Ve srovnání s dneškem mi ta doba před 18-ti lety přijde rajsky nevinná, dnes žiju v pocitu, že hrajeme přesčas a ani nevíme proč. Kde jsou naše sny? Naděje v budoucnost lidstva, v jeho další směřování, v jeho osvobození se sama od sebe? Nebo už nám stačí mít jen plnou ledničku, zakroužkouvat (nebo ponovu vykroužkouvat) nějakého spasitele při volbách, který to tam za nás, pro nás, naše blaho, odhlasuje, zapnout si TV a ráno zase do práce?
............................................................................................................................................
No já mám tuhle hudbu velice rád,
ted jsem byl čtrnáct dní u moře v řecku a vlastně jsem nebyl schopnej poslouchat nic jinýho než PULSE od pink floyd, protože tohle je pro mě relaxační hudba. Mně se takový ty speciální relaxační a meditační pecky, kterých je dneska ostatně na trhu i na you tube mraky moc nelíbí. Indové ted dělaj mraky takovýhle hudby pro evropany, je to takovej mišmaš všech možných zvuků a vší možný elektroniky a všech možných vlivů, ale nemá to srdce.
Jistě, určitě tohle na hodně lidí působí depresivně, jakoby jim ze života zmizel pocit SMUTKU, jakoby nechtěli být smutní a nechtěli slyšet tuhle vlnu, protože se chtějí jen bavit. Já nemám nic proti zábavě, ale když člověk jaksi programově nechce být smutný tak jakoby se trošku ochuzuje, protože jak smutek, tak i lásku cítíme v srdci,
samozřejmě, jsou to jen pocity, tedy nic velkého a duchovního, ale jsou to rozměry lidské existence, tedy našeho života.
Myslím, že doba je stále rajsky nevinná, vždyt se stačí mrknout na malý děti, jsou stále stejný jak jsme byli my před pár lety, to jen my jsme dospěli a vidíme svět dneska jinak než v mládí. Většina lidí pak vidí svět, že spěje někam do pr... nebo k neodvratnému konci a zániku, ale to je dáno jen tím, že se díváme jen jedním směrem, že jsme se poněkud vymezili či spíše omezili, takže vidíme jen malý kousek světa.
Řekl bych, že hodně lidí taknějak vcelku přirozeně rezignuje a přežívá svůj život u televize, ledničky a v práci a jakoby ani nevěděli co jiného dělat nebo kam jít a ani s jim v podstatě nechce nikam moc jít.
To naprosto chápu,já má taky rád tv a ledničku a svůj gauč a mám rád i neustálou změnu i třeba neustálý stereotyp od ničeho k ničemu.
Nezáleží ani tak moc na tom, co děláme, ALE JAK TO PROŽÍVÁME.
A to je dáno KVALITOU NAŠÍ MYSLI, to jak prožíváme svět i sami sebe a svůj život.
Ted trošku odbočím,
ale stále to bude o hudbě, protože hudba dle mého názoru zrcadlí stav naší mysli,
v indii popisují stav mysli pomocí kvalit mysli: SATVA, RADŽAS, TAMAS,
.................................................................................................
Guny
Existují tři guny, čili vlastnosti mysli: sattva, radžas a tamas.
Sattva je čistota, dobrota, harmonie, světlo a moudrost.
Radžas je vášeň, činnost a pohyb.
Tamas je lenost, temnota a nevědomost.
Vnitřní boj je mezi sattvou a radžas-tamas. Více
Tamas neboli těžká temná guna, která na tělesné úrovni způsobuje netečnost a lenost, na úrovni mysli malátnost, zatemněnost a tupost. Vliv tamasu je největší po probuzení z příliš dlouhého spánku a stavech opilosti.
Když převládá tamas, je mdlý a pošetilý.
Radžas neboli prudké výkyvy, touhy a vzrušení. Na tělesné úrovni způsobuje křeče a sexuální touhy, na úrovni mysli roztěkanost, sžíravé touhy a frustraci. Vliv radžasu je intenzivní při sexuálním vzrušení.
