Vasány

[armin]

Nicméně dneska vidím, že ta individualita, která ví, co je špatně, a která něco chce nebo nechce, nemůže být brána vážně.

Stejně tak individualita, která ví, co je dobře a která údajně ani neexistuje a je jenom láska.

Vostál je v pohodě, jen ti nastavuje zrcadlo - těm tvým produktům, pomateným "oslavám". Není to z jeho strany nic jiného než láska, forma lásky, akorát ty to v tom nepoznáváš.

[Zdeněk]

Je možné se na to podívat co nejobjektivněji.

Není to možné.

Subjekt = Já = Bůh. Limitně, řekněme.

Je tedy naprostá iluze se na takový subjekt "podívat co nejobjektivněji".

[Jářek]

Anebo jen oči lítaj, hltaj, koukaj ale nevidí. To se mi stávalo při četbě povinné literatury. Asi tam byly i hezký věci, jenže to prostě nešlo.

Analogicky řečeno, učitel barev může studentovi pouze potvrdit jeho začínající rozeznávání barev. A doporučit mu další postup v jeho snaze. Ale musí to být snaha, aktivita studenta, pasívní přijetí informace o barevnosti bez změny barvosleposti studenta je pro studenta scestné.

U Jany to došlo tak daleko, že si vystřihává barevné výroky učitelů k barvoslepému obrazu svému.
A udělala si z těch výstřižků web a má se za Mistra barev.

Jasan. Ty začátky jsou svým způsobem nejplodnější. Za prvý člověk z přirozenosti sbírá informace pro popis toho, co prožívá, tajemství barev, vůní... A příjde období, kdy už to slova popsala. A v tom se může zatoulat, oslepen jejich třpytem, poleví v meditaci, páč proč už, že jo.. No právě pro to.
Stejně jako tělo vyjde z formy, když se vyprdne na tělocvik.

[Jářek]

PS. Ono samozřejmě jednou vyjde z formy i s tělocvikem, a dušička z něj vyletí i bez meditace

[Nic]

Děkuji, takže když se to shrne:

Vostalpetr je láskou, i když nadává - už jen tím, že už JE. Protože všechno co JE, je tím Bytím, které JE láskou. To, co se objeví a mizí, není podstatné, podstatné je to, co zůstává. Všechno, co existuje, je utkáno ze stejného Bytí = Lásky. Proto ta blaženost Bytí: sat-čit-ánanda.

Království nebeské je tady teď, zadarmo a pro každého, a není na ničem závislé, ani na používání správných výrazů. Jenže dokud lpíme na tom, že jsme tělo a mysl, tedy to, co si myslíme, že jsme a že ti druzí jsou něco jiného, než Láska, tak je Boží království nepoznatelné, protože Bůh=Láska=Bytí (vše, co je). Jakmile zmizí iluze oddělenosti: „já jsem tohle tělo a ty jsi můj nepřítel“, brána je otevřená.

Ničím nepodmiňovaná radost nepotřebuje žádnou disciplínu. Ne nadarmo se v Pravdě mluví o lehkosti Bytí. S uvědoměním skutečnosti je tady radost, že sama existence nemá chybu. Je tu velká radost, když se bytost do tohoto štěstí probouzí. Nicméně skrz projekci ega, skrz mysl, tu může být tendence vidět v tom štěstí pravého Já kyselé hrozny.

To nejcennější se nedá zasloužit, vybojovat ani odcvičit. Je to Dar, který je tu odvždycky. (Jsi TO)



Takže hodně štěstí.

[Jářek]

On člověk do meditace neusedá pro zisk, ona je to spíš ztráta, ale ani pro tu ne. Ne pro něco, ani pro osvícení.
Jako tibeťany, či tai chi, atp, necvičíš pro fyzický zisk, navíc když tělo máš za Máju.. Je to prostě přirozené, spontánní, samo sebou...

[armin]

Děkuji, takže když se to shrne:

Vostalpetr je láskou, i když nadává - už jen tím, že už JE. Protože všechno co JE, je tím Bytím, které JE láskou.

