Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[Alaja]

Kde je Bůh a Ďábel, tak tam mají pořád ještě tu zatrolenou dualitu...neboť tam jsou Bůh, Ďábel a ten, kdo to pro ty ostatní komentuje...

[honzam]

Co kdyby se to otočilo a někdo by odhodil své odsuzování a předsudky a nabídl by Ďáblovi jako dar to nejcennější, co má (svou Božskou podstatu) a sám by za to pro sebe nic nechtěl...

To je právě základ všech iluzí, že si člověk vnitřní oblasti ducha zpředmětňuje. Například Ďábla - "nabídnu Ďáblovi dar"... a dokonce i svoji "Božskou podstatu" (jako něco, co bych mohl někomu darovat).
A z těchto mrtvých pojmů a představ pak mysl generuje nejrůznější spekulace a "duchovní" představy a cíle. A proto Ďábel či Božská podstata nemůže být poznávána protože pozornost není zaměřena na to co skutečně je (žije), ale na své představy o tom, co je a na své emoce.

Zůstaňme u toho principu "Co kdyby se to otočilo". Ďábel = základ všech iluzí
Co kdyby někdo odhodil averzi a odpor a pro základ všech iluzí se vzdal skutečnosti a života. Svou Božskou podstatu by se rozhodl úplně rozpustit v iluzi, protože by si řekl, že ji nepotřebuje.

K čemu je nějaké zaměřování pozornosti (ulpívání) na nějakou Skutečnost, Jednotu a Pravdu. Kdo to vytvořil a přikázal jako cíl, ke kterému je vhodné směřovat?

[Tino]

Co kdyby někdo odhodil averzi a odpor a pro základ všech iluzí se vzdal skutečnosti a života. Svou Božskou podstatu by se rozhodl úplně rozpustit v iluzi, protože by si řekl, že ji nepotřebuje.

Jako když se vlna na řece rozhodla svou podstatu - vodu - úplně rozpustit v iluzi, protože si řekla, že ji nepotřebuje?
Inu, proč ne - zkusit se může cokoliv

[honzam]

Co kdyby někdo odhodil averzi a odpor a pro základ všech iluzí se vzdal skutečnosti a života. Svou Božskou podstatu by se rozhodl úplně rozpustit v iluzi, protože by si řekl, že ji nepotřebuje.

Jako když se vlna na řece rozhodla svou podstatu - vodu - úplně rozpustit v iluzi, protože si řekla, že ji nepotřebuje?
Inu, proč ne - zkusit se může cokoliv

Takhle to nemyslím. Voda pro vlnu není to nejcennější, co má. To nejcennější je taková hodně vysoká vlna. Voda je základ všech vln.

[Trini]

Kde je Bůh a Ďábel, tak tam mají pořád ještě tu zatrolenou dualitu...neboť tam jsou Bůh, Ďábel a ten, kdo to pro ty ostatní komentuje...

[Tino]

Co kdyby někdo odhodil averzi a odpor a pro základ všech iluzí se vzdal skutečnosti a života. Svou Božskou podstatu by se rozhodl úplně rozpustit v iluzi, protože by si řekl, že ji nepotřebuje.

Jako když se vlna na řece rozhodla svou podstatu - vodu - úplně rozpustit v iluzi, protože si řekla, že ji nepotřebuje?
Inu, proč ne - zkusit se může cokoliv

Voda je základ všech vln.

Božská podstata je základ všeho, co existuje.

[honzam]

Božská podstata je základ všeho, co existuje.

Pokud vím, tak podle advaity je vším, co existuje a ne základem.

[Tino]

Co kdyby někdo odhodil averzi a odpor a pro základ všech iluzí se vzdal skutečnosti a života. Svou Božskou podstatu by se rozhodl úplně rozpustit v iluzi, protože by si řekl, že ji nepotřebuje.

Kdo by se pro to rozhodl? Kdo by si to řekl?

Když Božská podstata

podle advaity je vším, co existuje

?

Byla by to jen další část Hry neduální Podstaty na dualitu... navíc taková, která by měla stejný smysl a stejnou šanci, že se podaří Božskou podstatu úplně rozpustit v iluzi, jakou by měla snaha vlny rozpustit vodu.

