Abraham: Realita není aktuální indikátor

[Petr]

..ale protože manifestace (zhmotnění, projevení v realitě) je post-manifestační indikátor, tak posuzujete to, jak si vedete, podle toho, co jste již udělali, tak jste jakoby stále pozadu. Pokud pouze zkoumáte to, co se již manifestovalo, tak opravdu žijete v minulosti a dokonce i tehdy, pokud se to manifestovalo právě teď. Protože dlouho dlouho dlouho ... nemusí to být až tak dlouho, ale většinou je...jste vysílali tyto vibrace a Zákon přitažlivosti skládal dohromady všechny spolupracující součásti..ale pokud používáte vaše oči a uši pro zjištění toho, jak si vedete, tak je to jako řídit vaše auto a dívat se pouze do zpětného zrcátka...a to není dobrý nápad. Podívej, projeli jsme okolo toho a okolo toho a okolo toho a okolo toho...jinými slovy to není záměrné tvoření.
Ale jestli si místo toho začnete být vědomi vibrací, které vysíláte.. a jediný způsob jak to můžete udělat je, protože zatím to nemůžete vidět, zatím se to nemanifestovalo...je pomocí cítění vibrační frekvence toho a to děláte na sto procent pomocí vašich emocí.Vaše emoce vám říkají, jak si teď vedete.

Ze semináře z 10.října 2009

[PepaKopriva]

Protože dlouho dlouho dlouho ... nemusí to být až tak dlouho, ale většinou je...jste vysílali tyto vibrace a Zákon přitažlivosti skládal dohromady všechny spolupracující součásti..ale pokud používáte vaše oči a uši pro zjištění toho, jak si vedete, tak je to jako řídit vaše auto a dívat se pouze do zpětného zrcátka...a to není dobrý nápad.
Ze semináře z 10.října 2009

huh

no to tedy není moc dobrý nápad dívat se do zrcátka já jsem tak nabořil garážové vrata! děkuji za připomenutí, jo používejte emoce

[vostalpetr]

jako obvykle jsem o daném tématu diskutoval na jiném vlákně s jiným tématem,
takže pokud by někdo byl natolik zvědavý a zajímalo by jej,
co jsem si k zde danému tématu vycucal z prstu,
pak to najde zde:

viewtopic.php?f=42&t=908&p=3600#p3600

[Lída]

Navážu na viewtopic.php?f=42&t=908&p=3600#p3600 tady, opravdu mě zajímá, jak by Abraham odpověděl na to, co říká vostalpetr. Abrahama jsem celého nečetla, možná mi něco podstatného uniklo.

myslet si, že Hitler byl nějakou nelidskou zrůdou která žila ve stavu nenávisti a nějakých nižších démonských vibrací je naprostý nesmysl,
byl to velice jemný a zdvořilý a citlivý člověk (jak na něj vzpomínají blízký pamětníci)
a zcela nepochybně měl velice silné a radostné a povznášející emoce
když tvořil novou evropu...

…radostných a zaníceních fanatiků se srdcem na dlani co vás chtějí dovést k lepším zítřkům, které vede bůh a neomylná božská pravda a prozřetelnost, běhá po světě víc než dost a
víc než dost podobně emocionálně laděných jedinců si je vybírá za své vůdce...

Hitler byl opravdu nadšenec. Jeho ideálem a cílem bylo pozvednout německý národ k celosvětovému významu – a expandoval za tím cílem tak plně a přesvědčivě, že pro něj nadchnul velkou většinu lidí v Německu. To, co jim nabízel, vnímali jako nejlepší pro německý národ a pro sebe. Prožívali to nadšeně – pamětníci to můžou potvrdit.

