Harmonie ve vztazích

[Petr]

Jeste pridam k tematu harmonie ve vztazich dalsi nepravdive presvedceni od Abrahama - je to cislo 8 z knihy The Vortex:

Abychom byli v harmonii s ostatními musíme chtít a věřit stejným věcem.

Když neustále dosahujete harmonie mezi vámi a Vámi, pak je možné najít harmonii i ostatními i přes vaše rozdílné názory. Ve skutečnosti je toto dokonalé prostředí pro váš rozvoj, expanzi a radost: rozdílnost v názorech a touhách - ale zároveň soulad se Zdrojem.

[Lída]

kdybychom se vsichni starali jen o sve stesti, jaky krasny stastny svet by to byl

Kam to vede, když se každý stará jen o své vlastní štěstí, je vidět v dnešním světě na každém kroku - na stavu mezilidských vztahů obecně, na rozpadajících se rodinných vztazích, v politice, na stoupající kriminalitě, na vzrůstajícím násilí všeho druhu... Právě stoupající egoismus, zaměřenost jen na vlastní štěstí a ignorování všeho, co se týká druhých vnímám jako příčinu utrpení, které ve světě vzrůstá stejnou měrou, jak zesiluje sobeckost a zájem jen o uspokojování vlastních tužeb.

Naplňuje mě údivem, že je možné to nevidět, ale život je plný překvapení

Ve skutečnosti je toto dokonalé prostředí pro váš rozvoj, expanzi a radost: rozdílnost v názorech a touhách - ale zároveň soulad se Zdrojem.

Ano - protože podstata druhého člověka je stejná, jako ta moje - i on je částí energie, vyzářené ze Zdroje, stejně jako já - jsme v podstatě Jedno a totéž. Proto ke zharmonizování se Zdrojem vede cesta jak skrze "já", tak skrze hledání konsensu se zdánlivým "ne-já". Nejlepší je vyzkoušet to v praxi

[Lída]

Prijde mi, ze je opravdu nekdy tezke vedet, jestli to co si myslime, ze je nejlepsi pro vsechny zucastnene

Vědět to není vlastně vůbec důležité - důležité je, jak se naší ochotou brát ohledy na druhého a na jeho potřeby změnily naše vibrace. Najednou z nás vyzařuje vstřícnost, ohleduplnost - a to ten druhý okamžitě pozná. Nedokáže být dál agresivní a prosazovat jen to svoje... Každý člověk, který tohle prožije a pochopí, představuje naději pro dnešní svět.

[Jana]

Když neustále dosahujete harmonie mezi vámi a Vámi, pak je možné najít harmonii i ostatními i přes vaše rozdílné názory. Ve skutečnosti je toto dokonalé prostředí pro váš rozvoj, expanzi a radost: rozdílnost v názorech a touhách - ale zároveň soulad se Zdrojem.

Ano tohle je nádherné. Jsme-li v harmonii sami se sebou, jsme v harmonii s celým světem. Je-li tu iluze disharmonie, je třeba hledat její zdroj jen v sobě samém.

Spouštěč nepohody není v těch vnějších věcech

[Lída]

Jsme-li v harmonii sami se sebou, jsme v harmonii s celým světem

A v harmonii se sebou jsme automaticky, jakmile vnímáme potřeby těch kolem stejně jako ty svoje a spolupracujeme s nimi.

"Moje štěstí" není v izolaci a zaměřenosti jen na moje vlastní štěstí, v ignorování štěstí těch kolem - všichni jsme přece částí jednoho Celku, vyzářeni z jediného Zdroje. Čím víc to vnímáme, tím harmoničtější je náš život.

Ty jsi, Petře, toho dokladem: uspokojil jsi vlastní přání a vytvořil jsi inspirativní prostředí pro druhé - založil jsi tyhle stránky pro nás všechny, abychom se mohli vzájemně obohacovat různorodostí svých pohledů a dělit o to, co nás podněcuje a pomáhá nám jít směrem k souladu se Zdrojem.

[Jana]

A v harmonii se sebou jsme automaticky, jakmile vnímáme potřeby těch kolem stejně jako ty svoje a spolupracujeme s nimi.

Ano, jakmile si přestáváme vytvářet hranice mezi ty a já, jakmile je tu zkušenost jediné existence, jediného bytí, pak tu není rozlišování vlastních a cizích potřeb, je tu jen směřování všeho k projevení pravdy, zkušenosti jednoty.

Pak zdánlivá disharmonie bližního při konfrontaci s pravdou je jen směřováním k harmonii v Pravdě.

"Neee" těch, kteří volali po ukřižování Ježíše, utichá v naději, že poznají Boží Lásku.

