OSOBNÍ ÚROVNĚ POZNÁNÍ

[Jana]

Řekla bych, že Abrahám mění bezhlavé mlácení do hudebních nástrojů v příjemnou hudbu, ve které, pokud nasloucháme srdcem, můžeme uslyšet tóny ticha.

[vostalpetr]

Dale ma tento spolecny sen velkou vyhodu ve sve kontinualnosti. Tim ze se nam to tu zhmotnuje (wow, ten kdo to vymyslel, nebyl vubec hloupej) tak nam to tu vytvari urcitou kontinuitu sneni. Zaroven tim, ze je to zhmotneno, a jsou nam dany smysly, jak to zhmotnene prozkoumat, tak to muzeme zkoumat velmi presne, detailne, pomalu. Poskytuje nam to tu take casovy ramec, kdy tu vec muzeme nejak vnimat, poskytuje nam to tu i casovy ramec mezi prvotni myslenkou a zhmotnenim, kde mame moznost myslenky a zhmotneni upresnovat.
......................................................................................................................................

Osoba samozřejmě nemá stejné kvality jako univerzální vědomí,
je omezena karmou, tedy pozornost je nasměrována určitým směrem, čímž je značně omezena,
a naše sny jsou v podstatě reakcí na denní události, případně nám sny ukazují pomocí obrazů kam jít, nebo co se stane apd.

Já se sny nemám velkou zkušenost, budto je zapomenu nebo se mi nezdají, nevím,
ale mám pocit, že když se ti zdá sen, tak v tom snu ta akce v které je snová osoba trvá několik hodin,
ale když to vědci změřili, tak to snění snu trvalo několik minut (nebo vteřin? nevím) pro to snící (univerzální) vědomí.

Takže je zde časový rozdíl vnímání času mezi snícím a snovou postavou,
je zde i kontinuita a návaznost (ze dne na den, nebo lépe den za dnem, rok za rokem)
ale těch tvých osobních 7O let života snové osoby může být pro boha třeba jako 1 minuta .
Nevím, jestli je bůh také ve svém času, jestli má také svůj čas,
ovšem čas pro snovou osobu vytváří, je tedy mimo ten snový čas,
a snová osoba, pokud dojde k probuzení, no tak té se bůh jeví "staticky" jako nehybnost času,
protože rozdíl mezi časem snové osoby a časem boha (pokud nějaký je) bude značný, třeba 1 minuta je 70 let...

Odpovědi na otázku proč bůh tvoří (sní) svět jsou různé,
může být smozřejmě stejně jako my omezen svou karmou a tak mu nic nezbývá než snít svůj sen,
to by pak ale asi nebyl ten úplně božský bůh, spíše bůh, který byl stvořen

Mně se líbí ta odpověd, že dokonalý bůh skrze sebeomezení, tedy stvoření nějaké nedokonalosti,
rozvíjí svou dokonalost, nebot úplná dokonalost není jen dokonalost ale i nedokonalost dohromady.
Lepší odpověd neznám, v podstatě můžeme jen hádat a vytvářet si omezené představy...


PS.Samozřejmě, můžeme celou úvahu ještě více zkomplikovat, když řekneme, že bůh nejprve stvořil dokonalé bytosti, (Brahma, Šiva, Višnu, nebo andělé, tedy Ježíš, Satan a další) a tyto bytosti pak stvořili (snily) svět,
takto to bývá popisováno v mnoha knihách, a je docela možné, že takto je to stvoření rozvrstveno do různých úrovní, v kterých žijí "téměř dokonalé bytosti" které tvoří světy a pak to naše probuzení se není uvědoměním samotného boha,
ale uvědoměním se ve vědomí třeba Šivy,
a pak to, co se nám jeví jako Věčnost a nehybná Přítomnost je jen Šivův čas...

Ale myslím, že nad tímto nemá moc smysl uvažovat, to nemá řešení,
beru to optimisticky a tyto úrovně stvoření beru spíše jen jako jakési úrovně, kterými lze projít a dostat se až k samotnému prvotnímu Bohu...

