Také máte svou pravdu a která je ta pravá?

[Petr]

Take mate svou pravdu? Sva presvedceni, ktera pokladate za pravdiva? Takova, ktera dokazete potvrdit pozorovanim sveta okolo sebe? Takova ktera se vam neustale potvrzuji v okolnim svete? Takova ktera jste si jiz potrvdili tisickrat? Jo jo, kazdy je mame a ted si je navzajem rekneme ......... Ha ony jsou naprosto ruzne a jine, ale vsechny je mame tisickrat potvrzene ))) neni to zajimave? je.. muze byt proto jine vysvetleni nez to, ze si kazdy tvorime tu svou realitu sami? Ze v co verime, s tim se setkavame? Ze v co verime, to nam vesmir doruci? Ze v co verime, pro to nam svet poskytne dukazy? Ze v co verime, toho si vsimame? Presne to si vybirame ze sirokeho spektra udalosti, chovani lidi a prostredi okolo? A nejen si toho vice vsimame, ale dokonce to i aktivne tvorime?
A jak s tim ted pracovat? Kdyz vlastne kazdy dostaneme potvrzena tyto sva odlisna presvedceni? A co si vybrat ta presvedceni, ktere nam vyhovuji, ktere s nami ladi, ve kterych se citime dobre. Treba ze svet je pratelsky misto toho ze je nepratelsky, ze vas lide maji radi, misto toho se vas radi nemaji, ze jsou lide chytri, bystri, laskyplni, namisto nenavistnych hlupaku, ze jste krasni namisto, ze jste osklivy, ze jste mocni, nemisto toho, ze jste bezmoci, ze svet se odvyji k lepsimu namisto toho ze speje k zahube. Jen si vybrat a dukazy prijdou a nebude trvat dlouho a budete to skutecne zit.


Prekladam tento text k inspiraci, k doplneni, ke kritice nebo jen k souhlasu ci nesouhlasu )) cokoliv k cemu vas vase zkusenosti a presvedceni dovedou...

[watta]

No já myslím, že to je opravdu hodně zajímavé téma!

I v obecné rovině – dobré zamyšlení: k čemu to může vést, když se člověk opravdu individualizuje? Když si začne vybírat tak důsledně, jak říká Abraham - jít si opravdu za SVÝM štěstím, které se rozrůzňuje od štěstí druhého člověka tím víc, čím roste počet možností na tomto světě... ?

Změníme kmeny, klany, rodiny a komunity za nespolupracující, oddělené, ale naprosto šťastné jednotlivé solitéry? Vyrobíme si armádu otroků, kteří budou zajišťovat naše nejen "biologické" potřeby, případně vymyslíme úplně jiný způsob, jak si tyto potřeby uspokojovat, aniž bychom k tomu potřebovali jiné lidi? Staneme se samostatnými bublinami překypujícími štěstím, které bude jen a jen naše a nikdo jiný v něm to své maximální štěstí nenalezne? Rozhodně na tom už pěknou řádku let pracujeme

Abraham hodně mluví (alespoň mám ten dojem z toho, co znám - toho je málo, uznávám) právě o onom počtu těch možností, o tom, jak moc je důležité nenechat se ovlivňovat názory druhých, jak jenom naše štěstí může být opravdovým (naším) štěstím, jak vlastně všechno vnímáme jenom skrz nás pocit, který osciluje ve škále úžasná radost/zoufalé prokletí, a jak jsou právě toto ony dvě otěže, s nimiž my a nikdo jiný řídíme své koně. Tomu se nedá nic vytknout - všichni to známe z vlastních zkušeností. Ale v tom se jeden člověk s druhým NIKDY neshodne docela. Je tohle tedy prozatímní budoucnost pozemského světa, kterou tvoříme? Musíme dojít až tam, že se staneme sami sebou až takhle doslovně, abychom pochopili, co je štěstí? Fakt je ten, že cokoli stojí PROTI tomuto prožívání, je falešné - i když se leckteré systémy víry, náboženství i společenství snažili vychovat lidi tak, aby se tolerovali, milovali, ctili, měli k sobě soucit atd, jediný efekt, který to mělo, byl ten, že si to někteří lidé o sobě opravdu myslí - že tolerují, mají soucit atd. Celá tahle hra je tak dlouhodobě rozehraná, že dnes je čistý pocit (a je opravdu jedno jestli "zlý" nebo "dobrý") to nejvzácnější, co lze na zemi naleznout. (I v tom by bylo možné nalézt účel - právě ty čisté pocity tvoří nejvíc a nejdřív - možná že kdyby jich bylo příliš mnoho, muselo by být minimálně méně jednotlivých lidí... ale to je samozřejmě bohapustá spekulace.) Ve skutečnosti se tito tolerantní "humánní" lidé jen více či méně zřekli plnění svých vlastních přání a začali plnit přání jiných - právě to je totiž to, co tvoří společnost - a je to proto velmi podporované záhodné konání. Takže se zdá, ač to zní dost odpudivě a strašidelně, že by ona lidská individualizace, která se jeví jako protipól, opravdu mohla být mnohem přímější cestou k vlastnímu pocitu štěstí a jeho plnému prožívání v celém životě. Ale jak říkám, mě to zní strašidelně i proto, že v přírodě nic takového nevidím - spolupracují spolu celé planety, o přírodě na zemi ani nemluvě.