[Petr]

A jsme si opravdu jisti ze je to to sobectvi a to ego, ktere je pricinou toho subjektivne nezadouciho chovani? Ja na to spise nahlizim pouze jako na prostredek. ego je pro nas zde prirozene a stejne tak je pro nas prirozena ta touha byt stastnym. To ze pokud v kombinaci s presvedcenimi, ktere jsem tu jiz zminoval, to vede k tomu nezadoucimu chovani (nemohu rict spatnemu, protoze je to skutecne velmi subjektivni) a vlastne ted ani nevim jak to uchopit... cele se to totiz rozpadne v ten moment, kdy se na spatne chovani, zacneme divat jako na nezadouci chovani nas samych... ale co ja vim o ostatnich...vim, ze chteji byt stastni, ale co konkretne to stesti pro ne je... to uz zalezi plne na jejich realite. Jak casto pripomina Abraham, nebude tu nikdy jeden spravny model sveta, na kterem se vsichni shodnou.. vzdy se budeme nejak pretlacovat o to (pokud to nekoho bude bavit), ktery ten model je lepsi. Nastesti je tato koule, na ktere tvorime, dost velka na to, aby na ni mohli spolutvorit miliardy lidi s ruznymi zamery, s ruznymi vizemi a zaroven zit v harmonii.

K te ohleduplnosti k ostatnim: Myslim, ze Abraham na to jde z druhe strany. Pokud clovek je v souladu, citi stesti a radost, tak takove chovani automaticky prichazi, ale neni to naucena ohleduplnost, ktera muze ve vysledku zpusobit i vice problemu .. ale prirozene spolutvoreni, prirozene se setkavani se zadoucimi vecmi, prirozene propojovani lidi v jejich pozitivnich strankach, uz nemusime byt vice ohleduplni protoze vime, ze neni potreba potlacit sve vlastni potreby, aby mohli byt naplneni potreby nekoho jineho.. (myslim, ze je to to same o cem jsi psala). No je to mozna zase trosku o slovickach..
Abraham nikdy nenabada k ohleduplnosti vuci ostatnim, pouze k sobeckemu souladu se Zdrojem.

[Lída]

Jako obvykle, o slovíčkách, Petře . Protože si sdělujeme svoje vidění věcí pomocí slov, je třeba pozorně dbát, abychom nepoužívali slova, která znamenají opak toho, co chceme říci. V každém významovém slovníku najdeme, že starat se jen o svoje štěstí a uplatňovat jen vlastní chtění a touhy, bez ohledu na okolí = sobectví. A sobectví chápeme jako bezohlednost k druhým, což nikdy nemůže být cesta ke sjednocení se Zdrojem, protože i oni jsou v podstatě Zdrojem. Proto ta moje občasná upozornění, že některá slova nesprávně používaná úplně zkreslují význam řečeného a jsou zavádějící. Právě taková slova používal Hitler - a všichni mu tehdy dobře rozuměli ... Potřebujeme se naučit, jak to vyjadřovat bez zkreslení - krásně to říká například Chaplin ve svém vyznání, které se mi moc líbí; dám ho do příštího příspěvku.

Ještě poznámka:

naucena ohleduplnost

není ve skutečnosti žádná ohleduplnost, je to obranný mechanismus, který si osvojujeme, "že abychom s těmi druhými vycházeli." Chybí v ní přirozená sympatie. Ohleduplnost se ve skutečnosti rodí sama od sebe z pochopení, že druhý má stejnou potřebu štěstí, jako já, i když k tomu jde jinými cestami.... v tom vnímat druhého jako sebe sama - říká se tomu empatie. Což vůbec neznamená, že bychom se nedokázali racionálně chovat tam, kde druhý někomu ubližuje...

[Lída]

Když jsem začal mít rád sám sebe,
pochopil jsem, že vždycky a při každé příležitosti jsem
ve správný čas na správném místě,
že všechno, co se stane, je správné –
a od té doby jsem začal být klidný.

Dneska vím: tomu se říká DŮVĚRA

Když jsem začal mít rád sám sebe,
rozpoznal jsem, že emocionální bolest a utrpení
jsou pro mě jen varováním,
že žiju proti své vlastní pravdě.

Dneska vím: tomu se říká BÝT AUTENTICKÝ

Když jsem začal mít rád sám sebe,
přestal jsem toužit po jiném životě
a uviděl jsem, že všechno kolem mě je výzvou k růstu.

Dneska vím: tomu se říká ZRALOST

Když jsem začal mít rád sám sebe,
přestal jsem se okrádat o svůj volný čas
a přestal jsem spřádat grandiózní projekty pro budoucnost.
Dneska dělám – svým způsobem a ve vlastním tempu –
jenom to, co mi přináší zábavu a radost,
co mám rád a co přivádí moje srdce k úsměvu.

