Probuzení, Boží království, seberealizace...

[Trini]

Ani když se konečně odloží tělo, nepřichází ona nirvána automaticky. Ke slovu se ihned přihlásí karma a ta sečte všechny plusy a mínusy....a výsledný vektor pak ukáže směr, kudy se dušička bude dále ubírat...

Jo, pokud je tady vazba na tělo - nyní už jen astrální - tak to pokračuje dál.

[Trini]

http://www.novoucestou.cz/wp-content/up ... 1nanda.pdf

ŽIVOTOPIS JÓGINA
Paramhansa Jógánanda

KAPITOLA 14
ZÁŽITEK KOSMICKÉHO
VĚDOMÍ

„Jsem tu, gurudží.“ Moje zahanbená tvář hovořila za všechno.
„Půjdeme do kuchyně a najdeme si něco k jídlu.“ Šrí Juktéšvar se
choval tak přirozeně, jako by nás odloučily jenom hodiny a ne dny.
„Mistře, jistě jsem vás zklamal tím, že jsem tak najednou opustil
své zdejší povinnosti; myslel jsem, že se na mne budete hněvat.“
„Ne, samozřejmě ne. Hněv pramení jen ze zmařených tužeb. Já od
jiných nic nečekám, a tak nemohou být jejich skutky v rozporu
s mými přáními. Nepoužil bych tě pro své cíle; jsem šťasten jedině
z tvého opravdového štěstí.“
„Pane, člověk slyší o božské lásce jenom vágní slova, ale poprvé
mi vaše andělská bytost podala její konkrétní příklad. Ve světě
nepromine snadno ani otec synovi, když opustí bez varování otcovský
dům. Ale vy neprojevujete sebemenší pobouření, i když vám to
množství nedokončených úkolů, které jsem za sebou zanechal,
muselo způsobit nemalé nepohodlí.“
Podívali jsme se oba do očí toho druhého, kde se zaleskly slzy.
Zalila mě vlna štěstí; uvědomoval jsem si, že Pán v podobě mého
gurua zvyšuje slabou horoucnost mého srdce do šíře vesmírné lásky.
O několik dní později jsem vešel do mistrova prázdného
obývacího pokoje. Naplánoval jsem si meditaci, ale moje neposlušné
myšlenky tento chvályhodný záměr nesdílely. Rozletěly se jako ptáci
před lovcem.
„Mukundo!“ zazněl ze vzdáleného vnitřního balkonu hlas Šrí
Juktéšvara.
Cítil jsem se stejně vzdorovitý jako mé myšlenky. „Mistr mě
pořád vybízí, abych meditoval,“ bručel jsem si pro sebe. „Neměl by
mě rušit, když ví, proč jsem v jeho pokoji.“
Zavolal znovu; umíněně jsem mlčel. Potřetí už zazněl jeho hlas
káravě.
„Medituju, pane,“ vykřikl jsem na protest.
„Já vím, že medituješ,“ zavolal můj guru, „ale s myslí rozházenou
jako listí v bouři. Pojď sem ke mně!“
Usvědčen a zkrotlý šel jsem schlíple za ním.
126
„Ubohý chlapče, hory ti nemohly dát, co jsi chtěl.“ Guru mluvil
laskavě a konejšivě. „Ale přání tvého srdce bude splněno.“
Šrí Juktéšvar se zřídka uchyloval k hádankám. Udivilo mě to.
Lehce mě uhodil do prsou nad srdcem.
Moje tělo znehybnělo; vzduch z plic jako by mi vytáhl nějaký
obrovský magnet. Duše i mysl okamžitě pozbyly fyzických pout a
řinuly se z každého mého póru jako tekuté světlo. Tělo jsem měl jako
mrtvé, a přece jsem si byl intenzivně vědom, že jsem ještě nikdy nežil
tak plně. Můj pocit identity se už neomezoval jen na tělo, ale
zahrnoval i atomy obíhající kolem. Lidé na vzdálených ulicích jako
by se zvolna pohybovali po svém vlastním odlehlém obvodu. V šeré,
průsvitné půdě bylo vidět kořeny rostlin a stromů; sledoval jsem, jak
v nich proudí míza.
Celé okolí leželo přede mnou obnaženo. Moje normální čelné
vidění se změnilo v široký sférický rozhled vnímající současně vše.
Zátylkem jsem viděl, jak lidé chodí po ulici Rájghátu, a povšiml jsem
si, jak se líně blíží kráva. Když došla před otevřená vrata ášramu,
pozoroval jsem ji fyzickýma očima, a když je minula a zašla za
cihlovou zeď, ještě pořád jsem ji jasně viděl.
Všechny objekty v mém panoramatickém zorném poli se chvěly a
vibrovaly jako rychlá políčka filmu. Moje tělo, mistrovo, dvůr se
sloupy, nábytek a podlaha, stromy a sluneční svit – všechno se prudce
otřáslo a pak splynulo v zářivé moře; jako když se rozpustí krystalky
cukru hozené do vody, jestliže s ní zatřesete. Jednotící světlo se
střídalo se zhmotnělými formami a metamorfózy odhalovaly zákon
příčiny a následku ve tvorbě.
Oceánská radost vtrhla na klidné, nekonečné břehy mé duše. Boží
Duch, uvědomil jsem si, je nevyčerpatelné blaho; jeho tělem jsou
nesčetné tkáně světla. Nádhera vzdouvající se ve mně začala halit
města, kontinenty, zemi, sluneční a hvězdné systémy, nejasné
mlhoviny a ploucí vesmíry. Celý kosmos, jemně zářící jako noční
město při pohledu zdálky, se třpytil v nekonečnu mé bytosti. Ostré
zemské obrysy se na vzdálených okrajích poněkud rozplývaly; viděl
jsem tam měkkou záři, stále slabší. Byla nepopsatelně jemná;
planetární obrazce tvořilo hrubší světlo.
Z věčného zdroje se šířily božské paprsky až do galaxií
zkreslených nepopsatelnou aurou. Znovu a znovu jsem pozoroval, jak
se tvořivé paprsky srážejí v souhvězdí a zase se rozpouštějí v plochy
průsvitného plamene. V rytmických obrátkách přecházely miliardy
světů v průzračnou záři; oheň se měnil v oblohu.
127
Rozpoznal jsem střed nejvyššího nebe jako bod intuitivního
vnímání v mém srdci. Z mého jádra vyzařovalo světlo do všech částí
vesmírné struktury. S rtuťovitou tekutostí pulzovala ve mně blažená
amrta, nektar nesmrtelnosti. Slyšel jsem tvůrčí hlas Boha znící jako
aum,
67 vibrace vesmírného motoru.
Najednou se mi vzduch vrátil do plic. Se skoro nesnesitelným
zklamáním jsem si uvědomil, že jsem pozbyl svou nekonečnou
nesmírnost. Znovu jsem byl omezen na pokořující klec těla, nesnadno
přizpůsobitelnou Duchu. Jako marnotratný syn jsem uprchl ze svého
makrokosmického domova a uvěznil se v úzkém mikrokosmu.
Můj guru stál nehnutě přede mnou; chystal jsem se padnout k jeho
svatým nohám z vděčnosti za tento zážitek kosmického vědomí, po
němž jsem tak dlouho vášnivě toužil. Přidržel mě vestoje a řekl
klidně a prostě:
„Nesmíš se nechat příliš opájet extází. Ještě ti zbývá mnoho práce
ve světě. Pojď, zameteme balkon a pak se projdeme u Gangy.“