Zajímalo by mě, jak by u tohohle případu Abraham zdůvodnil, že expanze za osobním cílem, pokud celou svou energii zaměříme na cíl, je vždycky O.K., protože nám dává radost a uspokojení a podle zákona přitažlivosti si tak přitahujeme svůj cíl. To přece platilo i o Hitlerovi a o jeho nadšeném expandování podle jeho velkolepé vize. Nebo jestli Abraham někde výslovně řekl, že se svým nabádáním expandovat a nestarat se o ty kolem se obrací jen k těm, kdo už dosáhli jisté mravní úrovně, čili že to platí jen pro ty, kteří už rozvinuli určitou citlivost a vnímavost, takže jim jejich nitro napoví, „tudy ne“. Na rozdíl od fanatiků, kteří expandují a jdou – jako na příklad Hitler – za svým cílem slepě bez zájmu o cokoliv dalšího, co by mohlo stát jejich expanzi v cestě.

[Jana]

Já nevim, Lído, ale mně moc radostný nepřipadá.

[vostalpetr]

Jsem jako Hitler, taky mě spíš baví přesvědčovat lidi o svých názorech, než studovat na univerzitě....

[Lída]

Já nevim, Lído, ale mně moc radostný nepřipadá.

Mně taky ne. Ale jako parodie na poměry v Plzni dobrý

Kdyby to někoho zajímalo - soudím, že spíš asi ne - životopis toho zneuznaného kumštýře, který našel smysl života v politice, je na
http://ireferaty.lidovky.cz/100/528/Hitler-Adolf

Ty jeho nadšený tirády, co okouzlovaly lidi, už pamatují jen ti dřív narození (mezi které se bohužel taky počítám), existují ale filmové dokumenty, i když jen černobílé - nadšených emocí je tam vskutku neurekom

[vostalpetr]

Rusko v čele se Stalinem měli sice podepsanou smlouvu o neútočení, ale Stalin si uvědomoval Hitlerovu moc a postupně se chystal na válku. I přesto Hitler roku 1941 lehce vstoupil do Ruska a rychle postupoval. Krátce nato, poté, co japonská vojska napadla americký Pearl Harbor, pak Hitler vyhlásil válku Spojeným státům americkým.
..............................................................................................................................................................

Tedy úplně bokem k zde vedené diskuzi, zrovna o tomto jsem nedávno přemýšlel, nebot jsem o tom něco málo četl,
nechápu jak Japonci mohli udělat takovou pitomost a napadnout nějaký hloupý malý a bezvýznamný ostrovy, který možná byly strategický, ale jinak úplně na nic (mimo banánů ananasů a domorodých děvčat), a tak vyhlásit válku USA, když měli spíše zautočit na rusko z východu a tak pomoci Hitlerovi porazit Stalina. Místo toho pak Stalin stáhnul divize z východu a zastavil tak Hitlera před Moskvou.

Copak v Berlíně a Tokiju neměli telefon a nebo jim scházeli tlumočníci ???
Nebo byli všichni úplně blbí, to bych vcelku chápal, nebot cesty boží jsou nevypočitatekný...

[Jana]

nadšených emocí je tam vskutku neurekom

Hitler v podstatě potvrzuje platnost duchovních zákonů, že myšlenka spojená s emocemi a vírou se realizuje.

Víru měl Hitler silnou. Řekl: "Jsem jeden z nejtvrdších mužů, jaké Německo v posledních desetiletích mělo, možná za několik staletí, těším se největší autoritě, jakou kdy měl německý vůdce... ale co je hlavní, věřím ve svůj úspěch. Věřím v něj bezpodmínečné" (MNO 871)

A důležité je, jestli jsou emoce kladné nebo záporné. S kladnými emocemi člověk nemůže být tvrdý.
Záporné emoce vytvářejí zákonitě průšvih a negativní karmu.

Abraham učí zaměřovat pozornost na pozitivní emoce (na co se zaměří pozornost, to se posiluje) a tím se směřuje k osvobození, protože karma se přestane vytvářet.

[Lída]

Nadšení a víra v sebe sama nejsou kladné emoce?

Aha

[Jana]

Kladné emoce směřují ke sjednocení, obsahují přijetí, poznání pravdy, záporné emoce rozdělují, obsahují odpor, zatemňují vědomí.

Asi málo kdo předvedl takový odpor.

Je třeba rozlišovat mezi nadšením a posedlostí. Nadšení je božské a posedlost je ďábelská.

