https://www.parlamentnilisty.cz/arena/m ... udu-799519
„Už se nám smějí i Ukrajinci.“ Evropská unie má ostuduJednání Ukrajiny, Ruska a Američanů o válce na Ukrajině se posunuly do další fáze. Zástupci těchto tří stran se sešli u jednacího stolu a ačkoli se na mnoha věcech neshodli, jedné věci se prý smějí zástupci všech tří stran. Terčem vtipu je EU. Vtipu, kterému se podle všeho smějí i Ukrajinci. Slovinský premiér Janez Janša v Dublinu uvedl, že mezi lídry EU panuje „špatná nálada“.V hlavním městě Spojených arabských emirátů – v Abu Dhabi – proběhlo další kolo jednání mezi Ukrajinou, USA a Ruskem o ukončení již více než čtyři a půl roku trvající ruské války na Ukrajině. Evropané během jednání zůstali stát za dveřmi a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov a jeho kolegové nešetřili kritickými poznámkami na adresu zástupců EU.
Ale když už by zástupci EU u stolu seděli, koho by tam poslali? Tuto otázku si položil ekonom Pavel Šik. Na EU se v této souvislosti podíval silně kriticky.
„A můžeme tam poslat 27 premiérů a prezidentů? Ne? A co padesátičlennou delegaci parlamentu? Ne? Evropa má vlastní diplomatickou službu, vlastní šéfku diplomacie, předsedu Evropské rady, předsedkyni Komise a 27 národních vlád, ale když má někdo skutečně usednout k jednacímu stolu, začíná debata, kdo z nich vlastně smí mluvit. Už i Zelenskyj vyzývá Evropany, aby si konečně vybrali svého vyjednavače, a to ještě během listopadu. Člověk by skoro řekl, že se role obrátily: země, která pátým rokem vede válku, teď musí své evropské spojence upozorňovat, že pokud chtějí sedět u stolu, jak stále opakovaly, musí někoho vybrat. A Američané si z toho už začínají dělat legraci, vyjednavač Jared Kushner si dokonce na okraji jednání neodpustil sarkastickou poznámku, že kdyby Evropa dokázala určit jediného společného vyjednavače, byl by to větší úspěch než přesvědčit Rusy, aby ji vůbec přizvali,“ napsal Pavel Šik na sociální síti Facebook s tím, že tomuhle vtipu už se smějí i Ukrajinci.
Zelenskyj již několik let volá po zapojení evropských delegátů do mírových rozhovorů a říká, že to dává smysl vzhledem k dlouhodobější ambici Kyjeva vstoupit do Evropské unie. Jenže kdyby mělo u jednacího stolu sedět např. deset úředníků z různých států EU, působilo by to pravděpodobně poněkud bizarně.
Pavel Šik se v této souvislosti zasmál nad možností, že by se vyjednavačkou za EU stala šéfka její diplomacie Kaja Kallasová.
„Že Kallasovou Rusové nemůžou vystát? No a co! Přece nebudeme vybírat vyjednavače podle toho, koho má rád Putin. Je přece nasnadě, že na jednání s Ruskem pošlete člověka, který čtyři roky vykřikoval, že se s Ruskem nejedná a nechce mít s ním nic společného a o kterém si Rusové myslí, že není moc chytrý. Jenže jednání asi neznamená přijít, přečíst rezoluci, odsoudit Putina a odejít za potlesku fanoušků na sociálních sítích,“ poznamenal Šik.
Připomínal, že končící francouzský prezident Emmanuel Macron vyslovil jednu zásadní myšlenku. Připomínal Evropanům, že když chtějí sedět u jednacího stolu, měli by si v první řadě říct, co u toho stolu chtějí prosazovat.
BBC upozornila, že zeť amerického prezidenta Trumpa Jared Kushner se nechal slyšet, že Putinovi zdůraznil, jak důležité je mít evropské delegáty „u jednacího stolu“. „Je ochotný to zkusit,“ dodal Kushner.
Místopředsedkyně Evropské komise Kaja Kallasová, nejvyšší diplomatka EU, ve čtvrtek v pořadu BBC Newshour uvedla, že přítomnost evropského delegáta ukazuje, že Kreml „si nyní uvědomil, že Evropa je velkým hráčem“.