Dneska vím: tomu se říká UPŘÍMNOST

Když jsem začal mít rád sám sebe,
oprostil jsem se ode všeho, co bylo pro mě nezdravé,
od jídla, od lidí, věcí, situací a ode všeho,
co mě vždycky táhlo dolů, pryč ode mě samého.
Ze začátku jsem tomu říkal „zdravý egoismus,“

ale dneska vím, že je to LÁSKA K SOBĚ SAMÉMU

Když jsem začal mít rád sám sebe,
přestal jsem chtít mít vždycky pravdu,
a tím se začal míň mýlit.

Dneska vím: tomu se říká POKORA

Když jsem začal mít rád sám sebe,
začal jsem se bránit žít dál v minulosti
a starat se o svou budoucnost;
žiju teď jen v tomhle okamžiku, ve kterém je VŠECHNO.

Tak teď prožívám každý den a nazývám to UVĚDOMĚLOST
Když jsem začal mít rád sám sebe,
poznal jsem, že moje myšlení mi může přinášet chudobu a nemoc.
Když jsem ale poprosil síly svého srdce,
rozum dostal důležitého partnera.

Tohle spojení dneska nazývám MOUDROST SRDCE

Už se nemusím dál bát sporů, konfliktů a problémů
ve svém vlastním nitru i s ostatními lidmi,
protože i hvězdy někdy třeskají o sebe.
A vznikají nové světy.

Dneska vím: TOHLE JE ŽIVOT


Charlie Chaplin

[Jana]

že bychom se nedokázali racionálně chovat tam, kde druhý někomu ubližuje...

Vyhodnocování, že někdo někomu ubližuje, je záležitostí iluze oddělenosti. Ve skutečnosti jsou tu jen zkušenosti, lekce, které vznikají v dokonalém souladu s našimi aktuálními potřebami vývoje. Přitahujeme k sobě jenom ty zkušenosti, které právě potřebujeme. Situace se nám v životě opakují, dokud jim neporozumíme, jakmile nás naučí to, co mají, už se v našem životě nevyskytují.
Pokud někoho zachraňujeme před zkušenostmi, které si potřebuje prožít, nemusí to nutně znamenat, že jsme porozuměli dokonale situaci, ale naopak to může být znakem toho, že si potřebujeme živit ješitou představu o naší dobrotě a empatičnosti.

Neřídí-li náš život ego se svými tendencemi být dobrý, ale vnitřní moudrost vznikající našim souladem se Zdrojem, je tu samozřejmá radost ze všeho, co se děje, protože vše směřuje k odkrývání Pravdy a tedy i Lásky, aniž bychom na tom museli mít jakoukoliv zásluhu.

[Lída]

Vyhodnocování, že někdo někomu ubližuje, je záležitostí iluze oddělenosti.

Že bys nechala bít surově dítě jeho starším kamarádem, pasívně to sledovala a nepokusila jsi se nějak pomoci jejich vzájemnou situaci vyřešit jen proto, že to všechno je iluze oddělenosti?

To se mi ani nechce věřit

[Jana]

Lído, jsme-li zajedno se Zdrojem, tak vše je v režii Pravdy, to znamená, že ona zasáhne tak jak je třeba a probudí v nás tu nejvhodnější reakci pro daný okamžik.

Je tu otevřenost ke všemu co se děje, ale není tu subjektivní vyhodnocování s hotovým "správným" postojem, který máme ve škatulce ve své mysli. Ten by nemusel být v souladu s aktuální pravdou.

Někdy může touha po lásce vést slabší dítě k tomu, že upoutává pozornost takovým způsobem, že obětí je pak zrovna třeba ten vzhledově silnější, který se nechá vyprovokovat, protože má slabší nervy.

Láska je nestranná, její místo není pouze na straně slabšího, jak nás to mnohdy učili rodiče.

Při naší zaslepenosti by to mohlo dopadat tak, jak říká Havlíček Borovský:

"Co sám nerad, nečiň jinému",
pravil kantor žáku kdesi
třepaje ho za pačesy.

[Lída]

Lído, jsme-li zajedno se Zdrojem, tak vše je v režii Pravdy, to znamená, že ona zasáhne tak jak je třeba a probudí v nás tu nejvhodnější reakci pro daný okamžik.

Ano, dokážeme se zachovat racionálně - o tom byla řeč.

není tu subjektivní vyhodnocování s hotovým "správným" postojem, který máme ve škatulce ve své mysli.