Ani víra nemusí směřovat jen k Bohu.

[Lída]

Hm…

Emoce jsou aktivity emočního mozku, vznikají automaticky a vyjadřují vztah k něčemu "druhému". Kladné emoce cítí a dávají najevo i vyšší ssavci. Že by směřovali k Bohu? Víc než žížaly, které emoce nemají? (nemají pro ně patřičně vybavenou mozkovnu).

Nadšení a víru v sebe má většina posedlých lidí, různí hlasatelé pravdy a "spasitelé" - bez těch kladných emocí by je to tak nebavilo

Koho to zajímá, víc o emocích a emoční inteligenci třeba na

http://www.kamama.estranky.cz/clanky/ps ... nteligence

[Petr]

Bohužel neznám přesně život AH, tak abych se k němu dokázal fundovaně vyjádřit, tak jen nastíním, jak vnímám emoce já.

Emoce, které každým okamžikem cítíte, jsou přímé indikátory vašeho vibračního souladu mezi vámi a Vámi. Vaše emoce vám říkají, jestli vaše současné, aktivní myšlenky a vaše následné vibrační vyzařování odpovídají vibraci vašeho expandovaného zdroje, nebo ne.

Tady je důležité si všimout, že emoce jsou individuální ukazatele vašeho osobního vibračního souladu se Zdrojem ve vás. Ukazují vám cestu k vaší nejexpandovanější bytosti, k vašim nejideálnějším představám, k vašemu Zdroji ve vás, který je součastí Zdroje. Proto občas Abraham mluví o souladu se Zdrojem občas o souladu s Vámi. Obojí je platné a není v tom rozpor.
Takže jde o soulad s naším vnitřím já. Naše vnitřní já je ale i kulminací mnoha předešlých životů, takže i přesto, že si tyto životy nepamatujeme, tak k nim.. k tomu k čemu inspirovali..máme přístup právě skrz emoce. Když jsme malí, tak je to právě tato jasnost o tom, co chceme a co ne, která nám slouží....postupem času, jak zde v této realitě nabíráme zkušenosti, a nové záměry, tak se toto začne mísit a naše aktuální záměry mohou překrývat naše globální záměry, které jsou tam ale stále přítomné. Jsou to ty nejpevnější, které stojí vždy v pozadí a znovu se objeví, pokud jim dáme příležitost.

Je to jako kdybychom do vínku dostali velkou mapu, na které jsou jen ty nejdůležitější informace z našich předešlých putování. Jsou na ní třeba jasně naznačeny světové strany..sever, jih, východ a západ... a naše žití života postupně do této mapy doplňuje detaily, města, cesty, řeky, silnice, moře, teploty, podnebí..a tato nově dotvořená mapa nám pak slouží k navigaci, o které mluví Abraham. Dovede nás k tomu, k čemu nás život zde inspiroval.

A emoce jsou tím neomylným systémem na této mapě. Každý tu mapu máme jinou, protože kontrast zde nás každého inspiroval k něčemu jinému. Zdroj v nás toto přejímá, drží tu vibraci pro nás a volá nás k tomu, protože ví, že každá touha by měla být naplněna. Tady je také důležité, že Zdroj přejímá naše ideální představy a touhy za své a nerozlišuje meni nimi, nezkoumá je a neposuzuje je.

Intenzita kresby naší mapy záleží na intenzitě našich zkušeností...našeho prožitého kontrastu.. pokud zhruba víme, co nechceme, tak také jen zhruba víme, co chceme. A pokud nás život protáhne takovými zkušenostmi, kde sakra dobře víme, co nechceme, a tak pak sakra dobře víme, co chceme.. a nakreslíme si tu mapu velmi velmi výrazně a nás navigační systém nás pak silně táhne k tomu co, chceme a pokud se touláme někde jinde, tak silně trpíme.