[Trini]

Připoutanost ke slovům o blaženosti je připoutanost jako každá jiná. Proto je tak důležitý mistr, který upozorní: „Nesmíš se nechat příliš opájet extází.

Je zásadní rozdíl blaženost (= nic nechybí, trvalý vnitřní mír) žít a vyzařovat nebo o ní jen mluvit a ze všeho, co říkají probuzení, si jen neustále vybírat slova o blaženosti = připoutanost ke slovům o blaženosti.

[Trini]

Přidržel mě vestoje a řekl
klidně a prostě:
„Nesmíš se nechat příliš opájet extází. Ještě ti zbývá mnoho práce
ve světě. Pojď, zameteme balkon a pak se projdeme u Gangy.“

To klidné a prosté je to, o co jde.
Před osvicením se nosí voda a štípe dříví, po osvícení se nosí voda a štípe dříví.

[Trini]

Najednou se mi vzduch vrátil do plic. Se skoro nesnesitelným
zklamáním jsem si uvědomil, že jsem pozbyl svou nekonečnou
nesmírnost. Znovu jsem byl omezen na pokořující klec těla, nesnadno
přizpůsobitelnou Duchu. Jako marnotratný syn jsem uprchl ze svého
makrokosmického domova a uvěznil se v úzkém mikrokosmu.

Vědomí chycené do těla po zkušenosti nebýt chyceno v těle.


-
Šrí Juktéšvar mě naučil, jak si libovolně přivolat blažený zážitek i
jak jej předat jiným, pokud mají rozvinuty kanály intuice. Po měsíce
jsem vstupoval do extatického spojení; teprve teď jsem chápal, proč
upanišady říkají o Bohu, že je rasa, „nejchutnější“

[Trini]

Ale nějak mu to nestačilo:

. Jednoho dne jsem
však přišel za mistrem s problémem.
„Rád bych věděl, pane – kdy najdu Boha?“
„Už jsi ho našel.“
„Ach ne, pane, to si nemyslím.“
Guru se usmíval. „Jsem si jist, že neočekáváš velebnou postavu,
sedící na trůně v nějakém antiseptickém koutku vesmíru! Ale vidím,
že si představuješ, že poznání Boha znamená mít zázračné
schopnosti. Člověk může mít celý vesmír, a přece mu bude Pán
unikat. Duchovní pokroky se neměří vnějšími silami člověka, ale
jedině hloubkou jeho štěstí v meditaci.
Věčně nová radost je Bůh. Je nevyčerpatelný; po léta budeš
pokračovat ve svých meditacích, a On ti bude s nekonečnou
důmyslností unikat.
-

Zřejmě mu ještě něco chybí.

