Osvobození versus tragické hrdinství

[Trini]

Albert Camus



Eduard Tomáš:

....Říkám do jisté míry, protože člověk nemůže všechno. Není všemocný. Tak joko mu byl dán např. Jen jistý počet smyslů, a to jen velmi omezených, resp. dosud jen málo vyvinutých, stejně tak mu byla svěřena jen velmi omezená část univerzálního rozumu a jen velmi nepatrná část univerzální světové inteligence. Teologicky řečeno: „Není Bohem, i když je z Boha.“ Nikdy však nebyla člověku odepřena či uzavřena možnost účasti na božských faktorech, resp. silách, tzn. možnost vstoupit s nimi do intimnějšího kontaktu, jestliže splnil jisté podmínky. Takové případy nejsou v historii dosud příliš časté. Jisté však je, že existovali už odpradávna a stále existují. Takto totiž povstávali a povstávají mezi lidmi duchovní Mistři a osvícení Mudrci, umělečtí, techničtí a jiní géniové, geniální reformátoři atd. Tito lidé vědomě vešli a vcházejí i nyní tu a tam do bližšího kontaktu s Pravdou, ať v Ni věří nebo ne a ať ji nazývají jakkoli, a jsou při tom odměňováni její Milostí podle směru, hloubky a rozsahu jejich duchovní touhy, resp. duchovního prohloubení.


......................................................................

Jako umělecké genie v tomto smyslu vidím např. A. Camuseho, Dostojeského, K. Čapka a pár jiných.

Ale tomu, kdo má v sobě malichernost a úzkoprsost typu svíčkové báby, to zůstává skryto.

[Trini]

Albert Camus: "Uprostřed zimy jsem konečně pochopil, že se ve mně nachází nepřemožitelné léto."

[armin]

Takže ano, věřím Ti, že Camus může svými dalšími díly učit intelektuální poctivosti a odmítání falešné útěchy,

udělala jsi i ten další krok k Nisargadattovi a Tomášovi, kdy se ego odkládá...

Ty Jano jsi bohužel neudělala ani ten první krok. A ten druhý bez toho prvního jen v tvé představě, že když si to budeš správně myslet a vidět, tak to už je ono.
Ale to je právě ta tvoje intelektuální nepoctivost a chytání se falešné útěchy.
Třeba že všichni kdo kritizují co píšeš, žijí v iluzi oddělenosti na rozdíl od tebe.

Prostě hloupost se stala tělem, myslí si, že je Já a chodí mezi námi.

[Nic]

Takže ano, věřím Ti, že Camus může svými dalšími díly učit intelektuální poctivosti a odmítání falešné útěchy,

udělala jsi i ten další krok k Nisargadattovi a Tomášovi, kdy se ego odkládá...

Ty Jano jsi bohužel neudělala ani ten první krok. A ten druhý bez toho prvního jen v tvé představě, že když si to budeš správně myslet a vidět, tak to už je ono.
Ale to je právě ta tvoje intelektuální nepoctivost a chytání se falešné útěchy.
Třeba že všichni kdo kritizují co píšeš, žijí v iluzi oddělenosti na rozdíl od tebe.

Prostě hloupost se stala tělem, myslí si, že je Já a chodí mezi námi.

Máš pravdu v tom, že jsem neudělala žádný krok. Žádný krok totiž nevede k tomu, co už tady je.

To, co popisuju, není intelektuální konstrukce ani správné myšlení. Je to spíš to, co zbývá, když se všechny konstrukce a představy o tom, kým jsem, rozpadly na cimpr campr.

Ta lehkost, o které mluví Mistři, není odměna za poctivost, ale přirozený stav, který se objeví, když vyhodíme sebe sama i s celou svou dušičkou a plány.

Pokud ve mně vidíš hloupost, je to v pořádku. Ale pod tou maskou "hlouposti" nebo "Jany" je stejná Skutečnost, která je i v Tobě. A právě v tom poznání, že nejsme dva, mizí dualita = iluze oddělenosti a končí i jakýkoliv spor.

[armin]

Máš pravdu v tom, že jsem neudělala žádný krok. Žádný krok totiž nevede k tomu, co už tady je.

Ty kroky jsou také to, co tady je. Nevedou k tomu co už tady je, protože jsou tím, co už tady je. I ta tvoje nevědomost převlečená za vyčtenou vědomost tady už je. I to, co píšeš tady je. I to, co píší ostatní tady je, i ta tvoje "iluze oddělenosti" tady je.

[Nic]

Máš pravdu v tom, že jsem neudělala žádný krok. Žádný krok totiž nevede k tomu, co už tady je.

Ty kroky jsou také to, co tady je. Nevedou k tomu co už tady je, protože jsou tím, co už tady je. I ta tvoje nevědomost převlečená za vyčtenou vědomost tady už je. I to, co píšeš tady je. I to, co píší ostatní tady je, i ta tvoje "iluze oddělenosti" tady je.