Moc by mě zajímalo, jaké má s tímto kdo konkrétní zkušenosti!

[Petr]

rozvinula jsi to dal nez jsem cekal..

take jsem nad tim trochu (bez uvozovek) premyslel a vicemene jsem dosel k tomu co ty..

uz jen ten zaklad - svet s 10 miliardami stastnych individualit = svet stasty harmonicky je docela dobrej ne?

Ted mi pripada, ze to bude svet maximalne kooperujici. Myslim, ze tak jak to zijeme a budeme zit, tak se to bude postupne vice a vice odkryvat a ujasnovat. Ze nemusi jedinci se sebou spolutvorit ve vsech oblastech na vsech urovnich. Ale ze tento svet propoji jedince presne na tech mistech a na tech urovnich, kde budou spolu RADI, OCHOTNE, RADOSTNE, STASTNE, INSPIRATIVNE spolupracovat a spolutvorit. Kazdy jedinec bude spolupracovat s desitkami jinymi jedinci na ruznych vecech. Vlastne to tak nejak to funguje uz i dnes, nekde v malem, nekde treba i ve vetsim, mozna s ne tak jasnymi pocity a vnitrnim vedenim.. ale to je prave to, ze kdyz se to zmeni u kazdeho, tak to bude narez .

[watta]

ja myslim, ze presne, jak pises - tedy aspon co ja vidim v tom, co pises ze to muze byt proste uplne novy, pro nas ted prave jeste nepredstavitelny zpusob spoluprace

[Petr]

ta priroda.. ona ma trochu jiny duvod k byti nez my, takze nevim jestli to neni zavadejici to plne srovnavat... Abraham o tom rikal neco v tom smyslu, ze priroda nema tu schopnost tvorit tak silne individualni zamery, kterou jsme byli obdareni my. Priroda je velmi dobre ovlada umeni umozneni - svoleni, coz je krok, ktery zase lidem moc drive nesel...

[watta]

a není to moc radikální tvrzení, že člověk není součástí přírody? já třeba rozhodně razím tezi: "nejsme jenom lidi". upřímně je málo věcí, které nesnáším víc, než to alibistické rčení "jsme jenom lidi" (–––> řekne ignorant a zbaví se zodpovědnosti za všechno, co zrovna dělá ) tohle vzniká tam, kde někdo chce, aby mu jeho konání někdo schválil - kde jsou dobré pocity lidí závislé na hodnocení druhých - tak tohle úsloví fakt nesnáším a nestydím se za to ale to je něco jiného, to je o tom být si vědom svého přesahu, cítit ho, dobrovolně ho přijmout a přijmout pokojně i všechno, co z takového vědomí pro život plyne. jinak jsem ale člověk z masa a kostí a toto maso a tyto kosti jsou nepochybnou a neoddělitelnou součástí přírody a všech koloběhů, které v ní jsou. a dokud budu člověkem, budu takovou součástí přírody, mé vnímání bude ovlivňovat struktura mého mozku a elektrické děje v něm se uskutečňující, a stejně tak já svými novými impulsy budu ovlivňovat toto dění v mém mozku. ta změna, po níž by to bylo jinak, a na základě které se stanu plnobohem již v této osekané realitě, ta je velmi hluboká a děje se móóžná stále a pozvolna od té doby. ale pro mě osobně neexistuje mezi přírodou a mnou hranice