A teď se tedy dostáváme k situaci, která pravděpodobně nastala u AH. Jeho život v mládí a za 1.SV mu dal nakreslit jeho mapu velmi silně. Zároveň čím silněji kreslíme, tim jsme emocionálně ostřejší na obě strany. Označme si třeba jih za nechtěné a sever za chtěné. Pokud se někdo ocitne na jižním pólu, tak pak jakýkoliv pohyb směrem na sever je úlevou. Ano dle mě je to spíše úleva, co v těchto chvílích vždy cítíme, při pohybu směrem ke Zdroji, než čistá radost. Čistou radost cítíme blízko severního pólu.

To je proč lidem v zoufalství a depresi radí Abraham cítit raději pomstu..protože je v tom úleva a je v tom pohyb směrem ke Zdroji. Ale pouze pro ty co se nacházejí emocionálně pod ní. Co se dle mě mohlo stát u AH je to, že se ocitl tak dole, že cesta nahoru (navíc skrz činny, a ne skrz mysl a emoce) byla opravdu dlouhá, bylo v ní pro něho mnoho úlevy... nebo co se často stává, že se sice pohneme od zoufalství k pomstě a obviňování, ale zanedlouho se vrátíme zpět a vykonáváme neustále tuto cestu sem a tam..

Ještě tedy musím zdůraznit, že Abraham nenavrhuje konat pomstu, pokud jste zrovna zoufalí, ale navrhuje ji cítit...a pak navrhuje cítít vztek a třeba obviňování a pak třeba pesimistické myšlenky a pak navrhuje hledat naději, a pak navrhuje se zaměřit na optimismus a pak následovat blaho a radost a pak nadšení. Je to emocionální cesta v mysli, ne cesta činnů. Čin přichází v ideálním případě na konci.

Abrahama se na AH již několikrát ptali, a odpověď byla vždy ve smyslu, že tito lidé nikdy nikdy nikdy necítili tu čistou radost, když něco takového činili... + navíc vysvětloval, že to nebylo vůbec o těchto jednotlivcích, ti byli pouze prostředky, k převažujícím vibracím ve společnosti...nedávno jsem dával do výroků v angličtině něco o tom, že myslet si že válka je výmysl, několika mocných lidí je nesmysl.. že kdyby války nebyly uspokojivé pro masy lidí, nenaplňovaly jejich žádání v určitém směru, tak by nikdy nebyly - k tomu je také dobré přihlednout .

[Lída]

Dík za Tvoje vysvětlení, Petře.

Fakt je, že ti zakladatelé nových říší a kultů dovedou nadchnout spoustu obyčejných lidí, kteří hledají nějaký ideál, za kterým by mohli jít. A že ho sledují opravdu s nadšením a radostí, potvrdí každý psycholog.

Radost a nadšení ve skutečnosti nejsou vyhrazené jen těm, kdo sledují „správné“ cíle, protože zakladatel kultu i jeho stoupenci jdoucí za nějakým cílem jsou v takové chvíli plně přesvědčení, že ten cíl správný je.

Sledování jakéhokoliv cíle, kterému uvěříme, je úžasná alternativa k depresi a zoufalství - to samo stačí, aby člověk moc neuvažoval nad tím, jak moc ten jeho cíl je „správný“ nebo není, aby ho vnímal jako „ten pravý“ a aby ho radostně sledoval. Když se mu později otevřou oči, může se rozhodnout pro nějaký jiný, třeba o něco lepší…

V tom, na co jsem se ptala, Petře, nešlo o AH, to byl jenom příklad, jak člověk nadšený pro svůj ideál světovlády může nadchnout i docela obyčejné lidi, když jim nabídne to, co oni vnímají jako dobré pro sebe a své rodiny. Co jim zajistí pocit bezpečí, protože budou příslušníky nejmocnějšího národa na světě. Oni nad tím nebudou moc uvažovat a s radostí ho začnou podporovat; nenapadne je, jaké důsledky to bude mít pro jiné národy a nakonec i pro ně samotné. Proto vnímám jako velmi podstatné a proto jsem se ptala, jestli Abraham někde výslovně řekl, že se svým nabádáním expandovat a nestarat se o ty kolem se obrací jen k těm, kdo už dosáhli jisté mravní úrovně, čili že to platí jen pro ty, kteří už rozvinuli určitou citlivost a vnímavost, takže jim jejich nitro napoví, „tudy ne“.

