Také máte svou pravdu a která je ta pravá?

[Petr]

Kdyby existovala jen automatická rezonance, odpovídající na naše vibrace, upevňoval by se stále jen ten druh vibrací, který u člověka převažuje. Velká část lidstva by tak skončila v naprostém pekle.

Kdyz si do rovnice pridame nase vnitrni sirsi milujici ja, tak z te rovnice uz vyjde neco jineho nez peklo... neco jako zivot zde proste muzeme tlacit proti, ale nikdy ne tak moc, abychom se oddelily uplne od toho cim skutecne jsme.

[Lída]

Kdyz si do rovnice pridame nase vnitrni sirsi milujici ja, tak z te rovnice uz vyjde neco jineho nez peklo

Ano , taky to tak vidím. V tom případě ale zákon rezonance nefunguje tak absolutně, jak vyplývá z formulace

to, co se kazdemu deje, je v souladu s jeho vibracemi...

Tahle formulace říká, že zákon rezonance funguje obecně a z toho vyplývá, že když jednou začne působit, není ničím ovlivnitelný. Pak by opravdu platilo, že vibrační odezvy neustále rezonují ve stejné kvalitě a neexistuje možnost uniknout z vibrací, které jsme si zvolili a které preferujeme.

Kdyby zákon rezonance platil absolutně, nemohlo by nikdy dojít k tomu, že prostě můžeme jednat jinak. Probíhající vibrace totiž znamená sebeztotožnění s touto vibrací, člověk je s ní zajedno a není síla "odpojit se" a projevit jinou vibraci. Ta může vyvstat, teprve když období sebeztotožnění přineslo svoje plody: v okamžiku, kdy se člověk obrací ke Zdroji o pomoc - anebo když trpí natolik, že jeho nízké vibrování začne být pro něho dočista nesnesitelné a sebeztotožnění s vibrací proto ustane.

A nebo - když už je rozvinutá bdělost - odejmutí pozornosti nežádoucímu obsahu vědomí, který tím přestane ovlivňovat stav naší mysli. To ale při upadnutí do nízkých vibrací možné není, protože nízké vibrace otupují naši vnímavost.

Chápu zákon rezonance jako jeden z mnoha přírodních zákonů, který funguje v souhře s těmi ostatními. Jako nástroj Zdroje, jehož fungování se mění díky působení nejvyšší Zákonitosti, která vládne všem ostatním - Zákonitosti stálého směřování člověka k Sebepoznání a ke sjednocení s Já, se Zdrojem

[Petr]

Tahle formulace říká, že zákon rezonance funguje obecně a z toho vyplývá, že když jednou začne působit, není ničím ovlivnitelný. Pak by opravdu platilo, že vibrační odezvy neustále rezonují ve stejné kvalitě a neexistuje možnost uniknout z vibrací, které jsme si zvolili a které preferujeme.

Ale my jsme prece zarici tech vybraci, my je ovlivnujeme, "produkujeme", muzeme je posouvat..menit.. Zakon pritazlivosti pouze rika, ze podobne vibrace pritahuji podobne..ze jake vibrace vysilas, takove si pritahujes do sve reality.. ne ze jsme vydani na milost vibraci co jsme kdysi vyzarovali a uz nikdy nebudeme mit jine... To by byl nejaky divny zakon

No kazdopadne mam dojem, ze tim nekam miris a ze si stale uplne nerozumime . Kdyby jsi to chtela jeste rozvinout jinak, tak abych te trosku pochopil, budu jen rad .

[Lída]

Asi oba máme na mysli něco podobného, ale už tradičně se slovně míjíme

Představ si na příklad člověka, který je "zakopaný" ve svém žárlení. Všechno, co vidí, vnímá jen jako palivo pro svou žárlivost - a tak si zákonitě přitahuje ve svém okolí události, které vnímá jako potvrzení, že žárlí oprávněně. Pohybuje se v začarovaném kruhu, protože se tím stále ocitá v nízkých vibracích, a tudíž jeho polozastřené vědomí nemůže uvidět ten pocit neosobně, takže s ním splývá v jedno. Právě proto vnímá předpokládanou nevěru jako nepochybný vnější fakt - a to přesto, že je to jen on sám, kdo ty domněnky produkuje. Kdyby to lidi mohli vlastním rozhodnutím změnit, zely by ordinace psychiatrů a psychologů prázdnotou.