[vostalpetr]

Paradoxně, to jestli se snová osoba probudí nebo ne, nezávisí na snové osobě. Je to stejné jako při našem nočním spánku, postava ve snu neovlivní probuzení nás jako snícího. (víceméně už to vše napsal PetrVostal, spíše pro zdůraznění, přirovnání ke snu je opravdu vynikající )
.............................................................................................................................................

Nad tím je dobré se ovšem zamyslet,
opět v souvislosti s naším osobním snem, někdy v našem osobním snu nastane taková hrozivá situace, že nás to probudí,
vzbudíme se celí zpocení a jsme rádi, že to byl jen sen.

Otázkou tedy je, co se stane, když se octneme v hrozivé situaci, v naprosté beznaději a strachu???
Můj kamarád madar mi vyprávěl, že když padal dolů z palandy, tak se dostal do jiné úrovně času. To samé se děje při autonehodách, ale vlastně v každé situaci, kdy jsme ochromeni strachem.
Odpovědí je, že se dostáváme do přítomného okamžiku, tedy do zastavení se v přítomnosti ted a tady, tedy pozorování se obrátí samo na sebe.
Tedy tím průchozím bodem k probuzení je KONCENTRACE POZORNOSTI A PŘÍTOMNOST.

Samozřejmě, že to, že nastane ve snu hrozivá situace (třeba autonehoda) a dojde k probuzení není v kompetenci snové osoby,
a stejně tak není v kompetenci snové osoby nastoupit na nějakou duchovní cestu,

Takže situace je značně paradoxní,
snová osoba nemůže udělat vůbec nic pro svoje probuzení,
a přesto lze říci, že snová osoba může nastoupit duchovní cestu a pomocí vlastního úsilí se může dostat do Přítomnosti ted a tady (i když takováto snová duchovní cesta snové osoby je opět v kompetenci snícího Vědomí)
Takže z pohledu omezené snové osoby můžeme říci třeba jako Maharadž, že musíme vyvinout obrovské úsilí udělat nic, nebo to lze definovat jako to definuje Vacek, tlučte a bude vám otevřeno (a to nelze chápat tak, že si otevřeme) nebo jinak řečeno Vackem usilujte a spolehněte se na milost boží (tedy opět na něco, co je mimo osobu)

Takže když mám dát snovou radu snové osobě na snovou sadhánu,
je nejlépe to říci jako to říká Tolle, usilujte (jako osoba v času a prostoru) ovšem namiřte svoje úsilí (pozornost) do Přítomného okamžiku, lépe řečeno na samu bezčasou Přítomnost Ted a Tady.
Toto nakonec říkají všichni mistři, nejsou sice dost často schopni vysvětlit kam má to naše úsilí nebo neúsilí směřovat,
neznají onen bod či princip probuzení, ale on je obsažen víceméne skrytě v každé koncentraci a meditaci,
a vlastně v každé činnosti osoby, nebot pozornost a přítomnost (a láska) je zde stále...

Takže paradoxně, všechno je správně i když se to jeví velmi špatně a naprosto bezvýchodně (skoro jako při té autonehodě)

[Petr]

PS: Ke srovnání mezi Abrahamem a Advaitou bych použil přirovnání, že "mysl je jako hluk". Abraham se snaží o co nejkrásnější tóny a Advaita se snaží o Tichost.

Řekla bych, že Abrahám mění bezhlavé mlácení do hudebních nástrojů v příjemnou hudbu, ve které, pokud nasloucháme srdcem, můžeme uslyšet tóny ticha.

to jste tedy napsaly oba bajecne..

[Petr]

v te reakci na povidani o snu, jsi me asi trochu nepochopil, protoze ja psal to cele o tomto dennim snu, ne o nocnim snu.