Ještě pár slov k emocím:

Neurověda podrobně zmapovala oblasti mozku, které produkují emoce, popisuje fyziologické cesty emocí a způsob, jakým se v mozku ukládají a znovu aktivují. Emoce lidí vznikají stejně jako u ostatních savců na základě jejich předchozích zkušeností s okolím. Jsou uložené v dolní části mozku v limbickém systému a aktivují se jakoukoliv zkušeností, která má třeba i malou podobnost s tím, co jsme už prožili. Jsou tedy důsledkem minulosti. Převážná většina emocí slouží k zajištění přežití a k sebeobraně. Je dobré naučit se rozpoznávat svoje emoce a tím zmenšovat jejich vliv na naše myšlení. Pak člověk přestává být pod vlivem minulosti a má šanci víc vnímat intuitivní vnitřní vedení, které bývá většinou emocemi překryté.

Měj se pěkně

[Petr]

Jeste jsem zde vcera psal jeden kratky prispevek, ale uz se nevlozil kvuli udrzbe serveru, tak tu je:
Jak tak procitam tuto a vedlejsi diskuzi, tak bych rekl, ze snad i ty emoce chapeme podobne. Ale zda se mi, ze ten povestny zakopany pes je v tom, ze si myslime, ze Buh nas emocemi naviguje k te jedne jedine spravne verzi sveta, kterou Buh ma (pripadne mame my sami) ... a proto ty emoce na to nesedi..protoze tak nefunguji ani emoce a dle me ani Buh

[Petr]

...Proto vnímám jako velmi podstatné a proto jsem se ptala, jestli Abraham někde výslovně řekl, že se svým nabádáním expandovat a nestarat se o ty kolem se obrací jen k těm, kdo už dosáhli jisté mravní úrovně, čili že to platí jen pro ty, kteří už rozvinuli určitou citlivost a vnímavost, takže jim jejich nitro napoví, „tudy ne“. ....

nn, co vim, tak to nikdy nerekl...a myslim, ze kdyby to rekl, tak to rozsype vsechno ostatni, co rekl, protoze toto do toho nezapada.

ps. jeste k tomu pak napisi neco vic.. ale asi az vecer. ted mizim

[vostalpetr]

Abrahama se na AH již několikrát ptali, a odpověď byla vždy ve smyslu, že tito lidé nikdy nikdy nikdy necítili tu čistou radost, když něco takového činili... + navíc vysvětloval, že to nebylo vůbec o těchto jednotlivcích, ti byli pouze prostředky, k převažujícím vibracím ve společnosti...nedávno jsem dával do výroků v angličtině něco o tom, že myslet si že válka je výmysl, několika mocných lidí je nesmysl.. že kdyby války nebyly uspokojivé pro masy lidí, nenaplňovaly jejich žádání v určitém směru, tak by nikdy nebyly - k tomu je také dobré přihlednout .



Neurověda podrobně zmapovala oblasti mozku, které produkují emoce, popisuje fyziologické cesty emocí a způsob, jakým se v mozku ukládají a znovu aktivují. Emoce lidí vznikají stejně jako u ostatních savců na základě jejich předchozích zkušeností s okolím. Jsou uložené v dolní části mozku v limbickém systému a aktivují se jakoukoliv zkušeností, která má třeba i malou podobnost s tím, co jsme už prožili. Jsou tedy důsledkem minulosti. Převážná většina emocí slouží k zajištění přežití a k sebeobraně. Je dobré naučit se rozpoznávat svoje emoce a tím zmenšovat jejich vliv na naše myšlení. Pak člověk přestává být pod vlivem minulosti a má šanci víc vnímat intuitivní vnitřní vedení, které bývá většinou emocemi překryté.
....................................................................................................................................................................

