armin píše:Nic píše:
Osobně jsem mluvila s Mílou Tomášovou. Byla velmi příjemná. Bylo to zhruba před třiatřiceti lety.
Napadla mě tehdy otázka, co je na duchovní cestě nejdůležitější, a odpověděla bez zaváhání: „Pravdivost.“
Konečně něco jiného než stále dokola tvoje obehrané úsudky o neexistenci iluze, oddělenosti atd.
Můžeš k tomu napsat více?
Kde jste se setkali? V Jílovém, nebo na nějaké besedě?
A jak jsi ten pojem "Pravdivost" pochopila.
Díky, Miroslave. Tehdy to na mě působilo jako něco zázračného. Bylo to v Praze, v nějaké větší místnosti. S mojí sestrou jsme přišly pozdě, už po začátku setkání. Stály jsme vzadu u dveří. Míla Tomášová se na nás podívala a kývla, ať jdeme dopředu. Přímo před ní byly dvě volné židle v první řadě uprostřed, tak jsme si tam sedly.
Po chvíli se Míla zeptala, jestli má někdo nějakou otázku. Bylo ticho. Tu otázku, co je na duchovní cestě nejdůležitější, jsem nevyslovila – a ona se na mě podívala a odpověděla.
Vnímala jsem, že ona je vědomá toho, co je Pravda – a pravdivost je to, co tomu nezaclání. Je to otevřenost vůči tomu, co sama poznává. V podstatě je to dokonalé spojení s ní – s tím vědomím – kdy se dívám na to, co je, stejným pohledem, jakým se dívá ona.
Pravdivost je vlastně úplná otevřenost poznání Pravdy – sjednocení s uvědoměním toho, co poznává Probuzený.
Znamená to nenechat se rozptylovat myšlenkami nevědomého ega, dovolit světlu poznání, aby prozářilo vlastní bytí, a nebát se toho osvětlení skutečnosti – i kdyby se v něm mělo objevit cokoliv.
To, co v nás brání poznávat Pravdu, je strach pustit to osobní, co ji zaclání. Ale z Míly vyzařoval klid, ve kterém bylo zřejmé, že se není čeho bát.
Bylo to, jako by se člověk ocitl v laskavé náruči milosti, která zve k poznání Pravdy.
Tohle vlastně slyším ve všech promluvách Probuzených. Mluví z toho místa ve mně, které je pravdivé. A tak následovalo období, kdy jsem četla všechno možné, co který Probuzený říkal, a nechávala tu energii, která z těch slov vycházela, prozářit své nitro.
A pak jako by se všechno spojilo, vyjasnilo – a už nebylo možné číst dál. Kupovala jsem si knihy, ale když jsem je otevřela, dýchlo z nich jen to, co už bylo jasné. Číst dál bylo zbytečné.
Míla řekla, co je nejdůležitější. A totéž řekl i Ježíš. Jenže tehdy to pro mě bylo ještě mnohem hlubší – jako přikázání bdělosti.
To, co spojuje s poznáním Probuzených, je láska. A tak se tehdy probudila i realizace Ježíšova největšího přikázání:
„Miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí…“
Byla to bdělost, která udržovala pozornost lásky k Bohu v mysli, srdci i duši – v celém bytí. Zpočátku mi to připadalo, jako bych si něco takového ani nemohla dovolit, protože všechnu lásku, kterou bych dřív dávala světu a blízkým, jsem obrátila dovnitř – do srdce, mysli, duše.
Trvalo to několik týdnů, a pak se vyjasnilo, že Bůh je milující milovanou Láskou, ve které zmizelo všechno, co zaclánělo Pravdě. Zůstala jen Pravda Boží přítomnosti.
Najednou bylo jasné, že Pravdou je Boží království, ve kterém neexistuje žádný stín ega, žádný stín osobní mysli, žádná nevědomost, která by „věděla“, co není Boží – co není láskou.
A s tím se probudila i druhá část Božího přikázání: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“
A zrodila se radost a ochota sdílet to s každou bytostí, která o to projeví opravdový zájem.
Proto od té doby sbírám slova Probuzených a dávám je na web, aby byla zdarma dostupná komukoliv, kdo o to stojí.
Z toho vznikla i Poradna zdarma, která se postupně proměnila v
Duchovní web – místo, kde je možné se tiše otevírat téhle Pravdě.
Jasně, skvělý postřeh. 