Proč takový člověk nemůže ty vibrace sám posouvat a měnit? Ono ho to strhuje, protože v minulosti vytvořil určitý druh nízké energie, která teď prostupuje a zakaluje jeho vědomí, jeho schopnost jasně chápat, takže vnímá všechno, co cítí, jako oprávněné reakce na vnější realitu. Nedokáže si uvědomit, natož přijmout, že by to nemuselo být tak, jak on to vidí. Z toho začarovaného kruhu prostě nemůže ven, přesto, že ho stále sám vytváří a i když mu všichni říkají, že vidí jen vlastní mylné představy. Musí tím procházet tak dlouho, až skončí buď na psychině, nebo až se stane něco, co ho z toho vytrhne. Třeba utrpí těžký úraz a začne mít úplně jiné starosti, nebo začne chodit s jinou ženou, která je mnohem žárlivější než on sám a on se ocitne v roli toho, na koho se žárlí.

Svoje vibrace dokáže člověk vědomě měnit teprve tehdy, když už má natolik projasněné vědomí, že se svými reakcemi a pocity už trvale nesplývá. Negativní pocit mu sice vyvstane - ale on se od něj vzápětí odpojí a dokáže vědomě změnit obsah svého vědomí na pozitivní. Tohle určitě znáš a děláš, mám pocit, že právě o tom mluvíš. Jenže takových lidí je jen nepatrná hrstka, ti, kdo se narodili už velmi čistí, nebo na sobě vnitřně pracovali. Většina lidí se ale plně ztotožňuje s tím, co jim v mysli vyvstane. Proto vnímám fakt "muzeme je posouvat..menit.. " za pouze relativní pravdu, která platí jen pro malou část lidí. Nelze to považovat za obecně platný fakt, za to, co je použitelné pro všechny, tedy - co může kdokoliv začít dělat. Napřed je nutné, aby se jeho vědomí projasňovalo a jeho vibrace se tak postupně zvyšovaly. Natolik, že je nakonec dokáže vědomě měnit. Právě toho se týká většina duchovních nauk minulosti i současnosti.

Možná že na tomhle bychom se mohli spíš shodnout

[Petr]

Ahaaa jj tak to uz chapu.. a na par drobnosti i souhlasim.

Trosku jinak to vidim u tech psychiatru. Myslim, ze clovek ma tu silu se z toho dostat, ale musi k tomu rozhodnuti sam dozpet. Musi se chtit z toho dostat. Abraham s oblibou rika, pokud ignorujete sve emoce a pocity, nedelejste si starosti, ony se zvetsi... a pokud je stale ignorujete nedelejte si starosti, oni se zvetsi.. pokud je stale ignorujete, nedelejte si starosti, zacnou se projevovat fyzicky, na fyzickem tele, ve forme nemoci... pokud to jeste stale ignorujete, nedelejte si starosti, ono se to jeste zhorsi... az jednou proste je ignorovat budete muset prestat - je to vymyslene dokonale. - tady ma prah "tolerance" kazdy jiny. Takze v tomto bode dospeje clovek k tomu odhodlani s tim neco udelat, v ten moment ma moznost ziskat zpet silu, kterou odlozil/nepouzival a zacit s tim neco delat. A to je to o cem pises, ze treba u nekterych ten prah je tak hluboko, ze mohou skoncit na te psychine..

O necem takovem tu psal vcera Opcan (viewtopic.php?f=22&t=731&p=1889#p1889)..clovek proste musi dojit do toho bodu, kdy si rekne STOP, chci zit jinak...

Mam dojem ze se tento prah snasenlivosti bolesti, pak postupne v zivote snizuje. Clovek zacne byt mene tolerantni k temto stavum a rozpeti jeho pohybu od stesti do deprese se neustale snizuje.. treba na od stesti do nudy.... uz ta buda je pro nekoho dostatecnym signalem, zacit to otacet. A pokud vetsinu casu prebyvame v horni casti emocni stupnice, pak i mensi snizeni vibraci je casem lehce rozpoznatelnejsi, spise si ho uvedomime a drive s tim neco udelame.

Tj. clovek dle me, nemusi mit na zmenu vibraci nejak extra projasnene vedomi ale spise musi chtit, musi byt motivovan zmenou... a treba ani nemusi o vibracich nic vedet.. proste bude chtit myslet / zit jinak.

Tak diky za vyjasneni nakonec ty pohledy nejsou vazne rozdilne

[Lída]

to jsem ráda, že konečně nacházíme společnou řeč . Taky akorát pár drobností:

Tj. clovek dle me, nemusi mit na zmenu vibraci nejak extra projasnene vedomi ale spise musi chtit, musi byt motivovan zmenou...

