zemřu...

Ano, když umřeš jako osoba. Smrt těla však na to nemusí mít vliv.

Nejprve odpadávají slupky nevědomosti, život jako by se stával stále prozářenější, průzračnější, jasnější, srozumitelnější, jako kdybys vycházela z temnot do světla. A pak Tě Boží Láska přetaví ve své náruči v samu sebe.

To, co právě žiješ, je to nejlepší, co je, protože sis to sama vybrala a vcházíš do toho nejlepšího, co je. A není nad to si to užít. A být přitom až do nejhlubšího nitra pravdivá. Vyhovuje Ti to? Neni co řešit. Vyhovuje Ti změna? Skvělé..

[slavoj]

jseš dnes ?

[slavoj]

[quote="Jana"]

Meditativní mysl je bezstarostná. Je to stav svobody, klidu, vnitřního ticha.
Nadhoď mi téme a .. za 20

se sjdem

[Jana]

Boží vůle se ozývá pocitem radosti a naplnění v našem srdci. Pokud ji následujeme, jsme pravdiví, láskyplní a neuděláme chybu.

Odevzdat se Boží vůli znamená ignorovat myšlenky, které nás navigují jiným směrem, protože nejsou v souladu s naší přirozeností a Pravdou.

[Petr]

Tak uz zacinam trochu chapat co nazyvate Bozi vuli je to opravdu podobne chovani ve Vortexu (jak jsi psala ve vedlejsim vlakne). Jen mi to prijde trochu zavadejici pojmenovani.. a proto jsem nejak nevedel jak to uchopit.. protoze to pak dava do protikladu nejakou neBozi vuli... a hle.. hned jak o necem uvazovat jako o neBozi vuli ..jsme z Vortexu venku.

[Monika]

jseš dnes ?

+

ale jo jsem dycinky

[Jana]

jak o necem uvazovat jako o neBozi vuli ..jsme z Vortexu venku.

Ano, ve Vortexu se jeví všechno jako Boží vůle, není nic jiného.

Ale jsme-li z Vortexu venku, vypadá to, že vedle možnosti dovolit si projevovat se pravdivě a přirozeně, máme ještě další možnost - poslouchat své ego, chytrost mysli, že máme možnost být někým lepším, než jsme a že se v budoucnu můžeme cítit lépe než teď, pokud se překonáme a budeme se teď cítit mizerně.

[San]

jsme-li z Vortexu venku, vypadá to, že vedle možnosti dovolit si projevovat se pravdivě a přirozeně

nevypadá to že je jiná možnost než bojovat o přežití

[Petr]

toto vidim prave trosku naopak, ale to vubec nicemu nevadi..

protoze mam rad chytrost, bystrost a logiku mysli, mam rad ego a lidskou osobnost.... verim, ze muzeme byt lepsimi, nez jsme nyni...ale spise ve smyslu, ze se stavame vice a vice, ze nestagnujeme na miste...(ne ve smyslu, ze jsme ted nekde spatne a musime se zlepsit)...verim, ze je to cesta od dokonalosti do dokonalosti.. nebo pro nekoho od nedokonalosti k dalsi nedokonalosti..(me se libi vice to prvni )..(trochu jsem o tom psal zde: Jsme dokonalí nebo ne?)

[Monika]

...

nevypadá to že je jiná možnost než bojovat o přežití

o "té jiné možnosti" se zmiňuje například Yongey Mingyur v knize Radost ze života viz

"Biologicky jsme nastaveni odpovídat na podněty z prostředí, v němž se nacházíme, jednoduchými reakcemi – předcházet situacím ohrožujícím naše přežití a zmocňovat se toho, co přispívá k našemu spokojenému bytí. Stačí zalistovat stránkami historických knih, abychom zjistili, že dějiny lidstva jsou příběhem napsaným krví bytostí, které byly slabší.

Přesto se zdá, že i když nás biologické naprogramování nutí k násilí a krutosti, zároveň nás vybavuje emocemi, jež nejen blokují agresi, ale také nás vybízejí jednat způsobem, která potlačuje impuls k osobnímu přežití ve prospěch služby druhým bytostem. Ohromila mě poznámka harvardského profesora Nedoma Kagana při jeho přednášce na konferenci Institutu pro mysl a život v roce 2003, kdy uvedl, že souběžně s naším sklonem k agresi nám tentýž institut přežít poskytuje „dokonce ještě silnější biologický impuls k laskavosti, soucítění, lásce a péči.“"

o čem ta kniha je, včetně ukázek je na : viewtopic.php?f=53&t=767