Ale kdyz uz jsi nakousl ten nocni sen, tak to ze se vse odehrava v okamziku vteriny je pravda a vysvetloval to i Abraham.. vysvetloval, ze kdyz spime, tak je nase vedomi, pozornost vyjmuto z naseho tela, aby se telo mohlo regenerovat, tj. jedna se vlastne o nerezistentni stav. Sny se nam deji v okamziku navratu do tela, kdy vedomi prochazi ruznymi urovnemi a nam se to pak jevi jako sen. Jeste to vysvetloval lepe, ale uz si to pamatuji jen matne.
Mam dojem ze k tomu prirovnaval i channeling. Ze to co probiha u Esther a Abrahama, tak stahnuti odpovedi trva podobne jako sen sekundy, kdezto Esther to pak pretlumocuje nekolik minut.

Jinak k tomu Bohu a smyslu... jj je tezke nad tim uvazovat.. ale nerekl bych, ze je to uplne nemozne.. mysl je sice trochu omezena, ale uplne hloupa taky neni , takze si myslim, ze to nekdy treba vymyslime

[Petr]

Samozřejmě, že to, že nastane ve snu hrozivá situace (třeba autonehoda) a dojde k probuzení není v kompetenci snové osoby,
a stejně tak není v kompetenci snové osoby nastoupit na nějakou duchovní cestu,

Takže situace je značně paradoxní,
snová osoba nemůže udělat vůbec nic pro svoje probuzení,

Technicka: co si tak pamatuji, tak nekolikrat jsem se probudil ze sna, potom co me nudil, zcela zamerne, tak ze jsem si uvedomil, ze je to vlastne jen sen a ze me to uz neba a probudil jsem se. A vim, ze takto to ma vice lidi.
Ale to je opravdu jen technicka , ten primer se snem si muzeme upravit podle toho, jak potrebujeme, protoze zadny primer neni dokonaly.

[Lída]

Možná není náhoda, že v noci se nám zdají sny. Při probuzení pak zjistíme, že to, co nám před chvílí připadalo jako naprosto skutečné, hmotné a zevní, bylo ve skutečnosti naprosto prázdné "nic", ve kterém snící považoval sebe - coby snovou osobu - za "já" a hmotné okolí snové osoby za "ne-já".

Je možné probudit se ještě "o patro vejš" - i z bdělého stavu. Proběhne to analogicky k rannímu probuzení ze sna. Najednou se prožívá "nikým", že ta dosavadní fyzická osoba i její okolí nikdy ve skutečnosti neexistovaly, že byly úplně stejně iluzorní, jako se předtím ráno ukázala být iluzorní snová osoba a její okolí v nočním snu. A že je to tak odjakživa, byl to jen takový omyl vnímat sebe jako člověka a tenhle svět jako jeho hmotné okolí. Proto se tomu asi říká Probuzení - je to stejný proces jako při probuzení z nočního snu - akorát ještě o patro vejš. Příroda nám zřejmě dává noční sny, aby nám neustále napovídala: "heleď - teď jsi osoba a kolem tebe je svět..." a pak ráno: "tak se podívej, jak věrohodný byl tvůj pocit, který jsi před chvilkou měl, že je to zaručeně a doopravdy skutečné? Vidíš? A ani teď nic z toho tady není skutečná hmotná realita, všechno se to promítá v tobě coby snícím. Jsi dočista prázdné bytí a všechno se jen děje - jsou to pohyby prázdna v prázdnu a jako samostatné tvary to jen zdánlivě vypadá."

[Petr]

Proc si neuvedomujeme lasku? Diky pozornosti.
Proc si ji uvedomujeme? Diky pozornosti.
Proc je tu neustale? .......

A muj navrh je: Diky Bozi pozornosti. Diky pozornosti Zdroje.

[Petr]

ad Lida: to je zajimava teorie a proc by ne klidne to tak muze byt.

jinak ja tomu stale nerozumim a stale jsem v chapani asi uplne nekde jinde.. ale jak vidim slova nikym, nic, prazdno, prazdnota, iluze, sen....

Energie je realna, kazda myslenka je stejne skutecna, jako to, na co si muzeme sahnout, kazda predstava je realna a existuje, kazdy sen je realny, a vsude neco je, a hlavne tam kde je Zdroj.