[Petr]

pockej pockej (tento smajlik jsem asi jeste nepouzil, tak jsem si tu prilezitost nemohl nechat ujit ) to jsem nemyslel, ze nejsme soucasti prirody. jen ze mame jiny smysl existence.. asi tak treba ma jiny smysl kamen a strom a vcela.. ale vsechny jsou jeji soucasti.. urcite i clovek. Vnimam nase telo jako velkou soucast prirody, na kterou vlastne hodne plati to co jsem psal o prirode - ovlada umeni umoznit, ma sve vlastni zamery, ne tak silne, ono vlastne to zase muze dekomponovat na jednoltive casti tela, organy az na bunky a atomy. Vsechny ty casti jsou soucasti prirody..ale nevnimaji tak silne kontrast jako my, tudiz ani pak nemaji tak presne a silne zamery a tudiz ani nemaji tolik rezistence a tudiz jsou stabilneji pripojeni ke Zdroji, jsou neustale v souladu, a jsou vice vedeni intuici. Maji jine zamery, jimiz podporuji nas a tento svet vseobecne, ve sve stabilite jsou vyrovnavaci energii. Ono je to cele hrozne zajimave, a jeste bych to chtel prozkoumat nekdy vice a vice tomu rozumnet .

[jupiter12]

I kámen, strom, včela jsou jen obraz, který chceme vidět .

My jsme to co jimi protéká. My jsme ten život a doufám, že už navždy v tomto prostoru vědomý život ))

Život je Láska.

Jsem tedy Láskou a tvořím Lásku. Tak jak já chci, jak mi dělá radost.

[watta]

tak já jenom tiše doufám, že "kámen a včela jsou jenom obraz, který chceme vidět", neznamená že to my je "lidé". panenko skákavá, Vědomí je tím vším, včelou i mnou, to naprosto stejné Vědomí - jeho obraz je stejně tak včela jako člověk. že by abraham takhle nevědomky vyvolával v lidech návraty antropocentrismu? to jsem se dost zděsila, tak snad to jenom špatně chápu...

[Petr]

takovy dojem tim abraham urcite vyvolat nechtel...
navic vzdy rika: "Jsme v tom vsichni spolu" coz je laicteji receno to, ze jsme vsichni jedno Vedomi

[watta]

o tom bych asi nepochybovala, ale mohlo by byt dost smutne pro nas pro vsechny, kdyby si to tak nekdo prebral. veci se daji vykladat vzdycky ruzne a vime, kam to vede. nekdy to muze byt dost zavadejici, obzvlast jestlize nejake uceni predchazi vlastni zkusenosti a ta se pak formuje uz skrzeva sdelene know-how - a to presne se deje na tech seminarich - ti lide se uci divat na svet uplne nove, aniz by je predtim kdykoli samotne napadlo, ze takovyhle pohled muze existovat. ted, pri te predchazejici odpovedi, jsem se fakt uplne zarazila a uvedomila jsem si, jak zbesile nasledky by to mohlo mit, tak snad si to skutecne nikdo nebude vykladat tak, ze clovek je neco vic, ba dokonce stredobod deni, k nemuz jakasi "linearni" evoluce speje. dost casto se tu u abrahama misi ciste pozemske deni s tim komplexnim, celkovym, coz je jasne, protoze vyklad se tyka obojiho. myslim, ze tim muze vznikat jisty zmatek. (zapomina se, ze je to vyklad urceny JENOM pro cloveka). cili pro urcite niveau vedomi, dejme tomu. no a myslim, ze vcelimu (a pavoucimu, a jelenimu, a medvedimu, a jaspisovemu, a vodnimu, a zemskemu, a hvezdnemu, a galaktickemu, a Vesmirnemu) abrahamovi by se to asi nelibilo (a to by se pak zase asi nelibilo nam ) jsme opravdu vsichni jedno Vedomi, jedna Laska, zkratka jeden Zivot, jsme si obrazy navzajem a mame toho takhle jeste opravdu hodne pred sebou. kazda miniaturni membrana v nasi bunce je nositelem toho, cemu tu rikame Vedomi, a my si jenom myslime, ze ji ridime, vsechno je vse-stranne. takova je tedy, dejme tomu, ma-li ted byt, moje pravda. na tu otazku v titulku by se ovsem taky dalo odpovedet: i abraham ma svou pravdu

[Petr]

Tak dnes jsem narazil na Abrahamuv vyrok, presne k tomuto tematu, presne ve smyslu, jak tento pripevek byl myslen