Inu, když si to někdo chce zkusit, proč ne

[honzam]

Zkusil jsem to a ještě horší věci. K tomu podobenství o vodě ...

Řekl bych, že jsem to veškeré vlnění. To, že existuji, je možné jen díky tomu vlnění. Voda je tělesno, oceán nekonečné tělo, kterému jako to vlnění patřím. To vlnění je veškeré ulpívání a připoutanost bytostí, někdo tomu říká iluze. Ten vzájemně závislý pohyb jako celek je Krása - zdroj veškeré krásy, kterou bytosti vnímají. Tedy Ďábel jako základ všech iluzí je tělesno, a v té jednotě s Ním jsem samotná Krása jako iluze - to, co vnímají bytosti jako krásno.

... , která se krásně stala vlnami.

[honzam]

Celé mi to dává asi takový smysl:

Vzdáte se toho nejcennějšího, co se vám nejvíc líbí, dál se vzdáte všeho dalšího, co se vám také líbí, a také všeho, co by se vám snad líbit mohlo. Všechno, co je pro vás hezké: láska, blaženost, radost, spása, osvícení, skutečnost, pravda, jednota, Bůh, Božská podstata ... každý si doplní, co má rád ... se rozhodnete dál nepotřebovat a pustit.

Pak zůstane krása sama.

[armin]

Celé mi to dává asi takový smysl:

Vzdáte se toho nejcennějšího, co se vám nejvíc líbí, dál se vzdáte všeho dalšího, co se vám také líbí, a také všeho, co by se vám snad líbit mohlo. Všechno, co je pro vás hezké: láska, blaženost, radost, spása, osvícení, skutečnost, pravda, jednota, Bůh, Božská podstata ... každý si doplní, co má rád ... se rozhodnete dál nepotřebovat a pustit.

Pak zůstane krása sama.

A pustil jsi se i toho svého maminkovství?

[Eva Nada]

Já jsem na ty příběhy

Pěkně o životě ve Vzdání se, vzdání sebe sama, vypráví román Laurus.
https://knihy.abz.cz/prodej/laurus
Knížka mě hodně zasáhla, podobně jako kdysi ruský, mystický film Ostrov. Je to z toho samého soudku...

Kdo to ale "dokáže", v dnešní době...

Přijde mi, že až skutečně v pro nás extrémně bídných podmínkách jsme okolnostmi donuceni se vzdát, tak jak to bylo i ve filmu Ostrov, tak, jak tomu bylo i v románu Laurus pro hlavní postavy. Oni s těmi okolnostmi nebojovali, to mají společné, naopak, žili tím, co jim život, podmínky přinesly a žili je do morku kostí pravdivě. Hold, jak je to ruské nátuře vlastní...

[honzam]

A pustil jsi se i toho svého maminkovství?

Mám ještě na čem pracovat. Je to příšerná představa.

Srdce mi říká, že to nejde: "To nemůžeš, je to tvoje povinnost. Nemůžeš opustit své děti, jsi tím nejdůležitějším, koho mají."
Rohy mi říkají, že všechno jde, když se chce: "To dokážeš, odevzdej je Ďáblu, nepotřebuješ je."

Dokážu si představit, že bych se nevnímal jako ta čertí hlava rodící háďata jako jejich máma, ale jen jako krása. Když však zaměřím pozornost na dítě, jsem ta čertí hlava a jeho máma. Bez toho by ta hlava byla jen jako nestvůrný automat na děti a takhle je v ní ještě kousek lidskosti. Je otázka, jestli těm hadím dětem tohle moje lidské prožívání je k něčemu a nebylo by pro ně lepší, kdybych je pustil.



https://cs.wikiquote.org/wiki/Fjodor_Michajlovi%C4%8D_Dostojevskij

Krása je strašlivá věc. Ďábel v ní zápasí s Bohem a bojištěm jsou lidská srdce.
- Fjodor Michajlovič Dostojevskij

[armin]

Mám dojem, že jsi propadl "Ďáblu" (zacyklil jsi se a zatím nejsi schopen se pustit - neulpívat) v "druhém údolí" jinými slovy ve druhém čakramu.
Pro inspiraci a pokus o pochopení, co se s tebou děje, se zkus podívat na http://www.dyc.cz/2012/06/08/popis-nepopsatelneho-vypraveni-sri-ramakrisny-o-vzestupu-kundalini-sedmi-cakrami-a-o-nalezeni-boha/

