Historie cs. Květoslav M.

[vostalpetr]

Sté výročí narození Květoslava Minaříka

Zora Šubrtová - Jóga - 16. 03. 2008 (7788 přečtení)

Květoslav Minařík, 50. léta
Jsme velmi rádi, že můžeme ke stému výročí narození velkého českého mystika Květoslava Minaříka uveřejnit zamyšlení nad jeho odkazem, napsané k této příležitosti jeho žačkou PhDr. Zorou Šubrtovou, jež byla Květoslavem Minaříkem pověřena vydáním jeho díla. Od jejího sdělení nemůžeme očekávat žádné senzace a významná, záhadná naznačování, hovoří pro její neokázalou osobnost typickým věcným a střídmým stylem, přičemž se pevně drží toho na nauce podstatného, co prosvítá celou Cestu a dává ji náboj, smysl, směr a cíl. Přesto jistě ti, koho život a knihy K. Minaříka oslovily, najdou v této vzpomínce několik důležitých méně známých skutečností a akcentů, které se obvykle nepřipomínají.




STÉ VÝROČÍ NAROZENÍ KVĚTOSLAVA MINAŘÍKA

(21. 2. 1908 - 4. 7. 1974)



Únorové sté výročí narození tohoto českého filozofa a mystika je příležitost k zamyšlení nad jeho duchovním dědictvím obsaženým jednak ve spisech, jednak ve fungujících společenstvích, která se snaží na sobě pracovat podle jeho učení. Kdo to byl a čím obohatil nespočet duchovních směrů, které zde už v jeho době existovaly; může být jím formulovaná nauka přínosem myšlení i v počínajícím století?

Ve své autobiografii charakterizuje sám sebe takto:,,Jsem ten, jenž získal zasvěcení do mahájány, již pak přenesl do Evropy, aby ji odevzdal jako plod příznivé karmy lidem, kteří jsou již na konci smrtné noci nepoznání.” Mahájánový buddhismus byl v době jeho dospívání u nás dostatečně známý, byl by ho tedy mohl ovlivnit. Jenže všechno bylo jinak: s buddhismem se seznámil teprve asi 10 let po svém dosažení. K poznání nedospěl na základě studia různých duchovních směrů, z nichž by zvolil takový, který mu byl nejbližší. Jeho postup byl naprosto výjimečný a souvisí s nešťastným osudem rodiny.

Když mu uprostřed 1. světové války (1916) zemřel otec, propadla se rodina do dnes těžko představitelné bídy znásobené tím, že se bezradná matka znovu provdala za lenocha a opilce. Devíti a desetiletý chlapec pak už nesměl téměř vůbec navštěvovat školu a pomáhal živit rodinu; byly na něho kladeny nároky, jako by byl už dospělý. Přitom byl trvale bit a těžce strádal podvýživou, takže ve svých 14 letech utekl z domu a živil se až do zimy jako přidavač na stavbě. Teprve potom zasáhl dospělý nevlastní bratr a přiměl jej, aby šel do učení v takovém oboru, kde se nají. Jinou životní vyhlídku neměl. Počínaje náhlou smrtí otce, tedy od 8 let, byl trvale vystaven ústrkům, nelásce, zlobě, sociálnímu útlaku. S tím kontrastovalo jeho vnitřní založení, až začal propadat beznaději, že existují lidé, kteří mají také ušlechtilé životní ideály.

Asi v 15 letech se spřátelil s podobně smýšlejícím dělníkem, později od něho získal knížku, v níž byly i zmínky o józe, a konstatoval, že to je to, co nevědomky stále hledal. Další knížku si již koupil sám; po krátké úvaze, zda to dokáže, přijal všechny tam uvedené požadavky na umravnění i způsob života a začal podle ní na sobě pracovat. Byla to brožurka: Ó Hašnu Hara - Praktický Yoga. Na tuto cestu vstoupil ve svých 17 letech v březnu 1925; uskutečnění, jež nazývá realizace, dosáhl v září 1926. Neměl ani učitele ani jiné literární prameny.