V originale je zde viewtopic.php?f=42&t=144&p=1883#p1883 a rika neco ve smyslu:

Mylné předpoklady mohou přitáhnout pravdivé důkazy nechtěného.
Pokud slýcháme velmi často určitý mylný předpoklad, tak často, že mu začneme věřit a sami ho šířit, tak aktivujeme v sobě protichůdné vibrace a ty ovlivní naše vlastní myšlení, cit pro rozum a začnete přitahovat důkazy tohoto nedostatku smyslu pro rozum, které ve výsledku potvrdí tento mylný předpoklad jako pravdivý.
A pak je pro vás velmi těžké to nazvat mylným přesvědčením, když máte důkazy pro to, že je to pravda a během té doby jste tomu začali sami věřit.
Těchto mylných předpokladů a přesvědčení je možné se zbavit, pokud dokážete dostatečně odstoupit zpět, znovu se spojit se s tím, čím skutečně jste, abyste tyto mylné předpoklady mohly rozpoznat. Po té odpadnou jedno po druhém a vy se vrátíte k porozumnění, které je ve středu vaší bytosti.

[Petr]

No a k tomuto, co rika i Abraham, jsem se chtel i tim uvodnim prispevkem casem dostat. Ten uvodni prispevek byl prvni pulkou, toho co jsem chtel rict: Nase presvedceni, at jsou jakakoliv, tak pokud jim opravdu verime, tak nam je svet okolo nas potvrdi. Nase "vibracni aura" k nam privede takove udalosti, okolnosti, ktere jsou v souladu s nasimi vibracemi.

Druha cast je, jak tedy rozpoznat, co je z toho skutecne pravda, a co se mi deje jen proto, protoze tomu verim? Resp. jaka presvedceni jsou opravdu v nasi podstate a ktera jsme si pribrali na nasi ceste zivotem? Jak si ziskat ten dostatecny odstup a rozpoznat presvedceni "osvojena" zde a presvedceni naseho vnirniho ja? Asi skoncime zase u naseho dumyslneho emocniho navigacniho systemu

[watta]

já mám takový dojem, že si pokládáš moc otázek na to, abys na ně mohl dostat (či sis na ně sám mohl dát) nějakou odpověď. takže se ti dostávají zase jenom další otázky, namísto odpovědí moc mluvíš, místo abys naslouchal - řekl by ti určitě každý šaman nebo druid ) dost možná i buddhistický mnich no a abraham by ti řekl, že ti nikdy nemůže dát odpověď, která tě uspokojí

[Lída]

Nase presvedceni, at jsou jakakoliv, tak pokud jim opravdu verime, tak nam je svet okolo nas potvrdi. Nase "vibracni aura" k nam privede takove udalosti, okolnosti, ktere jsou v souladu s nasimi vibracemi.

A co tohle:

Někdo je po mnoha negativních zkušenostech bytostně přesvědčený, že všichni jsou lumpové, kteří se starají jen o sebe a nestojí za to se s nimi vůbec zabývat; už dlouho se tak podle toho chová k jiným... Jde jednou takhle po ulici, zakopne, praští sebou, a naprosto cizí člověk jdoucí proti němu se zastaví, pomáhá mu ohleduplně vstát a ptá se, jestli může chodit, jestli mu nemá přivolat pomoc ? A příběh pokračuje s ohleduplným personálem sanitky, kterou mu přivolali...

nebo: žena hledá duchovního učitele, považuje ho za probuzenou nesobeckou bytost, která - podle toho, jak ho pozoruje na veřejnosti - projevuje jen ohleduplnost, vstřícnost a laskavost.... Plně se mu v srdci otevře, celá vděčná se stane jeho žáčkou a těší se, že se k ní časem možná připojí i její manžel, se kterým žije ve spokojeném vztahu, kde jsou plně uspokojeny všechny její fyzické potřeby. Pak zděšeně zjistí, že svou důvěřivostí a očekáváním naletěla někomu, kdo má kolem sebe malý tajný harém oddaných žaček, ačkoliv je ženatý, a že za jeho zájmem pomoci jí je skrytá docela jiná motivace . Přitom její vlastní vibrační aura nic takového nevyzařovala... Ale potřebovala zřejmě projít určitou lekcí, aby dokázala v budoucnosti rozpoznat, že není všechno takové, jak to na první pohled vypadá.

