ČEMU VĚŘÍTE?

[watta]

Kdybyste měli vybrat tři věci tak, aby v nich bylo obsaženo to nejpodstatnější, čemu věříte... které by to byly? V jaké tři pro vás nejdůležitější věci věříte?



)júúúúúú - díky za překvapení v této podobě – )

[Petr]

To bude hodne dobry

Mozna ted na neco zapomenu, ale prvni co me napadne je:

Pozornost – nemohu ovladat okolnosti, mohu ovladat pozornost. Mohu docela dobre ridit cemu, a jak, ji venuji.
Myslenky a emoce – jednou pouzivam a mohu docela dobre ovladat, druhe online indikuje muj soulad se mnou samym, to spolu s vrozenou touhou po stesti vytvari dokonaly system.
Vsechno je mozne


Tak to jsou ty prakticky veci
A na ty neprakticky si ted nejak nemuzu vzpomenout...

[Jana]

čemu věříte

To je otázka!

Vůbec nic mě nenapadá. A kdyby se to vzalo vylučovací metodou, čemu nevěřím,

tak mě taky nic nenapadá.

[watta]

no, já si tuhle otázku položila včera a taky jsem nemohla přijít na nic nepraktického... nebo spíš - vždycky, když mi přišla na rozum taková nějaká nepraktická, říkala jsem si: ale tomu nevěřím, na to asi nemám názor, to je mi asi jedno, tak nemůžu říct, že tomu věřím

mě jako první napadly tyto:
1. věřím, že všechno je možné
2. věřím, že v každém systému, který funguje jako systém, funguje zákonitost (nebo zákonitosti).
3. věřím, že jako člověk jsem součástí minimálně jednoho takového systému.
4. věřím, že jako člověk mohu poznat všechny zákonitosti toho systému, které pro mě jako pro člověka mohou být užitečné.

[watta]

jo petře - jasně, díky za inspiraci - ano, tomu taky věřím: svému pocitovému navigátoru

[watta]

čemu věříte

To je otázka!

Vůbec nic mě nenapadá. A kdyby se to vzalo vylučovací metodou, čemu nevěřím,

tak mě taky nic nenapadá.

i pro mě to byla docela záludná otázka, jak se nakonec ukázalo

[vostalpetr]

No já věřím, že věřit čemukoli je pěkná blbost

a věřím (ale to není víra) že vím, že nic nevím...

no a pak taky věřím čemukoli, co se mi hodí do krámu...

[watta]

tak to je myslím docela zdravé ale to asi každý

[vostalpetr]

tak to je myslím docela zdravé ale to asi každý

no já jsem se vždycky považoval za průměrně vyspělou opici...
(což je samozřejmě moje víra, kterou si mohu pro sebe omluvit spoustu věcí)

[watta]

jo pardon, já jsem reagovala na toto:

no a pak taky věřím čemukoli, co se mi hodí do krámu...

nějak nevím, jak to souvisí s tou průměrně vyspělou opicí

[Monika]

tak když už jsme si na vedlejším vláknu rozvedli, co kdo a jak vnímá pod slovem víra, tak se přidávám, že věřím - vím akorát to, že jsem

[watta]

to jsem si taky myslela že věřím tomu, že jsem.

pak jsem si řekla, že vlastně nevím, co to přesně je - jsem. takže tomu asi úplně věřit nemůžu

[Monika]

" ... že vlastně nevím, co to přesně je - jsem"

uvědomit si vjem existence bytí jako takového - prostě že jsem ... není nic zázračného ... nemusí se to nějak zkoumat, přemýšlet o tom - stačí se zklidnit a zaměřit na to pozornost - pouze si to uvědomit

[watta]

tak si ale uvědomím jenom existenci sebe jako člověka - tak to samozřejmě vím, že jsem člověk. ale to neznamená, že vím, co jsem co si mohu uvědomit je, že jsem součástí něčeho většího, něčeho, co mě přesahuje. přesto nevím, co to je.

uvědomit si vjem existence bytí jako takového - prostě že jsem ... není nic zázračného

můžeš s jistotou říct, že skutečnost, kterou vnímáš, vytváříš ty, nebo že skutečnost, kterou vnímáš, je tu i bez toho, abys ji vnímala? je opravdu "nic zázračného" uvědomit si existenci? ví někdo, co to ta existence vlastně je?

slýchávám, že jsem "duchovní bytost", "světelná bytost", "část vesmírného vědomí", "část Zdroje", "Zdroj sám o sobě", ví někdo, kdo tyhle termíny používá, co to opravdu znamená?

