Zdeňku, ten obrázek je výstižný – ukazuje přesně, jak ego (mysl) reaguje, když se snaží uchopit Absolutno. Vidí v tom zkázu svých jistot, na kterých si tak zakládá. A připadá Ti naivní se neděsit.
Odkazuješ na Ra a mužský a ženský princip. Ano, v rámci projevu (stvoření, duality) existují různé formy a individuality. To nikdo nepopírá. Ale to, co nazýváš „zahlazováním rozdílů“, není neschopnost je vidět. Je to spíše rozpoznání, že tyhle rozdíly (tělo, pohlaví, myšlenky) nemají vlastní, nezávislou podstatu. Jsou jako vlny na oceánu – každá má jiný tvar, ale všechny jsou v podstatě voda. Ty se soustředíš na studium pohybu vln (což je v pohodě v rámci duality), já mluvím o vodě.
K tomu domu – dokud se ztotožňujeme s tím, co je pomíjivé (tělo, individualita), děsíme se ztrát. Jakmile začneme poznávat Skutečnost – to, co je věčné – všechny strachy mizí. Proto je u probuzených bytostí takový klid. Když hoří všechno, co jsme si mysleli, že jsme, ego panikaří a vidí katastrofu. Ale Skutečnost zůstává nedotčena.
Není to o tom, že bych „neměla jinou identifikaci k dispozici“. Jde o to, že jakákoliv identifikace – ať s „mužským principem“ nebo „inteligentně řízenou energií“ – je pořád jen stavění vylepšeného vězení pro vědomí.
Moje „JE“ není vytaženo ze smyslového vnímání, jak říkáš. Naopak – smyslové vnímání je vytaženo z Bytí (z toho JE). Bez Bytí by nebyl žádný Ra, žádný mužský princip, ani žádný Zdeněk, který by o tom mohl polemizovat.
