Trini píše:armin píše:
Ty máš asi dojem, že sebevědomí člověka je závislé na tom, co o nich kdo říká.
To, že druhé označuješ jako dezoláty, zamindrakováné ublížence a pod., říká něco o tobě, ne o nich.
Já nikoho neoznačuji jako dezoláta. Ani nevím, co tím ti, co tohle označení používají myslí.
Mindrák i ublíženec nejsou ode mne pejorativní, ale zjednodušeně označuji člověka podle jeho typického vztahu ke světu a k druhým lidem, který vyjadřují svými projevy.
Slovo mindrák je hovorové označení pro komplex méněcennosti. Vyjadřuje hluboký pocit nedostatečnosti, pochybností o sobě samém a nejistoty, které často neodpovídají realitě. Pochází z německého výrazu Minderwertigkeitskomplex
Slovem ublíženec se v češtině označuje člověk, který se neustále staví do role oběti, cítí se ukřivděný a dává své domnělé či skutečné rány osudu hlasitě najevo.
Typické znaky chování „ublížence“Svalování viny na okolí: Za jeho neúspěchy může vždy partner, šéf, stát nebo osud, nikdy on sám.
Chronická nespokojenost: Neustále si stěžuje na nespravedlnost světa, ale málokdy udělá aktivní krok ke změně.
Citové vydírání: Svým utrpením se snaží v ostatních vyvolat pocit viny, aby získal pozornost, soucit nebo výhody.
Vztahovačnost: Bere si konstruktivní kritiku nebo neutrální chování druhých jako osobní útok.