o co mi jde:
jestliže přijmu, že jsem duchovní (světelná, božská, čerthovemkterá bytost), která má nějaký přesah, kterému třeba nemusím rozumět, ale mám dojem, že tu zkrátka je a nechce se mi pochybovat o tom, že by tu taky být nemusel, protože cítím, že to, že je, se mi zdá pravděpodobnější, můžu buď:

1/ vzít na vědomí, že by to tak mohlo být a dohodnout se sám se sebou na úrovni pocitů, vnímání i mysli (kterou je teď nevím z jakého důvodu v módě zatracovat - všechno je to součástí člověka, takže to asi není jen tak, a já jsem vděčná za vše toto), že toto bude moje já, moje vnímání a můj vesmír. v takovém případě vím, že to tak být nemusí, ale není to pro mě až tak důležité, protože vím, že mě samotnému to dělá dobře, a co mi dělá dobře, činí mě spokojeného, navíc jsem si vybral něco, čím sám rostu, čím sám mohu na sobě pracovat - pokud mě to baví atd.

2/ přehlídnout, že sám se sebou uzavírám dohodu o tom, co si budu myslet o tom, kým vlastně jsem, a jednoduše sám sebe přesvědčit, že skutečně VÍM, co je vlastně vesmír, co jsem já, jaké tu mám místo, že skutečně VÍM, že jsem tím a tím a že VÍM, jak správně si uvědomuji svůj podíl na vesmírném vědomí, o němž je moje představa správná.

jaký je rozdíl mezi člověkem, který udělá 1/ a člověkem, který udělá 2/?

dost viditelný.
člověk č. 1 je jediný, který opravdu může upřímně milovat celý svět. je to člověk, který si je neustále vědom toho, že v jakékoliv vteřině života všech může vždy existovat miliarda možností a další miliarda vzniknout o tom, jak to celé je, s naším vesmírem, s člověkem, s JÁ, s Bohem, se vším. jedině takové povědomí dává člověku možnost ABSOLUTNÍ LÁSKY. není možné někomu přinášet nějakou pravdu, zahlcovat někoho nějakou svoji "láskou", aby ji taky poznal, protože nic takového prostě neexistuje.

člověk č. 2 učinil první velmi zásadní a problematický krok: přistoupil na hru a tak přijal masku - sám před sebou. kromě toho, že v takovém případě je velice pravděpodobné, že lépe a radostněji bude ochoten přijmout i jinou masku, má takový člověk pocit, že MÁ POZNÁNÍ, ŽE MÁ PRAVDU, ŽE MÁ VĚDOMÍ - a pokud tedy někdo jiný vidí věci jinak, logicky onen druhý pravdu nemá. čítám a vídám tisíce lidí, kteří - absolutně bez špetky povědomí o tom, že to vlastně dělají - nenápadně vycházejí a vystupují z této pozice:
já vím, že předávám pravdu, protože já jí cítím (kdo jiný by ji mohl cítit lépe než já, že?) - takže ve vesmíru to prostě tím pádem opravdu je tak, že zdroj je to a to (následuje definice), a já jsem to a to (následuje definice), a JÁ je to a to atd. atd. atd. - a ostatní k tomu zkrátka jednou tak prostě dojdou...

a tohle že má být pravda? tahle iluze?

každý z nás, kdo by se narodil v Evropě roce dejme tomu 800 našeho letopočtu (podle některých z naší víry se tak mnozí i narodili), by byl skálopevně přesvědčen o tom, že existuje jediný pravý Bůh, pro kterého se musí trpět, kterému se musí odezvzdávat s velikým vděkem naše hmotné statky a který je zodpovědný za spravedlivé rozdělení světa na pány a poddané.

myslíte si, že nikoli? kde byly ty zástupy lidí s "otevřeným vědomím", vědomých si "vesmírných souvislostí vědomí" a vědomi si vůbec toho, že je něco jako "vesmírné vědomí"? v indii? v tibetu? a co ti v Evropě? to byla ta lůza, která žije v omylu a pravděpodobně si ten svůj omyl přenáší z generace na generace a dneska jsou to ti, kteří páchají vědu na úkor pravého poznání?

nebo jsme tehdy byli všichni úplně pitomí a čekali jsme na to, až se otevřou brány velkolepého poznání a my vkročíme do Světla?

a co bude v roce 3000? jak se potom budeme dívat na nás v roce 2009? budeme si myslet, že jsme ty skvělé vesmírné bytosti, které se vyvinuli z těch prehistorických opic z roku 2009? tohle si dnes myslíme o našich předcích, že? a ten rozdíl v tom je tedy kde? kde bereme právo myslet si, že zrovna naše doba a naše poznání je to lepší, než to, které bylo předtím, případně než to, které je teď, ale není naše?