Díky Armine. Máš pravdu – i ty kroky, i ta moje "nevědomost", i Tvůj pohled, to všechno už TADY je. V tom nekonečném prostoru Vědomí je místo pro úplně všechno, co jsi vyjmenoval.

A právě v tom je ta svoboda. Pokud je tohle všechno součástí celku, pak i tvá kritika je pro mě darem a připomínkou té ohromné rozmanitosti, která v projevu Bytí je. Nemám potřebu se obhajovat ani Tě o něčem přesvědčovat, protože v téhle chvíli vnímám jen hlubokou vděčnost, že JE TO, co JE. Dokonalost Bytí, které nemá chybu.

Přeji Ti, ať Tě ta Tvoje cesta naplňuje stejným mírem, jaký teď vnímám já.

Hodně štěstí

[Zdeněk]

Albert Camus

Osvobození od utrpení nelze dosáhnout v rovině vědomí, ve které vzniklo. Albert Camus mohl v nějakém heroickém vzmachu proměnit Sysifovo utrpení ve štěstí, ale jen dočasně.

Je třeba nalézt vědomí, které Sysifovo štěstí i neštěstí podkládá. A kterého se tudíž Sysifovo štěstí i neštěstí přímo netýká.

Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.

[Zdeněk]

O tom také Eckhart Tolle hned v prvních sekundách jeho nejnovějšího videa:
"Ten předmět, který vytvořil utrpení, to nebyla konec konců ta situace. Byl to narativ o té situaci v tvojí mysli."

Sysifův příběh je literární fikce. Nikdy se nestal. Není třeba z něj dělat ústřední narativ života.

[armin]

Sysifův příběh je literární fikce. Nikdy se nestal. Není třeba z něj dělat ústřední narativ života.

Vivekanada v tomtéž významu používal příměr: "Snažit se narovnat prasečí ocásek"

Můj kamarád zase říkával, když byl někdo smutný: "Nebreč, stejně umřeš."

A Komenský zase: "Všeliké kvaltování toliko pro hovada dobré jest."

[armin]

O tom také Eckhart Tolle hned v prvních sekundách jeho nejnovějšího videa:
"Ten předmět, který vytvořil utrpení, to nebyla konec konců ta situace. Byl to narativ o té situaci v tvojí mysli."

To je blbý, to se bude líbit

Kdyby strávil nějaký čas třeba v koncentráku, tak by ho ty narativy o narativech nejspíš přešly.

[Nic]

Osvobození od utrpení nelze dosáhnout v rovině vědomí, ve které vzniklo.

[Nic]

O tom také Eckhart Tolle hned v prvních sekundách jeho nejnovějšího videa:
"Ten předmět, který vytvořil utrpení, to nebyla konec konců ta situace. Byl to narativ o té situaci v tvojí mysli."

To je blbý, to se bude líbit

Kdyby strávil nějaký čas třeba v koncentráku, tak by ho ty narativy o narativech nejspíš přešly.

Skutečnost je ale taková, že právě v těch nejextrémnějších podmínkách se ukazuje absolutní svoboda vědomí nejjasněji.

Jako nejsilnější příklad můžeme uvést Viktora Frankla, psychiatra, který přežil Osvětim. Ve své knize A přesto říci životu ano popisuje, že i v místě totálního ponížení existuje poslední z lidských svobod: možnost zvolit si svůj postoj za jakýchkoliv okolností. Frankl si všiml, že ti, kteří dokázali vnitřně odstoupit od svého utrpení a najít v něm hlubší smysl nebo se spojit s něčím, co je přesahovalo (láska k blízkým, vnitřní ticho), měli mnohem větší šanci přežít psychicky nezlomeni.

Dalším příkladem je Etty Hillesum, mladá žena v tranzitním táboře Westerbork. Její deníky jsou plné neuvěřitelného světla. Psala: „Vlastně bychom se měli cítit jako doma všude na této zemi, pokud si všechno neseme v sobě.“ I v tváří tvář jisté smrti vnímala krásu života, protože její vědomí nebylo připoutáno k osudu jejího těla.

Jak říká Eduard Tomáš: "Štěstí je v nás."

[Nic]

„Všechno, co se děje vně, je jen stínohra na plátně skutečnosti. Kdo se dívá na plátno, vidí tragédie a komedie. Kdo však pozná samo světlo, které tu hru umožňuje, toho se děj na plátně už nedotýká.“

„Štěstí, které závisí na vnějších podmínkách, je jen dočasné a dříve nebo později se změní v utrpení. Skutečná svoboda však spočívá v poznání, že vaše pravá podstata – Vědomí – je nezávislá na tom, zda tělo trpí nebo se raduje, zda je v paláci nebo ve vězení. Jakmile najdete toto vnitřní centrum, svět nad vámi ztratí svou moc.“ — Eduard Tomáš

[Trini]

O tom také Eckhart Tolle hned v prvních sekundách jeho nejnovějšího videa:
"Ten předmět, který vytvořil utrpení, to nebyla konec konců ta situace. Byl to narativ o té situaci v tvojí mysli."