Předchozí velmi hrubý nástin osudů rodiny a života v dětství byl nutný, abychom mohli doložit, že nebyl a ani nemohl být ovlivněn žádnými znalostmi duchovních směrů s jednou výjimkou: otec ateista se do svých dětí snažil zasadit nedůvěru k náboženství. Se všemi duchovními směry kromě radžajógy a dalších jóg, o nichž hovořila brožura Ó Hašnu Hary, tedy s křesťanstvím, judaismem, buddhismem, hinduismem atd. se KM seznámil až později, po své realizaci.

Hned po své realizaci (1926) si však uvědomil, že to, co našel, hledají nevědomky či vědomě všichni lidé a že by se měl snažit jim své poznání dát k dispozici. Zde se však ukázaly téměř nepřekonatelné překážky. Bylo mu 19 let, neměl nic, nikoho neznal a sám sebe pokládal za pologramotného. ,,Protože jsem však chápal, před jakým závalem nepochopení jsem, usiloval jsem o to, aby mě sebevzdělání náležitě pozvedlo. Pak jsem nauku formuloval.” V r. 1956, když už existovaly všechny jeho základní spisy, píše ve své autobiografii: ,,Uvědomil jsem si, že jsem objevil Velikou Nauku, která může utišit každou bolest, a spěl jsem k velikému rozhodnutí dát ji nebo i vnutit světu. A budu-li ji jednou vnucovat, pak ne jako kuplíř, jenž po dobrém nebo po zlém vnucuje své pochybné zboží, nýbrž jako člověk, který ji sloučí s vědou a tím ji zatíží velikou vahou logiky a přesvědčivosti.”

Vraťme se však k tomu, jak na základě jediného drobného spisu o józe ,,dospěl k názorům, které se od názorů jóginů odchylovaly. Místo kouzelných sil nebo vytržení k Bohu jsem uviděl vše, život i vesmír, jako souhrn sil a napětí, jež se v bytostech odrážely v dokonalém souladu s povahou mravních hodnot, jež ony bytosti vyjadřovaly myšlením, cítěním i konáním. ... Byl jsem tedy sám. Křesťané měli Boha, jenž jim všechny problémy jednoduše luštil zdánlivě podle směrnic té které církve. Jóginové nižšího druhu měli psychickou moc, se kterou se mohli těšit a tím ve svém Já narůstat k sebevědomí, jehož hodnotě jsem nedovedl uvěřit. A o buddhismu jsem nevěděl nic. ... Prameny na sebe nechaly ještě nějakou dobu čekat. A potom náhle: mahájána, škola kagjüpa. ... Vznikl-li ve mně názor, který souhlasí s názory severního buddhismu, stalo se to proto, že jsem se dovedl postavit vůči své bytosti jako opravdu nestranný pozorovatel dějů, jež se v ní odehrávaly.”1

Základním kamenem jím formulované nauky je důraz na mravní hodnoty, a ten je společný všem kvalitním duchovním směrům. ,,Úspěch v mystické snaze je vždy závislý na mravní a celobytostné sebeproměně pomocí tzv. spásné mravnosti.2 Teprve po dosažení takového úspěchu je na hledajícím, aby - obrněn svou mravní proměnou - volil další postup. Nezáleží příliš na tom, zda úspěchu dosáhl cestou buddhismu, křesťanství či jiné nauky; až k této metě mají všechny hodnotné nauky cestu společnou. Proto v úvodu k pravidlům života v obci, kterou se celý život snažil vybudovat, uvádí: ,,Naše obec je tolerantní vůči každému mystickému a náboženskému učení, které spolupracuje především na rozvoji dobra a morálky a teprve v druhé řadě na poli mystickém a duchovním. Zachovává kladný poměr k duchovnímu úsilí, jež se opírá o víru v Boha, ale i k takovému úsilí, které opírá svůj zřetel o prostý karmický zákon a Boha si proto nevšímá.” Chce, aby jeho obec tiše a neoficiálně spolupracovala s křesťanstvím a jeho církvemi na poli mravnosti, ale kromě toho vyvíjela též mystickou činnost podle směrnic tibetské mystiky. Druhým charakteristickým rysem tedy je tolerance a ta vede ke spolupráci.