No, s tím mám bohaté zkušenosti. Strašně moc jsem kdysi zamlada chtěla tu změnu, motivace byla obrovská, chtěla jsem si všechno to negativní uvědomit, ale právě proto, že celkové vibrování bylo nízké a vědomí tudíž nebylo projasněné, většinu těch negativních pocitů jsem si vůbec neuvědomovala. A když si je člověk neuvědomí, je s nimi ztotožněný a ony ho ovládají, aniž o tom ví.

Byly neuvědomované, protože byly kdysi dávno - v nejlepším úmyslu - potlačené. Často se to děje vlivem výchovy nebo později sebevýchovy. A dokud se ty pocity nepřijmou, zakalují vědomí a jsou pro nás neviditelné; i západní psychologie říká, že často se pak dostávají do vědomí nepřímo v podobě různých funkčních tělesných poruch a onemocnění.

Proto vím, že motivace samotná nestačí, že velmi důležité je prohlubovat čirost vědomí všímavostí a ne-ztotožňováním se s pozorovanými obsahy vědomí, které prostě jen přijmeme jako výtvor Energie. I většina východních duchovních nauk zdůrazňuje, že čím větší všímavost, bdělost, tj. schopnost rozlišovat, tím víc se kultivuje "buddhi" - schopnost si uvědomovat nejen jednotlivé myšlenky a pocity, ale dokonce i jemňounké emocionální zabarvení a podtexty pod docela racionálním myšlením, které si většinou vůbec neuvědomujeme a tudíž nás ovládá. Podle mé dost dlouhé zkušenosti to tak opravdu je.

[watta]

hezká diskuze, takže se nebudu vměšovat. mám velmi podobné životní zkušenosti jako Lída, takže souhlasím a chci také potvrdit, že z mého vlastního pozorování toho "cvrkotu kolem" vyplývá též jednozačně, že právě to vědomí je na tom to nejdůležitější. no je to logické, je to ta šňůrka, za kterou tu visíme, je to to, čím jsme a čeho si část uvědomujeme - jak kdo různě velkou takže pokud se někdo zaměří na nějaké to naplňování svých vlastních tužeb, jak je to teď módní, a náhodou mu to nevychází, protože prostě neví, jak to funguje (jako každá věc i tohle chce praxi), tak opravdu <b>"stačí"</b> vykašlat se na veškeré své chtění a věnovat se "pouze" práci na zvyšování svého vědomí - to samo o sobě "stačí" a všechno ostatní pak přichází a začíná fungovat automaticky. je to logické, protože vědomí je totéž co poznání, a uvědomování si je brána k tomuhle poznání. a to se dostávám k další věci, na kterou chci reagovat:

s tema otazkama za sebe musim rict, ze je moc prijemne nekdy uz nehledat to beru taky jako mozny dukaz poznani - uz nemusis hledat. .....

No tot otazka.. existuje takovy trvaly stav, kdy uz nic nehledas? kdy poznani je KONECNE? nebo jak jsi to myslela?

jasně, že je poznání KONEČNÉ, ve smyslu CELKOVÉ. to JE (respektive lepší je říct DĚJE SE, protože to není nic statického a součástí toho je právě permanentní změna, kterou i samo je) ta absolutní maximální suma daného okamžiku, které si lidstvo zvyklo také (mj.) říkat BŮH (ono se bůh říká vpravdě ledasčemu). a my z toho usrkáváme, co uskrnout můžeme. takže trvalý stav, kdy už nic nehledám, je, když jsem tím vším, jsem nejvyšším vědomím, bohem. tím ale nikdy nejsem sama o sobě. a nestanu se jím dokonce ani po smrti - sama o sobě, na to potřebuju tohle všechno, co JE ještě kromě mě. monoteistický člověk si zvykl nedělat rozdíl mezi duchovní bytostí a bohem, protože na onom světě je prostě jenom bůh a lidi. na jedné straně bůh a na druhé straně my hříšníci či hodní. ale těch vrstev je docela dost. a ta největší koule ze všech těch soustředných koulí, to je to finální poznání - a asi, podle všeho, stále roste - což ale na jeho konečnosti nic nemění, jestli si rozumíme. no a na zemi nehledám, když je mi něco z toho už jasné. celou kopu dalších věcí chápat nemusím a mohu na ně mít jenom nějaký názor. ale jakmile je mi něco opravdu jasné, tak hluboce, že tím jsem, že ono a já jsme neoddělitelnou skutečností, zkrátka ten pocit jistě znáte , tak pak už to přece hledat nemusím pak už to mám a to je dílčí, můj podíl na celém tom finálním poznání, odkrytý poodhalený kousek, který už nikdy nemůžu nevidět