Mám zkušenost - a nejen já, vidím to i u lidí kolem sebe - že pokud naše přesvědčení není v souladu s pravdivým stavem věcí, tak nás život naopak přivádí do situací, kdy se jasně ukáže mylnost našeho přesvědčení a my jsme nuceni svůj pohled zkorigovat, svoje přesvědčení změnit. Někdy to může být i docela drsné prohlédnutí, právě proto, že jsme o něčem skálopevně přesvědčeni a podle toho přesvědčení už dlouho jednáme. Je to jeden ze způsobů, kterým probíhá naše duchovní výchova a Zdroj nás tak ve Svém projevení učí vnímat věci pravdivěji, zbavuje nás mylných názorů a z nich pramenících postojů

[Petr]

já mám takový dojem, že si pokládáš moc otázek na to, abys na ně mohl dostat (či sis na ně sám mohl dát) nějakou odpověď. takže se ti dostávají zase jenom další otázky, namísto odpovědí moc mluvíš, místo abys naslouchal - řekl by ti určitě každý šaman nebo druid ) dost možná i buddhistický mnich no a abraham by ti řekl, že ti nikdy nemůže dát odpověď, která tě uspokojí

To se ti jen zda Zrovna na tyto dal prave odpoved Abraham v tom citatu vyse a ja sam si ji dal mozna uz v tom prvnim prispevku.. ale to je jedno . Kazdopadne chapu jak to myslis a mas pravdu . A jsem si toho docela dobre vedom . Pro same kriceni otazek, zanikaji odpovedi - tak se to myslim nejak rikalo driv.
Beru to tak, ze vibrace otazky a vibrace odpovedi jsou rozdilne. Takze pokud si drzime vibraci otazky, nejsme v souladu s vibraci odpovedi a ta neprichazi.

To, co praktikuji uspesne posledni dobou, je ze si opravdu jen polozim otazku, pak si ji tolik nevenuji, jsem happy a odpoved sama casem vyvstane.

[Petr]

A co tohle:
Někdo je po mnoha negativních zkušenostech bytostně přesvědčený, že všichni jsou lumpové, kteří se starají jen o sebe a nestojí za to se s nimi vůbec zabývat; už dlouho se tak podle toho chová k jiným... Jde jednou takhle po ulici, zakopne, praští sebou, a naprosto cizí člověk jdoucí proti němu se zastaví, pomáhá mu ohleduplně vstát a ptá se, jestli může chodit, jestli mu nemá přivolat pomoc ? :shock: A příběh pokračuje s ohleduplným personálem sanitky, kterou mu přivolali...

nebo: žena hledá duchovního učitele, považuje ho za probuzenou nesobeckou bytost, která - podle toho, jak ho pozoruje na veřejnosti - projevuje jen ohleduplnost, vstřícnost a laskavost.... Plně se mu v srdci otevře, celá vděčná se stane jeho žáčkou a těší se, že se k ní časem možná připojí i její manžel, se kterým žije ve spokojeném vztahu, kde jsou plně uspokojeny všechny její fyzické potřeby. Pak zděšeně zjistí, že svou důvěřivostí a očekáváním naletěla někomu, kdo má kolem sebe malý tajný harém oddaných žaček, ačkoliv je ženatý, a že za jeho zájmem pomoci jí je skrytá docela jiná motivace :shock: . Přitom její vlastní vibrační aura nic takového nevyzařovala... Ale potřebovala zřejmě projít určitou lekcí, aby dokázala v budoucnosti rozpoznat, že není všechno takové, jak to na první pohled vypadá.

K tem dvoum prvnim pribehum.... to se velmi tezko takto zpetne posuzuje... je tam strasne moc promenych, ktere nemuseli byt zrejme ani osobam zucastnenym, natoz nam ted ))))) Ja bych rekl, ze se jim opravdu nemohlo stat nic co nemeli ve svych vibracich.. a ono to nemusi byt vubec tak doslova... ten kdo dostane nejakou nemoc, tak si take nerika nechci/chci danou nemoc, ale je to vyslednici spousty dalsich veci, takze vazne tezko rict, ale myslim, ze to, co se kazdemu deje, je v souladu s jeho vibracemi, vcetne tech dvou prikladu vysse (pokud nejsou jen hypoteticke)