Stejně tak nadávání je láskou už jen proto, že je. I veverky jsou láskou, iluze je láskou, bolest je láskou i exkrementy jsou láskou.
Jinak by láska nebyla vším, co je.

[Jářek]

Když budeš Jano furt řešit, co je špatně a dobře, ať už na hrubé či jemné rovině, viz iluze oddělenosti vs satčitananda, pohybuješ se po stranách mentální mince a nepustí tě to do středu, který je prost těchto reliéfů myšlenek. Co je dobré a špatné pro živobytí bych řek, je zřejmé i mnohým neduchovňákům, pokoj, humor, neextrém.... Tady jde najít pozitivum, co je společnému soužití příznivé. V duchu ale i tohle doznívá, avšak ne usurpativně, svět se prostě děje, v dobrém i zlém, nelze nic z toho vlastnit. Natož pravdu, lásku...

[Nic]

On člověk do meditace neusedá pro zisk, ona je to spíš ztráta, ale ani pro tu ne. Ne pro něco, ani pro osvícení.
Jako tibeťany, či tai chi, atp, necvičíš pro fyzický zisk, navíc když tělo máš za Máju.. Je to prostě přirozené, spontánní, samo sebou...

Ano, je to přirozené, spontánní, protože je to, co skutečně JE, přirozeností, láskou a štěstím. Nepotřebuje to, aby mysl šlapala do pedálů ega a vymezovala, co ještě jsem a co už nejsem.

[Nic]

Děkuji, takže když se to shrne:

Vostalpetr je láskou, i když nadává - už jen tím, že už JE. Protože všechno co JE, je tím Bytím, které JE láskou.

Stejně tak nadávání je láskou už jen proto, že je. I veverky jsou láskou, iluze je láskou, bolest je láskou i exkrementy jsou láskou.
Jinak by láska nebyla vším, co je.

Láska je vším, co je, nezávisle na projevu. To, co je skutečné, je pořád stále stejné: sat-čit-ánanda. To co se objeví a mizí, je mája.

[Nic]

Když budeš Jano furt řešit, co je špatně a dobře, ať už na hrubé či jemné rovině, viz iluze oddělenosti vs satčitananda, pohybuješ se po stranách mentální mince a nepustí tě to do středu, který je prost těchto reliéfů myšlenek. Co je dobré a špatné pro živobytí bych řek, je zřejmé i mnohým neduchovňákům, pokoj, humor, neextrém.... Tady jde najít pozitivum, co je společnému soužití příznivé. V duchu ale i tohle doznívá, avšak ne usurpativně, svět se prostě děje, v dobrém i zlém, nelze nic z toho vlastnit. Natož pravdu, lásku...

Z mého pohledu je všechno, co skutečně JE, naprosto dokonalé, není v tom absolutně nic, co by mohlo být špatně. Nicméně obrazně řečeno pokládat nebezpečně jevící se iluzi - hada za skutečnost, která je neškodným provazem, je nevědomost. S poznáním, že Skutečnost je neškodná. Je to zábavná podívaná - stejně jako fata morgana, jen se z ní nenapiješ.

A je to zrovna ten humor, klid i mír, o kterém píšeš, co se objeví, když člověk přestane pít písek v naději, že je to voda.

[Jářek]

On člověk do meditace neusedá pro zisk, ona je to spíš ztráta, ale ani pro tu ne. Ne pro něco, ani pro osvícení.
Jako tibeťany, či tai chi, atp, necvičíš pro fyzický zisk, navíc když tělo máš za Máju.. Je to prostě přirozené, spontánní, samo sebou...

Ano, je to přirozené, spontánní, protože je to, co skutečně JE, přirozeností, láskou a štěstím. Nepotřebuje to, aby mysl šlapala do pedálů ega a vymezovala, co ještě jsem a co už nejsem.