Děkuji vám oběma za odpovědi a skusím na to navázat:

Já bohužel nemohu souhlasit s hodnocením AH že by zde nebyla nějaká čistá radost, nikoli proto, že bych byl jeho příznivcem,
ale mám své vlastní zkušenosti i skušenosti s druhými. Podle mě jen málokterý člověk může zažívat tak silné emoce, jako FANATIK,
A JE JEDNO JESTLI JDE O NÁBOŽENSKÉHO ČI POLITICKÉHO FANATIKA, NEBO FANATICKÉHO STAVITELE LODÍ V LÁHVI...

Je tady tvorba, obrovské zanícení pro danou věc, velká láska a oddanost té věci...

Já sám v podstatě říkám to samé co Abraham, že radost je známkou toho, že jsme v souladu se zdrojem
(tedy říkám to jinými slovy, tedy dělejte to, co vás baví a naplnuje, protože to je to nejlepší, což není vůbec žádná vysoká filozofie, ale tohle ví každej člověk)

Nisargadatta Maharadž na otázku co je známkou duchovního pokroku (tedy co je známkou souladu se zdrojem) říká:

Uvolněnost, radostivost a dostatek energie uvnitř i navenek....
(a kdybychom to řekli jen takto, a takto mi přijde, že to říká Abraham, tak by každej zapálenej fanatik byl na nejvyšší příčce duchovnosti)

ale Maharadž pokračuje:
a paradoxně známkou duchovního pokroku je nezájem o duchovní pokrok...

A PARADOXNĚ ZNÁMKOU DUCHOVNÍHO POKROKU JE NEZÁJEM O DUCHOVNÍ POKROK...

a to je ta kvalita, nebo ten rozdíl mezi fanatikem a obyčejným člověk na straně jedné a duchovním člověkem na straně druhé
a v podstatě to lze nazvat BEZPŘÍČINNÁ RADOSTIVOST

TEDY RADOST KTERÁ SE NEVÁŽE ANI K NAŠÍ OSOBĚ A ANI K NAŠEMU ÚSILÍ A ANI K NAŠEMU CÍLI...

V jednom videu s Abrahamam se jeden muž ptá, co má dělat, že jeho práce jej baví a uspokujuje a naplnuje,
a Abraham mu odpovídá, že on je (abrahama) nepotřebuje, že nepotřebuje nějaký návod, protože je to s ním v pořádku.
No kdyby to s tím chlapíkem bylo v pořádku, tak na žádného Abrahama vůbec nepůjde,
ale ten chlapík zcela určitě tušil, že i když mu jeho práce dává velkou radost a uspokojení,
že toto není úplně všechno...
Možná, že kdyby potkal Maharadže, a ten by mu řekl, že nic nechtít, po ničem netoužit a nic nemít je jedinou věcí pro kterou stojí za to žít, (což je vlastně pravý opak Abrahamova učení) že by to pro něj mělo větší význam než ta Abrahamova odpověd.

V podstatě ta emoce radosti patří do oblasti bhakti jogy,
a tam ten princip je jednoduchý,
jakýmkoli způsobem vyvolat pocit radosti, blaženosti či lásky, a dále jen pak sledovat jen tento pocit a k ničemu jej nevázat, obzvlášt ne k tomu, co jej vyvolalo a také ne k vlastní osobě

Takže mě ta Abrahamova rada ohledně radosti a toho jít s proudem nepřijde příliš dobře vysvětlená,
protože radost která je známkou že jdeme s proudem je radost bezpříčinná
a jít s proudem neznamená že děláme co nás baví a máme z toho radost, ale v tom, že činnosti se dějí a skutky jsou konány, ale není tady žádný konatel (moje osoba)

[Lída]

Takže mě ta Abrahamova rada ohledně radosti a toho jít s proudem nepřijde příliš dobře vysvětlená, protože radost která je známkou že jdeme s proudem je radost bezpříčinná

Právě. Dobré je všímat si, co v té které nauce nebo poselství se shoduje s realitou, jak to ve skutečnosti funguje v praxi. Třeba jestli to „jít s proudem“ platí vždycky jako nejlepší, když jde o radost z dosahování nějakého konkrétního cíle. To, co kterýkoliv prorok nebo nauka říká, by přece mělo platit za všech okolností, pokud je to pravdivé, a to se nejlíp pozná na konkrétních příkladech.