Celoživotní snahy o takovéto pojetí vzájemné spolupráce všech hodnotných duchovních směrů se odrážejí v jeho korespondenci; část, která se týká pokusů o spolupráci, budování obce aj. bude zveřejněna v Praxi Přímé Stezky 3. Většinou sice narážel na nepochopení, ale byly i světlé výjimky. V budování obce, která by žila a pracovala v jeho duchu, mu až do jeho smrti bránily totalitní režimy, nejprve nacismus, od r. 1948 komunismus. Přesto se jeho dílo i obec podařilo uchránit až do konce těchto nepřátelských režimů. Při stém výročí jeho narození proto můžeme konstatovat, že v češtině bylo celé jeho dílo spolehlivě knižně vydáno, v němčině zatím dva tituly a soubor drobných prací a v naší republice i dvou sousedních zemích se rozvíjejí vzájemně spolupracující jeho obce.

Vedle důrazu na mravní přepodstatnění a toleranci ke každému duchovnímu směru, který se snaží o totéž, byť i jinými metodami, nese jeho učení ještě jeden rys, který je odlišuje od většiny ostatních: duchovní úsilí podle něho není něčím navíc, co se přiřazuje ke všednímu životu, ale je jeho součástí. Je to způsob života. ,,Všední život je mystickému blíž, než si běžní lidé dovedou představit.”3 On sám uskutečnil svou duchovní cestu jako pekařský tovaryš při nepřerušeném zaměstnání, 70 - 92 hodinách pracovní doby v šestidenním pracovním týdnu a noční práci.

Už ve 20. století ve střední Evropě se možnost duchovně na sobě pracovat v ústraní stále zmenšovala a tento trend se prohlubuje. Všechny typy jógy i buddhismus však byly formulovány pro jinou společenskou situaci; ti, kdo toužili na sobě intenzivně duchovně pracovat, mohli často po dlouhá léta žít v ústraní pod trvalým dohledem svých duchovních učitelů. To je v současnosti téměř nemožné. Nezbývá tedy než spojit svou duchovní cestu s všedním každodenním životem, osmihodinovou pracovní dobou, dojížděním do práce a tím i trvalým kontaktem s okolím, které o duchovní snahy nemá zájem a nemá pro ně ani porozumění. Pak ovšem uplatňování klasických postupů velice často vede ke katastrofě. To se odráží i ve všeobecném mínění, že jógin nebo mystik je docela určitě blázen.

Květoslav Minařík po celý život působil navenek jako docela obyčejný prostý člověk a totéž doporučuje svým následovníkům. Jeho nauka sice používá jako základní metodu buddhistické sebepozorování atd., ale klade důraz především na nohy. Ty má člověk vždy s sebou a noří-li se do nich vědomím, nijak nedráždí své okolí a zároveň klidně a bezpečně jde po své cestě k zdokonalení, aniž to zevně dává najevo a aniž přestane plnit zevní povinnosti, které má. KM to vysvětloval ústně i na mnoha místech svého díla, protože však stále narážel na předsudky a nepochopení těch, kdo ho žádali o vedení, ale měli o své duchovní cestě úplně jiné představy, vrací se k tomuto tématu vždy znovu a znovu4: ,,Největší omyl, jehož se mystický snaživec může dopustit, je soustřeďovat se jinam než do nohou.” ,,Při spěchu, jímž tolik trpí, technicky vyspělá lidská společnost́, není možné vědomě stát, chodit, konat přirozenou potřebu atd., jak učí buddhismus, protože člověk by nebyl nikdy s ničím hotov. ... Být si však vědom svých nohou dokonaleji a dokonaleji, to jde.” ,,Kombinace pozorování těla a kontroly bdělosti se podobá postupu levou a pravou nohou. Nemůže se nikdy stát, aby člověk za těchto okolností upadl do tápání nebo bloudění mysli v oblasti pochybných, byť někdy příjemných idejí. Cesta k poznání je bezpečná jen za předpokladu, že člověk, jenž se na tuto cestu vydal, nikdy ani na okamžik neupadne do prožívání, místo aby se držel metody pozorování.” ,,Tělem jsou pro mne vždycky pouze nohy. Jsou totiž nejneutrálnější; není v nich nic z emocionálních vloh a prudkých vášní.”