Když převládá radžas, je neklidný a rozčilený.
Zářivá sattva (čistota a harmonie). Na tělesné úrovni způsobuje uklidnění a blaženost, na úrovni mysli úlevu, osvěžení a snadnou koncentraci. Blažený vliv sattvy je cítit, když energie proudí do vyšších center.
Když převládá sattva, je klidný a tichý.
............................................................................................................................................
Tamas
Tamas je setrvačnost nebo temnota.
Tamas se zrodila z nevědomosti.
Poutá člověka nevědomostí, nepozorností, lhostejností, nedbalostí, leností a spánkem.
Tamasický člověk nemá schopnost úsudku. Dělá pošetilé věci.
Jeho činy nejsou řízeny rozumem.
Nemá sklon k práci. Příliš mnoho spí.
Je bezmyšlenkovitý a hloupý.
Někteří lidé si pletou tamas se sattvou.
Nespravedlnost je výsledkem radžas a tamas.
................................................................................................................................
Radžas
Radžas je vášeň nebo činnost.
Radžas způsobuje roztržitost a neklid.
Radžas je pramen připoutanosti a žízně a skrze ně váže k činnosti.
Radžasický člověk si přeje moc, bohatství, vážnost, postavení, jméno a slávu.
Radžasický člověk je stále v pohybu. Je ctižádostivý. Běhá za smyslovými radostmi.
Jeho přání je neukojitelné jako plamen. Nikdy není spokojen, je stále chtivý a neklidný.
Jeho chápání je zastřeno, nerozlišuje.
Je opojen pýchou a bohatstvím. Má zvrácený rozum.
Jeho cílem jsou peníze a smyslové radosti. Zbožňuje mamon.
Bída se mu jeví jako neštěstí, bolest jako potěšení, žal jako radost.
....................................................................................................................................
Sattva
Když roste v člověku sattva, je spravedlivý. Vyvíjí oddanost k Pánu. Vědění v něm svítá.
Když je mysl sattvická, vládne klid. Pravda se zrcadlí v klidné mysli.
Sattvy přibývá ve spojení s moudrými, studiem náboženských knih, sattvickou potravou, opakováním jména Páně atd.
Sattva má charakteristickou zářivost. Je to dobrota, harmonie a čistota.
Sattva je čistá jako křišťál.
Sattva váže člověka připoutaností ke štěstí a k hlubokému vědění.
Sattva je zlaté pouto. Radžas a tamas jsou pouta železná.
Když dominuje sattva, je člověk obdařen schopností rozeznávat čistým rozumem a čistým chápáním.
Jeho mysl se odvrací od smyslových požitků. Vznešené, božské myšlenky kolují v jeho mysli.
Když převládá sattva, má člověk jasný a čistý postřeh. Má pronikavý pohled.
Dveře intuice jsou široce otevřeny.
Křišťál je sattvický kámen, jeho nošení zvyšuje sattvu.
myslím, že pink floyd z kterých lze cítit jak i smutek tak i radost jsou vrcholem radžastického stavu mysli, kdy se v plné míře uplatnují protiklady (smutek, radost) a splývají v jedno, tedy jeví se jako jedno. Taknějak na mě občas působí i klasická hudba.
Naproti tomu tamasická hudba mně přijde jakoby byla schopná vyjadřit jen jeden pocit, třeba radost nebo naopak jen smutek. To, čemu se říká meditační hudba na mě působí tedy naprosto tamasicky, nikoli satvicky, ona totiž v podstatě neexistuje satvická hudba, protože nejlepší satvickou hudbou je klid a ticho. To myslím doslova, ne jako že chceme jen klid a ticho, ale že klid a ticho jsou tou nejkrásnější a nejnaplnující hudbou.
Ve stavu tamasu je ticho a klid také vítaný prvek, ale jen proto že neruší náš spánek, v satvickém stavu je ticho a klid to samé co je pro nás hudba, prožívání existence na určité úrovni...