To je blbý, to se bude líbit

Kdyby strávil nějaký čas třeba v koncentráku, tak by ho ty narativy o narativech nejspíš přešly.

Tollemu se vždy dařilo všeobecně dobře, až přávě na ty psychické problémy - které byly opravdu především v jeho mysli - a tak z toho vytvořil teorii pro všechny a to je samozřejmě nesmysl. Zřejmě proto mne Tolle nikdy nezaujal.
Naopak se mi líbí na Ramanovi, když upřímně řekl, že netušil, jak je život lidí plný strádání.

Třeba karma umožní těm, kteří takové teorie šíří, aby si je jednou sami na sobě ověřili v praxi - v nějakém koncetráku nebo tak podobně.

"Můj Boží člověk" strávil dětství v japonském koncetráku a to, co tam zažil, ho krutě pronásledovalo celý život. Třeba taky někdy dříve šířil podobné teorie jako Tolle (kdo ví)- a po této zkušenosti zmoudřel. Měl obrovské pochopení pro každého člověka. Už jen být v jeho přítomnosti člověku pomáhalo.

[Nic]

O tom také Eckhart Tolle hned v prvních sekundách jeho nejnovějšího videa:
"Ten předmět, který vytvořil utrpení, to nebyla konec konců ta situace. Byl to narativ o té situaci v tvojí mysli."

To je blbý, to se bude líbit

Kdyby strávil nějaký čas třeba v koncentráku, tak by ho ty narativy o narativech nejspíš přešly.

Tollemu se vždy dařilo všeobecně dobře, až přávě na ty psychické problémy - které byly opravdu především v jeho mysli - a tak z toho vytvořil teorii pro všechny a to je samozřejmě nesmysl. Zřejmě proto mne Tolle nikdy nezaujal.
Naopak se mi líbí na Ramanovi, když upřímně řekl, že netušil, jak je život lidí plný strádání.

Třeba karma umožní těm, kteří takové teorie šíří, aby si je jednou sami na sobě ověřili v praxi - v nějakém koncetráku nebo tak podobně.

"Můj Boží člověk" strávil dětství v japonském koncetráku a to, co tam zažil, ho krutě pronásledovalo celý život. Třeba taky někdy dříve šířil podobné teorie jako Tolle (kdo ví)- a po této zkušenosti zmoudřel. Měl obrovské pochopení pro každého člověka. Už jen být v jeho přítomnosti člověku pomáhalo.

Nepřeji ani tomu, kdo přeje někomu takovou karmu, aby sám na sobě ověřil v praxi - v nějakém koncetráku nebo tak podobně - jaké je to, když se přání takové karmy vyplní. I když bych řekla, že beze zbytku platí, že to, co přejeme druhým, poznáváme sami na své vlastní kůži.

11.png (201.68 KiB) Zobrazeno 578 krát

Ta souvislost s upřímným a srdečným přáním všem bytostem, aby byly šťastné docela koresponduje s tím, že probuzené bytosti nalézají to trvalé štěstí, o kterém mluvil Eduard Tomáš, které je na vnějších podmínkách i stavu těla nezávislé.

Eduard Tomáš při výslechu gestapem nezažíval žádné trauma, jak popisoval v Pamětech mystika, ale naopak gestapák s ním meditoval a meditoval.

[Trini]

Jako nejsilnější příklad můžeme uvést Viktora Frankla, psychiatra, který přežil Osvětim.

Měl štěstí, že ho na rozdíl od jeho matky a bratra, neposlali hned do plynu nebo nezavraždili v jiném koncetráku jako jeho manželku.

Hodně lidí ho nenávidělo, protože zabránil jejich přibuzným v sebevraždě a "dopřál" jim tak příšernou smrt v koncetrácích.

[Trini]

Nepřeji ani tomu, kdo přeje někomu takovou karmu, .

Ty myslíš pěkně zvráceně. Přát někomu karmu - takový nápad se může zrodit jen ve tvé mysli a jí podobné.

[Trini]

Eduard Tomáš při výslechu gestapem nezažíval žádné trauma,

Proč by měl zažívat trauma, když ho nemučili? O zvěrstvech gestapáků napsal ve svých povídkách.

[Salmo1cz]

Prostě se se přešlo od zbožštění Boha ke zbožštění Já.

Tuček, Šlajs, stejné chyby, stejné známky

[Trini]

Nepřeji ani tomu, kdo přeje někomu takovou karmu, aby sám na sobě ověřil v praxi - v nějakém koncetráku nebo tak podobně - jaké je to, když se přání takové karmy vyplní.

Ještě před chvílí jsi tvrdila, že koncentrák není žádný problém - to je přece jen v mysli, že.

Neustále si protiřečíš.