Tím se dostáváme k poslednímu jeho charakteristickému rysu, který bychom rádi uvedli, totiž snaze sloučit duchovní nauku s vědou. ,,Jak mystika, tak jóga jsou konec konců psychologické vědecké metody a sledují přesně vytčené cíle, a to používáním adekvátních prostředků: je to pouze psychické vybavení živých lidských organismů. Práce sama se zakládá na úsilí mravním, mentálním a duševním. Jen tato úsilí pokládám za reálný a racionální postup vedoucí ke konkrétním výsledkům.”5

Dlouho se mu nedařilo najít jakékoli spojení, až se o jeho nauku začal zajímat a také ji uskutečňovat neurolog doc. MUDr. Antonín Bajer. V 60. letech 20. stol. se v západních zemích objevily první vědecké práce o dění v lidském mozku při tzv. jógických cvičeních. Doc. Bajer se s nimi seznámil a tato dvojice se ponořila do spolupráce při jejich ověřování prostřednictvím elektroencefalického záznamu. Výsledkem byla nejen krátká zpráva6, ale i po všechna zbývající léta života KM trvající prohlubování této spolupráce na určování a zkoumání styčných bodů mezi poznáním současné vědy a naukou. Další výsledky pak doc. Bajer po částech dál rozvíjel a zaznamenával, ale doba nebyla příznivá jakémukoli jejich zveřejnění. Základní rozdíl mezi výsledky jejich výzkumu prostřednictvím EEG a výzkumu zahraničního byly v tom, že KM byl schopen kterýkoli ze zkoumaných stavů vyvolat vědomě a na požádání. Koncem 60. let se také nabízel nejlepším našim tehdejším psychologům ke spolupráci na jejich výzkumu, nabídka však nebyla přijata. Naštěstí existuje exaktní dokumentace k dnes již uveřejněné první zprávě; snad jí využije další generace vědců.

[vostalpetr]

JJ: Dokázala byste nám přiblížit, proč je v Minaříkových knihách zdůrazňováno soustřeďování především do nohou a ne do jiných částí těla nebo na objekty mimo tělo?

ZŠ: Není to jednoduché, ale zkusím to alespoň přiblížit. KM doporučuje soustřeďovat se pouze do nohou, tj. na žádné jiné místo v těle nebo mimo tělo. Reaguje tak na evropský způsob života, stav naší civilizace a společnosti v druhé polovině dvacátého století, který se v současnosti ještě prohloubil. Na této planetě zbylo jen velmi málo míst, kde je klid. Není tedy skoro kam se uchýlit, aby mohl člověk jako za starých časů v klidu rozjímat a pracovat na sobě. Také se nenajde nikdo, kdo by ho přitom zásoboval vším potřebným pro život. Místo toho musíme po celý produktivní věk denně na mnoho hodin odejít a pracovat obklopeni lidmi, kteří jen v mizivém procentu mají zájem nořit se do sebe a hledat duchovní dokonalost. Pokud i přesto začneme na sobě pracovat některou ze skvělých starých metod, které se zaměřovaly na soustřeďování do tzv. čaker, ale vyžadovaly odloučení, samotu, dohled duchovního učitele, a podaří-li se nám s něčím v sobě takzvaně pohnout, přinese to nepříjemné až zhoubné důsledky. Lidé, s nimiž se i mystici musí denně na pracovištích i mimo ně stýkat, zareagují docela podvědomě a rovněž z podvědomých pohnutek se jim snaží uškodit, protože nesnášejí prostředí, jaké s sebou (také nevědomky) takoví mystici přinášejí. V průběhu desetiletí, kdy jsem viděla vývoj mnoha takových duchovních snaživců, jsem ve všech případech musela pozorovat i nesnáze, do nichž se takto dostávali. Často dokonce přišli o existenci a trpěli tím nejen oni, ale i jejich rodiny. Způsobili si to tím, že bez ohledu na to, že nemohou dodržet základní podmínky, kladené např. starými jógickými předpisy, aktivovali svým úsilím energii ukrytou v některém tzv. psychicko-energetickém duchovním centru.

