Jářek píše:S tím větrem je to obráceně, to, co jsi, jsem, jsme, je tady před každou myšlenkou, tvarem, formou zachycenými smyslovými vjemy. Nenarodilo se to, neumírá to, v tichu srdce je možné zakoušet tu neomezenost prostorem a časem.
Je to tak dokonale celistvé, že tu není nikdo a nic, kdo by co potřeboval víc.
Vítr vane, a slunko svítí, i když na jiné straně, pohyb bytí.
Co se nenarodilo a neumírá se nejmenuje pedro ani Jana (ová)
Nelze to v osobu svou vzíti, tak uvadá v jejím oku kvítí.
Ač samo neví, že tu je, já ho miluje.
Snad ono to ví jen, proč noc je a proč den.
"A možná to neví ani on sám."
Ano, není tu lpění na jméně, na formě, na projevu, na vědění. A není tu žádná oddělenost od toho. Já jsem TO, Ty jsi TO, všechno je TO a TO je všechno, co JE.