[vostalpetr]

A muj navrh je: Diky Bozi pozornosti. Diky pozornosti Zdroje.
..........................................................................

no podle mého náhledu, zde žádná jiná pozornost než neosobní pozornost zdroje není,

není tady nějaké osobní sebeuvědomění "já jsem" které má nějakou osobní pozornost, kterou věnuje tomu čemu chce,
ale je to přímo naopak,
je tady neosobní pozornost která pozoruje představu či pocit "já jsem" a tímto neustále se opakujícím pozorováním se s touto představou ztotožní až se považuje za "já jsem" a takto je vytvořena pseudoentita, snová osoba, ego....

PROTO ŘÍKÁM, BŮH (POZORNOST) JE STÁLE ZDE, STÁLE VYTVÁŘÍ JAK NÁS (OSOBU) TAK CELÝ SVĚT, ČAS A PROSTOR,
PROTO ŘÍKÁM, ŽE BŮH (POZORNOST) JE NEUSTÁLE STATICKÝ A JE V PŘÍTOMNOSTI A PŘITOM SE JEVÍ DYNAMICKY A V ČASE A PROSTORU

[vostalpetr]

Energie je realna, kazda myslenka je stejne skutecna, jako to, na co si muzeme sahnout, kazda predstava je realna a existuje, kazdy sen je realny, a vsude neco je, a hlavne tam kde je Zdroj.
...........................................................................................................................................................................................

NO V JOZE TO MÁME ROZDĚLENÍ PRO LEPŠÍ ORIENTACI TAKTO:

ZDROJ je skutečný (realný) a existuje

každá pozorovaná věc, at už je to myšlenka, představa, věc na kterou si mohu sáhnout nebo pozorovaná energie, čas a prostor jsou neskutečné (nereálné) ale existují


Je to jako se snem, sen existuje, ale není skutečný, pouze se jeví...

[jamajsky.drap]

ad Lida: to je zajimava teorie a proc by ne klidne to tak muze byt.

jinak ja tomu stale nerozumim a stale jsem v chapani asi uplne nekde jinde.. ale jak vidim slova nikym, nic, prazdno, prazdnota, iluze, sen....

Energie je realna, kazda myslenka je stejne skutecna, jako to, na co si muzeme sahnout, kazda predstava je realna a existuje, kazdy sen je realny, a vsude neco je, a hlavne tam kde je Zdroj.

A ten Zdroj se jeví zase jako klid, tichost,prázdnota

Tu prázdnotu o které tu mluvíme, lze popsat jako potenciální energii. Ta sama sebe aktivuje a plynule přechází v kinetickou energii, a to jsou ty představy, formy, myšlenky. Ale nejsou tu 2 stavy ! Je tu pouze střídání energií. Existuje pouze Vědomí v klidu, nebo v pohybu !

[Lída]

ad Lida: to je zajimava teorie a proc by ne klidne to tak muze byt

To není teorie, ale věrný popis vlastního prožitku, Petře. Jako kdybys Ty popisoval zkušenost, jaké to je, když se ráno probudíš ze sna. A nejdivnější na té zkušenosti je, že po řadě hodin, kdy se všechno vnímalo jako pohyby Prázdna v Prázdnu, i vlastní tělo a jeho pohyby při práci, při chůzi, při řeči, i pohyby mysli ... a bylo naprosto jasné, že čas a prostor neexistují a nikdy neexistovaly, že existuje jen Prázdnota Bytí, Vědomí v pohybu, které se jako svět ("já" a "ne-já" ) jenom jeví, se ten iluzorní svět dvojnosti zas najednou znovu začal vnímat jako realita - i když stoprocentně víš, že reálný není. Znám pár dalších lidí, kteří to taky zažili a vědí, "jak to doopravdy je".

[Petr]

ad Lida: to je zajimava teorie a proc by ne klidne to tak muze byt

To není teorie, ale věrný popis vlastního prožitku, Petře.

ja tou teorii myslel to, ze to nemusi byt ta nahoda, ze by v tom mohl byt zamer, ne ten popis.