A nepotřebuje to ani si opakovat, v zadaření se. Ok, opakování je matkou moudrosti, jak to hezky řek Lee, "Nebojím se někoho, kdo cvičil sto tisíc kopů, bojím se někoho, kdo jeden kop cvičil stotisíckrát." Ale napřed to musel praktikovat, čili opakovat. Než si to vzala ta spontaneita.

[armin]

Láska je vším, co je, nezávisle na projevu. To, co je skutečné, je pořád stále stejné: sat-čit-ánanda. To co se objeví a mizí, je mája.

A projev není láskou, mája není láskou?

[Jářek]

Nicméně obrazně řečeno pokládat nebezpečně jevící se iluzi - hada za skutečnost,

A to je dobře nebo špatně?

Viz Drtikolovo, když se ho ptali, jaký je rozdíl mezi nirvánou a samsárou...

[Nic]

On člověk do meditace neusedá pro zisk, ona je to spíš ztráta, ale ani pro tu ne. Ne pro něco, ani pro osvícení.
Jako tibeťany, či tai chi, atp, necvičíš pro fyzický zisk, navíc když tělo máš za Máju.. Je to prostě přirozené, spontánní, samo sebou...

Ano, je to přirozené, spontánní, protože je to, co skutečně JE, přirozeností, láskou a štěstím. Nepotřebuje to, aby mysl šlapala do pedálů ega a vymezovala, co ještě jsem a co už nejsem.

A nepotřebuje to ani si opakovat, v zadaření se. Ok, opakování je matkou moudrosti, jak to hezky řek Lee, "Nebojím se někoho, kdo cvičil sto tisíc kopů, bojím se někoho, kdo jeden kop cvičil stotisíckrát." Ale napřed to musel praktikovat, čili opakovat. Než si to vzala ta spontaneita.

Spontaneita není výsledek tréninku, je to stav, který zbude, když zmizí ten, kdo se snažil.

[Nic]

Láska je vším, co je, nezávisle na projevu. To, co je skutečné, je pořád stále stejné: sat-čit-ánanda. To co se objeví a mizí, je mája.

A projev není láskou, mája není láskou?

Vidět v hadovi provaz je osvobození, vidět v obojím Lásku je završení.

[Nic]

Nicméně obrazně řečeno pokládat nebezpečně jevící se iluzi - hada za skutečnost,

A to je dobře nebo špatně?

Viz Drtikolovo, když se ho ptali, jaký je rozdíl mezi nirvánou a samsárou...

Samsára je Nirvana zakoušená skrz filtr ega, skrz touhy a strachy, jako například strach z nebezpečného hada, který je ve skutečnosti neškodným provazem.
Nirvána je Samsára prožívaná v dokonalé svobodě, tedy bez ztotožňování, a s poznáním, že osobní já neexistuje.

[Jářek]

Život je trénik, díky němu máš to iluzorní tělo, a v něm duši. Která si jeho ústy sto tisíckrát opakuje, že je boží. A kdy to konečně chytne tu bezděčnost, čili nepotřebu to vystavovat do vitrín, to já nevím. Dělal to i pedro, a občas ho chytne fantas,.. Tak nemůže vyčítat.

[armin]

Vidět v hadovi provaz je osvobození, vidět v obojím Lásku je završení.

To už je lepší, pokročilejší. A co je vidět v jedovatém hadovi provaz?

[Jářek]

Nicméně obrazně řečeno pokládat nebezpečně jevící se iluzi - hada za skutečnost,

A to je dobře nebo špatně?

Viz Drtikolovo, když se ho ptali, jaký je rozdíl mezi nirvánou a samsárou...

Samsára je Nirvana zakoušená skrz filtr ega, skrz touhy a strachy, jako například strach z nebezpečného hada, který je ve skutečnosti neškodným provazem.
Nirvána je Samsára prožívaná v dokonalé svobodě, tedy bez ztotožňování, a s poznáním, že osobní já neexistuje.

No on to řekl jednoduše, neb pil zrovna kafe. "Vidíš to kafe, co stojí? To je Nirvána. Vzal lžíčku a zamíchal, "A tohlle je samsára."