Lidi často jednají laskavě, spontánně. Nevidím důvod, proč bychom měli o druhých automaticky předpokládat, že mají ve škatulce ve své mysli hotový ten "správný" postoj, který se snaží prosazovat - takový předpoklad je sám o sobě zaškatulkování.

Znám pár obyčejných lidí, kteří to nedělají, ačkoliv žádné duchovní učení nesledují.

[Petr]

jj ten Chaplin je skvely...mam dokonce dojem, ze uz tu nekde je (ale to vubec nevadi )

[watta]

Pokud clovek je v souladu, citi stesti a radost, tak takove chovani automaticky prichazi, ale neni to naucena ohleduplnost, ktera muze ve vysledku zpusobit i vice problemu .. ale prirozene spolutvoreni

dost často vidím, že na to lidi jdou obráceně:

1/ nějaké chování je pojmenováno jako dobré
dejme tomu - teď často omílané, takže dobrý příklad: ohleduplnost k "přírodním zdrojům"

(proč bývá nějaké chování pojmenováno ve společnostech jako dobré, bývá někdy zajímavé. nejenom v poslední době samozřejmě platí "za vším hledej peníze" (většinou peníze nějakého konkrétního člověka), často to bývá přirozená potřeba změny (oproti dřívějšku) nebo normální adaptace zvířátka na prostředí, ve kterém žije. každopádně je to ale fuk, protože všichni víme, že všechno je v rukou Božích, tedy "nejennašichčilivšeho" , takže paráda - jdeme hrát)

2/ člověk se setká s označením tohoto chování jako dobrého a zamyslí se: žiji já tak, jak se říká, že je dobré?
3/ člověk zjistí, že nikoli
4/ člověk chce, aby ho ostatní měli rádi, a aby si o něm mysleli hezké věci. řekne si: ha, když budu dělat to a to, budou si o mě myslet, že jsem dobrý, protože to a to je hodnoceno jako dobré.
super! začnu třídit odpad.
5/ člověk třídí odpad, cítí se dobře, protože mu ostatní plácají po ramenou, a sám se ošívá nad těmi, kdož tak nečiní.
6/ náhle se světem rozšíří poplašná zpráva: třídění odpadů je škodlivé! není možné odpad zpracovávat! nechte všeho, dělejte to, jako dřív.
7/ člověk se zamyslí (pravda, velmi krátce), nenápadně vyhodí své tříbarevné domácí koše a začne prohlašovat, jak si to vždycky myslel, a že to byl vždycky nesmysl. s radostí uvítá opět svoji starou známou jedinou popelnici před domem.

zajímalo by mě, kdo si myslí, že takovéhle jednání je ekologicky prospěšné? že je dobré pro matku Zemi? že je to dobré pro toho, kdo to sám dělá? odpověď je jednoduchá a můžete to zkusit doma s květinama, s jídlem, nebo s jakoukoliv prací, kterou zrovna vykonáváte, nebo s jakýmkoliv vztahem, který právě žijete:

zkuste to dělat jen tak. proto, že Vám někdo řekl, že se to tak dělá. zkuste zalévat kytky jednou za týden, protože jste si v letáčku z Hornbachu přečetli, že se to tak má dělat. zkuste nepodvádět svoji manželku, protože to od vás společnost chce. zkuste chodit do práce na osmou, protože to od Vás chce šéf. zkuste žít se svoji partnerkou, protože to tak dělají všichni. zkuste venčit psa hodinu denně, protože Vám cvičitel řekl, že to potřebuje. zkuste uvařit jídlo, protože chcete vypadat jako dobrý kuchař.

a teď ... zkuste zalévat kytky podle toho, jak Vám ony řeknou. zkuste nepodávdět svoji manželku jen tehdy, když to Vy sami budete chtít. zkuste chodit do práce na osmou proto, že tím sám uděláte víc práce. zkuste žít se svoij partnerkou proto, že ji máte rád. zkuste venčit psa tolikrát, kolikrát vypozorujete, že mu dělá dobře. zkuste uvařit jídlo jako oslavu úžasných energií jídla samotného.

myslím, že další komentář to nepotřebuje. žádná činnost, kterou člověk dělá proto, že mu někdo řekl, že je to fajn, nikdy neučiní šťastného ani toho člověka, ani ... tu Zemi, toho psa, tu kytku... je to vlastně všechno úplně zbytečné počínání. promarněrný život. jenom to, co člověk cítí, může být naplněním jeho života. jasně, každý cítí něco jiného, každý má šíři vnímání jinou. to se nedá nic dělat. šíře štěstí je ale vždycky taková - když to necítí, tak je lepší to nedělat, ať si všichni ostatní říkají, co chtějí.