Jak jsem se už zmínila, statisíce prostých lidí v Německu se pro ideu celosvětové německé říše opravdu nadchly, s důvěrou a nadšením jí po celá léta věřily. Představovalo to naději do budoucna pro ně a pro jejich děti, cítili ohromné zanícení a oddanost té ideji, o žádných zvěrstvech dlouho neměli ani tušení. Když se německá říše začala hroutit a s ní i jejich ideál, bylo to pro ně zdrcující zklamání.

Nejsilnější emoce vzbuzuje pud zabezpečit svoje přežití. Touha natrvalo zabezpečit sebe a svou rodinu coby součást nejmocnější říše světa, kterou nic nemůže ohrozit, může člověka úplně zaslepit. Bolestné zklamání a vystřízlivění postihlo všechny Němce, kteří se nechali touhle emocí ovlivnit. Hitler dokázal probouzet ve svém národě emoce nadšení přímo geniálně – právě v tom bylo kouzlo jeho řečnického umění. Jen malá část Němců, kteří se nenechali svými emocemi ovlivnit a dokázali uvažovat samostatně, té lákavé vizi nepodlehla.

Na tom příkladě je docela dobře vidět, že „jít s proudem“ nemusí být vždycky to nejlepší, a jak se v tomhle případě osvědčilo konstatování, že emoce nás navigují tím nejlepším směrem.

[vostalpetr]

Díky Lído,
já na různá pojednání o emocích reaguju vždycky trošku vypruzeně,
protože mám zkušenost jak se sebou samým tak i s druhými,
a vím, že emoce jsou něčím, s čím jsme bytostně spjati,
jak říká Lída, emoce je v podstatě touha být, existovat, sebepotvrzovat se,
a vždycky jsou ty emoce k něčemu vázaný, budto k naší osobě nebo k nějaké naší představě (pravdě)

a protože emoce jsou velmi silné, tak výsledky emocí mohou být také velmi velmi silné ale i velmi různorodé
(v případě třeba Romea a Julie a AH a mnoha a mnoha jiných i zhoubné)

prostě důvěřovat svým pocitům a emocím má poměrně často nežádoucí vedlejší účinky,
takže je docela dobrý mít k tomu příbalový leták a pořádně jej prostudovat

[Jana]

Hezky to tu píšete. Ještě lze dodat, že i odchýlení od Zdroje je v souladu se Zdrojem. A nejúčinněji nás do souladu se Zdrojem vrací důsledky činů vykonaných ve vibračním nesouladu se Zdrojem.
Z pohledu nesmrtelné duše sjednocené s Vědomím lze porozumět bezpečí jakýchkoliv zkušeností. A tedy i tomu, že nic není špatně.

já na různá pojednání o emocích reaguju vždycky trošku vypruzeně,

Já nevím, ve mně pojednání o emocích neprobouzí žádné emoce. Takže o nich asi ani nedokážu mluvit fundovaně.

Emoce jsou aktivity emočního mozku, vznikají automaticky a vyjadřují vztah k něčemu "druhému". Kladné emoce cítí a dávají najevo i vyšší ssavci. Že by směřovali k Bohu? Víc než žížaly, které emoce nemají? (nemají pro ně patřičně vybavenou mozkovnu).

Ono je v souladu se Zdrojem, s Bohem, všechno, ale tu hru na nesoulad se Zdrojem, tedy hru na dualitu a vztahování se k něčemu "druhému" lze hrát jen na určitém vývojovém stupni.

Nadšení a víru v sebe má většina posedlých lidí, různí hlasatelé pravdy a "spasitelé" - bez těch kladných emocí by je to tak nebavilo

Právě, že u emočně nezralých lidí není cit komplexní, pro ně se pak část stává celkem, vytváří si svůj vlastní pseudozdroj. Hnací silou není láska, ale strach. Sebevíra je pak založena na hyperkompenzaci komplexu méněcennosti, nikoliv na skutečné znalosti sebe.