[Petr]

NO V JOZE TO MÁME ROZDĚLENÍ PRO LEPŠÍ ORIENTACI TAKTO:
ZDROJ je skutečný (realný) a existuje
každá pozorovaná věc, at už je to myšlenka, představa, věc na kterou si mohu sáhnout nebo pozorovaná energie, čas a prostor jsou neskutečné (nereálné) ale existují
Je to jako se snem, sen existuje, ale není skutečný, pouze se jeví...

dikec za dovysvetleni... ja bych z toho byl asi trosku jelen.... ale pokud to tak joze dava smysl a je to napomocno k pochopeni toho, co se v joze chce pochopit, tak proc neeeeeee .

[Jana]

Pokusím se to vysvětlit pro změnu po křesťansku:

Myšlenky jsou absolutně neskutečné, to, co si jen myslíme, to ve skutečnosti není. Vody, kterou si jen představíme, se nenapijeme.

Hmota, tělo, jsou relativně skutečné, ale ve skutečnosti jsou také neskutečné, což bylo i vědecky dokázáno. Pokud se hmota rozkládá a zkoumá až do mrtě, tak skrz kvarky, škvarky a já nevím co ještě zůstává jen jakési vlnění, které ještě ke všemu existuje jen, když tu je pozornost.

Jediné, co je skutečné, je naše duše a to ještě ne naše osobní duše, ale to, co je neměnné, věčné a vědomé.

Tedy je tu jen Zdroj - Božské vědomí, které si sní svůj jógínský, křesťanský případně jiný sen.

[Petr]

jj kdyz se rozebereme, tak nam toho z nas moc nezustane... jen to vlneni.. Abraham rika vibrace.. proto neustale zduraznuje toto slovo, vibracni soulady a nesoulady, vibracni vnimani, vibracni vyzarovani, vibracni pritahovani atd atd.

mame urcity pocet smyslu, ktere dokazi urcitou cast, nepatrnou cast, vibraci interpretovat do hmoty... to nam ale nemusi vadit, protoze jsme stale v nejakych skutecnych vibracich, ktere nejak interpretujeme...takze to, co vidime si nevymyslime, to jsou skutecne vibrace a nase skutecne pozorovani.. kazda nase myslenka ma vibraci...

jak je nam tato filozofie o neskutecnosti vseho prinosna, pokud se v ni pohybujeme dennodenne?

[Petr]

no podle mého náhledu, zde žádná jiná pozornost než neosobní pozornost zdroje není,

jj muzeme tomu tak rikat.. ale ve vysledku tu mame stejne nekolik aspektu te Bozske pozornosti, protoze ruzne pozornosti jsou zamereny ruzne. Tj. jestli tomu rikame jedna Bozska pozornost z ruznymi zamerenimi, nebo vice Bozskych pozornosti s jednim zamerenim bude v praxi ve vysledku stejne.
Jaky je tam prakticky rozdil?

[Lída]

Myšlenky jsou absolutně neskutečné, to, co si jen myslíme, to ve skutečnosti není...

Hmota, tělo, jsou relativně skutečné...

Jak je tedy možné, že je to právě myšlenka, co nastartuje pohyb svalů v těle, že napřed vznikne nápad - myšlenka a podle ní pak začne probíhat činnost vnější, že myšlenky lidí rozhodnou, který lístek vhodí do volební urny a tím ovlivní dění v celé zemi... že myšlenka na vykonání čehokoliv je spouštěč, který uvádí do pohybu všechno naše jednání - tak jako elektrická energie spustí všechna možná elektrická zařízení? Z toho hlediska by se myšlenky naopak jevily daleko "skutečnější" než hmota a tělo, protože jsou něco jako software a hmota a tělo se chovají jako hardware - pokud by ovšem takové dělení mělo nějaký smysl. Žádný smysl v něm ale nenacházím.

[Jana]

jak je nam tato filozofie o neskutecnosti vseho prinosna, pokud se v ni pohybujeme dennodenne?

Moc.
Vlnění - vibrace je vlastně energie, která pokud tu není rezistence, je poznávána jako Láska. Takže rozpustí-li se všechny naše rezistence a odpory bránící přirozenému proudění energie, je všechno poznáváno jako Láska (Bůh - život).

Tedy, jak říkával dřív Vostálpetr, všechno je ON a nově:

VŠE JE OK