[Petr]

naprosty souhlas i s tim, ze opravdu staci se jen soustredit na posun vedomi a ono pak toho spousta (vse) zacne fungovat automaticky a touhy se zacnou tak jako mimochodem naplnovat

K te konecnosti poznani - vedomi: se mnou tam nesouznelo to, ze by poznani bylo konecne v tom smyslu, ze ted uz vime vsechno, a nikdy nic uz nemuzeme vedet vice, ze jsme dosahli maxima nejen soucasneho, ale i vsech budoucich. Pokud to beres tak jak jsi napsala, tak to se mi libi moc

[Petr]

HA, jenze jak dosahnes tech budoucich maxim, pokud ze sveho soucasneho maxima uz nic nehledas?

[watta]

tak jsem asi v koncích. nevím, jak to říct, ale rozhodně se hodně míjíme v tom, jak ty chápeš to, co já myslím:

1/ jednak bych ráda utrousila takovou poznámku, že práce na svém uvědomování nemusí být nutně soustředěním se NA toto vědomí. soustředění tady jistě má co dělat, ale nemusí to být soustředění NA toto vědomí, na to rozšiřování atd. nemusím se soustředit na to, že chci mít bůhvíjak široké vědomí, dokonce na to vůbec nemusím myslet. dokonce mě vůbec nějaké rozšiřování vědomí nemusí zajímat. ale musím být soustředěný člověk. chápeš rozdíl, který mám na mysli?

2/ a pak - dost se ten význam asi ztrácí v tvém maximálně lineárním uvažování. vidíš to tak, že jsou nějaká maxima, a na základě nich z nich vznikají další maxima atd. já nevím, jestli se to člověk někdy odnaučí, nebo spíš jak brzy, ale znovu opakuji - lineární vnímání skutečností má na svědomí monoteismus a je v nás silně zakořeněný - opustit ho je obtížné, ale je to fakt prospěšné, pěkně se tím rozšíří přehlédnutelné horizonty

já jsem ale o žádných maximech nehovořila - nejsou žádná maxima, není žádný cíl, k němuž směřujeme, kterého když dosáhneme, tak můžeme zase směřovat k dalšímu. ono to prostě JE. jednak určitě pomůže, když z toho odstraníš v té představě to vědomé chtění. ono to prostě JE. my jsme taky TÍM. je to vývoj, ale není to jednoznačně a striktně lineární, směrů je mnoho a vrstvení je také všemi směry. vynasnažím se přijít na nějakou formulaci, která by byla schopna to blíže vysvětlit. myslím, že jednou z krásných formulací, která tohle celkem výstižně podává, je strom života, ale také to není úplně triviální obraz pro pochpení, pokud ses v něm nikdy nešťoural. tak snad natrefím na nějaké lepší vysvětlení, kterým bych ten svůj postoj objasnila. každopádně nestojím v žádném svém maximu, z něhož toužebně vyhlížím další maximum, k němuž jsem se odhodlala vykročit, stejně tak jako jsem netvrdila, že už nic nehledám. jenom NĚCO už nehledám

[Petr]

Nenapadlo by me to chapat tak, jak si myslis, ze to chapu a nechapu to jinak, nez jsi popsala, ze to chapes.
Tu teleptickou komunikaci jeste musime doladit.. nejak ty slova davaji vic vyznamu nez bychom chteli

[watta]

proč se tedy ptáš takhle, jesltiže to chápeš ze stejného úhlu? nebo to za tebe psal někdo jiný?

HA, jenze jak dosahnes tech budoucich maxim, pokud ze sveho soucasneho maxima uz nic nehledas?

[Petr]

ma to cenu rozebirat?

Ja reagoval na to, jak jsi psala, ze uz nic nehledas.. ja to vzal asi trochu moc presne, ze uz vubec nic nehledas a ne ze neco nehledas, jak jsi pak vysvetlila..
Ptal jsem se: ze pokud po nicem netouzis, nic nehledas, tak jak se pak dostat na to nove expandovanejsi misto? To, ze se nemusime soustredit na rust vedomi, proto aby rostlo je myslim zrejme.. proste staci zit zivot, byt vystaveny kontrastu a tam vidim prakticky automatickou expanzi.

To "maximum" jsem si myslim pujcil od tebe z toho predchazejiciho prispevku.. "absolutní maximální suma daného okamžiku", to jsem tim myslel.. a zajimalo me jak bez hledani tu absolutni maximalni sumu pritomneho okamziku expandovat..