Zde výňatek, který se týká toho, co se týče tvého "problému"

„Teď jsem vešel do druhého údolí. Zde se nevtírala v mou přízeň hmotná krása toho, co jsem viděl. Světlo, v němž se tento svět stápěl, bylo jemnější, ušlechtilejší a konejšivější. Cítil jsem se tu šťasten. Divukrásné barvy, tvary a zvuky oslazovaly mi svými zlomky pobyt v tomto údolí. Zachtělo se mi povolit v rozjímání a zůstati na tomto místě. Tu dolehlo na mne pokušení zplodit život a já uslyšel „volání pohlaví“. Neboť v luzném světle druhého údolí odívá se pohlaví v roucho krásy a síly. Ale ať je jeho roucho jakkoliv svůdné, duše mu musí odolat. I jal jsem odpoutávat své vědomí od mocného půvabu pohlaví. Přiložil jsem vícero paliva oddanosti na oltář hledání nejvyššího brahmana. Plamen osvícení hořel zprvu velmi slabě. Ale postupně jasnil a jasnil. A po několika dalších dnech plály jeho plameny jak světelné dýky. A v těchto sžíravých plamenech lehlo druhé údolí popelem. Jeho lákadla už na mne nikdy nepůsobila.“

A pro inspiraci si přečti, jestli jsi ještě nečetl - co jsem sem dal nedávno - klasika Mistra Eckharta "O chudobě ducha".
Jestli ti tedy mohu něco poradit.
Mnozí, postižení duchovní pýchou, totiž přímo nesnášejí nevyžádané rady

[Alaja]

Dokážu si představit, že bych se nevnímal jako ta čertí hlava rodící háďata jako jejich máma, ale jen jako krása. Když však zaměřím pozornost na dítě, jsem ta čertí hlava a jeho máma. Bez toho by ta hlava byla jen jako nestvůrný automat na děti a takhle je v ní ještě kousek lidskosti. Je otázka, jestli těm hadím dětem tohle moje lidské prožívání je k něčemu a nebylo by pro ně lepší, kdybych je pustil.

Je vidět, že fakt nejsi žena a nikdy jsi neporodil dítě......ve hmotném světě......

[honzam]

Mnozí, postižení duchovní pýchou, totiž přímo nesnášejí nevyžádané rady

V tom výňatku se nic o mateřství nepíše. Myslím si, že všichni postižení duchovní pýchou přímo milují dávat nevyžádané rady.

[honzam]

Dokážu si představit, že bych se nevnímal jako ta čertí hlava rodící háďata jako jejich máma, ale jen jako krása. Když však zaměřím pozornost na dítě, jsem ta čertí hlava a jeho máma. Bez toho by ta hlava byla jen jako nestvůrný automat na děti a takhle je v ní ještě kousek lidskosti. Je otázka, jestli těm hadím dětem tohle moje lidské prožívání je k něčemu a nebylo by pro ně lepší, kdybych je pustil.

Je vidět, že fakt nejsi žena a nikdy jsi neporodil dítě......ve hmotném světě......

Podle Tvé reakce vidím, že jsi z půlky muž.

[Alaja]

Mám dojem, že jsi propadl "Ďáblu" (zacyklil jsi se a zatím nejsi schopen se pustit - neulpívat) v "druhém údolí" jinými slovy ve druhém čakramu.
Pro inspiraci a pokus o pochopení, co se s tebou děje, se zkus podívat na http://www.dyc.cz/2012/06/08/popis-nepopsatelneho-vypraveni-sri-ramakrisny-o-vzestupu-kundalini-sedmi-cakrami-a-o-nalezeni-boha/

Pěkný článek.....je tam i něco pro Janu...

To je to, proč se nemůže dorozumět s ostatními ...