Mám zkušenost - a nejen já, vidím to i u lidí kolem sebe - že pokud naše přesvědčení není v souladu s pravdivým stavem věcí, tak nás život naopak přivádí do situací, kdy se jasně ukáže mylnost našeho přesvědčení a my jsme nuceni svůj pohled zkorigovat, svoje přesvědčení změnit. Někdy to může být i docela drsné prohlédnutí, právě proto, že jsme o něčem skálopevně přesvědčeni a podle toho přesvědčení už dlouho jednáme. Je to jeden ze způsobů, kterým probíhá naše duchovní výchova a Zdroj nás tak ve Svém projevení učí vnímat věci pravdivěji, zbavuje nás mylných názorů a z nich pramenících postojů

To je zajimave. Ja osobne si asi ted na zadnou takovou zkusenost nevzpominam, ale zkusim se na nejakou takovou naladit .

[watta]

jojo, co pise lida, je skola zivota - tak to chodi nekdy je to vtipne, clovek jako dite toho tolik vi... pak pozoruje svet kolem, neco si nejak srovna a pak si to mnohdy zase cely zivot odnaucuje - i kdyz vetsina z nas urcite nevi, ze si neco srovnava, odnaucuje, a ze se neco uci = tj. na neco se rozpomina. ale tak o tom je taky zivot

s tema otazkama za sebe musim rict, ze je moc prijemne nekdy uz nehledat to beru taky jako mozny dukaz poznani - uz nemusis hledat. zase je asi zapotrebi zduraznit, ze to poznani, ciste takhle v lidskem meritku - co se za poznani povazuje (vcetne vedomi si "vyssich dimenzi" atd.) muze byt velmi ruznoroda smesice, v niz si kazdy najde to sve, za kterem si bude stat. a to, ktere je vsechny slucuje, to je prosta uprimnost = cistota zameru = jinymi slovy uprimne, ciste citit, vnimat to, cim prave jsem, byti v okamziku v souladu sen/mysl/srdce - napr. nerikam, co si nemyslim (ani sam sobe), myslim si to, co si myslim, a ne to, co se ocekava, ze si budu myslet, atd. atd. atd. - to je objektivni pravdive poznani - byt tim, kym opravdu jsem.

[Lída]

myslim, ze to, co se kazdemu deje, je v souladu s jeho vibracemi...

Občas ke mně přijde posedět někdo z přátel, kteří stejně jako já jsou zbavováni svých neuvědomovaných negativních postojů (nízkých vibračních pásem) jejich rozpoznáním právě díky podobným zkušenostem. Nejsou věřící, nejsou ani přívrženci nějakého hnutí, jsou to obyčejní lidé, kteří rozpoznali, že to, co potřebujeme u sebe uvidět a změnit, nám život opakovaně staví před oči díky zarážejícím událostem nebo nečekanému zareagování okolí na naše navyklé projevy. Možná hraje roli, že se obracejí ke Zdroji s prosbou o pomoc. Stačí zhloubi srdce si přát rozpoznat svoje nevědomé fixace a mylné postoje a začneme si uvědomovat, jak moc nám život napovídá a umožňuje nám to celou sérií zkušeností, podobných těm, co jsem popsala. Snad je to Milost Zdroje, který tak odpovídá na naši touhu po životě ve sjednocení s Ním.

Kdyby existovala jen automatická rezonance, odpovídající na naše vibrace, upevňoval by se stále jen ten druh vibrací, který u člověka převažuje. Velká část lidstva by tak skončila v naprostém pekle. Dítě, které má hněvivé rodiče, je od narození plně pod jejich vlivem a když mu něco není vhod, automaticky zareaguje stejně jako oni, hněvem - nemá na vybranou, jeho psychika se osamostatní až mnohem později. Protože hněv, který z něho při každé kolizi vytryskne, vyvolá další hněvivé odezvy v okolí (stejné přitahuje stejné), hněvivá reakce se u něho během doby stále potencuje a posiluje, šance na změnu je proto stále menší a menší... a neodvratně by tak natrvalo uvízlo ve vibracích hněvu, bez možnosti změny. To snad nikdo ani nemůže myslet vážně

[Petr]

s tema otazkama za sebe musim rict, ze je moc prijemne nekdy uz nehledat to beru taky jako mozny dukaz poznani - uz nemusis hledat. .....

No tot otazka.. existuje takovy trvaly stav, kdy uz nic nehledas? kdy poznani je KONECNE? nebo jak jsi to myslela?

Jinak souhlas .