chci říct, že to, co drží na nohou lidskou zemi, je podle mého VÍRA. víra není "jen víra". víra je to, co tvoří. víra je to, co spasí. víra je to, co dává a posouvá, víra je to, co otevírá. zabíjím víru, jestliže si myslím, že mám poznání. kromě toho je to blud. proč bych mu měl podléhat - od toho je tu přece dostatečné množství jiných bludů

já VĚŘÍM, že jsem součástí vesmíru a VĚŘÍM, že to má nějaký smysl a VĚŘÍM, že Bůh je ve všem a VĚŘÍM, že tento Bůh má tak jinou podstatu, než kdykoli řekl kdokoli z lidí, že znát ji, tak se našim představám jen smějeme. VĚŘÍM také, že tento Bůh není jenom Bůh lidí, a z toho pro mě hodně vyplývá. ale to všechno VĚŘÍM.

tím pádem - kdokoliv jiný z lidí na této planetě si může věřit = myslet si, cítit - naprosto cokoli, co uzná za vhodné. tím pádem - se nikdy nenechám sama oblafnout, že toto je to poznání. to, co čeká i na ostatní. každému člověku naprosto svobodně nechávám naprosto veškerý prostor, který má ke své tvorbě, ke svému životu - a to je LÁSKA. to jediné je podle mě LÁSKA. a taky je to jediná bezpodmínečná láska, které si myslím, že je člověk upřímně schopen.

nepotřebuji, aby kdokoli věřil v totéž, co já a nepotřebuji, aby někdo přijal moji pravdu. duchovní lidé to mají často naopak. chtějí měnit svět, protože se jim nelíbí. podle mě tady je v základu něco špatně. já svět miluju, každou chvíli za něj děkuju. nepotřebuju se "odpoutávat od mysli", protože mysl je mým výborným společníkem, kterého miluju stejně jako svoje pocity, stejně jako všechno, čím mohu ve svém životě operovat - vědomí i mozek, všechny barvy spektra.

to, co dále nepotřebuji, je přemlouvat nějaké duchovní jedince přesvědčené o skálopevnosti své jediné pravdy (kolikrát už to zde bylo, že - a navíc - věřte tomu, že to si myslí téměř každý úplně na všech stranách barikád ), o tom, že je to jenom jejich iluze, protože právě všichni tihle lidé, kteří tak moc věří všemu, čemu věří, až jsou přesvědčeni, že to je ta pravda, tvoří tak silně, že jim jenom děkuji...

a proto tady pěji ódy na VÍRU. proto je dobré být malým dítětem celý život. přesně proto, protože "how else they can become... "

[watta]

právě
JSEM KTERÝ JSEM

znamená
mohu být vším
mohu být vším co chci
mohu být vším co chceš
jsem když jsem
a dokonce taky

mohu být i nebýt ... kým chci, kým chceš, když bude NĚKDO, kdo bude něco chtít, něčím být...

[Petr]

Tak myslim, ze uz dnes ani nic psat nebudu a budu si uzivat tohoto clanecku

[Monika]

"...tak si ale uvědomím jenom existenci sebe jako člověka..."

pouze si uvědomíš stav bytí ... pozornost je zaměřena na vjem existence a prozkoumávání jeho atributů, ne na to za co se pokládáme a jak se momentálně cítíme, to je jiná kapitola: já jsem - člověk, já jsem - duchovní bytost, já jsem - žena, já jsem - Monika, já jsem - matka, já jsem - dcera, já jsme - manželka, já jsem - šťastná, já jsem - blonďatá, já jsem - unavená atd. atd ... tady je pozornost zaměřená na zkoumání jednotlivých forem existence a možností, ne na pouhé prosté bytí jako takové. což jsi hezky popsala v té úvaze

prostřednictvím spojení já jsem + cosi - je cíleně programováno - magická formulka je pěkná potvůrka dá se s tím dobře pracovat, na tom jsou založeny afirmační formule, jedna z možností, jak lze přeprogramovávat navyklé modely Metrixe v projevu, cílená tvorba.

čemu věříme - tam jsme soustředění a to je pak zprostředkováno - jak to říká smrt v tom videu ...

[Petr]

jo zapomnel jsem vcera vlastne napsat, ze ten treti bod, ktery me napadl byl: Vsechno je mozne.

[Petr]

4. věřím, že jako člověk mohu poznat všechny zákonitosti toho systému, které pro mě jako pro člověka mohou být užitečné.[/b]

ja jsem to pojal prave tak, jake tri zakonitosti v tomto systemu, jsou ty nejpodstatnejsi nebo nejuzitecnejsi, kterym verime.

[Monika]

... Vsechno je mozne.