„Na štěstí nemusil jsem čekat příliš dlouho. Světlo mého srdce se rozestřelo obetkavši se zářným kruhem sluncí. A hle! Vešel jsem do dalšího údolí, do království projevů. Všechny mé myšlenky a pocity, každý tep mého srdce a každá buňka mé bytosti byly výhní světla! Z hrdla a ze rtů mi plynula slova, plná zázračné krásy a požehnání. Velebil jsem Boha neustále. Nemohl jsem mluvit než o Něm. Hovořil-li někdo o hmotných statcích a požitcích, šlehala mne jeho slova jako metla. Přišel-li některý z mých příbuzných za mnou, abych mu poradil v rodinných věcech, tu jsem prchal, abych se ukryl v lesích paňčabatských. Příbuzní nebo přátelé, kteří si činili na mne právo, připadali mi jako studně, strhující mne do své propastné hlubiny. Obával jsem se, že se udusím v její podzemní tmáni. Měl Jsem pocit tonoucího v jejich přítomnosti, i musil jsem je opustit, abych došel míru. Jedním slovem: toto údolí neslyne snášenlivostí a láskou ke všem bytostem. Musil jsem si tedy klestit cestu ještě dále.“

„A tu jsem se ponořil do rozjímání ještě tužšího a hlubšího. Nebylo pro mne ani klidu ani radosti. „Buď Ho uvidím tváří v tvář anebo si vezmu život,“ říkal jsem si stále a stále. Počínal jsem si jako tygr, choulící se ke skoku. Modlil jsem se, čekal jsem a číhal. Nechtěl jsem se zdržet v údolí projevů. Nechtěl jsem naplnit svůj život pouhým velebením Boha. Potřeboval jsem Ho vidět. A tak jsem se tiskl k zemi v nejvroucnějších modlitbách. Náhle jsem uzřel cosi před sebou. V tom okamžiku jsem vyskočil — a octl jsem se v šestém údolí, v údolí vesmírného stavu. Byl jsem v samém předpokoji Milovaného. Mohl jsem Ho vidět i cítit vedle. Jen lehoučký, průsvitný závoj odděloval mou duši od Něho. Poznal jsem, že jsem konečně překročil práh Příbytku Jediného.“

„Ze šestého údolí lze už snadno vejíti do údolí sedmého. Leč tam nemá přístup ni slovo, ni nejmenší záchvěv lidské myšlenky. Jedině duše, zahalená v Mlčení, může odestříti onen závoj, abyste spočinuli v objetí Božím…“

[Alaja]

Dokážu si představit, že bych se nevnímal jako ta čertí hlava rodící háďata jako jejich máma, ale jen jako krása. Když však zaměřím pozornost na dítě, jsem ta čertí hlava a jeho máma. Bez toho by ta hlava byla jen jako nestvůrný automat na děti a takhle je v ní ještě kousek lidskosti. Je otázka, jestli těm hadím dětem tohle moje lidské prožívání je k něčemu a nebylo by pro ně lepší, kdybych je pustil.

Je vidět, že fakt nejsi žena a nikdy jsi neporodil dítě......ve hmotném světě......

Podle Tvé reakce vidím, že jsi z půlky muž.

Joo, v minulých životech jsem fakt občas byla i mužem...

[honzam]

http://www.dyc.cz/2012/06/08/popis-nepopsatelneho-vypraveni-sri-ramakrisny-o-vzestupu-kundalini-sedmi-cakrami-a-o-nalezeni-boha/

Když Rámakršna domluvil, mlčeli po drahnou chvíli jeho posluchači. Konečně jeden z jeho nedočkavých žáků, místo aby strávil zbytek dne v rozjímání o tom, co mluvil Mistr, položil mu tuto otázku: „Lidé o tobě říkají, Mistře, že jsi nevzdělaný, jak si však máme vysvětlit, že víš vše, co napsali staří věštcové? Vždyť to, co jsi nám popsal, je uloženo v tlustých svazcích o metafyzice. Sám jsem nejednou slyšel, že prý jsi nevzdělaný.“

Rámakršna odpověděl docela jinak nežli obvykle: „Nikdy jsem nestudoval vědecké spisy, ale slyšel jsem učence o nich rozprávět. A když jsem je vyslechl, upletl jsem si z poznatků, které jsem považoval za pravdivé, věnec a ten jsem si ovinul kolem krku. Leč později jsem jej položil Bohu k nohám řka: „Božská matko, vezmi si všechny tyto svazky učenosti! Mé duši je třeba jediné tvé lásky!“

Tohle je trochu k tématu. Jak bych takové upřímné dítě mohla jako vtělení Univerzální Matky opustit?