Zdeněk píše:Okolnosti, které předcházely Ježíšově inkarnaci, popisuje Edgar Cayce. Ra tomu pro mne dodává širší kontext.
Analogii k Ježíšovu narození líčí David Neelová jako jeden z příběhů lidového vyprávění, které vyslechla při svých cestách Tibetem. Vzhledem k jejím zkušenostem a celkovému duchovnímu kontextu Tibetu je to věrohodné.
Bohužel tohle jsou nové fantazijní "informace" jak ten RA, tak Cayce, tak Neelová.
Buddhismus, meditace směřuje opačným směrem. Pustit se všech takových představ, nerozvíjet je, nestavět na nich, ale na přímé aktuální živé vlastní zkušenosti, rozpoznání, uvolnění, osvobození.
To co povídá někdo o Ježíšovi, o entitách z Orionu atd. To je pro osvobození v kontextu buddhismu, pro práci na sobě, naprosto zbytečné, přímo škodlivé, protože místo soustředění mysli v přítomném okamžiku to vede k rozptýlení, zaujetí mysli nějakými fantasmagoriemi a ještě to vypadá jako něco duchovního.
¨V klášteře jste se ničím takovým předpokládám nezabývali, ale meditovali a pracovali. Maximálně studovali klasické původní buddhistické texty.
To je úzká cesta, chránící mysl a cit před blouděním po všelijakých duchovních představách a "duchovních" ambicích.
Obrušuje "duchovní materialismus" adepta poznání a osvobození, tedy potřeby někým být, něco mít - dosáhnout, něco tím získat.
Tahle přirozená potřeba pohání člověka v běžném životě k aktivitě, práci, studiu apod..
Na duchovní cestě poznání a osvobození je toto nastavení mysli překážkou a vede akorát k zablouděním všeho druhu.
Proto se začíná úzkou cestou a ne širokou.
I ten Ježíš to říká:
„Vejděte těsnou branou; protože prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby, a mnoho je těch, kdo jimi vcházejí. Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji nalézají.“