Server Deutsche Welle uvedl, že zástupci EU jsou ze stávající situace poněkud frustrovaní.
„Když se redaktor DW během summitu Evropského politického společenství v Dublinu zeptal, proč by měla mít Evropa u stolu pouze jedno místo, zatímco USA mají dvě, reagovala šéfka unijní diplomacie Kaja Kallasová jen suchým, ironickým smíchem. Ten jasně odrážel frustraci evropských lídrů z toho, že byli dosud drženi stranou,“ napsal server.
Irský premiér Micheál Martin ve čtvrtek řekl řadě lídrů eurozóny shromážděných v irské metropoli, že se domnívá, že ruská válka „zásadně změnila“ bezpečnost regionu.
„Mnoho členských států (EU) cítí existenční hrozbu kvůli tomu, co se stalo na Ukrajině, a kvůli potenciálu další agrese na evropském kontinentu, pokud by Ukrajina padla,“ řekl novinářům.
Neshody ohledně toho, kdo přesně by měl být přítomen, vyústily v otevřený spor.
Italská premiérka Giorgia Meloniová zaslala minulý týden Antóniu Costovi (předsedovi Evropské rady) velmi ostrý dopis, v němž kritizovala nedostatek jednoty. „Tím, že navenek působíme jako rozháraná Evropa, nahráváme pouze těm, kteří si přejí pokračování této války,“ napsala Meloniová. Zdá se, že evropští lídři se rozcházejí i v tom, do jaké míry jsou touto situací frustrováni. Slovinský premiér Janez Janša v Dublinu uvedl, že mezi lídry panuje „špatná nálada“.
Pavel Šik připomínal, že Vladimir Putin kritizoval rozšiřování NATO směrem k ruským hranicím od nultých let 21. století. Jenže lidé, ke kterým mluvil, ho z pohledu Pavla Šika nechtěli poslouchat. A tak si jednání o novém bezpečnostním uspořádání Evropy vynutil silou. Válkou na Ukrajině.
„Dnes se tahle otázka otevírá, protože si to Rusko vynutilo silou. Je to nepříjemná realita a žádná další bruselská rezoluce ji nezmění. Někteří v Evropě sice dál bubnují na poplach a chtějí na Ukrajinu poslat vojáky jako bývalý generální tajemník NATO Rasmussen, ale zdá se, že směr je v principu daný a bez Američanů by se ostatně válčilo tak nějak hůř. Američané nám tedy drží otevřené dveře do jednacího sálu a Rusové podle Washingtonu přestali proti naší účasti protestovat. My ale stojíme na chodbě, protože jsme si ještě neodhlasovali, kdo smí vejít a co tam má vlastně říct. Přitom právě jednání o celé evropské bezpečnostní architektuře nabízí mnohem lepší šanci na dohodu, a to i pro budoucnost samotné Ukrajiny. Až se jednou budou psát dějiny evropské diplomacie, možná se ukáže, že největším úspěchem evropské strategické autonomie bylo vybojovat si místo u stolu, na které se pak nikdo nedokázal posadit,“ vyjádřil svůj názor Šik.
K jednáním se pro ParlamentníListy vyjádřil i Petr Drulák, předseda Spolku Svatopluk. EU nešetřil.
„Ukazuje se na tom ale zoufalost. EU čas od času vytvoří nějakou instituci, která za ni má mluvit. Přesně tak před lety vznikl post vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Pokud se na to podíváme z hlediska rozdělení práce evropských institucí, pak je ta otázka automaticky zodpovězena. Měl by to být vysoký představitel pro zahraniční politiku. Jenže i představitelé EU vědí, že za současného obsazení Kajou Kallasovou to nejde, protože ji do Ruska ani na žádné jiné seriózní jednání poslat nemůžou. Je tu další osoba, která by mohla mít pravomoc mluvit za Evropu, a to je předseda Evropské rady António Costa. Jenže je to stejné. Nezdá se, že s tím Evropané byli spokojeni. Pokud na někom bude shoda, půjde maximálně o nějakého zmocněnce, který tam bude poslouchat a následně bude Evropu informovat. Skutečný vyjednavač ani stanoven být nemůže, protože Evropa není federace.“
.