[watta]

nojo, ale vzdyt ja jsem nepsala ze "uz nic nehledam", ale "s tema otazkama za sebe musim rict, ze je moc prijemne nekdy uz nehledat" ...

napsala jsem to rovnou , ne ze bych to vysvetlovala az pak

a taky si nemyslim, ze by zrovna slova "nekdy" a "nic" byla z tech, ktera maji vice vyznamu, ale jasne ze cokoli se da chapat mnohymi zpusoby, a ja urcite naziram spoustu veci jinou optikou nez ty, to je asi docela prirozene ono treba podle me prave potom ciste jenom z toho nazirani samotneho pak vzniknou takovahle drobna nedorozumeni - proste kazdy v jakemkoli textu sledujeme podvedome neco jineho - vybirame si neco jineho a ostatni treba prehlidneme. kazdy cte vsechno urcite uplne jinak tak treba s tou expanzi - ja nebudu premyslet, jak z neceho expandovat atd., proste treba proto, ze to rika abraham. ja to treba beru tak, ze jestlize je ve svete expanze (a jednim z tech, co na to poukazuji, je abraham), tak je, at udelam cokoli. dokonce at uz o ni vim nebo ne. natoz pak abych premyslela, jak svuj zivot zaridit tak, aby v nem neco expandovalo. to bych si pripadala jako slepice, ktera premysli, jestli se ma stat slepici

[watta]

(PS: zatímco takhle si mohu v klidu pripadat jenom jako slepice )

[Petr]

nojo, ale vzdyt ja jsem nepsala ze "uz nic nehledam", ale "s tema otazkama za sebe musim rict, ze je moc prijemne nekdy uz nehledat" ...

napsala jsem to rovnou , ne ze bych to vysvetlovala az pak

jj ted kdyz na to tak koukam, tak mozna vlastne jo ))). Vlastne jsem mel napsat, neco ve smyslu, ze jsem reagoval na nepochopeni tveho prvniho textu, kde jeho dalsim rozvinutim v tvem nasledujicim prispevku, jsem to jiz pochopil

tak treba s tou expanzi - ja nebudu premyslet, jak z neceho expandovat atd., proste treba proto, ze to rika abraham. ja to treba beru tak, ze jestlize je ve svete expanze (a jednim z tech, co na to poukazuji, je abraham), tak je, at udelam cokoli. dokonce at uz o ni vim nebo ne. natoz pak abych premyslela, jak svuj zivot zaridit tak, aby v nem neco expandovalo. to bych si pripadala jako slepice, ktera premysli, jestli se ma stat slepici

No prave. A neni to presne to, co jsem prave psal?

[Petr]

no a jeste k tomu zajimavemu

"s tema otazkama za sebe musim rict, ze je moc prijemne nekdy uz nehledat"

no vlastne bych se pod to i podepsal
ono navic mnohdy plati, jestli chceme neco najit, tak to musime prestat hledat..

[vostalpetr]

Myslím,
že je jedno, co je správný a co nesprávný
a nějak to zkoumat...

všechno je jen hra,
odehrávající se na poli pozornosti

BEZ POZORNOSTI (VĚDOMÍ) ZDE NEM§ŽE BÝT VŮBEC NIC

Nakonec stejně ten životní pžíběh je jen o tom, že od mládí člověk stále nabírá a sbírá a hromadí
a s příchodem stáří to celkem přirozeně odloží jako nepotřebné...

a tak i spousta osobních pravd a přesvědčení pěkně v klidu odpadnou...

[vostalpetr]

ps.
zapomněl jsem na smajlíka

[Petr]

jj, je to opravdu cele o nasi pozornosti..momentalne jedna nase cast venuje pozornost tomuto svetu, nebo tomuto ja

Nakonec stejně ten životní pžíběh je jen o tom, že od mládí člověk stále nabírá a sbírá a hromadí
a s příchodem stáří to celkem přirozeně odloží jako nepotřebné...

a tak i spousta osobních pravd a přesvědčení pěkně v klidu odpadnou...

jj hodne casto to tak je, mozna skoro vzdy, ale nerekl bych ze je to O TOMTO.. a uz vubec JEN O TOMTO...spis bych to bral jako vedlejsi produkt kdyby to bylo jen o tomto, tak jaky by pak ta "hra" mela smysl? Nemohli bechom si ji tedy usetrit a delat s nasi pozornosti neco "uzitecnejsiho" ?