Zato neztroskotal nikdo z těch, kdo veškerou svou pozornost trvale zaměřovali do nohou, hlavně do jejich spodní části. Spolu s neurologem doc. Bajerem, který touto cestou prorazil jako první, to KM formuloval tak, že vědomím ponořeným do nohou se tato místa prosvětlí a vzbudí se v nich tzv. indiferentní energie, která při dostatečně dlouho a dostatečně intenzivně upínané bdělé pozornosti (doprovázené pozvedáním mysli) začne stoupat, postupně proniká všemi centry známými pod jménem čakry a žádoucím způsobem proměňuje bytost, aniž vzbudí reakce, popisované jako průvodní jevy v pravých jógových pramenech, a hlavně aniž dráždí okolí. Úspěšný mystik navenek působí jako docela obyčejný běžný občan. Zdánlivě nijak nevybočuje z řady, plní své pracovní povinnosti, na povrchu žije jako ostatní až na to, že bývá nápadně laskavý, nekonfliktní a stává se útočištěm těch, kdo si s něčím v životě nevědí rady. Sám KM takto navenek působil také, na vesničce, kde strávil poslední léta svého života, vypadal jako obyčejný strejc, který docela rád žertoval i v tehdy obvyklých nekonečných frontách v místní samoobsluze. Nikdo netušil, že si tím vytvářel snesitelnější prostředí, takže se fronta neskládala z lidí nasupených, ale dobře naladěných.

[Alaja]

KM doporučuje soustřeďovat se pouze do nohou, tj. na žádné jiné místo v těle nebo mimo tělo

To převzal od Weinfurtera, ale písmenková cvičení v nohách už opominul....

Kdo je puntičkář, má z toho trochu dilema, jestli se má soustředit do palce u pravé nohy nebo do palce levé nohy.
Kvůli symetrii by asi bylo vhodné soustředění do obou palců, do každého zvlášť a to současně.
Ten kdo nelpí na podrobnostech, tak to vezme globálně, z dálky tak 20 cm ,a pojme do soustředění obě chodidla najednou, bez přesnější umístění bodu svého soustřeďování....prostě se soustřeďuje v nohách ...

[vostalpetr]

Na vedlejším vlákně jsem se dočetl,

že písmenka převzal W. od nějakého Kerninga,

tak jsem hledal a našel jsem toto : https://cs.wikipedia.org/wiki/Kerning



V článku o W je řečeno, že nejde o písmenka,

a já k tomu říkám,

že jde jen o relaxaci a uvolnění různých částí těla,

že se jedná o všimnutí si přítomného napětí té či oné části těla...


Proto K.M. nepřebírá písmenka,

asi mu ta informace byla známá, že nejde o písmenka,

a naprosto správně si uvědomil že jde o energii,

tedy o UVOLNĚNÍ ENERGIE


Ostatně, pokud to někdy někdo cvičí, tak mu to dojde,

co se při tom děje...

[vostalpetr]

Dále tu techniku pak rozvinul do záměrného prodýchávání částí těla Drtikol,

i když možná to byla přímo technika převzatá z východního učení...

Tomášovi a Vacek to pak od nich převzali...

Ale nejde o nic jiného, nežli o relaxaci a uvolnění zamrzlé energie v těle,

pokud možno v celém těle,

nikoliv pouze v nějaké čakře,

jak správně poznamenává Minařík...

[vostalpetr]

Nejde tedy o nějak písmenka,
nebo o spojování srdce a hlavy za účelem spláchnutí hlavy do hajzlíku,
jak rádi tvrdí pocitáři

a ani nejde o spojení hlavy a srdce a sahasráry jak tvrdí Ramana
(Minařík upozornuje, že tyto techniky dnes již nefungují)

ale jde o spojení čakry pod nohama s čakrou nad hlavou skrze celé tělo...