[Trini]

Jinak by nešel za Ramanou a neptal se ho:

Proč Bůh připouští utrpení ve světě? Nemohl by ho rázem ve své všemoci odstranit a přivodit celosvětově uskutečnění Boha?

-
Jak je vidět, blaženost kosmického vědomí ještě dlouho neznamená moudrost.

[armin]

Blaženost ... většina lidí hledá, jak se cítit dobře, co nejlépe, nejlépe blaženě. To je ale vždy dočasné, protože více či méně iluzorní.

Pak jsou lidé, kteří hledají pravdu, realitu a to ať přes nebe a nebo přes peklo.
Buď pozdraveni všichni takto jdoucí...

[Nic]

Blaženost ... většina lidí hledá, jak se cítit dobře, co nejlépe, nejlépe blaženě. To je ale vždy dočasné, protože více či méně iluzorní.

Pak jsou lidé, kteří hledají pravdu, realitu a to ať přes nebe a nebo přes peklo.
Buď pozdraveni všichni takto jdoucí...

Nechci Ti do toho mluvit a vůbec už ne Tě o něčem přesvědčovat, jen je zvláštní, jak je možné realitu zažívat různými způsoby. Je možné, aby při prožívání pekla zmizel vjem času a utrpení se jevilo jako věčné. Pak to mizení v prázdnotě se jeví jako děsivé, nemožné.

A je možné zakoušet věčnou blaženost, věčné štěstí pravého Já, tak, jak to poznávají mudrcové a to zmizení v oceánu blaha je krásné.

[Alaja]

Blaženost ... většina lidí hledá, jak se cítit dobře, co nejlépe, nejlépe blaženě. To je ale vždy dočasné, protože více či méně iluzorní.

Pak jsou lidé, kteří hledají pravdu, realitu a to ať přes nebe a nebo přes peklo.
Buď pozdraveni všichni takto jdoucí...

Nechci Ti do toho mluvit a vůbec už ne Tě o něčem přesvědčovat, jen je zvláštní, jak je možné realitu zažívat různými způsoby. Je možné, aby při prožívání pekla zmizel vjem času a utrpení se jevilo jako věčné. Pak to mizení v prázdnotě se jeví jako děsivé, nemožné.

A je možné zakoušet věčnou blaženost, věčné štěstí pravého Já, tak, jak to poznávají mudrcové a to zmizení v oceánu blaha je krásné.

Cesty jsou různé...

Třeba takové:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tul%C3%A1 ... zd%C3%A1ch

Tulák po hvězdách

[Trini]

Blaženost ... většina lidí hledá, jak se cítit dobře, co nejlépe, nejlépe blaženě. To je ale vždy dočasné, protože více či méně iluzorní.

Pak jsou lidé, kteří hledají pravdu, realitu a to ať přes nebe a nebo přes peklo.
Buď pozdraveni všichni takto jdoucí...

Říkal už někdy nějaký mudrc, že to má jako jiní mudrcové?

Myslím že ne, to by pak se nejednalo o mudrce (chybí mu moudrost) nýbrž o jakéhosi blažence.

Podle Nisargadatty je touha muže po ženě zcela nevinná - ve srovnání s tím chtít být neustále blažený.

[Trini]

Říkal už někdy nějaký mudrc, že to má jako jiní mudrcové?

Myslím že ne, to by pak se nejednalo o mudrce (chybí mu moudrost) nýbrž o jakéhosi blažence.

Podle Nisargadatty je touha muže po ženě zcela nevinná - ve srovnání s tím chtít být neustále blažený.

No, fakt je, že jsem nikdy netoužila po blaženosti a už vůbec ne po neustálé a ani jsem netoužila mít to jako mudrcové. Mě plně uspokojuje, jak to mám = nic nechybí. Po ničem netoužím.

[Trini]

Pak jsou lidé, kteří hledají pravdu, realitu a to ať přes nebe a nebo přes peklo.

Mohu se zeptat, jak ji hledáš? Meditací?

[armin]

Obecně by se dalo říci bdělostí - tj. rozpoznáváním vlastních iluzí v každodenním životě, zkoumáním povrchních motivací, motivací hlubších, ze kterých ty vědomé vycházejí, zkoumání pocitů, zdroje myšlenek, pocitů, rozpoznávání aktuální tendence k ulpění tendence k tomu něčím být nebo něco mít (třeba pravdu) a proč se ta tendence objevuje, z čeho pramení, zkoumání vztahu s lidmi zkoumání motivací a zákonitostí druhých atd. atd.
Bdělost je probouzena, udržována ostrá a intenzivní otázkou (ne záměrem být bdělý).
Není-li živá otázka, nepřijde ani živá odpověď.

Aktuálního materiálu ke zkoumání je v prožívání života obvykle dost a jestli člověka opravdu už nic jiného neláká a neprovokuje a srdce je otevřené jen Pravdě, může chtít tu svoji cestu a osud urychlit. Na to jsou dobrá duchovní cvičení s tělem. Nevědomé tendence jsou totiž lokalizovány na určité části těla a probouzením těchto částí těla (ty nejzarytější nejhlubší se promítají do nohou a do kostí, kloubů) se probouzejí i nevědomé tendence.. Přenosem vědomí - pozornosti a dechu (např. tzv "prodýcháváním,") se tyto vytěsněné a potlačené obsahy, strachy a tendence, osudové změny atd. začnou objevovat ve vědomí a můžeme s nimi pracovat.
Dokud se vše nerozpustí, nenarovná, jsme stále v zajetí svých představ a iluzí které mohou spočívat třeba i v tom, že prožíváme poznání, Boží lásku, atd. ale všechno jsou to jenom iluze a velká překážka na cestě k poznání Pravdy, protože se mylně domníváme, že už ji žijeme a tím pádem tu už není živá OTÁZKA a odhodlání. Místo potřebné pokory v nás vyroste duchovní pýcha (už jsme se něčím stali)

Tuším, že Ramakrišna říkal, že sádhak musí toužit po pravdě tak, jako topící se touží po vzduchu.
Je to ale věc dispozice, ne že by člověk měl toužit po pravdě. To se nedá naučit, vypěstovat, to se objevuje v průběhu zrání duše.
Proto Mistr zkoumá touhu a odhodlání žáka. Pokud toto nemá ještě dostatečně silné, nemůže se od Mistra nic opravdového naučit. Podobně kdo nemá hudební sluch případně je přímo hluchý, nenaučí se ani od toho nejlepšího hudebního Mistra nic opravdového.

[Trini]

Obecně by se dalo říci bdělostí - tj. rozpoznáváním vlastních iluzí v každodenním životě, zkoumáním povrchních motivací, motivací hlubších, ze kterých ty vědomé vycházejí, zkoumání pocitů, zdroje myšlenek, pocitů, rozpoznávání aktuální tendence k ulpění tendence k tomu něčím být nebo něco mít (třeba pravdu) a proč se ta tendence objevuje, z čeho pramení, zkoumání vztahu s lidmi zkoumání motivací a zákonitostí druhých atd. atd.
Bdělost je probouzena, udržována ostrá a intenzivní otázkou (ne záměrem být bdělý).
Není-li živá otázka, nepřijde ani živá odpověď.

To je dobrá cesta. Taky považuji intenzivní otázku za důležitou a podstatnou.
Jak poznáš, že jsi našel Pravdu?

[armin]

To je dobrá cesta. Taky považuji intenzivní otázku za důležitou a podstatnou.
Jak poznáš, že jsi našel Pravdu?

Pravda s velký P je realita, tedy to, co je. A my nevíme co je. Víme jen co se nám honí v hlavě a v srdci. A realita - Pravda je tu přesto stále. Když zmizí vše, co Pravdu zakrývá, je to to, co zbude - tedy nakonec vše a to i včetně těch předchozích iluzí a poznání proč vznikly a trvaly, komu vznikly a kdo je ten kdo jimi žil. To dílčí poznání, tedy rozplynuvší se konkrétní iluze, je osvobozující, nepochybné a otevírající další cestu. Schopnost a jemnost = ostrost. Energie dříve vázaná (zauzlená) v konkrétní iluzorní motivaci a s tím spojeném iluzorním prožívání se vrátí zpět do zdroje. (Krásně a ze zkušenosti to vyjadřuje zenový koan: "Bůh ohně si jde pro oheň") Bdělost je jako pohádkový kouzelný meč, který čím více se používá, tím je ostřejší...

[Trini]

Když zmizí vše, co Pravdu zakrývá, je to to, co zbude

Ano, tak to je.

[honzam]

Dodatečně přeju hodně Bdělosti k svátku

[Nic]

"JSEM, KTERÝ JSEM" je Láska.

Tak teď, miluješ Pannu Marii, že ano?

I mysl je láska, stejně jako vědomí.

Božský klid, který je podstatou všeho, je stejnou láskou jako projev, pohyb, extáze.

Žár i led.