Sv. hora Arunačála vznikla přesně tímto způsobem,
kdy se Šiva proměnil v ohnivý nekonečný sloup energie,
vzhůru nad hlavu do nekonečna a to samé pod nohama

Myslím že šlo o nějakou sázku Šivy s nějakým jiným bohem
a v sázce byla asi flaška rumu či snad araku...

[vostalpetr]

Kvůli symetrii by asi bylo vhodné soustředění do obou palců,

No vidíš, ty to chápeš naprosto správně,

proč jsem psal Janě,

že se má nořit do palců a ne do srdce...

To nebyla z mé strany žádná legrácka,

já jsem člověk vážný a seriozní,

nebot my teoretici již od přírody jsme tací...

[Alaja]

Kvůli symetrii by asi bylo vhodné soustředění do obou palců,

No vidíš, ty to chápeš naprosto správně,

proč jsem psal Janě,

že se má nořit do palců a ne do srdce...

To nebyla z mé strany žádná legrácka,

já jsem člověk vážný a seriozní,

nebot my teoretici již od přírody jsme tací...

Já jsem jí to tvrdila také, a to nejsem teoretik, ale praktik.
Kdyby to nešlo, tak bych jí to neradila.
Ostatně, já jií radila jen to, co jsem už sama vyzkoušela, že možné je, ale stejně mé rady nebrala vážně

[vostalpetr]

To víš,

zjeví se jí panenka Marija a poradí ji že má být štastná a nořit se do srdce,

a Jana vůbec netuší,

že panenka Marija ji dává zastaralou radu, která možná fungovala v poklidné feudální době,

a že v době rozmachu civilizace jsou takovéto rady spíše škodlivé,

nežli prospěšné...

To má z toho, že komunikuje s duchy již dávno zemřelých osob,

měla se radši spojit s duchem Osha, ten by ji poradil nějakou jednoduchou katarzní meditaci...

[vostalpetr]

Třeba upřený pohled do zrcadla, když tak ráda na sebe kouká a má potřebu se furt pozorovat...

[vostalpetr]

Ostatně,

i takové uvnitřnování je v dnešní době vědecko-technické revoluce totálně zastarálá metoda,

jenž již dávno vyšla z duchovní mody...

To, co platilo cca před 20 lety dnes již neplatí,

dneska lze použít pro uvnitřnování miniaturní kamery která cestují žílami a tepnami po celém těle,

a pomocí jednoduchého řízení džojstikem se lze uvnitřnit v kterémkoliv místě těla :

podívat se co máme na srdci,

co nám leží v žaludku,

proč nás svědí prdel

či co nám to mrdá v hlavě...

K tomu co nám leží na jazyku pak ani nepotřebujeme kameru,

postačí příruční cestovní zrcadélko...


Pokrok je prostě pokrok

a kdo zaspal dobu

ten nežije v přítomném okamžiku...

[Alaja]

dneska lze použít pro uvnitřnování miniaturní kamery která cestují žílami a tepnami po celém těle,

Je to docela zajímavý zážitek. Kdysi před lety mi doktoři nějakou takovou sondu kamsi strčili a koukali, zda je uvnitř mne vše oukej nebo ne. No a jelikož jsem viděla ten jejich velikánský barevný monitor vedle operačního stolu, tak jsem je ukecala, že ten přímý přenos chci vidět, ať z toho taky něco mám. Tak jsem se koukala...a doktoři si nakonec libovali, že jsem byla ten nejukázněnější pacient, jakého tam v poslední době měli....

[vostalpetr]

Proto jsi taky dokonale uvnitřněná, protože používáš moderní technologie...
Jsi tak dokonale uvnitřněná, že dokonce ani o své uvnitřněnosti nemusíš psát,
jak činí neustále uvnitřnovatelelé používající zastaralé technologie..

Jednoho dne určitě vyvineme technologie, jenž umožní sledovat naši auru,
ba i jiní duchovní těla,
což ocení především pocitáři,
nebot se nebudou muset již uvnitřnovat, ale budou si svý blbý pocity vopravovat rovnou v emočním těle...

Tak dokonce zjistí, že jejich emoční tělo je neustále aktivní a činné

Nebot bůh a jeho síla nikdy nespí,
jen sem tam jsou poněkud zamrzlý...